Andor.cz - Dračí doupě online
Hostinec?
Dílna "U Tří grácií"
Naše Dílna slouží k napomáhání autorům s jejich prozaickými díly, ke kritice, radám a odpovědím.
Takže...
...přejeme lehké pero a hlavu plnou nápadů ;o)
s poezií Vám rádi poradí v Katovně: odkaz
Z časových důvodů není možné ihned reagovat na příspěvky delší než 2000 slov. Budete-li si tedy žádat o komentář k delšímu dílku, připravte se na to, že to nějakou dobu potrvá. Omlouváme se, ale ani my nejsme všemocné (jen tak tak ;o))
PS: Tento stůl není určen ke zveřejňování jakýchkoli článků nebo jiných textů přepsaných z knih, internetových stránek, filmů, hudebních CD nebo jakýchkoli jiných zdrojů mluveného, či psaného slova. Přispívejte sem tedy jen ukázkami VLASTNÍ tvorby, články, básněmi, nebo jinými texty napsanými vámi, či lidmi, kteří vám k tomu dali své svolení (tím mám na mysli přátele, rodinné příslušníky, osoby z vašeho blízkého okolí,...ne autory, jejichž svolení budete dlouhé dny získávat otravnými e-maily a podobně). V tomto případě však k textu udávejte alespoň jméno skutečného autora.
Děkujeme.
zde nemáte právo psát
|
||
|
Krteček: obhajobu beru... :o) nikdo tady neříká jak je to "opravdu správně", jen zde píšeme (nebo alespoň já píši) svůj názor. Rozhodně to není nic, co je "nad čímkoli ostatním"... ;o)
Beredur: Ano, pell má pravdu... není co k tomu dodávat, jen bych opakovala co zde už bylo řečeno. |
|
|
||
|
evve 19.Března 2006 11:59
Tak malinká obhajoba: ad 1) Proč ne, jak jinak by mohla vznikat díla z cel Markýz de Sade, May, Solženicin a další. ad 2) yes:) ad 3) to si nemyslím, ale dík za názor ad 4) No co k tomu dodat:) ad 5) Jasně, že ne, ale to je jen obrat, metafora atd. Přece nebudu psát, že se pověsil na podvlíkačkách:) Beredur 19.Března 2006 13:32 Jo dík, co dodat. A na asijskou tvorbu bych si netrouf. Li-po, Lao-s' a pdobně ne netroufám si:) |
|
|
||
|
Bylo jedno království (REF1 )
Kde všude byl jen led, Má pravidla svý. Žít tu není med. Ledová královna z komnaty vyšla, Rukou krutou v zemi panovala. Silou kouzlem věci schazvala. Duše její jak zem zmrzlá. Ledová královna vznešeně kráčí, Chce hrdinu kouzlem navěkyspoutat, Gera s Kajim v nesnázích, nejsou radči, Leč Gerdův meč na její čáry stačí. Jsou silnější srdce mají, Jesilnější dobré srdce mají, zlé věci na dobrou stranu obrátí, když dobré dobrou radu dají. Hospodaří celý zlý kraj, aby v zimě když je sníh, zlou královnu už odvykaj pak jí přejde krutý smích. REF2 Ledová královna srdce nemá, taková pohádka rádce Lena, medová komnata už se střetla. zmíněná královna srdce nemá-. .......... RFE1 ) Bylo jedno království, Kde všude byl jen led, Má pravidla svý. Žít tu nebyl med. (potřebuju ještě ref 2):( REF 2 Ledová královna srdce nemá, taková pohádka rádce Lena, medová komnata už se střetla. zmíněná královna srdce nemá-. .......... |
|
|
||
|
Beredur 19.Března 2006 13:32
Mno, tak v asijské tvorbě se tedy dvakrát neorientuji : ) Já nemám nic proti básním bez rytmu, ale většina těch, co jsou tu zveřejňované, se tváří tak, že se autor o ten rytmus snažil... tudíž různá vychýlení z rytmu působí spíš jako chyby než skutečný umělecký záměr. |
|
|
||
|
Krtkeus....člověče, máš vcelku zajímavý styl..takový osobitý....mě se to vcelku líbí, ale musím souhlasit i s Grácií....trošku se ti vylučují řádky ve smyslu..a taky jsem rád, že jsi tu vložil něco uměleckýho, co nemá rytmus....děvčata potřebují rozšířít přehled o tom, že báseň nemusí mít vždy jednoznačný, melodický rytmus...vemte si třeba asijskou básnickou tvorbu, tam jsou verše ovlivněny prázdnotou v prostorovosti a neklade se tak přísný důraz na formu...
