Andor.cz - Dračí doupě online

Pokud tohle psí plemeno neznáte, nestyďte se. Od roku 1900 se totiž považuje za vyhynulé. Což je divné – když uvážíme, že na první výstavě bylo v polovině 19. století přihlášeno pouze 34 psích plemen a dneska jich už máme oficiálně uznaných bezmála čtyři stovky. Přesto již opravdu stihla některá plemena vyšlechtěná člověkem vyhynout. Obvykle proto, že pominul původní účel, pro který je lidé chovali. Někdy hodně divný účel.

Nám, Evropanům, je nejbližší příběh turnspita. Kdysi byl tak známý, že slavný zoolog Karl von Linné mu v 18. století dal i zvláštní latinské jméno: Canis vertigus. Něco jako Pes vrtící. Byl to totiž pes na otáčení rožňů – což zase přesně odráží jeho anglické jméno turnspit. To byla vždycky jedna z nejhorších kuchyňských prací. Plynule otáčet prasetem, kuřaty či hovězím bokem nad otevřeným ohněm i několik hodin byla drsná řehole (zvláště v létě). Rozmazlení termostaty a troubovými větráky jsme už zapomněli, jak rychle se maso nad otevřeným ohněm dokáže spálit, pokud se - co i jenom na chvíli – rožeň zastaví. První písemný záznam o speciálních pracovních psech z kuchyní máme z roku 1576. Nejspíše se ale používali už ve středověku.

Princip byl jednoduchý: pes běhal uvnitř jakéhosi kola a pomocí provazů, řemenů či řetězů otáčel rožněm. Kolo se psem se přitom umísťovalo co nejdále od ohniště, aby se zvíře nepřehřívalo. Dala se prý "regulovat" i rychlost otáčení. Když bylo třeba zrychlit, doporučovalo se nasypat za pejska trocha žhavých uhlíků (!) a obvykle bývali v kuchyni minimálně dva, aby se mohli střídat. Prý byli někteří turnspiti dost chytří na to, aby dokázali odhadnout, kdy je čas k vystřídání. Sami pak vyskočili z kola a nahnali do něj parťáka. Jediný volný den mívali v neděli, kdy se s celou rodinou zúčastňovali bohoslužeb. Ne proto, že by lidem záleželo na jejich duchovním růstu. Používali se k ohřívání nohou. Jak měli rádi svou práci nám popisuje veselá příhoda, kdy jednou gloucesterský biskup na nedělní mši v chrámu četl z Bible. Když se dostal k pasáži, kde "Izák uviděl kolo", při slově "wheel" prý hned několik turnspitů panicky vyběhlo z kostelních lavic a pelášilo z kostela, co to šlo.

To, co vidíte na fotce, je jediný turnspit, který se nám zachoval. Je to fenka jménem Whiskey z jedné welšské vesnice. Nejsme si jistí, zda je tak "nefotogenická" proto, že vycpavač byl nemehlo, nebo turnspiti opravdu krásy moc nepobrali. Dobové popisy svědčí spíše pro to druhé. A nakonec to potvrzuje i jejich osud. Všichni znají Leonardův tank, či vrtulník. Málo se ovšem ví, že vynalezl i otáčení rožňů mechanizmem, který měl pohánět horký vzduch z komína. Žel, v 15. století se to nechytlo. Až o tři sta let později se místo psů konečně u ohnišť začaly prosazovat stroje. Někdy kolem roku 1850 už hromadně osvobozovala ubohé turnspity z otroctví sériová výroba různých mechanických udělátek poháněných závažími, pružinami, či dokonce párou.

No a podle všeho nebyli turnspiti dost krásní ani chytří, aby je lidé chovali jako mazlíčky. A tak nám po nich dodneška zůstal jenom jeden záznam o tom, že alespoň královna Viktórie – velká milovnice psů – nechávala své vysloužilé psí kuchtíky dožít na penzi ve svých královských psincích. A pak nám zůstala už jenom jedna malá dřevěná skříňka s vycpanou Whiskey, která se podle přiložené kytičky asi přece jenom dočkala nějakého kousíčku lidského vděku a lásky.

Autorem textu Peter L.