Andor.cz - Dračí doupě online

Tak nevim co napsat. :-D
Všechno už tu bylo řečeno.Akorát možná už to tu někdo řek ale přijde mi, jako že je to tak něják podivně psaný. Nechci řikat, že to nemá ani hlavu ani patu ale neni tam jak umírá a kdo umírá. Chápu, že to částečně vyplívá ztěch minulích sloh ale přesto by to ještě něco chtělo. ALe ze mě si nic nedělej. Já nejsem odborník. :-D

Já vám nevím... nerozumím tomu ani trochu, ale třeba ten umírací konec, bez ladu a skladu, bez ozdob, mi přišel úplně bezva. :)
Jo, a myslím, že být zajícem, tak mě u dravce nezajímá naprosto vůbec nic kromě toho, že je nebezpečný. :))
(Pointa tohohle komentáře? Neptejte se po ní... :D )

To je právě ta otázka. Má cenu u začínajících básníku nějak hodně kritizovat formu? I když nutno podotknout, že tady asi ano, protože myšlenka je celkem povedená.

Kta - 14.Dubna 2007 14:07
to sjem pochopil, jenže ten poslední verš, ouplně vše narušuje a určitě to nebyl úmysl, pořád s eto dalo úmrtím ukončit,a le mnohem méně násilně- jinak jsme to pochopil taky tak jako ty, ale jak říkám, hodnoťme i formu, nejen obsah::)

Tak mě se třeba zdá, že je dost dobré, když v první sloce promluví o zajíci, jehož pohled na věc to podle mě je a o nějakém dravci. Ve druhé sloce jen tak lehce naznačí, že onen dravec by mohla být sova, která si teď už možná nese kořist. Ta kořist, onen zajíc teď z výšky pozoruje zem pod sebou, takže ji vidí jinak než dole: Vidí ji ve světle měsíce a dohlédne až pod kopec, kde teče potok. A v poslední sloce je vyjádřeno, že zatímco celý svět se začíná těšit z nového rána, on s veškerou krutostí a jednoduchostí přírody se toho nedožije (proto krátký verš vytržený mimo rytmus).

Kta - 14.Dubna 2007 12:54
ale to tm je taky obsaženo, jak říkám ymšlenka toho pohledu je pěkná, jen prostě...já nevím, jak to napsat::)
Prostě nápad je fajn provedení zaostává::)

Marigold >
Jak to říká Kraus?

Uvolněte se prosím... :)

Zkus ještě příště do kritiky přidad názor na myšlenku a hlavně na práci s ní, protože ohranost, si myslím, nemá cenu komentovat u nikoho zde inzerujícího. Jinak já jsem nekritizoval, protože jsem se zařekl, že do článků budu kritizovat jen na výslovné přání autora a jinak se omezím jen na hodnocení.

Milcolm >
Pokud je to tvoje první báseň, nebál bych se ji označit za dobrou...

