Andor.cz - Dračí doupě online
Hostinec?
Katovna
Katovna prošla za léta, po které je realizována na Andoru celou řadou změn. Od původního fóra o poezii se přesunula ke kritickému stolu pro zdejší autory a pak se opět navrátila do teoretické roviny.
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
zde nemáte právo psát
|
||
2992.jpg){kind=icon}
|
Marigold 25. prosince 2014 12:36
tak já si počkám do Silvestra :D |
|
|
||
|
Alfor 25. prosince 2014 11:28
neboj to přijde, mě ty básně docela trvají. Málokdy udělám nějakou rychlovku, kdy jsme spokojen. ALe neboj, nějaké nápady postupně nahodím. Zase něco popiju a ono to půjde:-D |
|
|
||
|
|
Marigold 24. prosince 2014 13:02
Škoda. Chtěl jsem vidět, jak přepracuješ volný verš do něčeho jiného :), Navíc s docela zajímavou situací. xD Už to mám dokončený. Přidal jsem k tomu ještě jednu sloku, pozměnil pár slov. Na tak obsáhlý děj jak říkáš ty se moc necítím. O:) |
|
|
||
|
|
Alfor 20. prosince 2014 18:48
popravdě vůbec nijak. Nějak to odeznělo a nemůžu najít tu cestu. Rozepsal sem nějaké variace, ale je to na dlouhé lokte:-))) ta tvá variace je super! Líbí se mi. Jenom bych to trošku rozložil do té gradace, protože udělání muže z chlapce, to je vrchol dospívání (muž píše, tvoří, hněte se city, a když poznáš ženu- dnes ponejprv- dnes ponejprv jsem mužem). Dokážu si to předtsvait jako výklad- chlapec se zamiluje, začneš tvořit, začne žít, a pak pomalu se poznávat sebe i ji, a nakonec se stane mužem po té, co si spolu zaskotačí v peřinách:-D ale je to jen jedna z možných variací... |
|
|
||
|
|
Marigold 02. prosince 2014 22:08
Při dnešním firemním školení jsem se nudit a vzpomněl jsem si na tvůj první řádek Dnes ponejprv, dnes vím, že litovat znamená nežít. Trošku jsem ho zkrátil a sepsal pak tohle. Jak na tom pokračuješ ty? :) Zobrazit SPOILER  |
|
|
||
|
Malá ukážka, čo so mnou urobí nuda v škole. Túto čmáranicu nosím v kapse už dlho a je na čase, aby sa pozrela do sveta :)
Biely papier v rukách zvieram, hľadám jeho čistotu. Poznám už len jednu krásu, poznám krásu klenotu. Klenot v srdci nosí každý, niekto príliš hlboko. Kamene sú taktiež možnosť, avšak iba naoko. Klenot rýchlo vyhasína. Klesá plameň života. Kameňami stína hlavy slávny život bez plota. Otrokármi sami sme si. Stačí iba jediný pohľad do tej šírej diale, nekonečnej hladiny. Klenot nájdi v takej diaľke! Otvor mapu nádhery! Každý dá sa inou cestou, nosiac v kapse povery. (Tu mi to ujelo ako Skalický autobus) "Hľadám zmysel svojej cesty" tvrdíš aj keď zaspávaš, Nemáš sily prijať pravdu, preto v klame ostávaš. |
|
|
||
|
|
Beredur 03. prosince 2014 14:15
tu právě hledám v těch tělech... Roxanne je uvízlá hrozně hluboko (to jste tam myslím ještě byli že? už s emi to k ránu trošku zkreslovalo a mám to tam zamlžené:-)) ale zůstávají pocity... takže tanec, dotyky dlaním, zrychlený dech a pohledy z očí do očí. A teď jak to dynamicky probít a zkomponovat- ale zase nechcu stavět dvě samostatné básně jako v Oknu, spojené v jednu... Spíše bych rád něco jednotného uceleného... |
|
|
||
|
Marigold 03. prosince 2014 14:00
Ta těžká myšlenka je ale fakt skvělá a také jdeš na to správně i slovními prostředky. Žádné přívlastky (tomu bych se silně vyhl), stupňuješ to (klimax se dělá často kvůli dramatizaci a když se dělá v kombinaci sloves a podst, jmen, je to super), dociluješ výrazovosti. Je asi vidět, že Holana znáš, ale Holan dává odmlky a řečnické otázky (to je výtečné pro napětí a zároveň to uplatňuje jako rytmický prvek). A pokud chceš strukturu a pádnější vyznění, budeš muset opustit to hymnické vyznění (to ti dělá i to čtyřverší) a dát tomu zpovědnější charakter. (Rozmělnit to). Větším přemítáním, ale v souladu s nějakou paralelou, protože jinak to sklouzne do verše ryzí filozofie a ne do verše umělecké filozofie. Nenapadne tě paralela s tím tancem? |
|
|
||
|
|
Jak říkám je to nápad, taková inspirace Koprem, spíše jde o to nějak to rozvinout. Je to těžká myšlenka, zajímavě zasazená. Nechci vyjímečně nic ve svém stylu vzletnosti, spíše právě vsázím na syrovost a rozervanost- nazvěme to volbou.
