Andor.cz - Dračí doupě online

Jen tak mimo

- jsem si všiml, že herec, který hrál postavu Higen v Posledním Samurajovi, hraje i minimini roli v The Avengers, kde poněkud obtloustlý v závěrečných scénách, kdy civilisté vyjadřují své emoce o týmu superhrdinů v televizi, řve jako "hulk"
Neví někdo, jak se ten klučina jmenuje?

House of Sand and Fog

Parádní film! Hodně to stojí zřejmě na dobré předloze. Příběh dává smysl. Charaktery dávají smysl. Stojí to na něčem banálním a nakonec se z toho stane skutečné drama. Obsazení skvělé. Kingsley válí a Connelly taky hraje velmi dobře, i když Ben má prostě více zajímavější postavu, tak se herecky mohl lépe vyřádit. :-)
Navíc má tenhle film hodně takových bočních zamyšlení. Člověk tam najde jednak pohled i na blízkovýchodní morálku člověka, fungování rodiny z Iránu, konflikt s americkou společností, nějakou tu xenofobii... Všechno to do sebe pěkně zapadé a praskne ve správnou chvíli.
Doporučuju! :-)

Flipped

Parádní oddychovka. Šlape to dobře, místy se člověk zasměje, místy si uvědomí něco důležitého a pak nastane konec, který příjde ve správnou chvíli a není zbytečně natažený. Vřele doporučuju. :-)

Shake Hands with the Devil

Snímek pojednávajícím o rwandské genocidě. Narozdíl od Hotelu Rwanda, je tenhle pohled více syrovější a popisuje vše z pohledu generála UN, který tam měl na starost udržení míru - což se mu nepodařilo.
Asi to není film pro každého, ale koho todle trochu zajímá a chce si připomenout, aby nezapomněl, je tohle vhodná volba. V tomhle ohledu jsem rád, že takové filmy existují. ;-)

Klitschko

Koho zajímá alespoň trochu svět boxu, je tohle jasnou volbou. Pěkně natočený dokument. :-)

