Andor.cz - Dračí doupě online

No vida... celkem jste se rozepsali.
Fistandantilus:
Odstavec 1.) Souhlas, ale zde platí také to že má mít Andor co nejširší záběr, což jsi zmiňoval nedávno... Nějaká elitní skupina samozřejmě vznikne, ale server musí být schopný uspokojit všechny.
To je otázka koncepce, což už tady omílám celkem dlouho. Musíme si na to prostě sednout a celé to probrat... dobrá analýza problému je polovina řešení. Musíme si stanovit konkrétní cíle, na kterých potom bude dát dál stavět. Teď v počátcích je volba cesty nejtěžší a nejzásadnější. Tak si Andor lidé zapamatují.

Zbytek.) souhlas, takhle to chodí... celkem zajímavé čtení, ale příště trochu konkrétněji jo? :)))

Hlander:
To je fajn... po tom myslím touží každý hráč DRD. Já rozhodně ano.
A víhoda internetu je právě i v množství lidí... těžko v reálu seženeš stovky lidí... tady si z nich můžeš i vybrat. (tedy zatím ještě ne, ale doufám že časem :P )

Promiň Arrande, ale i moje "vědecká" mysl se občas spustí do vod rozvleklého nejednoznačného vyjadřování :-))

Uf, připadám si jak na Abarinu, když jsem četl tvoji "definici" Dračího Doupěte a přilehlá zamyšlení.

Musím říct, že máš pravdu (to budou ty dlouholeté zkušenosti). Já jsem měl v reálu štěstí na PJ "své krevní skupiny". Spolu jsme dali dohromady sice malou, ale jinak suprovou skupinku lidí. Podařilo se nám dohrát asi 5 dobrodružství, které na sebe určitým způsobem navazovaly. Vše se točilo kolem jedné vesničky, která byla zničena nějakou neznámou silou. Postupně jsme pátrali po příčinách a neskutečně jsme se bavili. Je to skvělej pocit, zažívat s jednou a tou samou postavou další a další dobrodružství, potkávat v nich známé CP, nebo i regulérní postavy. Spousta věcí byla provázána na první pohled neviditelnými vztahy, třeba příbuzenskými, nějaká krevní msta tam byla, apod.
Několik postav mi tak přirostlo k srdci, že jsem si je přenesl na Abarin, aby mohly pokračovat ve svých životech, sice v jiných světech, ale se svými zkušenostmi a znalostmi a hlavně se svojí často pohnutou minulostí.

Byli jsme až neskutečně sehraná parta, bohužel, teď už se setkáváme jen zřídka.
Hraní na internetu mě vzalo u srdce kvůli tomu, že plyne pomaleji, je víc času na budování vztahů, sympatií a antipatií (o telepatii nemluvě). Je fakt, že pokud některý hráč delší dobu nereaguje, trochu se tím situace zkomplikuje, ale myslím, že se to dá překonat. V jedné jeskyni na mě několik dní čekali, protože jsem nemohl na net a moje postava zrovna chtěla říct něco podstatného.
To, že lidi na druhé straně drátu neznám, může být i spestření. Neznám jejich stereotypy, takže mě můžou překvapit, potěšit i naštvat. A to je v pořádku, vždy» ke hraní emoce patří, bez nich by to nemělo smysl.Vždycky se najde pár "blbců", co to budou kazit, ale to se stává i v reálu.
A o to větší je radost, když se společné dílo podaří.

Tak nějak jsem ztratil tu správnou nit. Kam já jsem se to chtěl vlastně dostat? Nevím, asi k tomu, že (jak už jsem to na Andoru někam psal) všechno je to o lidech a v lidech.

Omlouvám se, asi to do tohohle fóra ani nepatří, ale ty předchozí příspěvky to ve mně vyprovokovaly.