A nemožností volby, protože obě varianty jsou špatně a obě jsou vlastně správně- protože ať učiníš kteroukoli volbu vždy budeš i nebudeš litovat. Volný verš mě napadl taky, ale tak nějak tomu chci dát strukturu- možná zkusím udělat trojvetší s čtyřveršími, kdy troj budou rým a čtyři volný verš, nebo naopak:-P Cílem je něco nezapomenutelného:-D |
|
|
||
|
|
Uff, Marigolde, jen tak v rychlosti, ale vrátíme se určitě k tomu, až budu mít více času...
Už jsem si říkal, proč to má znamenat jako volný verš, když to máš rozvržené jako dekadenti na dlouhý verš a ve čtyřverších, protože kdyby jsi to chtěl na volný verš, je to v té starobylé struktuře škoda (já vím, že tak psali, a je to v jejich podání pěkné), protože to má minimálně rytmicky na moderní (třeba avantgardní) volný verš a klidně i se sporadickým rýmem. Já být na tvém místě, pošpekuloval bych nad kompozicí, neboť jestliže to svážeš, bude to silně patetické a vzletné, což nevadí. Ale jak ti říkám, v zárodku a v prvním vypálení to má sílu na hravější kompozici. (Zkus to někdy napsat v jiné symetrii než ve čtyřverších). Ale kdyby jsi tomu přidal minulý čas (vybral si třeba detail jako např. vzpřímil jsi ruce...vztáhneš ruce...a třeba budoucnost...nevím, trochu mi tam schází tvůj smysl pro detail, pro konkrétnost a rozpracovat ho v různých souvislostech), mohl by sis dovolit dramatičnost a plastičtější práci ala Hrubín (opravdový lyrik začíná propojením smyslů a citového prožitku, zde mám pocit, že hned jdeš na subjektivní dojmy. Chybí tomu trochu předehra. To mně také nevadí, ale vstup ala Seifert by se hodil a ty na to rozhodně máš, vybrat si detail z objektivního světa a plyne přejít paralelně na citové rozhraní). Možná, až propracuješ detail, přijde i ten celistvý konec. Neboť lítost a gesto rukou v souvislosti je pěkné, možná by stálo za to ho rozpracovat. Myšlenka je úchvatná a byl by hřích na tom nedělat. Určitě ten časový posun je bezvadný. A to lidské, to pochybování (to nevíš, zda lyrický hrdina je muž či žena), ale zatím bez otázek a odmlčení. Možná vnořit kontrast symbolu jistoty (třeba nějaký motiv i z přírody, zase si vzít něco ze Skácela, nebo z jiného rozhraní světa, mytického, městského...). Líbí se mi to, že je to takové existenciální, ale přidal bych tam něco snivého, když už ne v subjektu, tak to vykreslení kolem. |
|
|
||
|
Z prvního pohledu, možná bych se zkusil držet zdvojení v prvních verších každé strofy.
Kupř. Ponejprv dnes, dnes vím,... Srdce mi tluče, tluče... Vztáhneš ruce, ruce... V náručí vášně, vášně... Na vázání bych se musel zamyslet, na to teď nemám kapacity :( :/ |
|
|
||
|
|
Alfor 03. prosince 2014 00:36
pochopil si to správně- dvojznačnost je zcela úmyslná;) on to do budoucna nemá být volný verš, bude to vázáno, ale zatím se jedná o kostru s nějakou nosnou myšlenkou, to bude ten posun... a pak už to bude jenom o práci to smotat do kupy |
|
|
||
|
|
Beredur 30. listopadu 2014 16:21
Tak to vyzerá, že dnes opäť niečo schomolím, ale teraz sa s tím viacej pohrám. Ďakujem za tvoje rady a čas. |
|
|
||
|
|
Marigold 02. prosince 2014 22:08
Nikdy jsem nepochopil volný verš. Pravdou je, že jsem ho ani tak moc nepotkával natož četl. Je to pro mě španělská vesnice, úvaha, děj, slova která do sebe nějakým způsobem v mé hlavě v daných řádcích vůbec nezapadají. Hledám tam rým, který tam není, a to mě nějak rozptyluje při čtení, při snaze o pochopení textu. Ale líbí se mi tam to posouvání řádku a změna času na konci. Základní význam i v tak pozdní hodinu myslím chápu, jen mě mate ten poslední dvouřádek - otázkou zůstává: Podlehl jsem (myšleno ty), či nepodlehl? Litoval bych (opět myšleno ty), či nelitoval? o.O Mně to fakt dělá problém pochopit. Jsem tupý nebo jsi to tak napsal schválně? |
|
|
||
|
|
Pro Beredura a pro ostatní, dneska mě chytla trošku psavá... tak zkuste zachytit, co já tam zachytit nemůžu (možná zatím), budu rád za nějakou reflexi...
