Andor.cz - Dračí doupě online

Správci stolu

evve, Eithné, pelleron

g.mess - 16. listopadu 2010 20:23
	Alantar 16. listopadu 2010 20:02 Zkus pročíst - odkaz, odkaz. Taky můžeš zkusit jiné odkazy, je jich spousta, případně koupit Pravidla českého pravopisu. Otázkou je, jestli se pravidla v tomhle za poslední roky nějak nezměnila, to by to pak mohlo být jinak, ale pevně doufám a věřím, že ne.

Alantar - 16. listopadu 2010 20:17
	Ehm, to jsem jaksi nevypočítal. I přesto, dík za názor, ale jaksi si můj problém nevyřešil, bohužel.:D Takže jsem znovu na začátku.:)

Cor Na - 16. listopadu 2010 20:10
	Za prvé - píší, píšou, čmárají, cokoli jiného než "psají". :-D Co si pamatuju, ve školách se děcka učí, že se před spojky a; i; ani; nebo čárky nepíší. Když se pak člověk v některých knihách diví, že autor / překladatel před tyhle spojky čárky píše, bylo mi řečeno, že je tohle "věc autora, jak si to napíše".

Alantar - 16. listopadu 2010 20:02

Zdravím všechny Grácie, a i přesto že zde nepřispěju žádným dílkem, a tím vám ušetřím práci, ikdyž né o moc. Poslední dobou mi vrtá v hlavě, jak se správně psají čárky před ,,a''. Jeden člověk říká že se nepíší, další že ano, a takhle neustále dokola. Proto bych vás chtěl poprosit, zda-li byste mi pomohli, a alespoň trošku nástinili kdy se psát mají, a kdy ne, nebo jestli se píšou vždy, nebo se nepíšou vůbec. Děkuji, a přeji hodně zdraví.

evve - 15. září 2010 23:01
	Oh, ta "květinka" mě zaujala :o) Myslím, že bych to v následujících dnech či nejhůře týdnech mohla zvládnout. Pokud to tedy už není moc pozdě O:o) šup mi s tím na mail!

Ronkar - 23. srpna 2010 18:35
	Eithné 23. srpna 2010 09:24 Ne, to není ona. Dvacetistránková SF na tebe očividně ještě pořád nedočkavě čeká :) Tož, to je škoda, ale co nadělám... Ještě zbyvají dvě květinky - třeba se jedna z nich obětuje :D

Eithné - 23. srpna 2010 09:24
	Ronkar 21. srpna 2010 19:22 Klaním se tvojí produktivitě - to asi není ta dvacetistranná SF, co ji mám v mejlu a ještě jsem se k ní nedostala? O:-) Bohužel, jak vidno, asi nejsem ten správný člověk. Snad se ozve některá jiná grácie...

Ronkar - 21. srpna 2010 19:22

Zdravím Grácie, mám na ně dotaz a prosbu. Napsal jsem takovou odlehčenou fantasy povídku nemalé délky (cca 15 stran) a velmi bych ocenil před zveřejněním na internetu nějakou korekturu. Nechci ovšem svou práci posílát sem kvůli rozsahu a hlvaně, aby si ji před opravou nečetli další lidé. Pokud bude nějaká grácie tak ochotná, rád pošlu svou povídku do mailu. Děkuji za odpověď. S přátelským pozdravem Ronkar

DarkKate - 06. května 2010 07:26

Eithné 05.Května 2010 23:13 Už čeká na schválení :) Ještě jsem jen chtěla přidat vysvětlení k téhle sloce (nevím, na co jsem to včera myslela), třeba to pomůže osvětlit zbytek :) Má hlava třeští čím dál víc, co jsme to včera pili? (Po této větě většinou následuje přesvědčené: Už nikdy nebudu chlastat! nebo něco na ten způsob :)) A proč tu ležíš ve dveřích? Spící už jen chvíli. (Tohle není pohled do budoucnosti, to jen v duchu promlouvá k ležící dívce) Však za chvíli se vzbudíš, přeci?! (A tady ledová sprcha, zabil ji... ekvivalent histerického třesení mrtvým tělem) Že tě to alespoň nějak oslovilo jsem pochopila a jsem za to ráda :), jinak bych se pokusila opravit pravopisné chyby, nechala to ještě třeba dva týdny odležet a ráda bych to taky poslala do článků, pokud by to teda nevadilo, zajímalo by mě, jestli to alespoň někdo pochopí :)

