Andor.cz - Dračí doupě online

Hostinec? 

Stratégové o dějinách

Stratégové o dějinách


Stůl přístupný dumání ohledně archeologie, historie a možných dějin.
Odkazy na zajímavé články a jejich povážení v našem kruhu a podobně.


Obrázek


Správci stolu

Ruggero, Balian

zde nemáte právo psát

Balian - 26. července 2021 12:49
germanicus7318.jpg
Slované
odkaz
Nový typ člověka
odkaz
Doba bronzová - EN
odkaz
Vikingové - EN
odkaz
 
delph - 26. července 2021 12:29
untitled-39996.jpg
Obrázek
Vypadá to jako obyčejné zábradlí . Možná si řeknete, že to projektoval nějakej umělec Ale poznal by někdo, že se jedná o nosítka používaná ve druhé světové válce k přepravě zraněných civilistů v Británii ?
Byly vyrobeny z oceli, aby je bylo možné po plynovém útoku snadno dezinfikovat. Během války jich bylo vyrobeno asi 600 000. Některé z nich byly v poválečném Londýně znovu použity jako zábradlí.
 
delph - 01. července 2021 12:20
untitled-39996.jpg
a teď zase o člověku, ale také trošku dřívějším...

odkaz
 
delph - 01. července 2021 11:12
untitled-39996.jpg
*Pakicetus - chybí mi tam první písmeno
 
delph - 01. července 2021 11:11
untitled-39996.jpg
Teď to nebude o člověku:

akicetus je vyhynulý sudokopytník, který je považován za předka současných kytovců. Vyskytovali se zhruba před padesáti miliony let v mělkých vodách třetihorního moře Tethys. Dorůstali zhruba velikosti vlka, žili ve vodě i na souši, pohybovali se po čtyřech končetinách a lovili ryby, vedli tedy podobný život jako dnešní krokodýli.
V roce 1992 paleontolog Hans Thewissen během svého výzkumu narazil na kostru tvora v pákistánské poušti. Společně se svým týmem kostru opatrně rozebral na jednotlivé kosti a ty opatrně zabalili a připravili k odeslání do laboratoře ve Spojených státech. Thewissenova zvědavost však byla velká a tak ještě na místě několik kousků opět rozbalil. Jedním z fragmentů byla část lebky kolem ucha, která byla nezvykle těžká, což by znamenalo, že nejde o tvora podobného slonům a mrožům, jak vědec předpokládal. Objev znamenal převrat v chápání evoluce velryb. Kytovec s velkými zadními končetinami změnil myšlení vědců a dostal jméno Ambulocetus natans. Zemi tento tvor obýval před 50-80 miliony let, kdy započala jeho cesta ze souše do vody. Tím se opět otočil proces, který 200 milionů let předtím nastolili první tvorové, kteří z oceánů vyrazili na souši. Evoluce ale nikdy nejde po stejných vyšlapaných cestičkách. Kytovci se adaptovali odlišně a nevyvinuly se nich žábry, naproti tomu se utvořila řada jiných vlastností pro adaptaci na vodní prostředí.
Ještě, než se tvor proměnil v předka dnešní velryby (prakytovce), pohyboval se po Zemi jiný předek těchto kytovců. Paradoxně šlo o malého tvora o velikosti kočky, který však stavbou těla připomínal spíše dnešního jelena a patřil mezi sudokopytníky podobně jako krávy, žirafy, ovce a prasata. Lebka těchto tvorů má podobně jako velryby specifickou kost (auditory bulla) ve středním uchu, což byla pravděpodobně adaptace zlepšující sluch pod vodou. Pokročilá analýza DNA ukázala, že dnešní hroši a další artiodaktyly jsou dnes nejbližšími žijícími příbuznými velryb.

Obrázek

Ambulocetus ("chodící kytovec") byl rod vývojově primitivního kytovce žijící během eocénu, v geologickém věku lutet. Znám je jediný druh, Ambulocetus natans, jehož fosilní pozůstatky byly odkryty v Pákistánu. Dosahoval délky 3 metrů, vážil 180 kilogramů a byl zřejmě schopný obývat jak suchou zem, tak vodní prostředí. Paleontologové se i tak domnívají, že byl již spíše obojživelný. Nalezené zuby Ambuloceta jsou také velmi podobné chrupu pozdějších kytovců. Také se, na rozdíl od krokodýlů, pohyboval podobně jako velryby.

