Andor.cz - Dračí doupě online
Hostinec?
Katovna
Katovna prošla za léta, po které je realizována na Andoru celou řadou změn. Od původního fóra o poezii se přesunula ke kritickému stolu pro zdejší autory a pak se opět navrátila do teoretické roviny.
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
zde nemáte právo psát
|
||
|
Arrand 22. října 2012 19:28
Je tohle lepší?! Mé můze |
|
|
||
|
Orida 06. září 2012 01:11
3) Tancovať tak s hviezdami, jedinej noci. S búrkou a vetrami, v šialenom smiechu, piesne o živote, piesne o hriechu, osudu spievajú jeho verní otroci. Zde jsem vložil čárku, ale trochu váhám, zda jsem trefný v hledisku tvého akcentu. Nicméně, tento blok slov "koketuje" se specifikem, připadá mně jako předobraz specifika, a co je "šokující", je částečně naturalistický. Tento efekt je propletený celou básní; už jenom za postřeh stojí, jak živelně se stupňuje intenzita a naléhavost tužeb či přání. Ta evoluce nespokojenosti lidství, ten kontrast, kdy v první sloce byla tužba hodně mladá, a teď dospívá, a je jako adolescent, egoistická a surová...má to iracionální náboj a perspektivu. Troufneme si nyní říct, že jsou zhoubná fatální přání? Bude/nebude rozuzlení v páté sloce? I to vibruje hlavou, což je důležité; báseň je pořád slepená s napětím. 4) Nájsť v sebe hviezdy, aspoň raz v noci, v tuhnúcom srdci. Jeho sen, mesto vymreté, neskutočne skutočným stáva sa vo svete. V chaose času len múzy a mŕtvi žraloci. Zde opět výkyv v rytmu; škoda. Nabalil jsem tam jednu čárku, ale i tak, asi nejvíce kritický fragment básně. (Ne myšlenkově, ale výběrem slov). Ani ne tak "odběhnutím" ke skepticismu (po nadějném 3. pásmu vystřízlivění, esence bagatelizování), ale sílou té dospělosti. A jejího fatálního výsledku, který moc nekoresponduje s 5. slokou. Kde se zasunula naivita prvních vět? Připomíná mně to trochu dějovou sekvenci v Titaniku, tu bezprostřední po potopení. Uklidnění? Zdánlivě... 5) Stať sa tak hviezdami, zažiariť nocou. Čarokrásnu Lunu sprevádzať na jej púti. Očarí dievčatá, aj mládencov múti. Veď láska zabúda na vojny aj vodcov. Stáří korunované moudrou myšlenkou. Ale schází mně tam ten zralý věk! Proč mezi 4 a 5 slokou není ...něco? Kde se zapomněla "mezipřechodová" tužba? Mezi najitím a stáním se je široké spektrum...a to si musíme domyslet...je to dokonalé? Je to jen jedna verze posouzení, protože tvá báseň ponouká k neustálému vracení se. Vcelku se i líbí, přesto možná můj rezultát vyzní nespravedlivě, ale: " Přej si stát se stacionární hvězdou?!", neboť tvá báseň, i když trochu září, je jen lépe či hůře viditelnou oběžnicí. |
|
|
||
|
|
Orida 06. září 2012 01:11
Zdravím! Omlouvám se, možná nebudu úplně výstižný, rovněž potlačím reakce v podobném duchu, v jakém reagovali návštěvníci tvého blogu, když spatřili tvoje dílko. ( Některé vzkazy bych si ale, na tvém místě, znova prošel, protože určitě stojí za analýzu). Básně v pojetí alegorickém nejsou jednoduché "kritizovat". Prezentuješ silnou obraznost, a ne každý je vyladěný na snílkovské obraty. Osobně, hodně zkresleně řečeno, je to vcelku vkusná věc, ale našli by se čtenáři, kteří by se zalekli po první sloce. Asi před rokem mně jeden porotce na lit. soutěži sdělil, že takové věci, podobně vyznívající, nejsou komerční, protože čtenář obyčejně prahne po něčem, co je snadno