Ne že bych proti tvým litaniím něco měl... Ale skoro každá se dá shrnout do dvou krátkých řádků... Já za to nemůžu... Moje analitická mysl už nebude jiná... :-))

Reakce:

Ano s tím dohráváním jsem na tom podobně, asi jsme ze stejné krve či co. Dobrodružství po troškách je dobré pro ty, kteří si chtějí užít momentální náladu, zažít něco jen tak a potom to zase rychle opustit a rychle se vrátit do reálu. Klasická podoba Dračího doupěte po netu má k tomuto stylu hraní velmi blízko, je to především tím, že lidé se navzájem neznají, neví co mají od sebe očekávat a mnohdy je to otázka prvního pohledu, nebo prvního příspěvku, který hráč někam napíše. Souhlasím s tebou Eskele v tom, že vytvářet si nějakou postavu na delší dobu je čin poněkud prostopášný dalo by se říci utopický, protože člověk je pak odkázán za tuto postavu hrát na maximum a pokud se dostane do dobrodružství, které toliko nekoresponduje s jeho původní (nejlepší) představou, pak se začíná topit ve vlastní kritice a nemohoucnosti. I když tomu tak ve skutečnosti není a chyba je na straně druhých. To je ale otázka na kterou nezná nikdo odpověď, proto se tady pouštíme na křehké ledy, které by mohly vydržet jen tehdy pokud si najdeme hráče sobě rovné (tj. např. výběrem v hostinci apod.) Dohrání dobrodružství potom nabývá trochu jiných dimenzí a hráči se uvnitř sebe sama snaží o to více, čím kvalitnější a konzistentnější je družina či její pán/paní jeskyně. Potom si ani např. neuvědomí, že dobrodružství skončilo a je konec. Ale mají z toho dobrý pocit a ví, že si dobře všichni zahráli. Zkušenost je ta (i z reálného prostředí) pokud si postavy mezi sebou rozumí a snadno se doplňují, zbytečně nechodí do konfliktů a hádek mezi sebou nebo pánem jeskyně, tím je dobrodružství svižnější a má větší spád. Na konci sice může vzniknout malý přetlak informací (to se týká hlavně pána jeskyně), může dojít k menším omylům nebo např. některým neucelenostem v samotném průběhu hry, ale jinak to vliv nemá. Opět záleží na tom, zda hráči mají nějakou motivaci se dál hrnout, či jen dobrodružství proletět s představou nabití zkušeností, peněz či jiného movitého majetku. Poslední nastíněná představa je toliko zhoubná, protože vede k artefaktálnímu myšlení což v mém překladu řeči znamená monstrozitu - tj. absolutní nereálnost daných skutečností ve vašem paradoxně fantasijním či sci-fi světě. Reálnost v DrD by měla být vždy hnacím motivem, protože stupidita a nelogičnost v takové hře nemají co dělat a kazí to hru samotnou. Pravidla by měla určovat meze. Kouzla a všechno nadstandartní (nereálné) by měla být promyšlena v závislosti na světě ve kterém se družina pohybuje. Pán jeskyně by měl mít představu o jakou atmosféru se pokouší (např. chce vyvolat strach, chce aby družina trpěla, chce si zaházet v tomto dobrodružství kostkami, chce si ověřit své, či cizí vypravěčské nebo jiné schopnosti) to všechno je ve hře možné a opět je důležité stejně jako při vytváření určitých projektů (viz Andor) ujasnit si cíle a postupy za kterých toto má být realizováno. Nechtěl bych dopadnout jako ti hráči, kteří si DrD nebo jiné hry hrají jen na oko nebo z povinnosti, případně hru tzn: "odrbávají" a nikdo z toho nemá požitek. Heslo dne je: když chceš hrát DrD - hraj ho, avšak pokud na něho nemáš náladu, či jsi-li ve špatném rozpoložení, neotravuj druhé a počkej do příště nebo s tím skonči provždy (možná se ti to povede - ale stejně se k tomu někdy vrátíš, a» už jsi byl špatným, či dobrým hráčem - ověřeno vlastními zkušenostmi).