Obrázek

Obrázek
 
Bučivoj Bral - 26. června 2021 13:30
twa_banner_greece_miltiades_1600x900 (7)2157.jpg
Zdravím,

napadlo mě, že když na tomto stole frčí zájem o historii, tak bych zde mohl zmínit, že jsem právě založil historickou jeskyni o válkách diadochů z roku 323 př. n. l. po smrti Alexandra Velikého.
Myslím si, že by to mohla být pecka a je v tom opravdu hodně práce, tudíž vám mohu zaručit, že to je jeskyně s opravdu velkou budoucností :-)
Pro případné zájemce sem posílám odkaz... odkaz
Jsem ochoten vzít kohokoli kdo by měl zájem ;)
 
delph - 23. června 2021 17:22
untitled-39996.jpg
Zakantos 23. června 2021 15:22
na druhou stranu - postavu jako jsou ty figuríny má tak 5% žen :D pak je spousta žen u kterých by to bylo furt v pohodě ale tak 40% žen bych takto vidět určitě nechtěl... aneb žijeme v jednom z nejtlustších národů :D (a ano i já mám teď docela nadváhu :-/ )
 
Zakantos - 23. června 2021 15:22
matt plus926.jpg
delph 23. června 2021 14:47
Chtělo by to Minojskou renesanci...
 
delph - 14. června 2021 15:37
untitled-39996.jpg
Prsten z vikinkské éry s nápisem "pro Alláha“, nalezený v hrobě ženy, která byla pohřbena před 1200 lety v Birce, 25 km západně od dnešního Stockholmu. Prsten představuje jedinečný hmotný důkaz přímého kontaktu mezi Vikingy a Abbasidským chalífátem.
Obrázek
 
delph - 04. června 2021 09:59
untitled-39996.jpg
Kdyby někdo nechodil do strategického stolu, tak tady je takový plánovač cest... ale pro období Říma. Aneb jak dlouho trvalo cestovat na různá místa.

https://orbis.stanford.edu/
 
delph - 28. května 2021 14:11
untitled-39996.jpg
Můžeme se domnívat, že hry jsou stejně staré jako lidstvo samo. V pravěkých, starověkých a středověkých společnostech měly hry, podobně jako v dnešní době, jistě významnou úlohu a to nejen zábavnou, ale i společenskou a duchovní. Při příležitosti dnešního Světového dne her jsme se rozhodli odstartovat nový seriál o více či méně známých a dochovaných hrách z průběhu věků, které známe díky archeologii a historii. Jako první hru si představíme astragaly.
Jedná se o jedny z nejstarších archeologických dokladů pro hry či aktivity vyžadující 'roli náhody'. Astragaly jsou zvířecí (z ovce nebo kozy) kosti, přesněji součást kloubu mezi lýtkovou a holenní kostí. Docházelo často k jejich úpravám jako hlazení, broušení, či se do nich vyvrtávaly díry (mohly i být zavěšené na krku jako amulety). V pravěku a starověku docházelo i k jejich barvení (nejspíše pro odlišení) a dochovaly se i vyznačené hodnoty na jejich stranách (například u Římanů). Jakožto předchůdce kostky mohly být astragaly použity k různým hrám či hazardu. Zároveň zřejmě mohly být užívány k věštění.
A jak se s nimi hrálo? Doslova zapsaná pravidla nemáme, ale můžeme je odhadovat podle dochovaných soch, maleb a jiných nálezů z prostředí antického Řecka a Říma jako například vyobrazení dívek hrajících si s astragaly na malované mramorové desce z Herkulanea. Pravidla mohla být dost podobná současné hře "knucklebones", která (už podle názvu) z astragalů vychází. Bylo pravděpodobně více možností. Jeden z principů mohl tedy spočívat ve vyhození kostek do vzduchu, zachycení alespoň jedné na hřbetu ruky a následně opět vyhození té jedné a bleskové sbírání kostek ze země dříve, než vám stihne dopadnout do ruky. Popřípadě se mohly házet na různé podklady a desky. Záleželo pravděpodobně i na tom, jak dopadly a na vyznačených hodnotách na jejich stranách, podobně jako u kostek.
Nálezy upravených astragalů známe již od neolitu. V našem prostředí jsou známy z kontextu sídlišť a pohřebišť doby bronzové a halštatské. Například na Moravě z několika lokalit v okolí Vyškova. Ze středních Čech pochází větší kolekce z lokality Kněževes u Prahy z období knovízské kultury. Ve Středomoří v době bronzové byly například hojně nalézány uložené v hrobech. V řeckém a římském světě byly velmi rozšířené a oblíbené. Existovaly zde i astragaly vyrobené z hlíny, bronzu, zlata, skla, stříbra, slonoviny a polodrahokamů. Také římští vojáci si jistě rádi dopřáli tuto kratochvíli, nálezy astragalů pochází například z Vindobony, původně keltské osady, kde poté stál římský vojenský tábor. Nálezy máme i od Germánů a stejně tak u Slovanů, například lokalita Staré Město.

