Andor.cz - Dračí doupě online

Musel jsem. Dostal jsem rozkaz! A král dostal mé slovo. Slovo kata. Ó jak šeredné je to povolání. Šilinky v něm cinkají stejně tak, jako padají hlavy na špalku. Ale, který kat usekl své dceři hlavu?
„Proč?“ řekl jsem a vzal její hlavu do svých rukou. Ona jen uhnula pohledem. Tiše a rozvážně řekla: „Nemusíte to vědět, otče, ani se ke mně hlásit. Ach, jaká to ironie osudu! Hle, kat! Setne svému jediném potomkovi hlavu!“ Poslední slova téměř křičí a v očích se jí lesknou slzy.
„Nééé, tak to nesmí dopadnout!“ křikl jsem v zoufalství a zvedl její hlavu ještě výš.
„Ale ano, otče, víte, že to udělat musíte, když jsem vaše dcera!“
Snažím se z těch modrých očí něco přečíst. Jediné, co tam najdu, je strach a zoufalství. To je vše. Víc nic. „A proč se tu ještě zdržujeme, pane kate, za pár hodin budete moji hlavu pokládat na špalek a ani já, ani nikdo jiný, s tím už nic neuděláte!“ Když utichla, dala se z jejích očí vyčíst beznaděj.
Vím, že je jen malá naděje, přesto zkouším štěstí u guvernéra. Jdu ho poprosit o milost své jediné dcery. Odpověď zní: „Zavolejte vaše dítě, kate, promluvím si s ní a pak uvidím. Prosím, nechte nás o samotě."
Ve dveřích se s ní jen letmo minu. Nezbývá než doufat, pošeptám jí: „Nepokaž to! To je naše jediná naděje…“
Vyjde ven a ve tváři má stejně neutrální výraz jako když jsem odcházel. Vešel jsem dovnitř. Guvernér na mě pohlédl a bez odkladu vyslovil to, z čeho jsem měl největší strach. "Je mi líto, já bych chtěl, ona se bála ostudy..."

Je čas! Naostřím si smrtící nástroj, nechci přece, aby ji to příliš bolelo. Jedna zrádná slza mi spadla na sekeru. Jdu po schůdcích. Jeden schod, druhý, třetí, čtvrtý a konečně pátý. Zpod černé masky se mi chce křičet na ty lidi, co se pode mnou shromáždili. Kdo je sem zval !?
A vidím svou dceru. Jde před stráží. Už je zde. Pohlédnu do jejích očí, které okamžitě zavírá a zpod víčka jí spadne na zem slza a za ní další… A já dělám pohyb, za který jsem placen a který si budu pamatovat až do smrti…
Šeredné je toto povolání!
Promiň mi, moje dcero, že jsem ti musel život zkrátit…