Andor.cz - Dračí doupě online

Pepe Chillviano

Pepe nakloní jenom hlavu na bok.

"To je pravda. Děti už jsou doma."

Nemít masku, nejspíše by bylo vidět, že se určitě u toho usmál.

"No, půjdu vám zařídit tu horkou vodu a TO MLÍKO a vodu. Ať nám teda neumřete. Hehe."

Pepe jen zavrtí hlavou a odšourá se pryč.

Zůstanete tak jenom s Lucou, který se na vás starostlivě kouká.

"Chcete ještě něco? Jinak půjdu asi po městě hledat zbytek týmu, že jste tady a nemusejí vás dál hledat."

Pepe, ale... PEPE!!!

Mávnu unaveně na Pepeho v hostinci a jdu nahoru. Cesta po schodech je ve finále náročnější, než jsem čekala.
Kurva a to jsem si říkala, že bych do okna vylezla po římse, aby nikdo neviděl, jak jsem se sprasila a vracím se domů za bílého dne, celá zeblitá. Tak asi hovno no.

"Jste už přeci jenom dospělý rodiče, ne?"
"Nojo, ale děti jsou doma..." odporuju slabě, jako by mě to mělo omluvit. No, neomlouvá mě to, ale tak - hej, udělám to klidně znova až zase budu v nějaké díře, kde mě nikdo nezná, haha.

Teda, chci říct. Kurva, už to nikdy neudělám, dyť na tu kocovinu umřu, jak mi je kokotno!

Svalím se prostě na zem, protože do peřin se mi v současném stavu ouplně nechce. A stát se mi taky v současným stavu ouplně nechce.

"No. Na kocovinu nemám asi nic."
Hlasitě zasténám.
"Pepe, musíte něco mít, jste naše naděje, jak neumřít, já nechci pít žádný mlíko, jestli polknu mlíko, tak určitě zas vrhnu..." a dostáváme se do fáze odmlouvajícího pacienta! Pepe moc dobře zná tuto moji fázi ze všech stran.

"My o tom náhodou něco víme, žejo. Sejmuli jsme včera..." začnu počítat na prstech, abych se zastavila někde u sedmičky a odpověděla prostě "Moc. A nakonec i sebe, je mi zle, Ježíši, je tu někde pod postelí prázdnej nočník?"

Ale nakonec to udržím v sobě, dílem i díky tomu, že prostě už moc není co. Spíš bych i tak jen nějak nasucho dávila.

"Pepe, zařídíte nám aspoň vanu? Vás neodmítnou, jste doktor..."

Tak ještě posun před spaním.

"Jak někdo? To jste byly vy? Vy hovada! Jak? Proč? A nebo víte co, řeknete to radši, no, ne tady venku. Když teda můžete chodit a jste tak nějak úplně v pořádku tedy."

Byť Luca řekl, "jste v pořádku" v jeho hlase bylo jasně slyšet, "ani omylem" ale co měl chudák dělat.

***
V hostinci byl jenom Pepe - zbytek vás někde hledal. Teda, pokud jde o naši družinku. Jinak tam samozřejmě byl hostinský, pomocníci a pár štamgastů. Ale oproti večeru tu bylo relativně prádno.

Ale Pepe stačil, to on byl klíček k tomu, aby se vám udělalo líp.

"Hmm, kocovina. Já už myslel, že jste z toho vyrostli. Jste už přeci jenom dospělý rodiče, ne? Hmm. Tak, co tu máme?" řekne Pepe a začne se hrabat ve své brašničce.

Po chvíli vzhlédne od ní zpět k vám.

"No. Na kocovinu nemám asi nic." a pokrčí rameny.

"Ale tím pádem vám ordinuji hodně vody, hodně mléka a spát. Tyhle ty tři věci jsou důležité, pokud máte být večer použitelní. Ne, že by se dalo moc chodit ven, vzhledem k tomu, že stráže jsou jako sršni a hledají tu nějaké zabijáky. Ale o tom, speciálně vy dva, nic nevíte, co? Hmm."

Koukl Pepe na vás a pak později na Lucu, který sebou mimoděk cukl, když to Pepe zmínil.

"Ah. Já to tak nějak tušil."

Pfff, tak jsem to neřekl!

Střelím po Alessandře - jen pohledem, zatím.

"Já neumírám, nestraš ho! Víš jakej Luca je. Já jenom-" a dám si ruku před pusu.

No. Furt mi není dobře. Ale alespoň chodím. Před pěti minutama bych tomu nevěřil.

"Já jsem jenom indisponovaný. Ale jinak v pořádku. Pokud po mě nebude nikdo chtít... já nevím, rychlou chůzi a prudké pohyby, budu v pořádku."

Stačí pořádně jenom dýchat. Nádech. Výdech. A nemyslet na blitky. Protože ty tahají jiné blitky. Fuj, blitky.

A znovu si dám ruku před pusu.

Idiote.

Prochajda pomáhá na koco-bleurgh!

"TojeLuca!!!" začnu na něj mávat. Ve své hlavě si to představuju tak, že na něj mávám naprosto zběsile a rychle, ale v realitě asi jen tak jakože nějak vlaju rukou ze strany na stranu.

Proboha, co se vám stalo?
"Eeee, víno, medovina a asi i nějakej šnaps no... Teda chci říct, že mi úplně nesedl salát, neasi. Jako rozhodně to nemá nic společného s tou žábou." odpovím a pořád je mi extrémně kokotno.

"Někdo v noci zabil místního kapitána stráže,"
"Hehe, někdo, no," ukážu prstem na Bastiana a dodám "Zasranej Templář, svině." pak se musím zhluboka nadechnout, pač mě bere zas trochu na blití.