Eithné - 05. května 2010 23:13

DarkKate 05.Května 2010 22:17 Je problém odhadnout, jaké rozpory budou působit záměrně a budou na čtenáře účinkovat a jaké budou působit v textu jako chyby. Řekla bych, že tohle se poddá jenom cvikem - třeba já tu hranici jako autorka neznám. Na tohle potřebuješ reakce čtenářské obce, takže šup s něčím do článků ;-) Třeba poznáš, že jsem zbytečně kritická. Ať už to vyznělo, nebo ne, rozhodně to nějakým způsobem fungovalo a nějak mě to oslovilo, jinak bych nebyla v hodnocení tak mírná ;-) (Vážně si zkus něco hodit do článků, koukám, že tam máš jen jednu prózu. Názorů je potřeba mít co nejvíc.)

DarkKate - 05. května 2010 22:17

Díky... čárky jsem se snažila, nicméně pravopis není mou silnou stránkou, bohužel. Nad tím jako jsem taky dlouho uvažovala. Bylo tam první, pak jsem to přepsala. Jinak ty rozpory jsou tam docela záměrné, má to být takový ten pocit, kdy se mácháš v těch kocovinových emocích a zároveň si seš vědom té čistě racionální stránky (nevim, jak to lépe popsat, trochu schizofrenie :)) Nicméně skutečně díky za rady, škoda jen, že to evidentně úplně nevyznělo, ale snad se to zlepší.