Návod na soudobé knuckebones najdete na mnoha youtube kanálech. Např.: https://www.youtube.com/watch?v=vuyoHfTg-0A

Pro více informací o nálezech z našeho pravěkého prostředí si můžete přečíst například:
Nývltová-Fišáková, M. - Parma, D. 2014: Hrátky s kostmi. Astragaly jako doklady her v mladším pravěku, Studia Archeologica Brunensia 19, 113-122.
Smejtek, L. 2006: Kostěné „kameny“ neznámé mladobronzové deskové hry, nebo „kultovní předměty“?, Archeologie ve středních Čechách 10, 391–415.
Knápek, R. - Šedo, O. 2017: Mocní a jejich hry: Hrací kostky v rukách příslušníků elit doby římské, Živá archeologie 19/2017, 25-34.

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
 
delph - 18. května 2021 20:19
untitled-39996.jpg
Tak tohle je hodně zajímavá informace, která by mohla přepsat hodně z historie. Občas na tom webu něco čtu, ale tím, že je anglicky mě to neláká tam chodit častěji. Vypadá poměrně důvěryhodně, věci jsou jakž takž ozdrojované, ale popravdě ty zdroje už jsem nezkoumal,...

odkaz

aneb původ lidstva by mohl být z Balkánského poloostrova odkud migroval do Afriky, tam evolvoval v průběhu času a vrátil se zpět...
 
