Andor.cz - Dračí doupě online

Eithné 24.Února 2008 21:44
neva


psychop 24.Února 2008 19:48
Pravopisný chyby se opravijou, sme to psali uprostřed chatu :) a ta logika? to nemá byt logický :) to je nad/pod reálno :)

P.S. tohle naše dílko má jen něco přes 1400 slov :) (to já jen tak k té hlavičce)

Trochu sme si s Ali Ibn Salamínem hráli na chatu a vzniklo z toho celkem..srandiozní dílko, posuďte sami, doufám že je šancedostat to do článků:
Dvanáct dodvakráte prohnutých luků letělo nad mým polem. Jelikož jeho dcera není mou matkou, hle spatřil jsem ho v zrcadle!
Patnáctero psů na telegrafním sloupu a několik cařihradských turků! Obrovské vzducholodě se zapichovali do obrovských sloupu malého napětí, tak jakož to dělali tvoje psovodkyně když hledaly straceného pidimužíka smějícího se na kýbli s nitroglicerínem který se houpal sem a tam jako kladkostroj před porodem. Nehledal ho! Křičelo několik mlékařů z Chorvatska. A já se usmíval neboť jsem spatřil velkostí nezadatelného půlslona. Jeho oko nejvíce připomínalo drát nebezpečného napětí napnutý mezi dvěma kolejemi mezi vazelínou a Polskem! Náš obrovský společný dealer neveřejné městské dopravy zkolaboval jako žárovka plněná vzduchoprázdnem které vypadá jako půlka továrny na rychloběžné betonové rukavice podobající se kalendáři plnému obrovských částí malých nepředvídatelných věcích jako sou polévky. Kočkodlak žijící v nedaleké jeskyni se jen pousmál nad vzpomínkou nežijícího muže. Královská rada nevydala žádné rozkazy týkající se smažených brambůrků z čivav. Jeho nos je mnohem menší než dřívější trabant! Co je toto oproti velké krávě dusící se záchodovým prkénkem, duše velkého proroka trýzní po velké husí omeletě ze smažených volů neboť tu umí jen obrovská žirafa pomalováná smajlíky jako semafory na Velkomalé ulici ve městě na pokraji vraku smějící se jako obrovská kupa geniálních rybích vloček. Bůh žijící ve vesnici uprostřed autonomní oblasti Žába se rotačně proměnil v nadnárodní korporaci slamníkového typu. Kultura upadá především díky aritmetice našeho vlastního strýce, jak tvrdí koňak značky Petrolej. Alpa nemůže ublížit ani žížale. Tak tož se naše slévarna na stovky geniálních tučňáků proměňuje na obrovského lamponosného neposedu kvákajícího okolo velkého tlačíka skládajícího se z plastelíny a malého pivního trpaslíka ježto pije ježky napočkání jako nečekaný atentát myší populace žijící na zádech velkého oslího lenochoda. Hanácký soused jen nesouhlasně pohvizduje jedním ze svých modrých uší. Kavárenský slídil Bohouš opět snědl vejce své vlastní dcery. Kolik nohou může mýt nadprůměrně vyvinuté ekvatoreální kanape? Vltavská Kobra mouše s plamenometným komandem fenek neublíží ani za dva achájské hoblovací cykly. Tak dlouho trval tvuj samopalný rýsovač zahnutýh pravítek jako tisíce padajících mostů pod náporem hašlerek které jsou obléhány tisícem odporných
přeživších opičích pozůstatků jako jsou podivné osminohé krávy z tvých ohyzdných stíhacích letounů propadajících se do známého neznáma plného velkých slizkých hrušek. Kovadlina nevidomé slepičí antizdravotní sestry řečené familiárně Ypsilon. Kočka snědla obouručně domácího gibona heterosexuálního páru z Jílové? Rebarbora má antigravitační lístek do atoxické hromady středečního koření. Je celkem jedno jestli atomy tvých jeslí padají do velké Pražské galerie nepřírodních věd spadající pod kabeláž dokazující že v Rusku měli spoustu zedníků píjící jablečné brambory padající z listů javorovníku během podzimní sezóny velkých odborných úřadů pro propagaci moji světelné manufaktury. Sedum Gruzínců zvedne i národovce! Fotbalista z nařádu beranů seděl na jetelové podlaze domu nepřátel sebevědomí. Japonec z masa a tesla cívek nakonec uhodl fenyklový klíček od pandořiny svěrací kazajky. Humpoláci nejsou regulérní účastníci sporu o Madagaskar! Koupelna má mít alespoň dvojí polaritu, posteskl si ropovod. A tak tvoje svítící ponožky rozpleskly okno jako mouchu na plynovém vařiči připomínající obrovský granát ze šiškovitých granulí krokodýlů padající do neznámé přepolované propasti rozdvojek plížících se v temnu svého plechového havrana. Nesbalená fenka z rodu Juliů nedaleko okusovala krabici gramotných rekreantů. Jejich voskované kníry se blyštily uprostřed pouští rehabilitačního střediska na měsíci. Jen jeden fenykl za ráj, hlásil hlavonožec v mraveništi.Tož se to všechno zhroutilo jako velké vrate plítkonohého mravence z pojišťovny svítích letušek nosící obrovský kufr na svých plechových troubách z niklových součástek pro vysouvací lentilky v záři šuplíků. Dlouho trvalo období červených kamínků letajících zemí jako stádo stíhaček při pozorování koně z dřevěných loučí. Však éra nekončícího křiku z předalekého hromosvodu se přeci jen usmířila s ropuchou. Vodoměrka nejí havrana jak moudře poznamenal můj otec několik měsíců po mém druhém narození. Krysa s antigenními nožičkami obalenými šunkou žila v městě, jehož kanál nepoznal nikdo kromě republikánů ze smažených vajec. Tu se oběvil náhlý ropovod z herních krabic v obchodě se samonosnými potřebami připomínající krásné pravítko z dynamitu obarveného na bramboru z polí starého dutonosého slona z řádu Slavnikovců, bajných tvůrčích mamutích předků naších bezlepkových žížal. Oxid! Oxid! Neslyšně hvízdala kyslíková bublina utěsněná v časovém intervalu pět a padesáti ruských zajíců značených jako exportní hlína. Jednonohá židle klusala po trávicím traktu generalisima Hlemýždě. Kolikpak máš očí zeptal se car svého dvorního zpěvníku. Kráva je ulepená hedvábnou šálou třináctého lapiducha! Tož zjevil se deníček velkého červeného fleku na zeleném koňomutovi z filmu RRRRrrrr přetíkajícího se zrovna v malém nápuštěném žebříku do bytu otáčejícího se posuvníku v oranžové papuči na osobním automobilu ze švédské továrny na potrefené voly připomínající krásné svícení tlačítka pro Floridskou bezbezpečnostní politickou aféru s polévkou píchající tě svýma ostrýma očima jako tísíce propisek z kulaté hlíny.