|
|
|
||
|
|
Tak zase pár všetečných výtek : ) Bylo jedno království, Zkus si zbytek dotvořit sama a pak to sem zase dej, jo? |
|
|
||
|
|
evve 19.Března 2006 11:59
Juj, neděkuj. Je to moje práce : )) |
|
|
||
|
|
pelleron 19.Března 2006 12:41
ji dobře ale mám ic pro 224 391 566 :(je jiné než icq5 |
|
|
||
|
|
LEDOVÝ ZÁMEK
: Bylo jedno království, co Všude byl jen led. Má pravidla svý. Žít tu nebyl med. Ledová královna z komnaty vyšla, Rukou krutou v zemi panovala. Duše její jak zem zmrzlá. Ledová královna přichází, to ona kouzlo udělá, Gera s Kajim v nesnázích, ona na nich prodělá... Jsou silnější srdce mají, zlé věci na dobrou stranu dají, a královnu přemohou, od rána jsou na nohou. Hospodaří celý kraj, aby v zimě když je sníh, zlou královnu odvykaj pak jí přejde krutý smích. Ledová královna srdce nemá, to už o ní jistě ví, pomohou jí duše se střetla, hezky jí tam zatopí. Bylo jedno království, co Všude byl jen led. Má pravidla svý. Žít tu nebyl med. (potřebuju ještě ref 2):( |
|
|
||
|
|
Dawn 19.Března 2006 12:37
Juj, tak to si neumím představit : ) Ale jestli chceš, můžeme to nějak dotvořit po ICQ. Docela mě to bavilo : ) |
|
|
||
|
|
pelleron 19.Března 2006 09:05
WOW:) Díkas.. I když to moje nebylo to pravé ořechové.. ale jen tak jsem poslouchala hudbu a napadla mě písnička právě o té královně...:) Mno apk jsem si vzpoměla na pohádku z dětství a"ledová královna" se vyjímala, ale vážně nevím jak dál to ybch musela znovu vidět celý děj v akci ale jako film a né jako pohádkum pak v duchu zabřít oči a celý ten děj si promítnout a pak složit písničku--To by bylo lepší ne?:)) |
|
|
||
![tn_edwinl[1]8788.jpg](https://www.andor.cz/images/icons/usersicons/tn_edwinl[1]8788.jpg){kind=icon}
|
evve 19.Března 2006 12:20
diky moc za tvuj komentář... jo a s tim někoho jsem to nák nevykoumal to máš recht... chybička se vloudila snad se to už nestane... každopádně díky... :-))) |
|
|
||
|
|
isik-ud: Vzpomínka úspěšného muže
Páááni... hm, buď jsem zase změkla, nebo se úroveň zdejšího tvůrčího psaní opravdu znatelně zvyšuje... :o) Ne, ani to nedokážu -chybí ti čárka za "ne" Nevím, co jsem čekal -zde ti také chybí čárka (za "nevím") pistoli a někoho zastřelí někoho -máš zde zdakrát "někoho", což je naprosto zbytečné a podivné... ;o) Co jinak říct.... mno, snad jen, že k tomu nic jiného nemám, protože to je velice zdařilé ;o) |
|
|
||
|
|
Nejdříve se chci omluvit, že jsem tady zase nějakou dobu nebyla, ale zdá se, že pell to zvládla... díky, pell! :o)
Krtkeus: Odsouzencův epitaf 1. sloka: měli vězni v cele papír a tuž...? Mno, to se mi nezdá, ale dobře... 2. sloka: zákonného - chybí ti zde jedno "n" 4. sloka: "duše má nyní leží ladem" -ještě se na to juknu za chvíli, ale spíše by mi tam sedělo "duše má teď leží ladem" 7. sloka: strašlivě pěkný... moc moc moc! :o) 8. sloka: v cele měl nůž...? Napadá mě stejná myšlenka jako u první sloky... ale budiš. jako celek: velice, velice pěkné... :o) chvááááálím... :o) chvílemi ten rytmus není to pravé ořechové, ale jinak dobré ;o) |
|
|
||
|
|
tohle je moje nocni tvorba, rad bych se s vami o ni podelil... kdyby to nekdo chtel komentovat tak budu jedine rad... predem dik
Vzpomínka úspěšného muže Jen chvíli se stačí zamýšlet nad jakoukoliv otázkou a rázem vyvstává otázka jiná. Jsem to já? Jsem to já, ten člověk, co každé ráno vstává a myje si ruce a obličej? Jsem to já, co každé ráno slýchávám znovu a znovu ty samé lidi, ty samé řeči? A proč vlastně? Jen tak se probouzím, nepřemýšlím jen vstávám a provádím věci s absolutní rutinou, jakoby do nekonečna stereotypně a bezmyšlenkovitě konám svou práci. Jistě, manželka má už zase starý typ rtěnky a děti chodí do školy a pak, musíme přece něco jíst. Ale pořád nechápu proč? Žiju abych zemřel. Aby si mě někdo pamatoval. Pamatoval si moje jméno, moje činy. A» lidé řeknou, že žili v dobách Hektora krotitele koní, a» řeknou že žili v dobách Achillea. A i kdyby tohle všechno lidé řekli, k čemu to všechno? Lidé si mě