Andor.cz - Dračí doupě online

No já se ptal na vidění křesťanské výlučnosti – to cos tu psal je super ale odpověď mi to nedalo. Co se týče Ježíše a islámu všichni muslimové (ne většina) v Koránu je to přímo zaznamenáno Ježíš je tam uváděn jako Prorok Issa.

Jako to co píšeš je pěkný tolerantní přístup, ale myslím, že rigorózní římskokatoličtí teologové by s tebou zajisté nesouhlasily.

V islámu je to jednoduché tam je brána výjměčnost v právě v nevýjemčnosti. Neboť Islám bere Boha jako systém Al- neurčitý člen přidaný k arabskému láh - bůh s malým b jasně určuje bezpohlavnost a neurčitost systému a zákaz zobrazování je zde právě kvůli možné antropomosrfizaci božství která se stala ve křesťanství i proti základnímu přikázání.

Muslimové pak bez církevní instituce mají v celé věci jasno – Kolik je muslimů tolik je islámů. To samozřejmě dává prostor i radikálním směrům tak i těm extrémě liberálním. Dále je slovo Islám (odvozeno od arabského slovního kořene „SLM“ znamenající mír, pokoj...) bráno jako systém fungující od nepaměti muslimové nejsou výluční a Muhammad byl jen jeden z proroků ve velké řadě. Ježís, Abrahám, Jan Křtitel atd...

Proto nemají problém přijmout fakt, že do „ráje“ se může dostat nejenom muslim, ale i žid, křesťan, sabejec a „ti jenž dobro konaly a v Boha věřili.“ jak se píše v několika sůrách v Koránu. Tedy znovu výlučnost islámu je v jeho nevýlučnosti, ale tohle u křesťanů neplatí. Do ráje se nedostane nikdo jiný než křesťan a ja se ptám tedy znova proč kde je ta výlučnost?

Samozřejmě teď se budeme pohybovat v křesťanské teologii na poly „Kamene uheného, syna božího a toho, že na sebe vzal hříchy lidstva a byl trojjediností Boží.“ Není to však právě ta jeho osobou kritizovaná antropomorfizace božství? Neodsuzoval právě on přidružování k Bohu a zbožšťování lidí? Není logičtější prostě to, že to byl Bohem osvícený člověk, prorok jak hlásá islám a ne Bůh? Znovu tedy kde je výlučnost křesťanství.

Všechna známá náboženství vycházejí z určité potřeby své doby a z určitých dobových poměrů.
Ježíš je pro mě naprostým exotem, který se najednou zjevil, začal vyprávět o tom, co bylo židům naprosto cizí (odpouštění, kritika dogmatismu, úcta k ostatním národům, k lidem na okraji společnosti, k ženám a tak dále) a všechno z toho přetrvalo dodneška. Ježíš tak pro mě není dítětem své doby, ale někým, kdo se vyskytl a dobu změnil.

"Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,"

* * *

Většina ostatních náboženství spouží potřebě společnosti a že společnosti vyrůstá. Ježíš se stavěl proti společnosti a společnost svým způsobem rozvracel. (Neznám příliš hinduismus a náboženství dálného východu ale myslím, že zde je to podobné jako u Starého zákona, je to jistá filozofie, která se nějaké roky tvořila) u Islámu je toto zcela jasné. Přečetl jsem více z Koránu než z Bible a znám velmi dobře historické pozadí, Korán sloužil politickému účelu. (můžu to rozvést, ale to by bylo na dlouho)

Samozřejmě zcela unikátní je boží trojjedinost, což je koncept který se určil na Nikájském koncilu v roce 325, kde se také formulovalo vyznání víry, nicméně myslím, že jde o celkem logickou interpretaci Ježíšových slov.

Velmi důležitým rozdílem také je, že ze všech zakladatelů náboženství jediný Ježíš o sobě tvrdil, že je Bůh. Pro mě to znamená, že byl buď největší egocentrik, co kdy žil, nebo naprostý blázen a nebo skutečně muvil pravdu.

Tedy, že opravdu nejde oddělit jeho filozofii od jeho božství. A buď to všechno zavrhnout jako snůšku blábolů, nebo to přijmou se vším všudy. (Trochu zde parafrázuju C. S. Lewise).

A asi jako jednu z posledních věcí bych napsal, že v ostatních náboženstvích je pevně napsáno, co se má dělat, aby člověk neskončil špatně. Jako křesťan, můžeš v podstatě dělat cokoli, jakékoli špatnosti, protože ti Bůh stejně odpustí. Ale protože máme vzor v Ježíši, nikdo z nás nic špatného dělat nechce a chce se, dobrovolně, ne ze strachu z odplaty, řídit Ježíšovými doporučeními.

Ježíš nemusel jít na kříž, Bůh se na nás mohl vykašlat, ale neudělal to. A to je největší motivace, jakou křesťani mohou mít.

Tak, to je můj osobní názor, nemusí se ve všem shodvat s učením církve.

Když si budete přát něco dovysvětlit, rád to udělám, rád si o tom všem popovídám, ale na výpady Wraithova typu reagovat už nebudu.

Pokud jde o církve abrahámské, už konstituce Lumen gentium a posléze deklarace Nostra aete(spisy druhého vatikánského koncilu) jasně mluví o spřízněnosti a částečném společenství. Ostatně věříme ve stejného Boha. Většina muslimů navíc uznává Ježíše jako proroka a dokonce věří i v jeho zrození z Panny. Podobný přístup jsem nedávno s překvapením zjistil i mezi židy. Ježíš není většinou odsuzován, dokonce je mnohými rovněž považován za proroka, kterého křesťané špatně pochopili.
Ty se ale ptáš na můj názor, a mně se líbí jedna definice, kterou jsem přijal za svou, a která se dá aplikovat na všechna náboženství. Podle ní, je člověk stvoření „náboženské“ a byl tak stvořen, proto hledá k Bohu cestu. Každé náboženství je takovým pokusem a většina z nich přináší něco prospěšného (z osobní zkušenosti mohu říci, jak rádi spirituální teologové používají výpůjčky a citace buddhistických učitelů a jak se morální teologie rozčiluje nad tím, že když dokáže mladý muslim zůstat panicem až do dvaceti, pětadvaceti let a ani on, ani jeho okolí v tom nevidí problém, proč je to tak diskutované mezi křesťany?). Věřím, že každý člověk, ať aktivně vyznávající nějakou víru, ateista, nebo člověk uvažující v praktičtějších rovinách, je v částečném společenství s jedinou církví lidstva a každé náboženství ho k tomuto přibližuje
Na druhou stranu, jsem křesťan a katolík a jako takový věřím, že mám to štěstí a dostalo se mi šance jít po té cestě, kterou nám Bůh přinesl, abychom zbytečně nebloudili po okolí. Věřím, že jsme se připojili k „božímu lidu“ ne v tom, že by naše cesta k Němu byla jistější, ale v tom, že jsme se stali brigádníky jeho velké společnosti a je na nás, ukázat svým životem a prací ostatním, že křesťanství může fungovat.
Věřím v jednu svatou, všeobecnou apoštolskou církev.
A věřím že jejím členem je v určité míře každý.

Mimochodem, abychom se tu také něco dozvěděli, mám pro vás krásný pořad na Českém rozhlase od Jana Fingerlanda.

Vypráví o znihu státu Israel, strhujícím způsobem a stroze popisuje fakta bez jakéhokoli hodnocení. Doporučuju moc si to poslechnout.

odkaz