Andor.cz - Dračí doupě online

Hostinec? 

Katovna

Katovna prošla za léta, po které je realizována na Andoru celou řadou změn. Od původního fóra o poezii se přesunula ke kritickému stolu pro zdejší autory a pak se opět navrátila do teoretické roviny.

Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.

Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.

Takže račte vstoupit....

Správci stolu

Kta, Marigold, Beredur

zde nemáte právo psát

Beredur - 11. dubna 2021 11:45
beredur9549.jpg
Z mnoha nejen básnických stimulů vyzdvihnu myšlenkové konfrontace mezi přímostí a opisností. Stává se, že několikrát za den slyším, čtu úderná prohlášení typu „jsi stupid“ (alias stručnost). Ale málokdy mi zkříží smyslové orgány líčení typu „jak přízrak slasti pro mne byla“ (W. Wordsworth, resp. obrazně bohatý výrok). Proč se obecně zešíhlují rétorické finesy ve verších? Nepodepisuje se na tom přemrštěně efekt, že krása spočívá v ošklivých liniích (Baudelaire) a my se řídčeji neostýcháme vzájemně se atakovat zhruběle, surově, nerespektovaně? Co je básnicky elegantnější – rovnou zasáhnout, primitivním hákem čtenáře vyřadit či postupně adresáta zpracovat a ve finiši ho knockautovat? (Omlouvám se za sportovní slang, ale i ten se s úspěchem v lyrizovaných textech nachází). K tomuto rébusu se pojí série postřehů. Panuje ještě dnes napětí idealismu a materialismu v básnických výplodech? A ještě - jak se modifikuje básnický přístup?
Předně – z perspektivy frekvence používání vícejazyčných pojmenování při běžné komunikační situaci strádá „dominance“ knižní (zejména archaické) češtiny. Mizí vzletnost a éteričnost, spoléháme na všednost (pramení z toho otázka, zda je galantní gesto standardem všednosti?). Jako by úkazy z prosté existence nahlodaly smysl pro imaginárnost. Jihne snivost? Bažíme po vícevrstevném snění, neotravuje nás proces naivně si představovat?
Za druhé – metaforičnost se trochu odhodlala zapózovat v lyrizované próze. Vyplývá mj. fakt, že se stírá vyhraněná orientace, tj. máme prozaické básníky nebo básnické prozaiky. Štveme se za univerzalismem? Zápolíme s dilematem, zda tvořit v národním jazyku či v mezinárodních jazycích? Je rovněž otázkou, zda se bilinguálně dostatečně experimentuje na rýmových pozicích (soudobý příklad: lockdown – klaun).
Za třetí – ostrouhala se výrazová délka hubnutím textové tlouštky. Jednoduše – verše nejsou otylé, spíše nevyživené (látkově, krášlícími přípravky), stačí se dokrmit vlastními úsudky. Tvůrce jako by ani nepásl po prostoru pro rozmáchlé triky. Stěsnat se do verše a zároveň se rozepnout – klíč, schéma pro schválenou básnickou strukturu. Asi jsme vymýtili naladění se pro objemné hranice, paktujeme se s miniaturami. Básnicky bytujeme ve veršových mobilních sídlech, ale proč i tak trpí rozlehlé zástavby? Kdysi produkty přerostlé, dnes nevytáhlé.
Za čtvrté – zhostili jsme se otupělých konstant v organizování verše. Přelétáváme od proudu přes postupné tmelení k tříšti a domníváme se, že forrmujeme úžasnou dynamiku. Obeznamujeme se s klipovitou poezií. Až jsem jí přehlcený a laškuje se mnou zdání, že poezie nepřináší úlevu, ale je autoritou skrze nestrhaný presing.
 
Enderson - 23. května 2019 12:30
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Enderson 23. května 2019 12:29
Oprava, když tak koukám kdy tu kluci byli naposledy, napiš Marigoldovi. A nebo setrvej a připoměň se mi a já jednou budu mít víc času ;)
 
Enderson - 23. května 2019 12:29
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Velanis 19. září 2018 18:16
Hele nemám moc času, ale je mi tě líto že ti tu takovou dobu nikdo neodpověděl. Zdá se mi jako bys byla fanynkou D. Landy :DVidím v tom tu myšlenku, ale pro běžnějšího čtenáře by bylo asi za vhodno vyvarovat se toho "bílého"
Zkus se zamyslet nad alternativním přirovnáním.
A možná, pokud se chceš držet téhle formy, počítej si počet slabik v každém verši. Dost to ovlivňuje rytmus.
Rozhodně se nesnaž báseň natahovat silou. To nikdy nedělá dobrotu. Snaž se být přirozená, sepsat si základní myšlenku, trochu určit obrazy. Až teprve potom si můžeš hrát s formou a nakonec dáš do pořádku rytmus.
Vyjádřil bych se k tomu víc, ale nemám moc času na to abych se nad tím zamýšlel a ještě ti tu psal slohovku o tom co a jak. Jsou tu jiní mistři, způsobilejší k radám. Zkus nevtíravě napsat někomu ze správců jestli by byl tak laskav a podíval se na to. Beredur je odborník přes poezii a Marigold je básník tělem i duší, když je hezky poprosíš oni neodmítnou. :)
 