Eithné - 05. května 2010 22:02

DarkKate 05.Května 2010 19:32 Četla jsem to i v Katovně a tohle je přesně ten druh básní, který nejsem s to ohodnotit. Takže to vezmu od banalit :-) "snažící se se hájit za mně" - místo "mně" má být "mě" a uber jedno "se", smysl to bude dávat i bez něj a čtenář se na tom nezadrhne "cítím jak volají po úlevě" - přidej čárku před "jak" "Jakobys snad utéct chtěla" - "jako bys" "říká, že sis to přála" - na konci řádku má být čárka Tuším, že sis to sem nedávala kvůli jazykové korektuře, ale k tomu můžu sloužit zdaleka nejfundovaněji :-D Po prvním přečtení mi to přišlo spíš dobré než špatné. Myslím, že by to mohlo být dobré, kdyby se tomu věnovala ještě trocha péče. Obsahově jsem z toho rozpačitá, ale asi se mi to líbí. Tohle je přesně ten obsah, který je skvělý, pokud je zpracován v precizní formě. Což je právě tady trochu problém. Máš tu místa, která jsou skvělá a dechberoucí (třetí verš je parádní!), ale máš tu místa, která jsou ledabyle a uspěchaně naplácnutá do celého zbytku a kazí ho. Dám pár příkladů: stejně jak má mysl plná zloby snažící se se hájit za mně - za prvé bych prodloužila "jak" na "jako", lépe se to vyslovuje a slabičnou stavbu ti to nenaruší, naopak ti ji to trochu vyrovná - lidská mysl je to, co dělá člověka člověkem, proto působí příliš neuchopitelně a nevěrohodně, že se jeho mysl snažila hájit místo něj - zloba a hájení nejdou dohromady, je to příliš opozitní, než abys to mohla použít bez bližšího vysvětlení Má hlava třeští čím dál víc, co jsme to včera pili? - poté, co mluvíš o kapce vína, je matoucí pokládat takové otázky; nehledě na to, že je to hrozně laciný literární prvek zavánějící klišé - nemůžu se srovnat s tím (což je strašně subjektivní a je ode mě neprofesionální to říkat v "kritice", ber to jako čtenářské hledisko jednotlivce), že k ranní kocovině s bolestí hlavy jsou tam výkřiky ostré jako nůž, které mají do mlhavosti těžkých rán sakra daleko A proč tu ležíš ve dveřích? Spící už jen chvíli. - ten druhý verš se mi nezdá, používat anticipaci přesahující časový rámec neukončeného děje je prostě špatně - vem si, že bys v knížce, která končí strašlivým dramatem a pistolí u hlavy hlavní hrdinky, měla pár stránek předtím napsané, že se jí za půl roku narodí dítě; to ti přece odbourá to napětí a očekávání a po dočtení námět k přemýšlení, jestli přežije, nebo ne Však za chvíli se vzbudíš, přeci?! - tady už jsi to trochu přehnala se známkami vyššího stylu: * "však" na začátku je samo o sobě dost silným prvkem, * máš tam neprojektivní slovosled, který taky není obvyklý * "přeci" bije svou knižností do očí, to "i" na konci je hodně výrazné * otazník s vykřičníkem to celé posouvají do hlubin emařského výkřiku plného hraného zoufalství - každý z těch prvků by byl sám o sobě fajn, ale taková kombinace je vražedná, je toho tam nahromaděného příliš mnoho a tvoří to obrovský kontrast ke zbytku básně (což může být občas dobře, ale ne tady) Jakobys snad utéct chtěla a já v mysli slyším hlas, říká, že sis to přála a ne, že jen JÁ znělo v ten čas. - ležící člověk není zrovna monumentem útěku (vím, jak to myslíš, ale při čtení to tak nevyznívá) - ten hlas je čí? je to sice zaužívaný obrat, ale sem se moc nehodí, protože není jednoznačný a příliš se tváří jako klišé Tolik k příkladům. Nejde o nic fatálního, jsou to náměty na zamyšlení pro další tvorbu. Jak jsem řekla, hodnotila bych to nadprůměrně, jen bych to příště před uveřejněním ještě trochu víc pilovala ;-)

DarkKate - 05. května 2010 19:32

Následuji Cavvina z Katovny, kde byl sice dýl, ale já se učím i z chyb ostatních (snad)... no, z tohohle jsem trochu rozpačitá, možná to bude tím tématem, ale nejsem si tím jistá, tak by mi snad mohl někdo poradit. Dík za čas Procitnutí Nepříjemná pachuť padá na jazyk, tichem zní nakřáplý hlas ránem šedivějícím jako hřích, co včera dohnal nás. Nás? Mě! Okoralé rty touží po doušku vody, cítím jak volají po úlevě, stejně jak má mysl plná zloby snažící se se hájit za mně. Byla to jen kapka vína! Myšlenky včera křišťálově jasné dneska pokroucené se zdají, tvé boky v pohybu tak krásné přes sklenku se mihotají. Tak vyzývavě! Má hlava třeští čím dál víc, co jsme to včera pili? A proč tu ležíš ve dveřích? Spící už jen chvíli. Však za chvíli se vzbudíš, přeci?! Jakobys snad utéct chtěla a já v mysli slyším hlas, říká, že sis to přála a ne, že jen JÁ znělo v ten čas.

