Andor.cz - Dračí doupě online

Přesně před 30 lety skončila jedna z nejvýznamnějších a nejdéle trvajících válek v dějinách novověku. Válka, ve které proti sobě nepřátelé nebojovali přímo zbraněmi. Místo toho soupeřili na poli ekonomie, ideologie, výzkumu, sportu, propagandy, cenzury a v mnoha dalších odvětvích. Na jejím ukončení se na tzv. Maltézském summitu dohodli tehdejší hlavní představitelé NATO a Východního bloku, George H. W. Bush a Michail S. Gorbačov. Hybridní konflikt, ve kterém zvítězil západ, však přes drobné přerušení pokračuje i nadále.

Shrnout Studenou válku v několika málo odstavcích je prakticky nemožné, proto se ani nebudu pokoušet vystihnout všechny její aspekty. Místo toho jen zmíním její nejdůležitější milníky a budu moc rád, když příspěvek obohatíte nějakou tou zajímavou informací navíc. Možností je v tomto případě nepřeberně.

Hybridní konflikt mezi Sovětským svazem a USA začal bezprostředně po skončení druhé světové války. Už samotné poválečné rozdělení Evropy nenasvědčovalo ničemu dobrému. Za symbolický počátek konfliktu je však považován projev Winstona Churchilla ve Fultonu v roce 1946, kde byl poprvé použit termín "železná opona". Tenkrát šlo spíše o myšlenou čáru rozdělující západ a východ, ale dlouho jen myšlenou nezůstala.
Už o dva roky později rozpoutal Sovětský svaz tzv. berlínskou krizi. Zcela odřízl západní část Berlína od všech spojů, plynu i elektřiny, což vedlo západ k vytvoření leteckého mostu, který po celý rok zajišťoval Berlíňanům potraviny i uhlí na topení.
K další eskalaci konfliktu došlo v padesátých letech v Korei, kde proti sobě zprostředkovaně stály oba bloky.
Po krátkém období oteplení začalo zase obrazně mrznout v roce 1961, kdy se Sověti rozhodli zabránit masivnímu odlivu Němců na západ stavbou Berlínské zdi. Už o rok později se situace ještě zhoršila v rámci tzv. Karibské krize, kdy byl na spadnutí skutečný celosvětový jaderný konflikt. Chruščov a Kennedy měli tenkrát začátek třetí světové války na dosah ruky, ale naštěstí se v posledním okamžiku dokázali dohodnout.
Díky tomu se vztahy mezi východem a západem opět o něco zlepšily a tentokrát poměrně na dlouhou dobu. Nenávistné nálady rozviřovala pouze válka ve Vietnamu, ke které se ale v roce 1979 přidal i konflikt v Afghánistánu. Situaci pak ještě vyeskaloval prezident USA Ronald Reagan, který SSSR označil za "říši zla" a opět rozjel závody ve zbrojení. Tenkrát už ale bylo více méně jasné, že Sověti západu ekonomicky nestačí a nový prezident Gorbačov začal chystat Sovětský svaz na symbolickou kapitulaci. Východní blok pomalu reformoval po vzoru kapitalistických a netotalitních principů a ten se začal ke konci 80. let pomalu rozpadat. Příkladem může být třeba naše Sametová revoluce, pád Berlínské zdi nebo úplně první z revolucí a následné svobodné volby v Polsku.
Symbolickým završením 43 let dlouhé války byl právě summit na Maltě a následný rozpad Sovětského svazu už pod taktovkou nového prezidenta a reformisty Borise Jelcina.

A ještě drobná otázka pro vás na závěr: považujete Studenou válku za skončenou nebo podle vás stále pokračuje?

Před 160 lety byl oběšen John Brown, radikální abolicionista, který věřil, že násilí je jedinou cestou k ukončení otrokářství. Většina z nás o něm už slyšela a to ze slov zlidovělé trampské písničky „Černý muž“: „Černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Brown to zřel...“ Jaký byl ale Brown doopravdy, už tak známé není.

Velitel John Brown patří mezi nejrozporuplnější osobnosti dějin a do jisté míry rozděluje americkou společnost dodnes. Pořád se najdou tací, kteří jej považují za hrdinu, který byl připraven pro své ideály obětovat vše. Brown byl podle nich příkladem rozhodnosti a nebojácnosti. Ale podle většiny historiků a Abrahama Lincolna, který proti otrokářství sám bojoval, byl John Brown nebezpečným fanatikem. Někteří jej mají dokonce za jednoho z otců terorismu. Všichni se však shodují na tom, že jeho činy přispěly k zahájení americké občanské války.

Brown využíval k boji proti otrokářství těch nejhorších praktik. V roce 1856 zajal spolu s několika přáteli pět otrokářů, které společně odsoudili a popravili. Údajně se sám Brown obával útoku z jejich strany a tak se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Trestu se Brownovi podařilo uniknout a znovu se objevil v říjnu roku 1859, kdy se s 21 muži pokusil vykrást federální zbrojnici. Zde uskladněných 100 tisíc pušek mělo posloužit jako výzbroj pro uprchlé otroky a masové povstání proti otrokářům.
Plán byl ale zmařen zásahem generála Roberta Edwarda Leea, který za občanské války působil jako nejvyšší velitel konfederačních vojsk. Povstalec Brown byl zajat a za vraždu, velezradu a podněcování ke vzpouře byl odsouzen k smrti oběšením, ke kterému došlo právě před 160 lety.

Po Brownově smrti napsal slavný filosof Henry David Thoreau hned trojici esejí, ve kterých jej až nekriticky obdivoval a obhajoval. Zmínil v nich mimo jiné i toto prohlášení: „Jediná vláda, kterou uznávám - a nezáleží na tom, jak málo lidí stojí v jejím čele a jak nepočetnou má armádu - je ta, jež v zemi nastolí spravedlnost, nikdy však neuznám takovou, která nastolí bezpráví. Co si máme myslet o vládě, pro niž jsou všichni vpravdě stateční a odvážní lidé v zemi nepřáteli stojícími mezi ní a těmi, jež utiskuje? Je to vláda, která předstírá, že je křesťanská, a přitom každý den ukřižuje milion Kristů!“
Další filosof, Ralph Waldo Emerson, se zase nechal slyšet, že se Brownova „šibenice stane stejně vznešenou jako Kristův kříž.“

Násilné činy Johna Browna ve výsledku přispěly k zahájení občanské války a v podstatě tedy i ke zrušení otrokářství. Jeho odkaz také inspiroval řadu dalších bojovníků proti „rasové“ nesnášenlivosti. Je ale v pořádku vnímat jako hrdinu někoho, kdo je pro krásnou myšlenku a svobodu ochoten vraždit? A na druhou stranu, myslíte si, že by otrokářství pominulo tak rychle, i kdyby muži, jako byl John Brown, neexistovali? Díky moc za názory a přeji vám krásný den :)