Nahlédnete-li, uzříte rodinou atmosféru... Přátele na život a na smrt.
Vstupte a sami poznáte.[/p]
Můžete si zde popovídat, vyhledat radu (pokud dovedeme pomoci, uděláme to rády), nebo si čistě nezávazně zahrát rp.
Máme velký výběr alkoholických i nealkoholických nápojů, něco k snědku se taky najde, tak neváhejte a vstupte!
Správkyně:
Sellena
Victoria
Marawin e Yaeri
Valeria
Prosíme, nepoškozujte vinárnu, ani její vybavení, působíte tak fyzickou újmu jejímu zosobnění (MeY)
Prosíme, chovejte se zde tak, aby po vašem příchodu neodcházeli všichni, kteří tu již byli! (Díky)
Prosíme, nevyvolávejte zde zbytečné rozmíšky a nemluvte vulgárně
(zkrátka, chovejte se slušně).
Kouří se venku!
Děkujeme
Chystá se svatba Mey a Washeeka. Datum je předem určeno na 30.4. - 1.5., takže si ho pro nás, prosím, rezervujte.
(Odkaz na akci zde: odkaz
Jedná se o keltskou svatbu (takže nemá žádný právní podklad), ale jde o to, že až se nám povede uspořádat tu opravdovou, kamarády si pozvat moct nebudeme (prostě na to nemáme), takže tohle je oslava pro nás a naše kamarády.
Těšíme se na všechny![/center]
|
||
|
...Čas ubíhal nepříjemně rychle, protékal mezi prsty jako vody divoké řeky, nepolapitelný...Tarnen se opět zastavila aby ve vinárně poklidila a setřela prach, přinesla dřevo pro možné pocestné, kteří by snad mohli do vinárny zavítat, a pavoukům zkusila domluvit aby se přesunuli ven. Spící opatrně oprášila a nechala sladce snít jejich krásné sny, došla do kuchyně s trochou nových zásob a posmutněle se pousmála když se rozhlédla po ztichlém prostoru vinárny...
|
|
||
|
Valeria 18. srpna 2021 21:27
Oh, jak velké mám pro tohle pochopení. *Prohodil krátce a se souhlasným přikývnutím se rozesmál. Načež shodil ze zad svůj menší batoh, ve kterém se ihned začal přehrabovat. Vytahoval nářadí pro jemnější, mechanickou práci. Nebylo v o moc lepším stavu než jeho vlastní revolver. Netřeba spěchat. Vždyť... *Snažil se odpovědět, ale to už jsi byla pryč. Tiše zamručel a pokrčil rameny. Pak se usadil do nejbližší židle a z brašničky na opasku vytáhl rozbitý, hranatý kousek zařízení který byl skrz naskrz prostřelený. Vypadalo to jako nějaký vysílač. V něm se začal vrtat svým nářadím. Děkuji ti moc. Tohle přijde neskutečně vhod. Přijal vděčně korbel s vodou a většinu z něj žíznivě vypil na jeden zátah. Co zbylo to si nalil na hlavu a za krk. Ihned z něj začala stoupat pára. Abych řekl pravdu tak zpočátku docela skvěle. Koupil jsem si kousek půdy kdesi za městem plného pokroku. Zřídil si tam vlastní bydlení. Ale pak po mě začali jít lovci senzací, tak jsem se vrátil do ruchu měst, kde jsem se nechal najímat na různé, náročné práce. Povětšinou ty, kde se hodně střílelo. Vysvětloval s pobavenými úšklebky zatímco rozebíral poškozené zařízení na díly. |
|
||
|
Laif 16. července 2021 16:55