hmatatelné a zbadatelné. Z lidí se zkrátka vytrácí schopnost napojit se na alegorie mýtů, nebo lépe formulováno, jsou pohodlní si to uvědomit. Jenomže fantasie ( fantazijní literatura) k tomu má báječné předpoklady, a nejen proto vcelku vítám, že máš tendenci se takto realizovat. Zejména, když se za jinotaji skrývá i kus filozofie ( já to tak vnímám, např. věta: "osudu spievajú jeho verní otroci" je natolik diskutabilní, že by se jen rozborem této myšlenky dalo zaplácat spoustu času). Někteří básnící jsou ležérní k věcem hodně metaforického ražení, ale já spatřuji jednu z výhod v tom, že taková báseň je nevyčerpatelná, jakoby nesmrtelná. V dané situaci si vždy za podobenstvím dá vybavit aktuálnost. Je to úžasná technika, ale ne každý se v ní rád "babrá". Ačkoliv nejsem expert na slovenštinu, slovenské kořeny mám, takže mě slova nerušila. Přesto si dovolím uvést některé rozpory (vesměs subjektivní): 1) Hľadieť tak na hviezdy, vtedy v tú noc, keď chladný vzduch, čo mrazil až v duši, zrádzajúc vše, čo sa smie, a čo sluší, vraj samotnej Lune uchmatol jej moc. Přidal jsem čárky. Už samotný úvod je velmi hermetický. Skutečnost, že jednou větou o cca 30 slovech zaměstnáš koncentraci člověka, je nekonvenční. Já osobně bych do 4 řádků jednu větu sice dal, ale jen zřídka se tento prvek objevuje. Je sice sympatické, že ihned dáváš najevo, v jakém rozpětí se očekává od příjemce básně jeho myšlení, ale logiky by to katapultovalo ihned pryč, a zbytek by váhal, zda pokračovat. Mně to ještě sedí, zejména, když nic klíčového se neilustruje (taková technika popisu od periferie k ohnisku má v sobě cosi lákavého). 2) Letieť tak ku hviezdam, každú noc, sťa hipogryf. Odniesť tak posledné slovo. Čo bolo a čo bude, obráti sa zrkadlovo. Nikto už nepríde svetu na pomoc. 3 věta ve 2. sloce ti výrazně třepí rytmus. Celkově, tahle pasáž je stylisticky tak rozplizlá (v komparaci s první slokou zejména), že by to stmelilo snad jen výměna slov (což zamrzí, zejména, když myšlenkově se tváří tento part znamenitě, a navíc, pořád máš rezervu pro vrchol básně, což vnímám jako klad). Po rozmáchlém startu přichází určité zdramatizování, větší konkrétnost, ale ještě ne specifikum. (Je patrné, že technicky má báseň progres, což hodnotím plusově). Zbytek ti předložím později. Někdy komentář dávkuji, což je možná neetické, ale někdy pragmatické. |
|
|
||
|
Ehm... zdravím! Prinášam vám básničku.... Bola už dávnejšie publikovaná aj v Knihovne, ale ešte stále by som pre ňu rada počula rozsiahlejšiu kritiku.
Hľadieť tak na hviezdy, vtedy v tú noc, keď chladný vzduch, čo mrazil až v duši zrádzajúc vše čo sa smie, a čo sluší, vraj samotnej Lune uchmatol jej moc. Letieť tak ku hviezdam, každú noc, sťa hipogryf. Odniesť tak posledné slovo. Čo bolo a čo bude, obráti sa zrkadlovo. Nikto už nepríde svetu na pomoc. Tancovať tak s hviezdami, jedinej noci. S búrkou a vetrami, v šialenom smiechu piesne o živote, piesne o hriechu, osudu spievajú jeho verní otroci. Nájsť v sebe hviezdy, aspoň raz v noci v tuhnúcom srdci. Jeho sen, mesto vymreté, neskutočne skutočným stáva sa vo svete. V chaose času len múzy a mŕtvi žraloci. Stať sa tak hviezdami, zažiariť nocou. Čarokrásnu Lunu sprevádzať na jej púti. Očarí dievčatá, aj mládencov múti. Veď láska zabúda na vojny aj vodcov. |
|
|
||
|
|
Poklona, pánové!