delph - 18. května 2021 18:08
untitled-39996.jpg
zase si něco odložím

Cruppellarii
Je všeobecne známe, že Rimania milovali gladiátorské súboje. Najznámejším gladiátorom je bezpochyby Spartakus, ktorý sa dokázal Rimanom postaviť a po dobu dvoch rokov porážal jedno vojsko za druhým. Spartakovo povstanie však nebolo posledným, v ktorom sa gladiátori postavili proti rímskym légiám.
V roku 21, za vlády cisára Tibéria, v Galii vypuklo veľké povstanie, ktoré vyvolali Iulius Sacrovir a Iulius Florus. Obaja boli galskými šľachticmi. Florus viedol kmeň Treverov a Sacrovir kmeň Haeduov. Obaja mali rímske občianstvo, ktoré bolo udelené už ich predkom. Pre veľké dlhy do ktorých sa dostali a ustavičné poplatky sa rozhodli povstať proti Rimanom a pokúsiť sa vybojovať si slobodu od rímskej nadvlády a uspieť v tom, v čom zlyhal Vercingetorix, niekoľko desaťročí dozadu. Strojcom vzbury hrala do karát aj nedávna smrť slávneho vojvodcu Germanika, víťaza nad germánskym Arminiom, ktorý za záhadných okolností zomrel na východe, v Antiochii. Ten bol veľmi populárny medzi vojakmi, aj prostými ľuďmi. Povrávalo sa, že jeho krv na svojich rukách mal sám cisár Tiberius, ktorý ho z obavy o tron dal otráviť. To viedlo k napätej situácii medzi vojakmi a samotným cisárom.
Ako prví do zbrane vytiahli kmene Andekávov a Turonov. Na potlačenie Andekávov Rimanom stačila jediná kohorta, Turonov potlačilo vojsko vyslané legátom Viselliom Varrom, ktoré podporovali aj galskí vodcovia, medzi ktorými boli aj Sacrovirus. Chcel si takto u Rimanov upevniť ich dôveru voči sebe samému, pričom jeho následná vzbura by Rimanov ešte viacej zasiahla. Keď sa tieto správy o počiatočnom odpore a jeho potlačení dostali k cisárovi, vôbec sa nimi nezaoberal, čím zatváral oči pred skutočnou hrozbou, ktorá mala ešte len prísť.
Zatiaľ čo prebiehali tieto úvodné strety s Rimanmi, Florus, na čele Treverov, sa pustil do svojho otvoreného konfliktu proti Rimanom. Na svoju stranu sa mu podarilo dostať niekoľko členov treverského jazdeckého oddielu, ktorý slúžil ako pomocná jednotka v rímskom vojsku. Nimi pozabíjal rímskych obchodníkov, čo nevyhnutne muselo viezť k rímskej reakcii. K jeho povstaniu sa pridávalo veľa zadlžených ľudí a poddaných, s ktorými sa stiahol do hornatého a zalesneného terénu Ardenského lesa. Tu ho ale hneď v prvom strete porazilo rímske vojsko. Florovi sa z boja podarilo utiecť, no následne si vzal život, keď sa dozvedel, že Rimania ho v jeho skrýši obkľúčili.
Veľkou nevýhodou celého povstania bola nulová koordinácia medzi Florom a Sacrovirom. Sacrovir sa totiž to pustil do vlastného boja proti Rimanom na čele asi 40 000 mužov. Riadne vyzbrojená bola len malá časť vzbúrencov, zbytok bol vyzbrojený len jednoduchými zbraňami ako nože a oštepy. Do svojho vojska sa mu podarilo dostať aj nemalú časť gladiátorov, medzi ktorými boli aj tzv. kruppellariovia. Bol to typ gladiátora, ktorý bol kompletne, od hlavy až po päty oblečený do železa, čo z neho robilo doslova chodiaci tank. Tacitus ich charakterizoval ako niekoho, kto nie je schopný zasadzovať rany, no sami sú nezraniteľný. S rímskym vojskom sa Sacrovir stretol na otvorenom priestranstve pri meste Augustodunum, ktoré bolo hlavným mestom Sacrovirovho kmeňa Haeduov. Rímske vojsko viedol Gaius Sillius, ktorý mal k dispozícii 2 légie- II. légiu Augusta a I. légiu Germanica. Tie boli pravdepodobne podporované aj menšími jednotkami iných légií.
Sacrovir postavil do čela svojej zostavy gladiátorov, na krídla umiestnil svojich vojakov, ktorí, na rozdiel od väčšiny jeho vojska, už mali skúsenosti s bojom. Dozadu umiestnil všetkých obyvateľov miest, ktorí sa k nemu s vidinou slobody pridali. Vzdorovať však mohli len jednoduchými zbraňami. Sacrovir sa síce snažil pred bojom posmeliť svojich stúpencov, pohľad na rozostavené légie, ktoré sa k nim pomaly blížili, však medzi jeho mužmi, najmä tými neskúsenými, vyvolával veľký strach. Hneď potom, čo Sillius povzbudil svoje légie a tie spustili mohutný pokrik, muselo byť vzbúrencom jasné, akú veľkú chybu urobili. Čas sa však vrátiť už nedal a preto im ostávalo biť sa o svoj život. Rímske jazdecké jednotky obkľúčili Sacrovirovo vojsko z oboch strán a po krátkom boji prinútili oba krídla k úteku. Légie sa vrhli na stred Sacrovirovej zostavy, kde okamžite narazili na kruppellariov, ktorí pôsobili ako bariéra, cez ktorú sa legionári nedokázali dostať. Meče a kopije sa od nich iba odrážali a nedokázali preniknúť ich brnením. Legionári preto vzali do rúk sekery,kladivá a motyky, a ako robotníci, ktorí búrajú stenu domu, sa pustili do ťažko vyzbrojených gladiátorov. Keď sa im podarilo dostať cez túto hradbu zo železa, nič im už nebránilo v tom, aby zbytok vojska obrátili na útek. Sacrovir bitku prežil, no onedlho si tak, ako Florus, zobral život.
Na obrázku od Petra Dennisa sú zobrazení legionári v ich snahe prekonať kruppellariov v bitke pri meste Augustodunum. Na ďalšom obrázku je zachytená moderná rekonštrukcia kruppellaria. Jediná vizuálna pamiatka tohto typu gladiátora, ktorá sa nám dochovala, je mala soška nájdená vo Francúzsku, podľa ktorej je odvodená aj následna rekonštrukcia.

