Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Tvůrčí krize podruhé - Ali ibn Saladin, Arion2, Eithné, QuedOblíbit

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 28. května 2007 21:15

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 2 uživatelů [detaily]

Tak jsme tu opět. Není co dodat - račte vstoupit.

Autor: Znáte pojem volný rým? Volný rytmus? Volná asociace? Tak tady máte příklad jak to vypadá, když se těch prostředků chytne opravdu, ale opravdu unavený člověk.

Tvůrčí krize ( - Ali ibn Saladin - )

Sedl jsem k papíru, téma je jasné,
popadl pero a psát začal hbitě.
První verš snadný je a tím to hasne,
z původních nápadů ani zbla vidět.
Však neztrácím naději, rým na rým vkládám,
pointu prozatím jen bezelstně hádám.
Bude to humorné? Tragika mládí?
Rým sdružený s volným divně se střídá…
Rytmus se vytratil zpočátku hned,
ke smyslu však zdá se krůček jen!
Ne, zase jsem vedle šláp, vepřový bůček.
Projedu zrakem předchozí verše…
Jediný dobrý rým… a nějak to vrže.
Jediná myšlenka? Jediný jinotaj?
Matouši, Matouši, pěkně se kaj.
Naprostá krize, naprostý bluf,
konina, slanina, cikánský chlup.
Vzdávám to, mačkám a do koše hážu,
raději zapnu si vrčící bednu.
Zase už nadává, zase má hlášky,
vyprší platnost nějaké licence.
Zaskočím na Andor, jeskyně stojí, projedu článek!
Oj, co to tu je? Tvůrčí krize?
Nemají ponětí, tak já jim předvedu, co to má být.
Nejhorší báseň co jsem kdy napsal
(a to je co říci),
je však jen pro Vás a vaše oči.
A já jdu nastavit své múze líci.

Autor následujících řádků se snad nejvíc děsil toho, že tomu celému zůstane název "Projektíček". Ne že by to nelákalo... ehm... mno... nedalo se tak úplně odolat... raději změňme téma... a vzhůru - do jinam!

Bez názvu ( - Arion2 - )

Opakovaně si pročítám několik vět. Hlava je plná nápadů, jako vždy, když se odhodlám spustit textový editor. Klikání do jednotlivých kláves ustalo. Vypadlo mi slovo.
"Už zase!" zakleji nad děravou pamětí. Vzduchem prolétne hlasité cvaknutí a záblesk.
Monitor na několik okamžiků zakryje oblak dýmu vypuštěný z plic. Stále nic. Slovíčko zaniklo. Vytratilo se. Pročítám zas a znova větu za větou. Nic. Prázdno. Slovo bylo a už není. Na jeho místě stojí jen poblikávající kurzor.
Procházím zrcadlem do jiného světa. Reality, v níž se prolínají obrazy a pomalinku se odvíjí příběh. Místa, kde jsem Bohem. Událost, v jiném světě, zaseknutá pro jediné slovo. Má příhoda.
Dostávám se k oblasti, kterou tam kdesi v jiné realitě nedokážu popsat. Hladce propluji dějem a pokračuji dál. Ozve se hrůzné lamentování. Svět zamrzne. Postavy stojí jakoby nedýchaly. Kdysi tak živé, nyní zamrzlé uprostřed pohybu. "Jak to mám vyjádřit?"
Otáčím se k nebi, jako bych snad čekal pomoc jiného všemohoucího. Ne, Bohyně zde není, jak by mohla. Všímám si ptactva strnulého v… stojí a mlčí v ničem, ve vzduchu. Není to ironie?
"Táhněte k čertu!" křičím a proklínám.
Jenže koho? Oni jsou já. Jsou moji. Mé výplody, má stvoření. Můj svět. Země se začíná chvět. Nastává zemětřesení, já však nemám strach, to jen mé děti se bojí. Běhají jak pominuté, křičí a modlí se. Vím, co se děje. Ne zde, ale tam. Tam v jiné realitě, kde nejsem Bůh, jen prach.
Země v jinosvětě se již nechvěje. Obyvatelé nemají strach. Klávesa pro mazání vyskočila s obvyklým lupnutím.
Nic z toho neexistuje.

Tak schválně. Jestli je tu někdo, koho překvapí, z jakého prostředí je následující povídka.

Bez názvu ( - Eithné - )

Byla jednou jedna škola a v té škole se duben chýlil ke konci. V té škole byl i čtvrtý ročník a ten se pomalu také chýlil ke konci - k o něco katastrofičtějšímu konci. Jistě, kdo by se učil literaturu na maturitu, když stačí napsat dobře slohovku... A já přece píšu bravurně. No vážně, nejlíp z celé školy. Všichni to tvrdí.
Tak. Slohovka, čtyři stránky, hračka.
Co je za témata? Bojím se stáří v dnešním světě? Ne, úvahu budou psát všichni. Esej o knize, která mě zaujala, nepřipadá v úvahu... „Způsob této zimy zdá se mi poněkud nešťastným“ nikdy, tak zbývá vyprávění „Sytý hladovému nevěří“.
Jak to uvařit? Hlava prázdná... Dobrá, jak radil Pilipiuk - ujasněte si postavy. To je jasné, já a Viktor. Kde? No... to se uvidí. Kdy? Ééé... včera. Zábavná složka? Trošku to šmrncnu Poem, Havrana na začátek, Jáma a kyvadlo se taky využije... Přihodíme maníka v temné kápi... Nějak mi hapruje téma, dám to tam doslovně, prostě jim nebudeme věřit...
No těbůch. Tohle bych nedala dohromady ani po pořádné kocovině. Ale když tohle proházíme... Tohle na konec, támhleto na začátek... Snad to budou profesoři považovat za vlastní chybu, že to nechápou.
Myslím, že to mám. Je to dokonalé. Dílo, ve kterém čtenář sám od sebe hledá skryté smysly a nachází je, i když tam nejsou. Jó, tvůrčí krize nemá šanci, když existují na psaní návody.
Jsem king. Literaturu ze svaťáku vypouštím. Tvůrčí krize u mě prostě nemá šanci.

