|
||
|
Beredur 11. června 2013 18:37
Máš pravdu, díval jsem se teď do hlouby své tvorby. Rád používám (ach! Už jsem skoro zapomněl!) právě střídavě dlouhé verše, které střídají, ale nestírají melodii básní. Takže to bude směřovat na té bázi, kterou mám. Zjišťuji, ale to už dávno, že přesně naslabikovaný verš už pro mne není. |
|
||
|
Dopovím ještě, co jsme načali. Úmyslem není poučování, spíše rozšíření obzorů, rezerva pro jiné možnosti.
Zmínil jsem jazyková esoterika a báseň konstituovanou z interpunkčních znaků. Uveďme si praktický příklad. Dejme tom, že napíši báseň pouze v Morseově abecedě (ano, typ jazykové esoteriky). Teď na chvilku pomiňme, že se může jevit jako ilustrace extravagantnosti. Už z té formy se dá odvodit či vydedukovat určitá idea. Když tato věc padne do očí čtenáře, může si i říct: Aha, to je zašifrované. Asi je to určené jen pro zasvěcené, pro vyvolené apod. Autor či lyrický hrdina (subjekt) je zajímavý: umí rozlišovat. To je možná pro někoho extrém. Dobrá: část básně bude klasická a část ve znacích. Ostatně, např. V. Holan má báseň o lásce, kdy 4 sloka je ve tvaru čtyř řádků vyplněných čárkami (stopy na cestě). Ale můžu vyabstrahovat jiný smysl, třeba: láska je řetězcem odmlk. Čistá ilustrace znaků v básni je obohacující; posune vnímání na jiné hladiny, ze kterých se můžeme vracet zase ke klasice. Zkrátka jedna z možností přeskoku. |
|
||
|
Marigold 10. června 2013 15:16
Po grafické stránce bych se spíše držel té "ocasaté" struktury. Má svoje kouzlo; navíc sonet po významové stránce ve druhé sloce je antitezí sloky první (obecně má sonet z významového principu "Hegelovský" klíč: 1. sloka: teze, 2. sloka: antiteze a pak syntéza či metasyntéza, ale to ty víš). Tady, jak to máš načrtnuté, je to prima. (Časem tu dám báseň, která, ač bude stejná slovy, bude rozdílná grafickým uspořádáním. Vedle sebe při komparaci se ukáže ten efekt odlišného hlasového přednesu). Až mě znudí svět prózy. To be continued |
|
||
|
Beredur 11. června 2013 15:35
třeba při rozhovoru, tedy psaném dialogu se ženou skrývají náznaky, může se za nimi skrývat cokoli, náznak svádění, polibek... |
|
||
|
Marigold 11. června 2013 15:29
Ano, přesně. Je to užívání úmyslné, protože trojtečka slouží jako názorný a perfektní most nejen v básnickém líčení. Je v tom kus náznakovosti, jazykové esoteriky a nadúrovňového sdělování. Osobně cítím fatální dotaženost vět za jazykovou smrt. Trojtečka umožňuje překvapivě harmonický přeskok obrazů a myšlenek. |
|
||
|
Beredur 11. června 2013 15:21
třeba z vlastní zkušenosti vím, že používám tři tečky i zcela úmyslně, vyplňují určité mezery, náznaky a dělí báseň do konkrétních celků. Rovněž použití tří teček nepůsobí tak uzavírajícím dojmem. Není to prostě tak dost a tečka, ale naopak, je to postaveno na něčem nevysloveném, lákajícím. Ale není to samozřejmě pravidelně, většinou je to již zmíněné "postižení" dobou. a Morrigan s užitím teček Panova flétna zpívá ozvěnou jarního vánku. ...tiše šumí hloh... Probírám se ti vlásky, jsi tak nádherná, jako jaro samo. Jsi vším, v náhlém tichu, jež darovala nám sama Matka Země, nitro temné jež v šat bílý se obléká, pro touhu člověka překrásná Morrigan Arrand 11. června 2013 15:27 +1 |
|
||
|
Je fakt, že já v tuhle chvíli používám trojtečku, když chci větu nechat odeznít.