Pokud se Pán jeskyně snaží vytvořit seriózní dobrodružství, většinou to poznáte, většinou i on sám pozná lidi, kteří o tohle dobrodružství mají zájem nebo nemají. Zkrátka něco očekávají, očekávají především to, co celou dobu na hraní hledají, vyberou si svoji postavičku, udělají si její historii a potom už se chtějí jen lehce vznést do děje a na pár hodin se nechat houpat ve vlnách fantasie, vlastní či sprostředkované někým jiným. Jak silná bude tato představa opět záleží na celkové koordinaci všech zúčastněných. Když to převedu na podmínky internetu, má tato interaktivita mnohé výhody ale také některé nevýhody. Mezi ty výhody patří zejména to, že pokud např. některá postava je neaktivní, tj. vůbec se nevyjadřuje apod. tak si ji buď nevšímáme (ignorujeme ji) nebo ji vyřadíme ze svého dobrodružství. Pokud je to důležitá postava, tedy stala se důležitou v průběhu hraní, můžeme se s ní domluvit, kde je jádro problému, případně ji opět vynechat a nahradit jí některou z ostatních postav (její úlohu) největší ztrátou je každopádně to, když vám zkolabuje Pán jeskyně, který dobrodružství nestihne ukočírovat (pánovat) potom (pokud jsou dobří hráči) na to doplatí právě oni. Další výhodou interaktivity webu je např. to, že hráče daného nevidíte jak se v dané situaci chová (jestli si zrovna okusuje nechty, či vám brnká na nervy tím, že si pochroustává na burských oříšcích, nebo otvírá šlupky od pistácíí) normálně v reálu vás to přivádí k bojovému šílenství, nepodobnému tomu bersekrovskému - a často se tak hráči nevědomky mstíte, na netu tyto tělesné představy odpadají, takže ho můžete minimálně kamenovat za to, že jeho ikonka či styl psaní neodpovídá "vašim" speciálním představám. Hold každý jsme jiný a každý máme jinou představu o dokonalém hráči. Internet často vystupuje jako superlativum, tj. o někom si můžeme stále myslet, že je to perfektní člověk se vším všudy, ale pokud bychom ho viděli v reálu schovaným za stínítkem, možná by nám už tak "supr" nepřipadal a zabili bychom jeho postavu od pohledu. No jo, atmosféra, stejné motivy a představy lidí utužují charakter a utužují také představu o klasickém "průměrně" dlouhém dobrodružství, které není únavné, je tam dostatečný počet hráčů a vedou ho dostatečně inteligentní (může tam být i pár blbců) lidí, kteří si tam najdou svoji roli. A když už říkám roli, tak tím míním opravdu roli, která do dobrodružství patří a právě tu by si tam měli zahrát. Originalita je vždycky něco nového, kopírování stejných věcí je pod úroveň, kdo má trochu chutě vymyslet něco nového a nebojí se do toho jít naplno musí žít v představě, že opodál na vedlejším kabelu sedí ten samý "snílek" jako on sám a půjde do toho s ním i když by na konci zjistil, že to vlastně celé byla blbost. Takový paradox a smyčka zároveň, nemyslíte ? No, je to každopádně sázka do loterie a vyhraje tam jen ten, kdo pochopí o co těm ostatním vlastně celou tu dobu šlo.

Panečku to jsem si zase zafilosofoval. Příště budu stručnější ...

Omlouvám se všem těm, kteří nesnáží sáhodlouhé proslovy a litanie.

F.

No a tohle všechno by se ale mělo probrat nejdřív...

Ještě k tomu dohrávání: Hraju už celkem hodně dlouho a ani v reálu se mi nepodařilo dohrát víc jak 5 dobrodružství (a» už jako Pj, nebo hráč.). Vždycky se začne něco malýho, co se pak táhne leta, nebo se to v půlce rozpadne... většinou tedy kvůli hráčům.
K tomu také patří moje největší otázka a to jak se obejít bez postavy, která má zrovna (a» už v boji, nebo v příběhu) nějakou zásadní roli? Drd je hodně o interakci a pokud nějaký člověk přestane zničehonic hrát, co se bude dít?
To by mě skutečně zajímalo, protože i na tom bude záležet jestli budou dobrodružství dohratelná.