Zatím jsou to jen náznaky... hledám, ale celek. dnes ponejprv, dnes vím, že litovat znamená nežít že konat, je třeba, konat dokud srdce divoce bije nežít, nelitovat, vzdát se sebe a tužeb a snů znamená neučinit co má být vykonáno. SRdce mi ještě tluče, tluče tvým dechem, kročejemi dnes ponejpr, dnes vím, že litovat znamená nežít, že růž tvých rtů by se mi zdála do posledního dne, a já bych litoval , trpce litoval. Nepolíben. Vztáhneš ruce, objetí a srdce co chce se rozskočit co dotekem řekneš těch horkých rtů, dechem máty dnes ponejpr, dnes vím, že litovat znamená nežít, probit tvými kroky tanečními, tvým pohledem. V náručí, v něze, vášni a horkosti zakázaného neznámo bušící bránou lebky rozbitých srdcí dnes nepodlehnout, dnes neučinit co má být vykonáno, pak dnes ponejpr, bych litoval, dnes bych nežil. |
|
|
||
|
|
AMMOnym 23. listopadu 2014 13:42
Jsem si jistý, že jsi v sylabotonismu asi nepochopil význam lehkých a těžkých dob zejména v daktylských stopách, neboť přízvučné a nepřízvučné důrazy kladeš početně neomaleně. Prosím tě, na začátcích jednotlivých veršů si srovnej systematicky pasáže, kdy začneš celým trojslabičným slovem a kdy máš důraz na třech slabikách ve více slovech (začínat verš předložkovými soustavami tříští slabě rytmus v pokračování verše a když nedáváš systematicky třeba předrážku na úvod verše, jestliže chceš mít rytmus trošku obzvláštněný, pak ti ty předložkové formy infikují nevhodně rytmus). Takové vybočení je třeba od začátku strofy "valí sa..., později celá strofa zračí se arytmicky v rámci kompaktní kompozice", pak to sice srovnáš, ale zase ti do rytmu zasahuje tvůj sklon přetínat rytmus v jednotlivém verši dílčími odmlkami v užití čárek. Což o to, takové pojetí je pro mě osobně lákavé a na mém druhém oblíbeném desetislabičníku (první je alexandrin ve vázaném verši, to jen pro poznámku) vyznívá moderněji než původně stylizovaný desetislabičník, ale ty pauzy v čárkách pižlají tempo básně a rytmus inklinuje k větší rozsekanosti než by po stránce harmonie bylo žádoucí. Ačkoliv když jsem si to četl vícekrát, napadla mě rytmicky spojitost s verši od J. Sládka, který také nabourává uhlazený rytmus často po čtvrté či páté slabice v desetislabičníku. Pokud chceš modernější pojetí desetislabičníku, kdy rytmus nahlodáš a rozladíš ho opakovaně, nemám až tak výraznějších námitek, až na to, že to není učebnicový sylabotonismus. Jestli ale chceš plynulejší desetislabičník, pak budeš muset vyflákat čárky, přerovnat slovosled a vymakat rytmus opakovacími figurami (já vím, jsou hojné před Nerudou, ale Neruda udělal menší převrat v desetislabičníku a úplnou revoluci a modernizaci desetislabičníku ztropil Sládek a pak hlavně Machar. Zejména Macharova aplikace desetislabičníku v sonetech je kapitola sama o sobě. Ano, sám dělám sonet na deseti slabikách a s rozprskanými normami pro sylabotonismus. Ale pro experimentování s rytmem je to mnohdy nezbytné). Ale zpět. Pokud začínáš, radím ti začít dělat nejprve trochej, a pak postupně přecházet na daktylotrochej, případně jamb. Verše v čistém daktylu je v naších luzích trochu atyp; z moderních poetů se s ním můžeš zkřížit u Kainara či Krchovského, ale na úvod básnické "kariéry" to není zrovna slast psát, zejména v desetislabičníku. Čistý daktyl má lepší využití v delším verši, ale na deseti slabikách se můžeš setkat s neporozuměním. Ty pochopitelně čistý daktyl nekomponuješ, ale tak nějak dedukuji (kvůli tomu jak ty verše taháš), zálibu pro svízelnější práci s přízvuky a nepřízvuky. Já ti radím: komplikovaná slova nahrazuj hraním se slovy, vyhýbej se jako čert kříži slovům cizojazyčného původu ne na pozicích rýmů, opraš poctivá slovenská slova a opatrně na přechodníkové tvary v začátcích veršů. |
|
|
||
|
|
Nj, Za hory za doly, mé zlaté parohy...
Tak si KoprCon užijte. I my stále imobilní to máme daleko. |
|
|
||
|
Marigold 24. listopadu 2014 10:43
Ty vole, zase tam někde, kde už je třeba pas. Jen kousek rovně, pak kolem himalájí zhaen nahoru a tam co je ulambátar, tam dojedeš do kopřivnice. :D Těžky je to s váma zahraničníma. |
|
|
||
|
|
Alfor 23. listopadu 2014 17:13
Ďakujem. Slovenčina robí problém každému :D |
|
|
||
|
|
AMMOnym 22. listopadu 2014 19:17
mně ta slovenština v tom dělá trošku problém, ale nejspíš jo. :) |
|