Obrázek
Obrázek
 
delph - 18. května 2021 15:11
untitled-39996.jpg
spíš taková zajímavost co mě zvedla náladu...

Způsobu věštění budoucnosti z lidského pozadí se říká rumpologie. Věštec se snaží uhodnout budoucnost osoby z uspořádání čar, štěrbin, dolíčků a záhybů na jejích hýždích a z celkového tvaru jejího pozadí.

chci být rumpolog.
 
delph - 14. května 2021 07:19
untitled-39996.jpg
Kopec jménem Kopec kopec kopec kopec?
Anglický kopec Torpenhow Hill nedaleko stejnojmenné vesnice je krásnou ukázkou toho, jak různé národy pojmenovávají lokality - a co se stane, když se těch národů vystřídá na jednom místě moc:
Když sem dorazili Sasové, přejali od Velšanů pro kopec jejich označení Pen - a začali mu říkat vlastním jazykem Torpen, tedy Kopec Pen. Nevěděli ale, že Pen znamená také kopec.
Když zemi ovládli severští nájezdníci z Norska, začali mu říkat Kopec Torpen, tedy Torpen Haugr. To pak Angličané zkomolili na Torpenhow a pochopitelně to opět doplnili jejich vlastním slovem pro kopec - Hill. Dnes tedy existuje Torpenhow Hill, neboli Kopec kopec kopec kopec...
 
delph - 12. května 2021 11:12
untitled-39996.jpg
pokus o záchranu lidí Herculanea odkaz
 
delph - 12. května 2021 06:54
untitled-39996.jpg
Kuriózní TROJKU odhalili vědátoři ve fosilii z ranného jurského období...

Pokud také nesnášíte, když váš někdo vyruší při svačince, představte si, jak se musel cítit tenhle hlavonožec, když ho při šmakulování humříka užral pražralok!

Abych byl zcela upřímný, fosilie odhalila "jenom" hlavonožce požívajícího ráčka – žralok či snad krokodýl nejsou součástí výjevu. Ale uvážíme-li, že v olihni je VELKÝ KOUSANEC, a že byla odhalena uvnitř fosilizovaného zbytku dávného krokodýla, závěry se činí poměrně snadno...

Výjev z doby 180 milionů let nazpět byl odhalen v německém lomu, přičemž studie (10.1186/s13358-021-00225-z) si posvítila především na to, jak pozoruhodné je, že se nám dochovaly pevné flaksy živočichů, ale nikoliv měkké tkáně – což nám snad pomůže v odhalení řady podobných pravěkých trapasů!
Obrázek
zdroj: Vědátor na FB
 
delph - 11. května 2021 09:58
untitled-39996.jpg
Neandrtálci blízko Říma odkaz
 
delph - 29. dubna 2021 14:36
untitled-39996.jpg
nové nálezy v Egyptě
odkaz
 
delph - 13. dubna 2021 18:17
untitled-39996.jpg
Nejstarší mapa a zrovna ve 3D
odkaz
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.069331884384155 sekund

na začátek stránky