Protože jste vložili dílka, která podle mého vkusu přesahují poetický průměr serveru, a protože jsou nabitá neokoukanými obraty, a jsou myšlenkově utilitární, připojím pár postřehů. Snad se i povznesete nad některými zápory. Velmortis: Obojí je obsahově skvělé, ale technika a stylizace není dokonale vybroušená. Souhlasím s Arrandem, pokud už má báseň pevně zakotvenou strukturu, máš sice právo jako autor substituovat skladbu veršů jiným "vzorcem", ale pak musíš akceptovat i to, že ortodoxní teoretikové básní by to odsoudili. U mě by tvá nonkonformita prošla. Ale....co bych vymazal, jsou některé čárky, a nahradil bych je jiným interpunkčním znaménkem; pomlčkou, nebo trojtečkami. Nejen vizuálně, ale i interpretačně, by to scelilo báseň jako takovou. Arrand: Tak báseň ve "staromódním", pomalu až archivním obraze už jsem dlouho na andoru neviděl. A do toho ještě latina, která má trošku jinou hláskovou rytmizaci než čeština (chápej indiferentní délka hlásek), což nahlodává tempo básně, ale proč ne? Ta latina má pravý středověký šmrnc, sálá z ní gotika jak vyšitá, a do toho pomalu až sonetovsky řazení slov---jo, není to vůbec špatné. |
|
|
||
|
Nicméně, je mi potěšením vidět, že katovna, ač dlouho prázdná, má dalšího přispěvatele :)
A tak sem prsknu něco, co jsem stvořil teď posledně - a prosím o posouzení :) Erramus honorescum et superbia Lehce s dlaní v bok, hrdý, co středověký rek, „Erramus honorescum et superbia !“ Na štít heslo, či snad jen sprostý štěk, Krásu Tvou chci mečem dobýt sám. Ač slabost jak šíp mne z sedla sráží, A krok příliš těžký v brni mám, Láska Tvá ať dá sil bláznovým pažím, Ej ! „Erramus honorescum et superbia !“ Tak stále střemhlav do bitev se vrhám, Hloubka očí Tvých pokaždé mne zajme, „Erramus honorescum et superbia !“ I stuhou prohry utěší se srdce kajné. Ach, snad jednou zvítězím, tu naději jen mám, Slova míň než činy mluví - „Erramus honorescum et superbia !“ |
|
|
||
|
|
Velmortis 20. srpna 2012 20:15
Obsahově vcelku dobré, pod básněmi vyjde najevo spíš pocit a recitace udělá taky svoje. Jednu výtku přece jen mám - když už dodržuješ po celou báseň ABAB rýmování, tak nepřecházej na jednu strofu do AABB, protože to strašlivě vyruší a pocit je najednou pryč nebo, hůř, zničený na zbytek básně. Konkrétně 4. strofa 1. myšlenky. |
|
|
||
|
Jen myšlenky, není to báseň ani nic složitého prostě jen myšlenky co se mi rojily hlavou. A mne omezeného a neznalého obyčejů v tomto žánru by velmi zajímalo, jestli stojí za to jít takříkajíc s kůží na trh nebo, nebo se v něčem zlepšit a případně v čem. Pošlu dvě básně.
1. jest depresivum mortis Upadl jsem do spánku, zdá se mi to? Jako bych přišel do stánku, kde vybírají mýto. Prodají mi, po čem toužím, prodají i radost. A tak já vzhůru se ploužím, a poznávám jeho svátost. Tohle všechno vidím, přitom schází myšlenka. Vítr ve vlasech cítím, hlavou mi projede vzpomínka. Všechno bylo, něco bude, něco zbylo, pak krok přijde. Když se ta chvíle přiblíží, Na mě už můj anděl dohlíží. Já teď musím mýto zaplatit. Však prázdné kapsy mám. Nemůžu už se vrátit, tak svou duši dám Není ráje. Není dobrého konce. To jsou smrti taje, Tohle jsou ty smrtelné vzorce. Je jen konec. Je jen tma. A jen on poslední slova prones. Odpočívej, můj, má. Druhá myšlenka jest také spíše negativem v pozitivu života.. Kráčejíc vstříc světlu, jež mizí v dáli, Vzdalujíc se obyčejnému světu, až v zádech mrazí! Pak přemítajíc zda – li? Jste špatnou věc udělali? Po té chvíli dlouhé zříte, že už nic není jako dřív. A třeba div se, světe, že vzpomínka je jako větru poryv. Pak opět získáte zemi pod nohama, je to o mnoho kroků dále. Vrátí se ta chvíle známá, Která je v srdci stále. Inu nediv se, je to osud. Ten se nemění. Nemusíš proto mít žádný stud, Když vrátíš se do světa snění. Není to lenost, je to přání, kdy doufáš v to dobré. Pak probouzíš se ze spaní, A doufáš ve slova moudré. Děkuji za vaši odbornou či zkušeností podpořenou kritiku, jež mne navede snad na tu správnou cestu. Avšak vězte, že stále budu projevovat svoje vnitřní filosofování takto. Děkuji za vaši pozornost přátelé a hodnotitelé. |