Eithné - 20. března 2010 01:44

Cavvin 17.Března 2010 08:54 Pro začátek by bylo dobré si to po sobě přečíst a opravit si překlepy a ideálně i chybějící čárky. Je to prkotina, kterou autoři neradi slyší, ale která má své opodstatnění: když si čtenář přečte dílo s chybami, je to pro něj jasným signálem, že na svém výtvoru autorovi vlastně nezáleželo, což čtenářský požitek ohromně degraduje. Takže si na to dávej pozor ;-) Líbí se mi první polovina, tedy (skutečně) prvních šest veršů, ty působí jako celek dobře. Výhrady: "plachtím nad zemí nehnutě" - poslední slovo je zvolené skutečně nešťastně, bourá to představu člověka vznášejícího se (padajícího) jakýmkoliv způsobem. Vím, že bylo zvolené kvůli rýmu, ale je strašně špatně, že je to z básně poznat. S tím to chce něco udělat. "pod sebou jistou smrt jen několik metrů" - několik metrů? To dost bourá romantickou představu stometrové skály, u jejíhož vrcholu se vznášejí ptáci. Za několik metrů by si nestihl pomyslet ani popel, natož lyricky uvažovat o své momentální poloze, klidu a milé. "rychlý pád, výkřik a pak už jen spánek" - hodně to nesedí k předcházejícímu. Předchozí verše navodí atmosféru klidu a tady je najednou křik a rychlost, to je špatně. Musíš sjednotit styl, nemůžeš čtenářovi sebrat vše, co jsi mu dal doteď, protože to potom působí roztříštěně a neuměle. Poslední sloka je vážně strašná. Nepřímou řeč bych do toho vůbec netahala, protože jí likviduješ i ty zbytky atmosféry, které jsi nezlikvidoval předchozími verši. Do majestátního obrazu krajiny s výjevem člověka visícího mezi útesem a zemí (protože tvoje báseň je čistá lyrika, nic jiného než jediný dějový okamžik, obraz zachycený foťákem) najednou taháš špinavé lidské úvahy, které jsou nezřetelné a nicneříkající. (A působí dost emo.) Poslední verš zní jak z nějaké country písničky. Což, uznej sám, k stylu předchozích veršů příliš nesedí ;-) Konec se mi nelíbil vůbec. Ale začátek je skvělý, je vidět, že talent máš - tak ho příště použij na celé dílo :-P

Cavvin - 17. března 2010 08:57

A ještě jedna věcička od Piknika a Cavvina... MR+ML: Lítám si na perníku a myšlenky se ztrácí dostal jsem padáka v práci...do prdele. R Sedím na výměníku nevyndám jehlu, ubohej, vysmaženej, ani se nehnu. L Sedim na prdeli nemam co dělat, budu se muset jít na nádro zdělat. R V prázdným vagónu na vlakáči s vínem, ano, jen suďte mne,lidé jsem vinen L ne nejsem houmles, bydlim na kolejích mám bejvák s balkonem na zastávce Jih. R Ne nejsem zevlák na kolejích bydlím, chlastám jen krabice a WoWko denně mydlím, L mam spoustu beďárů a mozek na díly, chci si dát zlatou jen nemám dost síly. M+M Života mezi lidským sběrem už mám dost, půjdu si to hodit, vám lidem pro radost.

Cavvin - 17. března 2010 08:54

V Katovně to všechno chcíplo tak to dávám sem :-) Vznáším se nad propastí a vůkol mne ptáci, vítr jim lehce čechrá perutě, zem, od níž jsem se odpoutal, v dáli se ztrácí, a já svobodný, plachtím nad zemí nehnutě. Nikým nerušen v náručí větrů, tichý jak myšlenka, lehký jak vánek, pod sebou jistou smrt jen několik metrů, rýchlý pád, výkřik a pak už jen spánek. Je to mým životem který teď vedu, či předurčeným osudem spíše? Nezlob se má milá, dělám co svedu, nyní však volá mne zlá zemská tíže...

