Andor.cz - Dračí doupě online

Překvapilo mne vysoké hodnocení úvodu, tak doufám, že pobavím i dnes...

Krátké info pro nováčky, aby věděli kam a na koho se obrátit, ale hlavně info pro ty zkušenější, aby věděli, kam nově příchozí posílat a čím mohou sami Andoru pomoci.

Už to bude víc než dva roky, kdy jsem naposled stvořila povídku. Tak jsem si teď po zkouškách udělala radost, našla čas, začala psát, a kvůli tvůrčímu přetlaku se mi najednou vyhrnulo tolik nápadů k jednomu příběhu, že jsem neměla sílu sepsat to dohromady. (Taky by pak nikdo neměl sílu to přečíst.) Proto Na pokračování.
Uvítám veškerou kritiku, konstruktivní i nekonstruktivní, výkřiku obdivu i odporu, připomínky k logice i stylistice, jakož i jakékoliv další poznatky...

Konečně mám po závěrečných testech ve škole, takže jsem se pustil do psaní dalšího dílu, snad se to bude líbit. Možná se v tom ty stresy ještě totiž můžou trochu zračit...

Psáno kdysi z deprese ;oD
Nevím, jestli se to tu hodí, ale myslím, že zde je již hodně lidí, kteří mě a» tak či onak znají a chtěl bych od vás trochu kritiky... Není to žádné fantasy téma ;-) Ale ocenil bych připomíky...

Možná, že tento příběh několika čtenářům udělá radost, protože začíná tam, kde skončil příběh starý a hodně oblíbený. Nesrovnávám se s mistrem, jenom rád sním...

Hmm, tuhle sme psali komponu z angliny na téma: "Jak bude vypadat můj život v 64". No a tak nějak se z většinou nudné dřiny vyvrbyla docela dobrá zábava a tak si říkám, že když jsem se já bavil u psaní, proč by se někdo nedokázal bavit u čtení.
Co jsem z toho dostal vám ještě neřeknu, ale myslím, že tak za pět :D protože v tu kouzelnou chvíli kdy se mě "vtip" sršil proudem sem úplně zapoměl na gramatiku :D i když na druhou stranu některé nadávky a tak v angličtině vypadají o dost líp
no každopádně bavte se (doufám že budete) a ty p.s.s. a p.s.s.s. neberte vážně ty sem tam přidal jen tak z hecu :D

Procitla jsem ze sna, ale svět jako by se změnil. Kolem mě bylo jen prázdno, nikde nic, nikde nikdo. Avšak první otázka, jež mě napadla, zněla... Kdo jsem? Chvíli jsem nad tím uvažovala, nebo» jsem neviděla své ruce, své nohy...
Několik nekonečně dlouhých chvil kolovaly zmatené myšlenky prostorem, když jsem si uvědomila, že ve skutečnosti jsem se ještě neprobudila, že právě toto je jen sen... avšak velmi realistický sen. Pocity nicoty mě ovládly a já si ihned po probuzení sedla nad list papíru, vzala pero a sepsala pár veršů...
Je to jedna z mých básní (nebo spíše básniček), ale abych byla upřímná, tak tahle se mi líbí úplně nejvíc... :o)

Dívka, která tak dlouho věřila v anděly, až na jednoho z nich narazila.

Je to basnicka v anglictine, dúfam ze bude sa dat aj tak ocenit.