Cosmopolis

Po pravidelné páteční dávce několika vydatných temp a pobytu ve studené vodě a následně v horoucí páře jsem se vydal nočními ulicemi Zlína do neznáma. Ono to zase takové neznámo nebylo, byl to klasický podnik, kde si rád objednám něco dobrého na chuť a zapiju to lahodným mokem v podobě předraženého piva. Nevěda co si počít dále, ulpělo mé oko na zajímavém plakátu kde představitel hlavní role Robert Pattison, taktéž známý upír z bestselleru Twillight saga ocitl se ve víru velkoměsta a nevěda co s osudem snaží se o herecký výkon minimálně postačující na Oskara. Alespoň tak jsem to viděl na onom plakátu. To co mě naprosto utvrdilo v dojmu, že musí jít o omračující podívanou byl fakt, že tam bylo napsáno drobným písmem sci-fi, což jsem jako správný fanoušek tohoto žánru nemohl nechat bez odezvy. Tudíž jal jsem se vydat na onu válečnou stezku, kde bezbožný prodavač nabídl licoměrně lístek za pouhých 169,- českých. Naštěstí jsem mu dal korunu od cesty a nechal si vrátit do tisícovky. Poté co jsem minul toho večera několik lákadel ve formě komiksu, který v tu chvíli v mých uších nezněl lákavě, vyhnul jsem se i Temnému rytíři i popcornům a rozlévané coca-cole. Průvodce v kině mi suše oznámil, že skvělá podívaná je na konci haly s označením čísla 4. S přibývajícími kroky a pohledem na pokročilou dobu, kterou ukazovaly digitální číslice mého ipodu jsem dorazil do liduprázdné arény. Filmová místnost by se dala nazvývat spíše opuštěným a dávno zchátralým kolbištěm, kde zůstali poslední diváci, kteří nechtěli opustit předchozí podívanou. V duchu jsem si řekl, že to bude skutečně "nářez" a že tu pravou podivanou si konečně vychutnám bez zvuků šílených chroustačů kukuřičných zrn a bez rádoby křiklounů a drzých teenagerů. Zatím nic nenasvědčovalo o opaku. Sedl jsem si témeř doprostřed mrtvého hlediště a podíval se na dvě sličné slečny, které si švitořili a povídali erudovaně o svých předchozích filmech. Na chvíli jsem se do nich zaposlouchal a musel jsem uznat jejich filmové kvality, jedna se bavila o Pánovi prstenů, zatímco druhá vyzdvihovala klady Harryho Pottera. Jinak v tu chvíli jsme tam byli možná všeho všudy tak 4 lidé. Představení začlo. Ohromné burácení a ukázky nadcházejícíh filmů byly jako klidná bouře před uragánem, který musí nastat v zápětí. Avšak nic takového se nestalo. Jen co film začal a rozpoznal jsem hlavního představitele, doslova mi spadla čelist zklamáním. Nikde žádná hudba, dialogy veskrze mdlé a nicneříkající. Za chvíli však bylo všechno ještě horší než jsem si myslel. Ve filmu se takřka nic nedělo hlavní protagonista byl neuvěřitelně nudný a svým výrazem spíše připomínal chodící zombii. To však nebylo nic proti tomu, kdy se k nám do sálu vřítil jedinec, který zřejmě stejným způsobem nachytal se na onen zajímavý plakát sedl si přímo před námi do jedné z prázdných řad. Po pěti minutách se začal smát každé větě, kterou ten blbec, pokud to musím říct, řekl. V hlavě mi to začalo bzušet jako v temném úlu a měl jsem tisíc chutí odejít nadobro z kina s tím, že už v životě na náhodný výběr nepůjdu. Avšak vnitřně jsem si řekl, že mě toto přece nemůže zlomit. Avšak bylo hůř. V průběhu filmu se dialogy zhoršovaly čím dál víc a já jsem začal pochybovat o své inteligenci. Zatím co hlavní hrdina kombinoval věty s grácií schizofrenika a mistrovstvím blázna, filmový kolega v řadě před námi snad mohl puknout smíchy. Já jsem měl kamenný výraz a stejně tak slečny tři, čtyři sedadla ode mně. Zda-li plně chápaly co se na plátně odehrávalo či ne mi dodnes zůstává a zřejmě navždy zůstane tajemstvím. Film, pokud by se to o tomto nepodařeném plátku dalo nazvat dál pokračoval svým neutuchajícím a nekonečným tempem. Zdá-lo se, že v tu chvíli jsem buď na jiné planetě, nebo nejsem člověk. Poté co jsem si později přečetl recenzi o tomto filmu, došlo mi, že zkrátka nejsem ten typ člověka, který vše pochopí, a že tohle pouze pro učitou skupinu lidí. Myslel jsem, že už se dožiju konečně konce, avšak to nejhorší mělo teprve přijít. Ze zadu do mého křesla začal někdo kopat neutuchajícím tempem, zda-li to byla pouze nervová zakončení končetin, která už nemohla taktéž vydržet onu tryznu, nevím, ale nebylo to rozhodně příjemné. A už vůbec ne poté co jsem si uvědomil, že jsem vlastně sám se čtyřmi či pěti fanatiky (nepočítám pořadatele, který tam přišel asi na minutu a pak zase musel s bolavými ušními boltci opustit areál), od kterých jsem navíc nevěděl co můžu čekat. Myslel jsem v jednu chvíli, zvláště co jsem chtěl ze sedadla vyletět jako na pérovacím zařízení, že vrazím pěstí nejbližšímu divákovi. Paradoxně nebyl nikdo v dosahu. Pak na mě padla taková schýza, že jsem si začal představovat, zvláště, když celou dobu se ve filmu někdo oháněl zbraní a v nečekaných chvílích dokázal usmrtit blízkou osobu, což bylo v rozporu s dobrými mravy, měl jsem zkrátka pocit, že se ocitám někde v americkém kinu, kde každou chvíli někdo vstane vytáhne brokovnici nebo přinejmenším rotační kulomet a začne to pěkně sázet do poloprázdných řad. Ten moment byl k nezaplacení, to Vám povím. V tu chvíli jsem se vařil jako vejce na tvrdo. Ale řekl jsem si, že i tohle vydržím. Ovšem bylo to čím dál tím těžší. Borec v zadu se pořád nakládněl na mé sedadlo a já jsem čím dál tím víc ležel na těch dvou mých. V závěru asi deset minut nějaký bezďák mířil hlavní na hlavního protagonistu, zda-li ho zastřelil nebo ne, mě nakonec nebylo jasné, protože jsem vnímal ten samý pocit, protože jsem si myslel, že někdo míří na mě minimálně ráží tankového průměru. Jakmile naskočili první titulky, nezbylo nic jiného než se opřít do bloků a vystartovat jako Usain Bolt pryč z tohoto prokletého místa.

Jednu věc mi ten film dal, ačkoliv kvalita stála mimo mé spektrum a zřejmě by stála i mimo spektrum obyčejného diváka, film se Vám jistým způsobem rozloží v těle a jeho hodnotu si uvědomíte třebas až za dva tři dny. Ty scény si pamatuju jako málo které a možná si je budu pamatovat do smrti a možná právě to byl ten účel. Vůbec si nepamatuju jediné souvětí, či věty, které tam padaly, možná až na nějaké asymetrické vyšetření, ale to vem čert. Rozhodně bych však do kina už nikdy nešel 2x na takový film. To se mi za celou filmovou kariéru stalo pouze dvakrát a v prvním případě to nebylo pod vlivem halucinogeních látek. Film se jmenoval Eliška má ráda divočinu a jednu chvíli jsem měl pocit, že postřílím všechny, kdo tam v tu chvíli se mnou sedí. Některé filmy v divákovi vyvolávají přilišný pocit agresivity, ale té psychické, o které málokdo ví, že ji v sobě vůbec má. Nevím zda-li na to zapůsobilo to pivo, či zda-li to byl špatný den, nakonec na to celé představení zřejmě budu vzpomínat s lehkým mrazivým úsměvem.