A jinak si myslím že pokud něco začneme hrát už teď a dáme dohromady nějakou seriózní skupinku lidí co neutečou v půlce, myslím že by to mohlo fungovat.

Taky si myslím že dobrodružství není až tak potřeba dohrát, jako si užít zábavu, nebo poznat něco nového, originálního... to myslím bude stačit většině lidí.

Pokud se povede i atmosféra (to už je i otázka webu), může to být skutečně na dlouho...

Tak to zatím vidím. Vyjádři se prosím Fiste k myšlence postavy pro dobrodružství, protože si myslím že je v jádru praktičtější, jednodušší a logičtější.

(upřesním = postava pro první dobrodružství, pak si jí člověk může ponechat a je na PJ, jestli jí pustí do své hry. pak budou moct bejt hry pro různé levely postav. Pj pak může hledat postavy podle rasy, povolání a levelu který potřebuje a například posílat pozvánky - třeba v hospodě)

Co se týče přežití postavy nebo vůbec jejího "dohrání" skutečného hráčem v tom jsem býval vždycky strašný pesimista. Stačilo se podívat na Abarin. Já sám jsem tam jeskyni (a to jsem byl Pán jeskyně ještě nikdy nedohrál do konce) ... nevím zda-li to bylo mým neumem, či tím, že se hráči postupně rozutekli nebo tím, že se na net každý nedostává každý den, ale v tomto vidím zatím dost velký problém o kterém by tady všichni měli vědět a podle kterého by se měly tvořit budoucí koncepce a» se to bude týkat čehokoli (hostinec, kniXXXy, mag. university, další instituce apod ...) ...

De facto pro to neexistují žádné důkazy (jen prozatímní zkušenosti těch kterých hráčů) jedno je však jisté, pokud má být systém (celkový) účinný, musí být nastaven tak, aby vyhovoval co největšímu počtu hráčů (co nejširší záběr - range) ...

To» má malá přimínka k continuálnímu tažení v jeskyních či dobrodružstvích na pokračování. A to jsem ještě ani nena»ukl předávání pídžejů a jejich postav nebo přímo vedení samotného dobrodružství. To bychom tady byli asi hodně dlouhou dobu.

F.

To je celkem elegantní způsob, ale snadno zneužitelný... i PJem. Já jsem pro vytvážení postavy pro každé dobrodružství. (tak jako normálně) Pokud postava dojde do zdárného konce = přežije, bude na PJ dalšího dobrodružství, jestli postavu na tomto levelu a určitého povolání či rasy přijme.

Pokud by to bylo takto, Pj by mohl definovat vlastní rasy = použít stávající, nebo doplnit nové.

To je ale přesně otázka koncepce...

A co takhle přidat do ras klonku, kde si každý může napsat co chce? Vyřeší se tím spousta problémů najednou. Podobně s povoláním, než vymýšlet všechno možné, aby byl velký výběr, stačí jedno místo k volnému použití, kde si každý může napsat libovolné povolání.

Chápu, chtěl jsem především demonstrovat to že jakýkoliv systém pak může být svazující jak pro hráče tak pro Pj a budou se muset dělat neustálé vyjímky a speciální pravidla atd.
Jinak by se z toho stala hra s deseti možnostmi. (samozřejmě přeháním, ale pořád mám živé srovnání se skutečným drd, se kterým jsem skonči asi před týdnem. A jelikož jsem také dloujoletý Pj, vím co všechno je možné vytvořit. A hry postavené na něčem skutečně originálním - a» už rasa, povolání, nebo třeba jen svět - bývají nejlepší. To je věc o kterou prostě nechci přijít a chci dát PJ největší možnou moc a volnost. Nápadům nemůžeme klást překážky... )

Alespoň tak to vidím já. Reálnost už neposuzuji... :)