Jeden jedenkráte jsem viděl ta hedvábný teror slepičích rozmluv, ale vždy měla gargantuovský tepelný štít! Francouz skákající podel domácí jednorohé rampy z federačními názory byl opsán deseti jednoslovnými větami našeho drahého učitele tříústého smrku. Half life umocnil vekou křivnici v prapodivné záři hodinek z lesklého fáče šlohnutého z léčebny pro oknovitě postižené osoby pomocí tučňákové terapie a tisíce tun velkých zlých propisovacích svítilen z lucern přísných žlutých modrokrkých roztleskávaček které padají z mostu plného rákosí do velké slepice se střevy o průměru elektrického výboje po potratu s celkovým výsledkem papíru počmáraného dutou hlavou premiéra z řad kozlů z kmenu příživníků na
opici. Ovce třikráte obmotaná perníkovým srdcem, který získala od svého druhorozeného fiata se jen stěží vznesla kolem ampulky krve detonačního zvuku respiračními cestami respektujícími sedmdesátá léta? Kašpárek neměnící barvu více jak hentakrát za kubistické milénium se jen usmál krizovému zvonku delfína z Teplic. Ohromný výbuch čtveratých věcí připomínajících trojúhelníky ze šacht patřících kočkám na dalném kalendáři v propanbutanové zóně pro odstavu vzducholodí létající na pohon učitelských zborů z řádu neřádů chytající teror na ubohé skupiny drátů a pazdrátů na zahradě z krvácejících hodin pomocí velké pletací jehlice v drátu od mikrovlné trubky z mobilního tenisového šampionátu řeckých mumií smějících se egyptským pantoflím z opačné strany vypadajících jako věnec pro metr a ústřední šplíchačku nepříjemné vůně z chajdy uprostřed plesu. Koprodukční Matuška tančí v rytmu Lepidových veršů a znásilněná Artemis se fyzicky usmívá bramborovému salátu z gramofonové společnosti tří Tupolevových květin gruzínské provenience. Andora ležící opřená o plyšový polštář z psích kopyt se probrala z gerontologického spánku a zaštěkala Ódu na měsíc v molovém taktu tak, že řemdich umírajícího sultána Velké pardubické musel trknout houbou do trombonu. Tu nastává chvíle pro Kytici plnou rozšláplých seker ve válečném podzemí mezi indiány a masochistickými červy z čeledi čeleďovitých připomínající ošklivé provázky na nově koupeném oblečení ze značkových prodejen ustupujících prodejců z války kamenů a kmenů o velký dřevěný kus nebe který omylem spadl na obra z listí který se poskládal jako vyžehlený plandavý obojek z brady odborného zbojníka z dob Napoleonských válek při třetí světové ekonomické výtržní kuchyni plné salátu z minulých přemnožených písmen Ruské hry na sáček v tašce mezi igelitem a fixou z papíren v malých autobusech které mají namířeno do dvojtého ufouna z osmicípé hvězdy na obučkách brýlí z navoněných pecek které zbyly po Santa Klauzově uvítací melodii na bombonové technopárty z dob flusaček. Volený začátečník nemůže úspěšně jednat s kovolepou ženou narozenou na hronovském Marsu. Tlapa opilého romanisty jedna dvacátého století jen s napětím kyvadla hobluje sveřepou akulturní scénu. Komunistická kovadlina vzorce na pregraduální cestu benzínové republiky jen stěží vystačí na kouzelnou lopatu mistra a Markétky. Zvoník od Otce a ducha svatého filiálním způsobem vegetují na našich postkatastrofických záhadách vesmírů nedaleko Kolína. Praha je prámem řek času, neprohlásilo ústředí jednoty. Včela mě uhodila golfovou teplákovou bambulí, jenžto tvoří krustu odemčených centů našeho bytí.Obrovské vemeno z hroších teplákových soustav se oběvilo nad oblohou mezi tebou a tvým poukazem na občerstvení v záhodném nevýhodnem stojánku na cvakátka reprodukčních beden hrající blbosti jako prezident s okem z bůvolích připínáčků vytažených z vláken odporných zásuvek s nábojnicí v krku odpovídající sapiku jemných hlásek s rudovlasou továrnou na kapesníčky v Polžicích Bez Družic kde vyrůstal malý vyhulený trpaslík s obálkou plnou kvalitního hromobití z kůlu uprostřed pole za mou přerostlou nálepkou s láhví vody sycené s granulemi pro postavičky z komixu které se smějí jako čísla na pravoúhle přímce z dob skvtání sklepních vín v podání ohromných světoborných nápadů o zaspání knihy na úřadně pro veřejně zastižené s vrškem v kapotě nového BMW značky Ferári odkud pochází i můj rozdvojovač na programy s televnizními gumičkami na tenkém tanku z dob kosmonautů po osmé hodině co létali jako sponky do očí z kurníku u staré učitelky podobající se obrovskému kastrátu hovězího krokodýla ukradeného z farmy pro pěstování zbylých letáků.
Bystřina propojená gumovou kačenou z poukazů na teplokrevné žáby s hodokvasním bodákem. Bdělý voják národních gumových bagančat jen s bezdechým jednoročním dobrovolníkem Markem pomalu přelétává nad trojstopou německou beletrií. Po japonském tankeru Vánočních Gazela bezduše hapruje havíř hlavových hudebních havranů. Kreténismus federačních krvinek jesetera hrobníkových klaunů se vsadil se svou nedovtipnou rukou o štangli anglických romanopisců, zda jednoduché dvouvazné kyseliny mohou sebevědomě tvrdit, že jejich vlastní autogram bezskrupulózně odvětí papeži tučňáků. A Funky Emo zní ulicemi Londýnského návrší kosodélníkových hlaholů.