...Děkuji, snažím se... *Rošťácky jí zajiskřilo v očích a ušklíbla se* ...Ale i já mívám špatné dny a určitý typ osob bych nejraději vykuchala a oběsila na jejich vlastních vnitřnostech... *Rychle zase nabrala na okamžik ztracenou veselou notu a s neskrývaným zájmem sledovala jeho zajímavé vybavení. Po chvilce zkoumání jí došlo, že mu vlastně slíbila občerstvení, a zahanbeně zrudla ve tvářích, což naštěstí v šeru vinárny a na její tmavě šedé pleti nebylo příliš vidět.* ...Ach jistě, voda, omlouvám se - hned přinesu... *Odešla lehkým tanečním krokem za bar pro korbel a vyběhla s ním ven k pramínku, aby měl krásně chladnou čerstvou vodu. Brzy se vrátila, položila nádobu na stolek u křesla a sama se postavila ke krbu, jako by se chtěla trošku ohřát.* ...A jak bylo na tvých cestách do dalekých světů? |
|
||
|
Valeria 16. července 2021 16:38
Jak by také mohl mít ošklivé vzpomínky, když si nepamatuji snad jediného dne, během něhož bys byla jiná než vlídná a usměvavá. Nebo jsem jen slepý, a díval jsem se špatným směrem zatímco jsi někoho krájela svými, elegantními zbraněmi. *Mávl letmo paží ve vzduchu a od srdce, uvolněně se též rozesmál. Velice rád se stáhl k ohništi, ke kterému ihned vztáhl ruku. Jakmile sevřel dlaň v pěst, a prudce ji pozvedl, oheň nabral na síle a hřejivosti. Spokojeně, hrdelně zavrčel když stále ještě uměl své fígle. Následně odložil na stoličku poblíž křesla pochvu se svým širokým, masivním mečem. Z pouzdra na opasku tasil mohutný revolver, který zažil lepší časy, a letmo si jej prohlédl. Pak natáhl kohoutek a trhnutím dlaně vyklopil pouzdro s energetickým článkem. Ten vyndal ven, a zbraň položil k meči." Je mi trapné nechat se hned tak obsluhovat, ale za korbel vody bych byl věru rád. Děkuji ti. |
|
||
|
Laif 16. července 2021 16:27
...Tak všichni v těžkých časech saháme po obraně v níž vkládáme svou důvěru...*Natáhla pravou ruku do strany, čímž nadzvedla bílou kožešinu, která dosud zakrývala pravou polovinu jejího těla, aby odhalila dvojici scimitarů v pochvách u pasu. Snad mu chtěla dát najevo, že se kvůli ozbrojení nemá cítit špatně, nicméně pak paži opět spustila volně podél těla. Po jeho slovech se zvonivě od srdce rozesmála a zakryla si ústa dlaní, aby to nebylo bráno jako nezdvořilost.*...To je od tebe milé, Laife, že na mne máš takové hezké vzpomínky - velice mne to těší...*Mávla rukou k volnému křeslu u ohniště, které by mu mohlo vyhovovat a vlídným tónem nabídla.*...Vinárna je trochu zapadaná prachem a opředená pavučinami, ale mám ti něco připravit k osvěžení? |
|
||
|
Valeria 16. července 2021 15:59
A pokud by byla náhodou cesta krušná... Inu... Mám zbraně. *Tiše se pod maskou zachechtal, než ji sundal a odhodil na nejbližší stůl. Vlasy měl stále stejně rudé, a oči i nadále jiskrné. Když se protáhl, ozvalo se kromě vrznutí kovu i křupnutí unavených kostí.* Vlídná Valeria. Tebe nejde zapomenout. A jak vidím... Oheň tvého srdce plane pořád jasně a silně. |
|
||
|
Laif 13. července 2021 15:16
...*Bělovlasá tarnen se ohlédla ke dveřím, odkud k jejím citlivým slechům dolehlo zaklepání a zvědavým pohledem jantarových očí vyhlížela kdo vejde.*...A cesty vedou bezpečně tvé kroky...*Odvětila s vlídným úsměvem drakovi.*... |
|
||
|