The Departed

Nářez. Martin Scorsese prostě umí. Tenhle film mi dlouho unikal a jsem rád, že jsem si našel čas na jeho shlédnutí. :-)
Překvapuje mě, jak zmatený je střih i použitá hudba a přesto to z nějakého podivného důvodu nakonec funguje. Je to nějaký trik, který zapříčiní, že si prostě může Scorsese dělat s filmem upe kontrmelce, ale když má prostě dobrý příběh, dobré herce, tak z toho stejně vypadne husťácký film. :-D
A těch závěrečných 10 minut. Lahůdka! .-)

Total Recall (2012)

Viděl jsem původní film a při srovnání by tenhle neměl šanci. Není tím že bych byl proti filmu nějak zaujatý ale je to prostě tak. Četl jsem knižní předlohu podle které byl původní Total Recall natočený a až na pár detailů se film drží přesně knihy. To se moc často nevidí. Chápu že má každý režisér právo na vlastní názor a chce si film udělat posvém ale i tak by se mělo myslet na to že jde jen o kopii v modernějším podání a měla by se tak držet některých věcí. I tak se ale pokusím hodnotit především tento film.

V první řadě je dobré říci že to je to jiné (nové věci a nápady nejsou vždy špatné). Příběh se do jisté míry drží předchozího filmu ale ne úplně ve všem a na některých místech se ubírá úplně jinak.
Například jsem se sám sebe ptal: "Kde je ksakru Mars? Co se stalo s mutanty?" Inu páni od filmu měli zřejmě jinou představu.
Příběh není špatný ale popravdě mě nijak zvlášť neohromil ani nezaujal. Je to prosté akční scifi které se drží někde v průměru (A ani ne moc originální. Robotické jednotky jako kdyby vypadli ze hry Mass Efect). Tempo je dobré a akce je dost (možná že víc než dost). To co nejvíce ve filmu vyniklo byls akce a efekty. Scény které jsem si po filmu opravdu pamatoval by se daly spočítat na jedné ruce dlouholetého pracovníka pily. A ty dobré věci z původního filmu (scéna u rentgenu, Johny-taxi, Benny) se tu nevyskytly.
Co se týče herců tak jejich výkony mě také nijak neohromily. Colin Farrell svou roli zvládl dobře a nijak mi nevadil ale nemohu zapomínat na Arnolda Swarzeneggera který v této roli byl přeci jenom lepší. Ta postava mu prostě sedla na míru. Hlavní ženské duo příliš neoslnilo. Jsou to sice hezké holky to přiznávám ale ve filmu mě moc nezaujaly. Objevil se tu i mnou oblíbený Bill Nighty bohužel ale jeho role nebyla zrovna výrazná.

Celkový dojem z filmu nebyl moc dobrý. Koukat se na to dá ale není to nic extra. Krátce bych to řekl asi takto. Film je něco jako oškubané kuře. Je to skoro to samé co originál ale hodně věcí bylo vyřazeno nebo nějak poupraveno.
Pořád jsem si říkal proč zrovna Total Recall? Film je už dost upravený tak proč si neudělat něco úplně jiného. Kdyby si filmaři vytvořili vlastní film který by se Recallem inspiroval mohlo to dopadnout jinak. Scénáristi by měli větší volnost a nic by je neomezovalo v použití fantazie. Možná bych taky i vyřadil jednu (kladnou) z ženských postav.

No koukl jsem se na to i přes lehkou nedůvěru kterou ukázky vzbuzovaly a s největší pravděpodobností zůstanu u původního filmu.

Viděl už někdo nový Deadfall s Ericem Banou?

Mistnost sebevrahu

Radoby artovej film o rozmazlenym klukovi, kterej je jeste k tomu buzerant a emo. Potec, co se to provali, se uzavre do sebe a zacne bejt zavislej na internetech a podivne hre (hustokrutorskej art prvek filmu), ve ktery se setka s bandickou psychousu, co si planujou vzit zivot.
Film, kterej by vzhledem k hereckymu obsazeni a celkem zajimave kamere mohl mit potencial, kdyby se do nej nesnazili narvat naprosto vsechno. To, ze je mladej kluk gay prakticky nema vyznam, ze ma nefunkcni rodinu je tak nejak asi povinnost, ale opet to nema zadnej vyznam. Misto toho, aby se soustredili na jeden z mala prvku, stvorili naprosto povrchni a zbytecnej gulas. A aby to jakoze nejako vypadalo, pridali tam desne divny scenky z nejaky virtualni reality, kde se hlavni hrdina pohyboval. za me teda obrovskej fail. Prazdny a predvidatelny, fakt skora casu.