Našel by se někdo, kdo mi zhodnotil tohle krátký dílko? Původně to byla slohovka, kterou jsem psala v rámci olympiády v češtině. Od učitelky jsem za to dostala plnej počet bodů, tak uvidíme co tady :P. Upozorňuji, že jsem byla omezne rozsahem 25 řádků a příšerným tématem "Tahle písnička se mi líbí."

V jeho mysli se znova rozeznívala ona melodie a do očí mu vháněla šílený, divoký výraz. Byl doslova posedlý, ta hudba ho děsila, ale on ji miloval, mnohem víc než kdy miloval jakoukoliv lidskou bytost. Nevěděl, kde se bere, snad ta hudba vychází ze zdí toho betonového království, kde žil? Nad tím teď odmítal přemýšlet, plně se oddával své závislosti. Tóny byly neskutečně chladné a nepopsatelné pouhými slovy. Tiché, téměř neslyšitelné pasáže byly náhle střídány plochy něčeho, co nešlo nazvat jinak než hlukem. Ta hudba byla nelidsky šílená, nezřízeně divoká, ostře zelená jak ten nejjedovatější jed. Zamořovala mu city i všechno ostatní a přitom ho osvobozovala, posouvala dál. Ponořil se do její hloubky a v tom… Zazvonil jeho “mobilní telefon“ (Implantovaný do mozku, samozřejmě). Přikázal přijmout volání, ozval se vyděšený ženský hlas:

„Ty… já vím že jsem s tebou nikdy příliš nemluvila, ale ty nemůžeš. Proč chceš odejít, řekni mi, proč? Eutanazie je pro jiné lidi než jsi ty. Podívej, nedává to vůbec smysl! Jsi úspěšný, máš peníze!“ dořekla, jakoby to snad byl nějak úžasný argument.

„Tady už to nemá cenu. V dnešní době ti lékaři mohou prodlužovat život snad donekonečna, a kdyby ne, zbývá mi ještě minimálně sto let. Vím, že musím jít dál. A já jsem připraven přijmout to.“

„To není ten pravý důvod, že ne? Já cítím, že za tím je něco víc. Máš nějaký opravdový důvod, něco skutečného? Řekni mi to, já to musím, chci vědět!“

Aniž si to pořádně uvědomil, stál teď na samém okraji vrcholu nejvyššího mrakodrapu města. Přemisťování pomocí mysli mu očividně nedělal problémy ani nyní. „Ale ano… ano, jeden bych měl. Tahle písnička se mi líbí.“ A vrhl se dolů. Už nic nevnímal. Jen přenádhernou melodii onoho světa ve svých představách.

Hehe :o))

Víte, holky, co mě napadlo? :-O :-D