|
|
||
|
|
Zbyhněv 19. dubna 2012 21:02
Zdravím Tvůj příspěvek si žádá více než jen text vzdálený kritice Nicméně, nebudeme posuzovat obsahové téma, vypíchnu jen věci technického rázu. Sebeurčení a určitá investice sebe sama je mimořádně lákavá věc, ale co mě malinko zaráží, že postrádám jakési kontrování objektů. Je to zakořeněno v čistém subjektu, a ani náznak protipólu, kontrastu těch objektů, aktivita okolí. Svět kolem je vyloženě pasivní? Chybí mně tam ten přesah sebe sama, taková ta metafyzičnost, transcendentálnost. K formě: viklá se rytmus. Možná by pomohlo zapracovat na grafické stránce básně, protože řádky jsou rozhárané a nabourává to rytmus ponoření se do té básně. Možná by pomohly tečky za zájmenem Já....už to o sobě má efekt zesílení té vytrženosti ze světa, to zdůraznění individua, a na to by se dal i lépe orientovat ta objektivace. Pokud je ale záměr takový, že usiluješ jen o projekci tvého já, pak dosáhneš ještě mocnějšího dojmu, takové kontroverze svého Já. |
|
|
||
4013.jpg){kind=icon}
|
Poslední Ocelot 20. dubna 2012 09:49
díky :) není to nic moc ale tak prostě sem jen zveršoval comám na srdci |
|
|
||
|
Zbyhněv 19. dubna 2012 21:02
+1 Asi takovejhle pocit zrovna mam |
|
|
||
|
|
Já ač navenek se silným zdám,
Dost často v beznaděj propadám A ač mám naoko síl víc a víc Z mých sil už nezbylo mi skoro nic A seč se snažím stále s životem prát Poznal jsem jen že chce mi stále brát Tak odpusťte mi všichni co mě znáte Jednou se mě stejně rádi vzdáte Já nejsem jedením z davu členem stáda Já nezohnu před touto dobou záda A jestli někdy najdu sílu ještě žít Tak nebudu snad v té době zase pít Jsem asi bláznem a cvokem stále Už není co hnalo by mě kupředu či dále Já nevím co chtít a pro co tady být Vím jen že milován bych chtěl doopravdy být A ne jen falešně a s přetvářkou stále A hledat nanovo lásku bez toho ..ale… Nejsem asi patronem do této doby Svět ve mně probouzí je vlny zloby A kdo mi za zlé může tedy mít Že v tomhle světě já opravdu nechci žít…. |
|
|
||
|
Marigold 05. prosince 2011 22:11
Souhlas. Velmortis 02. prosince 2011 12:56 ĎJ. |
|
|
||
|
Velmortis 02. prosince 2011 12:56
Nevím nakolik to tady zvládají ostatní, ae od prózy se raději distancuju- zkus to U tří grácií, děvčata tomu rozumí nesrovnatelně lépe než my, a rády poradí;) |
|
|
||
|
|
Woodrow Wilson 26. září 2011 20:55
Básnička se mi moc líbí. A abych pravdu řekl, když jsem se podíval na tvého avatara a pak na tu básničku, zvláště první tři řádky, vzpomněl jsem si na neustálou depresi toho stopařského robůtka :). ___________ Promiňte za spam. Vím, že sem patří hlavně básně, přesto bych se rád zahlásil o zkritizování tohoto krátkého dílka. Zobrazit SPOILER  |
|
|
||
|
|
A já tady dlouho nebyl, ale koukám stále stejně mrtvo- takže jen pro pořádek- jsem zpět:-D
|
|
|
||
|
|
Když se ráno probudíš,
a v zrcadle se díváš na tu tvář, že dětství uteklo to už víš, avšak krásná jsi stále jak slunce zář. Jako v mracích když udělá se trhlina, i tvůj úsměv vzácný, objeví se zřídkakdy, asi nepadli jsme si do vkusu, do noty, přesto pro mě budeš princezna. Až dnes večer půjdeš spát, na dobrou noc políbení chci ti dát, až své touhy a přání budeš snít, já chtěl bych s tebou si je zdát. |
|
|
||
|
|
Qued 04. července 2011 11:57
skoro k tomu pridat nejakou melodii, a muzes konkurovat Plihalovi :o) hodne mi to pripomnelo jeho verse / pisnicky... |
|
|
||
|
Qued 04. července 2011 13:30
A vôbec to nepíšem preto, že chcem sex :D |
|
|
||
|
Yui16 04. července 2011 12:15
  |
|