Zas a znovu se vrátit do své domoviny. Jsem šílený. Musím být, když se nechávám opět zatáhnout zpět. *Promlouvá k sobě zatímco jeho kroky bez pochyb směřují rovnou ke dveřím známého místa. Futuristická zbroj se stále nezměnila. Jen přibylo rzi či šrámů. Šupiny na jeho ocase ovšem září pořád stejně. Podle starých zvyků byl připraven dveře vykopnout. Ale kolečka zanesená prachem v jeho mysli naštěstí včas zapadla na místo. Ve jménu vychování třikrát zabušil, než opatrně vstoupil.*
Nakonec proč ne. Proč nechávat za zády místo, kde se zrodily hvězdy a světy? Nakonec je fajn být zas zpět. I když jen na chvilku. *Drmolil stále, než si uvědomil že už není úplně osamocen.* Nechť Světlo svítí na vaši cestu. |
|
||
|
Therka 27. dubna 2021 22:29
...*bardka si ji prohlédla a přimhouřila lehce oči, jako by pátrala v paměti, zda onu bytost znala, ale nakonec jen pokrčila rameny.*...Stále žiji, jak se zdá... Rosy 01. května 2021 11:30 ...*pobaveně se uchechtla a jemně ho poplácála po ramenou, aby mu pomohla od toho nejhoršího nánosu prachu, načež mu rozcuchala lehce vlasy, vytřepávaje z nich pavučiny*...zatím bych nejásala, možná si budeš moct jít zase na pár století zalézt do sluje...*mrkla na něho spiklenecky*... |
|
||
|
A jak se jinak vede? :-)
|
|
||
|
Vlastně je to už 7 let. Tý jo, to to nějak letí! :D
|
|
||
|
Rosy, já se pro změnu zas divím, jaké mrtvo tu je. Na to nejsem vůbec zvyklá :D Dýmku si klidně udělej. Já už 5 let nekouřím, řekla jsem si, že až se rozhodu pro děti, seknu s tím. Tak jsem s tím sekla ze dne na den a už si nedám ani tu dýmku. :D Nějak už mě to nechutná
|
|
||
|
Uh? Tady je nějak živo, to se za poslední století snad nestalo.
*Naprosto zmateně ze sebe začne shazovat pavučiny* To abych si udělal dýmku... |
|
||
|
Valeria 23. dubna 2021 22:58
Ahoj Val, ráda tě zase vidím. Copak je u tebe nového? |
|
||
|
Tak jsme se alespoň zasmáli. :D
|
|
||
|
Hadassa 26. dubna 2021 14:21
:D Aha. Visí tu pozvávnka na tento měsíc, ale bez roka. Je to poněkud matoucí... :D |
|
||
|
Ambra di Avena 26. dubna 2021 21:50
Není aktualizovaná hlavička už pár let. :D |
|
||
|
Hadassa 26. dubna 2021 14:21
ja se zarazila a zacla tapat v mysly :D |
|
||
|
Therka 22. dubna 2021 01:47
Už jsou svoji asi 5 let +- |
|
||
|
...*Dveře se otevřely, odhalujíc dalšího příchozího v těchto zaprášených končinách - tarnenskou bardku. Temně šedou pleť ostřeji řezané tváře lemovaly sněhobílé dlouhé vlasy, které se ztrácely ve velké kožešině obdobného zbarvení, již nosila přehozenou přes pravé rameno. Štíhlé tělo se pohybovalo s kočičí ladností a elegancí, zatímco prostor vinárny přejely pohledem zdánlivě slepé oči bez zornic či bělma v barvě jantaru prozářeného plamenem svic. Zavřela za sebou vstupní dveře a vlídně se usmála na známé tváře, k nimž promluvila příjemným melodickým hlasem.* ...Ráda vidím, že je v těchto končinách stále ještě trochu živo... *Přitáhla popruh jednoho z mnoha vaků, jimiž byla ověšena - zřejmě aby jí na cestách snad něco nechybělo.*...
|
doba vygenerování stránky: 0.081801176071167 sekund