Zdravím,
Takže jsem si to teď přečetl, poseděl jsme nad tím, bohužel bez skleničky vína, takže to bude méně poetické, ale více kritické.
Začnu celkovým rozborem. Báseň mi přijde poněkud zmatečná spíše dílko začátečníka, hledajícího nové a jistě netradiční obraty, které zase na stranu druhou velmi tradičně vytváří špatné rýmy a k tomu v opaku se nachází věci již dávno ohrané, stokrát napsané.
Osobní pocit z celé té básně mám silně neurčitý a nemohu se přiklonit k straně ostatních, kterým se básnička zdá se téměř bez výhrady líbila.
Spíše právě naopak- jak už vyznělo dříve z mých dřívějších kritik jsem spíše fandou básní pravidelného rytmu a skladby, než těchto patvarů, což se ovšem nevylučuji v tom, že mám rád i nerýmovanou poezii, ovšem nerozloženou do slok.
Abych tedy začal jednotlivými slokami, a vzal to tedy po pořádku:
Velké slunce skomírá- promiň, ale hned tenhle první rým mně vyděsil, bohužel oprávněně, je to poprvé co ke slunci čtu tvar velké, ale tady se skutečně nehodí- my víme, že je velké, ale když skomírá, vždy se zdá být menší než když třeba vychází či v pravé poledne vysoko na nebi stojí.
Okamžitě navazuje rým- ten mi ze startu dal naději, že se bude rýmovat- opět při četbě dále zklamanou. Neber si to osobně, ale ten rým je mizerný. Zvukomalebně sedí, ale je řekl bych až primitivní a dětský.
Nevím jestli i třetí a čtvrtý verš měli tvořit rým, ale zdá se, že ano, a jak vidno skutečně se nepovedlo- naprosto scházející rytmus, naprosto nevyhovující koncovka zvukomalebnost na výletě čert ví kde…
Nebezpečný dravec- pěkné přirovnání, ale což k tomu dravému ptáku necítíš více než jen to, že jej nebezpečný? A pokud tady měl být rým, tak nevyšel a pokud neměl být, tak už v tomhle okamžiku ti rozbil celou koncepci první sloky…
Ke druhé sloce nemám výtku- v neveršované básni by seděla dokonale, třeba říci, že i tady sedí…
Třetí sloka- pokus o rým, tedy rým značně nevalné kvality a mizerné zvukomalebnosti, přirovnání zamrzlého potoka k valícímu se křišťálu je půvabný, a silně kontrastuje s naprosto nesmyslným prádlem…
A čtvrtá sloka? Děs a hrůza- hlavně ten čtvrtý verš, který úplně, ale úplně hatí jinak pěkně znějící první verš, který i přes lehkou odchylku úderně vítá jaro, a pak umírám, naprosto mimo rytmus, mimo cokoli, rozbíjející vše to hezké na kusy a trhající celou báseň, ubírajíc jí to, co jsi jí jistě chtěla říci a dát.
Pokud je to báseň psaná z pohledu zajíce a jako zajícem je naprosto skvělá, obraty jsou jednoduché, až primitivní s jistým nezanedbatelným půvabem- tedy aspoň většina z nich a tak můžeme odpustit,zajíci ty chyby, jenže on to zajíc nepsal a tak musíme být k básníkovi méně milostivý.
Mnoho těch obratů je skutečně divných, první a poslední sloka ničí to krásné co buduješ ve sloce druhé a třetí, půvabné a neotřelé nápady se ti střídají s klišé a verši tak ohranými, že škoda mluvit.
Osobně si myslím, že máš na víc, ale tahle báseň už je skoro hotová, jen na prvních dvou slokách zamakat- a pak by to bylo super.

S přáním líbající Múzy M.

tak já si nad to teď sednu a uvidíme co z too vyplodím::)

ZNÁŠÍ? Proboha, Sargo...
Vážně se mi líbí třetí sloka, hlavně to s kříšťálem. Jinak to teda žádná pecka neni. S rýmy sis moc práce nedal, možná sis s tim měl trochu pohrát.

"Umírající bojovník"? Ach, zdá se mi, že nám ta RPG fantasy dlouhými léty užívání začala deformovat běžné asociace... :))
Já jsem teda pro umírající zvířátko. Možná zajíc, možná nějaká jiná potvora, která nad ránem skončila... každopádně, tou nadhozenou situací (jež mi nepřišla ani tak tragická, jako spíš klidná) mě to až inspirovalo. :)

Ovšemže, toho zajíce ... :)

Jinak rozhodně lepší, než tvůj poslední prozaický počin.

Malinko jsem zapřemýšlel, nejsou to jakoby myšlenky toho zajíce? To by bylo celkem dobré a netradiční.

Plobo: byla jsem básní tak dojata, že "zdvihá" mi uteklo. ;-)

Moc jsem nepochopila, přiznávám, co chtěl básník říci. Nakonec jsem usoudila, že umírající bojovník (? - když jsme na tom Andoru... :-)) se prostě rozhlíží okolo krhavým zrakem, večer to schytal a vydržel akorát do rána; a báseň je o tom, jak se kochal.
(Též musím přiznat, že mě konec opravdu pobavil. Už to málem vypadalo, že tu bude jedna báseň bez tragického konce, ale na poslední chvíli se to zachránilo! :-))
Zvlášť na mě zapůsobil valící se křišťál. :-D
Je to spíš taková vyprávěnka, než báseň, ale autora prosím, aby psal dál, je to zde minimálně občerstvující. :-))

snad jen- není náhodou zdvihá?
Začátek je celkem dobrý, druhá sloka se mi vůbec nelíbí- snad počtem slabik, nebo tím že se to nerýmuje, ale něco mi na ní prostě nesedí. Taktéž jsem nepochopil konec- to s tím umíráním. Nejsem žádný expert, mno...

???
Proč ten konec?