"... Nevzbuzovat pozornost - což dva zeblití strážní moc nedělají."
"Hej,jednoduchý." odpovím prostě a pustím na zem šerpu, kterou jsem popoháněla Bastiana a pak si začnu odvazovat i kyrys.
"My to zvládnem dojít a ty to asi někde ukliď, tu do toho sena, nebo..." mávnu rukou, že je mi to vlastně fuk.

"Kde je Pepe... Potřebujeme Pepeho, Bastiano umírá."

No, máte štěstí!

Než se naše poblitá dvojice pořádně vypotácí na hlavní ulici, mají štěstí, že natrefí hned na Lucu.

Na první pohled vás nepoznal, ale když jste na něj začali mávat, došlo mu to, co jsou zač tihle dva poblití strážní...

"Já nic neuděla- maestros? Proboha, co se vám stalo? My vás od rána hledáme, když jste se neobjevili... Fuj, jste oba celý od blitek, jak kdybyste se v tom váleli. Mamamia, je hnus. Smrdíte až sem."

A začne si ostentativně mávat před nosem a udělá pár kroků vzad.

"Měli byste se jít umýt a schovat. Asi bysme měli držet nízký profil, dneska to ve městě trošku vře a hemží se strážema. Někdo v noci zabil místního kapitána stráže. Takže by to chtělo držet se při zemi a nevzbuzovat pozornost - což dva zeblití strážní moc nedělají."

Chvíli na vás ustaraně kouká a dodá: "Jste teda vůbec schopní dojít do hostince?"

Ok, natural 10 je holt dobrý.

Vzmuž se. Nejsi přece sračka ne? Nádech, výdech, bum, bum, jedeme.

"No jo ženská," řeknu Alessandře a načež se pokusím postavit... a doopravdy i stojím.

Já stojím? Já stojím!

Popojdu pár kroků a furt se držím na nohou.

Že by stačilo se prostě dostat z toho hnusnýho smradu blitek?

Ujde dalších pár kroků a dokonce se dostanu z uličky na hlavní ulici.

Snad jde Alessandra za mnou.

Rychlé rozhlédnutí ukáže, kde je věž paláce a z něj už jde odvodit kudy přibližně jít.

No, to jsem se vzmužil nějak víc a líp, než jsem čekal. Ale tak to je přeci jenom jen a jen dobře!

"Tudy! Kupodivu, ani nejsem daleko od toho hostince!"

Snad už sebou po cestě neseknu!

Tak a dost

Bastiano začne nabírat smyslů. Poznám to z toho, že přejde plynule do dramatického divadelního představení. No, takže je mu trochu líp, ale než se s ním odsud vykopeme, to bude nadlouho.

Já bleju jak šakal, ale zároveň jakmile to je všechno venku, je mi zle, ale dokážu nějak fungovat. Kdyby nad náma ještě tak půl hodinku ti strážní prdelili, věřím, že bych je už snad i dala na férovku pět na jednu. Takže postupně prostě přicházím k sobě. I když nebudu lhát, jako sakra bych si lehla a chrápala, až by se hory zelenaly.


"Běž za nosem, to je nejlepší přístup k životu!"
No a dost, ty debile. Nemůžu tě tady nechat ležet, jak chceš a jít pro pomoc. Jdeme spolu, jinak se ti tu ještě neco stane!

Extremis malis
Extrema remedia!

Zamávám v ruce zeblitou šerpou a přiblížím ji k němu, jako bych ho chtěla tím hadrem odehnat. Jak husu, nebo něco. Přitlačím i slovně a dodám něco jako.
"Jdeme, jdeme, kš kš kššš..."

Já nechcal pod stůl, ale močil!

"Já nejsem dramatický, já umírám!" odseknu Alessandře.

Dobře, to možná znělo dramaticky.

Když začne mluvit o úplatné kárce, cukne mi v oku.

Kurva, máme vůbec peníze?

Šáhnu rychle po měšci, ale naštěstí tam je. Sice prořídlí obsahem, ale nikdo nás naštěstí neokradl.

"Běž, ženo. Běž a přivez Pepeho, nechť mě tu umírat a snad přijdete dostatečně rychle na to, abych neumřel." a dramaticky si dám ruku na čelo.

"Můj život je na vlásku! Ah. Já nebohý!"

No, cestu ti neřeknu. Nemám nejmenší tušení, kde můžeme být.

"Běž za nosem, to je nejlepší přístup k životu!"

Hehe

"Jo, miluju tě i zeblitá, děláš jak by se to stalo prvně ty podstůlchcáči," zasměju se a poodejdu od kaluže vlastních zvratků.

To byla noc, dopíči! Kdyby tohle viděl Ezio, zase bysme si poslechli přednášku o zodpovědnosti a dospělosti. Ne, že bychom nebyli dospělí, se tak jen nechováme, někdy. Většinou vlastně, když na to přijde.

Možná měli někteří, Claro ty čubko a Machiavelli, ty pračuráku, pravdu. Máme na sebe navzájem naprosto zhoubný vliv a podporujeme se v hroznejch věcech, který nám nakonec ale vždycky projdou, protože jsme na to dva.

Však - tohle taky prošlo! Však jdou pryč a nechali nás bejt, abychom se mohli vypařit a samozřejmě nikdy neukázat na koňským trhu! Teda... Já se určitě na koňským trhu ukážu, ale v civilu! Třeba tam bude něco, co bych si mohla pořídit jako bolestný, za to, jak mi je kokotno. Určitě mi bude míň kokotno s novým koněm.

"Teď musíš přestat bejt dramatickej a říct mi, kudma se dostanem domů. Pepe nám z toho pomůže. Pepe a spát. Třeba... By nás tam někdo za nějaký menší obnos dovezl na káře?"