Velanis - 19. září 2018 18:16
velanis9354.jpg
Hvězdné nebe

Bílý kůň cválá temnotou,
lidé nechají se unášet dřímotou,
ani nevědí,
kdo nad jejich spánkem bdí.

Bílý jezdec na jeho hřbetě,
ten nikdy nezklame tě.
Hrdě drží bílý meč,
připraven vyrazit vsteč.

Dívky v bílých šatech jeho sestry,
hledí na tebe, tak už nespi!
Usmívají se, teple září,
jejich bratr se spokojeně projíždí.

Měsíc jej zvou,
jeho sestry hvězdy jsou.
Vlídná zář tě kolébá,
milý úsměv zalévá.

Jen spi, jen se oddej spánku,
jen klidně spi na polštářku,
hvězdy nad tebou bdí,
pozor na tebe dávají.


Nápad se vyloupl jako ořech ze skořápky a já úplně nevím, co s ním. Třeba by mu prospělo pár slok navíc...
 
Qued - 06. ledna 2017 09:58
qued_antisanta2873.png
Teď mě to napdalo a vůbec nevím co s tím. Už na to tak deset minut koukám a vůbec nevím, co jsem to vlastně vyplodil a zda má smysl na tom zapracovat. tak si to tu zatím odložím:


Když před břehem stanovy ruku mi podaly,
já padal jsem náznakem pomalu do dáli.
Však zachycen v síť pavouků přadavých,
já nevzlétl do hlubin černotou studených

Pak před mlčením záhadně mizely,
ony ty, co pohledem vrážely
své tak mocně stažené podrobky záložek,
do spisů složených převážně z předložek

Pak musely nechtíce zřeknout se cestiček
posetých přemírou nelidských pastiček
šlapaných nohami tak dětsky obutých,
v prstíčky špejlemi zarytých.



Mám v zásadě dva tvůrčí procesy, které se zcela náhodně střídají. Buď mám podnět - někde nědo zahlédnu, zaslechnu, líbí se mi téma - a na tom pak pracuji, hledám, skládám, prostě dřu pro výsledek. Nebo druhá varianta, kdy se prostě podívám na stránku a něco ze mě vypadne. Je to proces těžko zastavitelný a vlastně jen v čase otázka toho, jak rychle dokážu psát na klávesnici. Většinou jak dílo, tak neodbytné nutkání jej zachytit mizí okamžitě po dopsání. Díky čemuž se na něm hrozně špatně pracuje zpětně a těžko se piluje, protože často i nosná myšlenka díla odplouvá pryč náhle a pilováním se dílo stává najednou něčím jiným.
 
Beredur - 06. listopadu 2015 09:48
beredur9549.jpg
Enderson 06. července 2015 17:14


Když nad tvým textem dumám, tak mně přijde, že smyslem života je dobrat se, vyzrát a přelstít konkurenci, a pak v náznaku nosit cejch svých "domnělých" vítězství. Myšlenka zajímavá, téma touhy vyhrbit se k velikosti je parádní, jen zpracování mně připadá odosobněné. To téma slibuje paletu dramatických obrazů. Expresivitu, dynamo dějů v duši. Obecně: může být reflexivní lyrika bez posunů aktů a trajektorií pocitů? Pak bych zapracoval na té symbolice čísel. Možná je to klišé, ale pro dost kulturních směrů má číslo zásadní existenciální (magický) význam. (Aneb: co by hudba byla bez svých oktáv?). Z toho vyplývá i klíčová otázka: necítíš život pouze jako výčtovou poezii? Mohl by být smyslem života, potažmo poezie, jejich přesah?

 
Qued - 09. července 2015 07:54
qued_antisanta2873.png
Qued 08. července 2015 11:42
Kdybych to měl pojemnovat, pak by se to jmenovalo kocovina.
 
Qued - 08. července 2015 11:42
qued_antisanta2873.png
Už snad z rána modrých vůní skučí podivné galeje vzdálených přítomností.
Jediná hledající ve světě právě vznikajícím zalyká se blízkou vzdáleností.
Já pod horou sním nad párou z hrnců kde myšlenky vaří mé pochybné já
a pomocí papírových talířů vlhké nápady křehkou rukou hlava má snídá.