Cavvin - 17. března 2010 08:54
	Jo Pikniku, neboj to půjde :-))

Eithné - 16. března 2010 22:16
	Piknik 16.Března 2010 15:22 Pak jsi světlá výjimka a jako takovou tě v Gráciích zase rády uvidíme, ačkoliv minimálně moje maličkost momentálně kolem bakalářských zkoušek přílišným nadbytkem času nedisponuje :-) Ale až budeš mít pocit, že jsi zase o kousek postoupil, ozvi se, jsem na tebe zvědavá ;-)

Piknik - 16. března 2010 15:22

Eithné 15.Března 2010 18:44 Moc díky za názor, i když nepotěšující tak o to víc je poučný. Některé chyby o kterých píšeš si uvědomuji sám (rytmus) jiné jsou pro mě poučením - a to je přesně to co jsem zde od andoru očekával. Má se to semnou tak, že je tomu již pár let co jsem psal jak básně tak příběhy a zdejší uživatel a můj kamarád Cavin mě poskytl novou krev do žil - prostě chci zase začít. Tvé připomínky si vezmu k srdci a zkusím to znovu a znovu dokud tonebude ono :-) A není pravda jak píšeš na konci, že nemám chuť to číst. Je to přesně naopak - na čím více chyb mě někdo upozorí tim pravděpodobněji je nebudu opakovat.

Eithné - 15. března 2010 18:44

Piknik 10.Března 2010 20:06 Noo... Mně se to víceméně nelíbí. Neoslovuje mě to. Báseň má mít silný rytmus, to především - a ten tady chybí úplně. Tváří-li se, že by se chtěla rýmovat, opravdu by se rýmovat měla. A naposledy by báseň měla mít nějaký silný odkaz, který tady postrádám. Nejprve k obsahu, protože to je něco, kde můžu mluvit alespoň částečně fundovaně. Báseň je psaná pro bohyni Země, tedy by měla být plná úcty a obdivu. Tohle vyznívá ale spíš jako láska ke smrtelné ženě - kdyby nebylo nadpisu a létání, nepoznal by čtenář, že o vyznání ženě nejde. Lyrický subjekt nerozepisuje významné (objektivně nebo subjektivně, to je fuk) činy bohyně, ale dává důraz na naprosté podružnosti, které nejsou zajímavé. (To by mohlo být zajímavé, pokud by mohly být pro někoho zajímavé - jenže ony nemůžou, u tebe to prostě nefunguje.) Kromě toho to létání vyvolává představu Supermana, což báseň poněkud degraduje. Samozřejmě má každý jiné asociace, jde ale o to, že jsi to létání nijak nepopsal a samo o sobě je nepředstavitelné. Málokdo si bohy představuje jako hmotné bytosti a proto málokomu řeknou něco slova o létání, tu představu to prostě nevyvolá. A zkusí-li si čtenář nějakého "nadčlověka" představit, zákonitě musí skončit u Supermana, Tobiáše a podobné havěti. Co se rytmu týká, postrádáš ho úplně. Když si to po sobě přečteš nahlas, zní ti to libě? Mně ne. Čistě pro příklad: vyrobíš si s pouhou touhou - symfonii víc než jasnou. První z uvedených veršů je nádherně znělý, jsou v něm samé znělé slabiky, navodí zdání rytmu, kterého se konečně čtenář přichytí. Ten druhý ale najednou znělost postrádá úplně, důraz na slabiky, přízvuk? Kde? Proč? Neslyšíš v těch dvou verších rozdíl? Rýmy jsou strašně laciné a většina se jich ani nerýmuje. Je graficky pěkné, že ti všechny verše končí stejnou dvojhláskou, ale založit na tom celou báseň nemůže vést k úspěchu. Ono nestačí, aby se ti rýmovaly samohlásky, bývá dobrým zvykem rýmovat celé slabiky a ještě lépe mít nějakou podobnost v celých slovech. Končím, ztrhat by se to dalo ještě víc, nemám ale chuť pokračovat a ty pravděpodobně chuť to číst. Já básně psát neumím, ale umím je relativně slušně číst. Neporadím ti, jak by to znít mělo, jen dokážu konstatovat, že ve tvém podání to nefunguje. Snaž se dál, nezapomínej to po sobě nahlas číst a taky to po sobě číst třeba po půl roce. Ono to půjde :-)