Anebo když potřebuju přerušit a pak navázat přímou řeč - i když tam je to spíš "grafické" přerušení, aby podtrhlo děj samotný. |
|
||
|
Qued 11. června 2013 08:25
Uvědomuji si, že se jedná o obsáhlý problém, nejen čistě individuální. Možná se potýkáme s obecným fenoménem, kdy se s trojtečkovou technikou setkáváme na internetových diskusních fórech. Nezlehčuji chouloustivou věc; jsem i já obětí řízených a manipulativních procesů. Možná se líbí, že věta nemusí být nutně souborem korelativních znaků, ale že nosí i jiné podtexty (např. filozofické), znázorňující proud efemérního myšlení. Zeptejme se: neberou lidé tečky jako znaky či znamení? Nakládání s trojtečkami může být i důsledek, že někteří lidí "básnicky bydlí". (Heidegger je v mnoha slovních obratech mistr). Viděl jsem básně konstituované jen z interpunkčních znamének, které dávaly zdánlivě finální obraz. Ano, jsou to pravopisné prvky, které znesvěcují platnost kodifikovaných norem. Omlouvám se. (Jiné hledisko: i tečka je výpovědí, stejně jako mlčení hovorem v rámci sociální komunikace. Je otázkou času, kdy filozofové jazyka a další jazykovědci se chopí problému a upraví legitimní pravidla. A jinak; opravdu si myslím, že jsi zmínil téma na souvislejší téma, ke kterému se vrátíme.) |
|
||
|
Marigold 11. června 2013 15:13
+1 :) |
|
||
|
Qued 11. června 2013 08:25
já si myslím, že ono je to tak trošku dobou. Bylo to dříve děsně in a trošku to člověku zůstane. A třebaže mluvíš o Beredurovi, já osobně to taky používám a stydím se za to a snažím se t omezit. Ale není to sranda.... :-D |
|
||
|
Beredur 10. června 2013 15:24
OT: Zaujalo mě, že osoba literárně očividně vzdělaná a navíc tvůrčí používá v běžném popisu jako oddělovač a ukončující znak trojtečku. Myslím si, že je to strašlivý zlozvyk. |
|
||
|
Beredur 10. června 2013 15:24
vyspi;) možná k ní dnes sednu s tím vínem, venku prší, tak možná zapracuju na něčem jiném a tohle si schovám pro teplý letní večer... Sonet je naštěstí dost rozšířený, neztrácí se. I když jeho původní variace zanikají a ty moderní prostě už nejsou ony. Sám za sebe musím říci, že napsat opravdu dobrý sonet s novým nápadem je složiý, navíc sonet byl dvorný, opěvující a to se v modenrí poezii už nenosí.... |
|
||
|
Marigold 10. června 2013 15:16
Vzpomínám si...i na villonské balady...sonety jsou výjimečné, sám je píši; pravda, trochu v modifikovaných verzích...třeba i andor zažije chvilkový nápor sonetů... (teď chtěli v Seifertových Kralupech aspoň jeden sonet, je dobře, že i odborníci nezapomínají na ušlechtilý styl poezie). K tvé rozdělané věci ti něco časem napíši...potřebuji se na to vyspat! |
|
||
|
Arrand 10. června 2013 15:06
ad sonety, nedávno jsem normálně našel cca pět villonských balad, které jsem psal v patnácti, tehdy to vedle sonetů byl můj oblíbený formát |
|
||
|
Beredur 10. června 2013 15:11
mě se moc líbí právě ten obrat s oknem do noci, oknem do duše a pak právě ta návaznost ovocem... tam vidím tu sílu, ono je ttiž na houby to, že mě vždycky napadne nějaký okamžikový verš, nápad na kterém můžeš budovat, ale pak chybí ty další stavební kameny.... Arrand 10. června 2013 15:06 jak jsem psal, úplně předělat... ta druhá není ono... jinak sonet to není ten by se psal abba abba cde cde - preferuju italský:-))) Arrand 10. června 2013 15:08 moc pěkné, ale skutečně, velmi příjemný obrat...možná něco použiji, ale chci se držet svého formátu a udržet to an úrovni té první sloky... |
|
||
|
Marigold 10. června 2013 15:02
Skvělé...fakt špica...proč zralé ovoce už ve druhé sloce? Jsi přešel na romantiku...červivé ovoce...čirá rozkoš je drastický červ v osobnosti...a pak, že nejsou vzory... jinak předpoklady máš v první sloce a to velmi dobré...dál bych osobně rozvíjel motivy...hudba nitra a touha...rozbije to okno? nebo ho odkalí světlo vystřídající tmu? Okno do noci...strašně fajn...na tom bych osobně stavěl...má to vícerozměrný smysl... |
|
||
|
cesta ke štěstí "kličkuje" divoce,
v úmor nás dohání zas a zas. Okno do noci, jak zralé ovoce, naplní touhou každého z nás. návrh narychlo a velice hrubě... :) |
|
||
|
Marigold 10. června 2013 15:02
překopej druhou, rytmicky nesedí k té první. Pokud to tedy není záměr... nicméně, po prvním přečtení se mi zdá, že mít to zkrácený ty spodní řádky, píšeš sonet. |
|
||
|
Mám tady jednu rozpracovanou věc, co má potenciál, líbí se mi některé obraty a potřebuju navázat na třetí sloku, nebo výrazně překopat tu druhou.
Kapička z flakónu čiré rozkoše, sen, který se mi dnes bude zdát. Okno do noci, je jak okno do duše orchestrion jak na povel začal hrát. cesta ke štěstí se klikatí divoce, v úmor nás dohání zas a zas. Okno do noci, je jak zralé ovoce naplní vůní touhy, každého z nás. |
|
||
|
Beredur 05. června 2013 11:33
:-D občas mám pocit, že největší klenoty sem tasíval tak s dvojkou v krvi při tanci se slečnou a při blebtání veršíku do ouška:-D Měl jsem si pořídit už tehdy diktafon:-D Nevím Beredure, mě prostě Halas nesedl. Ale víš, že to tak bývá |
doba vygenerování stránky: 0.070202827453613 sekund