Utvořen pomalu z hlíny předsudků může pak tvor posunout polohu na světlo
kde vypálen zlatými oštěpy názorů stává se střetnutím bitev za chřadnoucí teplo.
Nádoba kamenná zkoušena v pevnosti lehkostí kročejí rytmických zástupů
plněná odposdu olejem na vodě hořícím v pokusu přetéci z netěsných záhybů.

Zapadlo v mezeře šuplíku starostí co jiní by s radosti odnesli oltářům znalosti
kde svítí reflektor nadějí nad osudy zlámaných zad rosolných pod tíhou mladosti.
Výtvory vzpurného zakoutí myšlenek pomoci mohou si berličkou morálky
když tahají z podivně zrajících bariér okolních podivných barevné korálky.

Přízračně snaživé stroječky plnící prostory šumnou účelovostí zažijí hamornii
v předklonu poběží podepřít co zbylo ze zvuků deroucích křížově symfonii.
Snad pro zbytek slávy nad hlavou paragrafu vytvoří uzlíček maličkou lampičku
jež slabými špejlemí fotonů vlnění propíchne odřezky zurčící jantaru kapičku.

Litsina šému vložena stvořením pod vodu dere se k hladině hořící olejem
zbytky pak klesají do hlubin záhybů vzpomínek stvořených nechtěným dějem.
Přísahy rán stoupají vysoko tlačeny teplými oblaky termiky v otáčku
nádoby prázdné sdílejí samotu plněnou hořkostí možností nového začátku.
 
Enderson - 06. července 2015 17:14
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Na malé literární sešlosti, tady u nás v Kolíně, konkrétně v městské knihovně, jsem si získal uznání, potlesk a spoustu pobavených tváří. Na konci přednášky o antické literatuře jsme dostali zadání (zřejmě to mělo být více filozofické ale vem to čert) abychom sepsali krátkou povídku či báseň na téma "Život"
Jelikož jsem byl polapen v pohledech přednášející slečny, nedokázal jsem kloudně pomyslet na podstatu lidského života a tak jsem po dvaceti minutách vyměřeného času předložil něco, co si nedovolím poblikovat v andorské knihovně. Ovšem chtěl bych se podělit o hloubku myšlenek, které mi akorát vířily hlavou.
Zobrazit SPOILER
 
Ronnie - 09. června 2015 14:16
men1688.jpg
Qued 09. června 2015 12:35
Došlo savo... :(
 
Qued - 09. června 2015 12:40
qued_antisanta2873.png
Arrand 09. června 2015 10:16
Jo ty ses ptal na první případ. To je stejné, ona je loučí ve tmě kteroužto jsem já.
 
Qued - 09. června 2015 12:35
qued_antisanta2873.png
Ronnie 09. června 2015 11:53

Ukoj své potřeby děvče. Hlavně ale tiše.
 
Ronnie - 09. června 2015 11:53
men1688.jpg
Qued 09. června 2015 10:28
Ok, ale nic to nemění na tom, že člověk má pak potřebu vypláchnout si oči savem. O.o
 
Qued - 09. června 2015 10:28
qued_antisanta2873.png
Arrand 09. června 2015 10:25

Pochopitelně, že je to ehm emh chrchlypaskvilchrchly, ale zároveň dvojznačný novotvar a kam jinam patří podobné úvahy, než do poezie?
 
Arrand - 09. června 2015 10:25
ignatius2553316.jpg
Qued 09. června 2015 10:19
jo, tohle jsem si dohromady dal, ale jazykový paskvil je to tak nebo tak :o)

v tom druhém připadě mohlo i jazykově jít o velice zastaralý přechodník.
 
Qued - 09. června 2015 10:19
qued_antisanta2873.png
Arrand 09. června 2015 10:16

já jsem tmou a ona je mi loučí třeba?
 
Arrand - 09. června 2015 10:16
ignatius2553316.jpg
Qued 09. června 2015 09:24
Takhle to můžeš (dle mého) zdůvodnit jen v tom druhém případě.

Ale jak to zdůvodníš v tom prvním?
 
Qued - 09. června 2015 09:24
qued_antisanta2873.png
Ronnie 09. června 2015 08:49
Ze to nechapete neznamena, ze je to spatne. Bylo by blahove od vas se domnivat, ze jsem to napsal spatne omylem. Byl to ucel.
 
Ronnie - 09. června 2015 08:49
men1688.jpg
Qued 09. června 2015 08:03
Tmně?
Dej si dvě. :)
 
Qued - 09. června 2015 08:03
qued_antisanta2873.png
Arrand 09. června 2015 07:54Ehm, proč?
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.057916879653931 sekund

na začátek stránky