Právě mě dostihla tvůrčí krize na tvoření drobných poznámek k článkům. Nevadí, o to dříve se dostanete k tomu podstatnému. ;)

Tvůrčí krize, aneb jak to všechno začalo ( - Qued - )

Kdysi dávno, kdy řeky byly nesvázané, tvorové nespoutaní a hory neprovrtány, chodili světem Tvorové. Měli moc, moc měnit krajinu, živočichy i počasí k obrazu svému. Brali na sebe podoby všeho, co jim přišlo zábavné a tvořili především pro svoji zábavu. Tu stvořili strom rozvětvený, aby se jim dobře lenošilo v jeho korunách, tu holý, aby soutěžili, kdo rychleji po něm vyleze. Mnoho vodopádů vzniklo oblíbeným žertem „pusť na někoho hodně vody a koukej jak se lekne“, byl to čas radosti a kreativity.
Vše, co se zdá být ideální, časem pomine, to už je řád času a běhu vesmíru, i zde začínali být Tvorové unavení svými hrami. Každý si spíš tvořil na vlastní pěst a společná radost se ze světa vytrácela.
Tehdy se sešli Škodolibost, Radost, Elán a Chytrost k vážné diskusi, v tu chvíli se začal psát věk Změny. Zpočátku také jen seděli a každý po svém objevovali způsob komunikace s druhými. Škodolibost se hihňala a na každého ukazovala prstem, Radost se přihlouple, ale radostně usmívala, Elán nebyl s to posedět chvilku na místě a tak kolem nich pobíhal a když aspoň chvíli seděl, aspoň vrhal všude roztěkané pohledy. Až Chytrost je stmelila a donutila k debatě. Dohodli se, že sami na tento krásný svět nestačí a vzhledem k jejich počtu a malé rozmanitosti se zákonitě dřív či později rozbratří. Proto stvořili další tvory jimž dali možnost tvořit a přetvářet krajinu, tvory jež jsou rozmanití, každý jiný a přesto trochu stejní, stvořili lidi. Ten věk je dodnes nazýván „Tvůrčí krize“.

Nashledanou zítra, do třetice a pro tentokrát naposledy.

Komentáře, názory, hodnocení

Ital - 01. června 2007 17:16

Tak, všechno je dobrý ale...Ali je Ali, jeho básničky, plné volných asociací a střídání volných a téměř absolutních rýmů s absencí rytmusu ,mám moc rád. Rozhodně chápu, že to nesedne každému, ale já se na jeho dílka vždycky těším...i když nyní jsem procházel minulost a moc typických veršů tu nemá, snad jen 48 se jeho stylu podobá....:-)

Eithné my zase připomněla léta strávená na střední škole, za což jí přenechávám místo druhé...:-)

Qued moje n.3. Špica...:-)

Arion2- Nevím proč ale tvůj styl mi nesedne...schválně jsem si ještě něco od tebe přečet, než bych takhle hodnotil tak krátkou práci, ale fakt mi to nejde skrze oči...nevím čím to je. Asi jsem si odvykl na latinku :-)

Eithné - 01. června 2007 14:11

I tady se krátce vyjádřím :o)

Ali - Já básničky příliš nemusím, tahle... nóó... tvůrčí krize ještě neopravňuje k špatnému formálnímu provedení :-P Netvrdím (rozhodně ne!), že bych to napsala líp, ael nějak jsem měla problémy se prokousat až do konce, prostě mě to nelákalo.

Arion2 - Přijde mi, že volit podobně vážnou formu by bylo OK do epické fantasy s několika vrstvami příběhu a minimálně deseti hlavními hrdiny, ovšem 250 slov je na to dost málo. Zkrátka... taky se mi to nečetlo nějak dobře O:o)

Eithné - Hm, co říct. Špica. Bravurní. Vivat :-D

Qued - Paráda!! ;o) Nápad je famózní, asi nejfamóznější ze všech TK projektíčků ;o)

PsychoP - 31. května 2007 20:05

Siss - 31.Května 2007 20:00
Protože je... A ty a já ostatně taky XD

Siss - 31. května 2007 20:00

Jupin - 31.Května 2007 16:42
Proč se mi zdá, že jsi mimo?

Jupin - 31. května 2007 16:42

jak se to hraje

PsychoP - 30. května 2007 13:52

Souhlasím s tím, že Qued to prostě zmákl xD Popsat stvoření lidí jako výsledek tvůrčí krize je prostě síla XD

Sargo - 30. května 2007 10:48

Pěkná várka :-)

Arion: tvoje škoda :-P

Arion2 - 29. května 2007 23:01

Opět si vyberu jedno dílko, které se mi líbí nejvíc... a, chvíle napětí, samozřejmě u mne vede Qued.

Dokonce můžu vybrat i to, které se mi líbí nejmíň. Mimo toho, že to mělo (aspoň v mém originálu) o pět slov více než mít mělo. Mhm, že jsem to vůbec psal, ale zase aspoň můžu upřímě říct: „Do dalšího kola projektíčku nepůjdu.“