zapamatují, když budu pomáhat, když budu vraždit, když budu vyčnívat. Budou si mě pamatovat sto, možná dvě stě let, ale jak? Budu třeba jenom učivo. Budu jenom ten dědek, o kterém se musí učit. Budou je kvůli mně známkovat. Ne ani to nedokážu, nedokážu nikoho zabít ani vzkřísit. Je to jako filmová scéna, kdy uprostřed nádvoří v deštivé noci stojí muž pistolí mířící na dítě, jako když stojí králík proti kobře. Napjatý divák čeká něco, cokoliv, snad zázrak, však přece padne výstřel a nikdo se neptá jak se budou cítit rodiče až najdou na krví a deštěm smáčeném podlaží tělíčko svého jediného štěstí. Nikdo se neptá kolik proplakaných večerů by nemuselo být, kolik vytrhaných vlasů dopadlo na uslzenou dlaň zbytečně. Přesně takový je život. Nečekaný, prudký a krutý. Jak můžu znát život, když neznám sám sebe. Nebo snad ano, Vím o sobě jaký opravdu jsem? Možná, že ano. Ano, vím jaký jsem. Jsem ten, co se leká vlastního stínu. Jsem podezřívavý a opatrný! Zrovna včera šel kolem mě muž a já ho pozoroval. Prostě se mi nelíbil, a tak jsem ho pozoroval. Nevím co jsem čekal, snad že vytáhne pistoli a někoho zastřelí někoho, nebo že má bombu. Dostal jsem strach. Pot mi stékal čůrkem po obličeji. Zmatkoval jsem a možná i věřil tomu, že stojím tváří v tvář smrti. Nevím. Muž si po chvíli koupil noviny a snad odešel za mladou ženou a krásnou dcerkou. Nenávidím se. To nemohu být já. Znovu a znovu si nalhávám, že ten uboze se kroutící a pískající parazit ve své vlastní mysli nejsem já. I přes všechnu snahu na nic nemyslet se někde hluboko ve mě ozývá to nenáviděné slovo. Pravda. Nekouřím, snad zase začnu. Ani jsem nepil, teď přímo nasávám. Když se vracím domů všichni už spí, sedám si na postel a v tom to do mě zase vjíždí. Nožem rozkuchám celou matraci na posteli, prohledám dům, rozeberu telefon, televizi, rádio. Za úpění a křiku v mé mysli mě chlácholí kolébavý zvuk tření oceli o sebe. Brousím nůž a s čepelí na hrudi usínám mezi kabáty na podlaze šatní skříně. Sám a ve tmě. Nic a vzduch. |
|
|
||
|
|
Bard 17.Března 2006 12:05
Je to v téhle větě: Tělem jí projela křeč podobná té, kterou cítí milenci při vyvrcholení své lásky, ale tisíckrát více vzrušující a intenzivnější. |
|
|
||
|
|
Zbytek zase někdy jndy. Musím se jít učit angličtinu.
|
|
|
||
|
|
bratříčkovi - sarah nikolsová |
|
|
||
|
|
Opět pro přehlednost zkopírováno. Červeně jsem vyznačila chybějící čárky.
Lehnout si na zem. Ležet a přemýšlet. Ležet a zapomenout. Tikající hodiny. Rytmus. Jediný zvuk. Ne není jediný, ještě je tu počítač - hučí a hučí. A daleko na pozadí další hodiny...kde jsou? Vedle v pokoji? A nejsou jedny. Tolik vteřin najednou. Čas letí. Zastavit hodiny, zpomalit čas. Vypnout elektroniku a odejít. Někam do lesa. Sám. Tam, kde je mé místo. Je nereálné, ale stejně bych tam chtěl být. Odcházím tam alespoň myslí. Krásné ticho. Ležet na mechu. Jen ten počítač hučí. Ne, teď se tam nedostanu, ne opravdu. Ležím doma na zemi. Plovoucí podlaha. Má připomínat dřevo, ale to jen na pohled. Pocit je jiný. Za zavřenýma očima jsem sám a podlaha se točí. Dlaně leží na zemi. Jsou jako přibyté. Pomalu otvírám oči a zvedám se. Až vypnu počítač můžu to zkusit znovu. Ale temno a ticho stejně neexistují. Jako neexistuje mé místo. Jako neexistuje samota. Naštěstí? Naneštěstí? Musím bohužel říct, že to na mě moc nezapůsobilo. Zřejmě to mělo být vyjádření tvého pocitu, ale ve mě to nic nevyvolalo. Aby se tomu dodala nějaká "dynamika", či jak to nazvat, dala bych si větší práci s rozčleněním textu. Bude to pak působit i více výrazně. Rušilo mě tam "hučení počítače". Řekla bych, že by to šlo stvárnit nějak víc elegantně. Něco ve stylu Počítač šuměl a mě to připomělo tiché šumění večerního lesa... To je ale jen můj osobní názor. Jak už jsem řekla, něco tomu chybí, aby to dokázalo vykreslit tu pravou atmosféru nebonáladu, ale nejsem schopná pořádně říct co. Ještě nad tím budu přemýšlet : ) |
|
|
||
|
|
LEDOVÝ ZÁMEK Ale jen tak dál. Myslím, že ses hodně zlepšila. |
|