Stodola

Na tohle nestačí všechny nadávky světa

(všichni vyjma Alexe a Kluzkého)

Nedoběhnu. Zasáhne mě výstřel. Vlastně nemám nejmenší tušení, odkud přišel. Nejspíš z venku. Vydechnu – z části nespokojeně, z části bolestivě a padnu k zemi. Do prdele práce! Tohle už je fakt moc!

Probere mě bolest a něčí přítomnost. Někdo mě táhne za sáně. Miša. Za barikádou zmizím přesně ve chvíli, kdy se do ní zakousnou další broky. Amulet mi už před chvíli taktně neznačil, že s ním už počítat nemůžu. Paráda. Srdce se rozbuší, v hlavě zabubnuje krve. Nenávidím to! Nenávidím to tady! Zatnu zuby a přebiju brokovnice.
„Svině zasraný.“
Zhodnotím – těžko odhadnout o kom vlastně mluvím. Serou mě všichni… tedy všichni, až na… ozve se výkřik a já ztuhnu. Bušící srdce se na chvíli zastaví. Tohle bylo ze sklepa!
„Zmrd!“
Ozve se zatím nejprocítěnější nadávka. Tentokrát jsem si naprosto jistá, komu patří. Kluzkému.

Přikrčím se. Půjdu tam! Půjdu do sklepa! Rozhodnu se.

Jsem však dost příčetná, abych nejdřív zkontrolovala okolí, … a přesně v tu chvíli ho uvidím. Malého kluka. Dítě si však vybralo špatně. Mám celou řadu předností – nejdůležitější z nich je (alespoň pro tuhle chvíli) úplná absence mateřského pudu. V očích mi ošklivě zajiskří, když stisknu nejdřív jeden a pak druhý kohout (6, 7).

Rituál

(nikdo)

Stane se to prakticky hned. Tušila jsem, že to vycítí. Je to královna. Nebo jak to Kluzský říkal? Nevím, nedokážu se pořádně soustředit. Bolest. Skokově se stupňuje. Mám pocit, že se uvařím za živa. Nechci se dát. Podvolit. Tahle krev je moje. Má i koňská. Nedovolím jí, aby ji zneuctila svou pokřivenou mocí. Proto ta zvířata nezemřela. Starší by mi řekly, že jsem moc měkká, když mi záleží na takových malicherných věcech. Vím to. Ale nestydím se za to.

Snažím se, ale nedokážu jí příliš vzdorovat. Mám pocit, že mě to roztrhá na místě. Chce se mi křičet bolestí, ale nevydám ze sebe ani hlásku. Až nakonec ze sebe vydám přidušený výdech a prudce se posadím. Jenže...kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? Snažím se rozpomenout, co se ve stodole vlastně odehrálo, ale v tom ji spatřím. Skadi. Skutečnou paní Zimy. Ach, proč mě to jen nenapadlo dřív?

Nabídne mi dohodu. Pokud splním její úkoly, pomůže mi. To je dost...fér. Přesto se na ni ještě chvíli mlčky dívám. Nejdřív Hell a teď Skadi...mám se cítit poctěná nebo se spíš začít mít na pozoru? Moje moc se mění. V Pevnosti by se mi něco takového jistě nepodařilo.

Vyškrábu se na nohy. "Děkuji ti, Skadi. Přijímám tvou výzvu." a s úctou skloním krátce hlavu k zemi.

Potom se porozhlédnu kolem a když spatřím kozy, uchechtnu se při vzpomínce na příběh, o tom, jak ji rozesmál Loki. "Mrzí mě to, Skadi, ale tyhle kozy ven tahat nebudu. Loki na to měl vhodnější...náčiní." ušklíbnu se. Obě taky tušíme, že kozy vytahaný až k zemi nemají takový výhody jako v případě chlapskýho nádobíčka. Dcera Zimy mi vrátí pobavený úšklebek a já vím, že nadešel čas souboje. Bohové, mám vůbec šanci?!

Postavíme se naproti sobě. Mám z toho velký respekt. Zároveň se cítím být skutečně poctěna. A v koutky mysli vím, že sebou musím hodit.

První střet je spíše oťukávající. Skadi s lehkostí vykryje můj výpad. Ostří kinžálu o kousek prořízne ledový vzduch kousek od její tváře. Kdyby chtěla, mohla by mi teď ušetřit dost bolavý úder do žeber nebo mě srazit k zemi. Ale bohyně se jen zasměje a ustoupí. Tuším, že pobavení máme splněno.

Jsem z toho všeho asi dost rozhozená, jelikož ani můj druhý útok se nesetká s úspěchem (4). Dokonce mi přitom na zledovatělém sněhu podklouzla noha. No tak, soustřeď se! Nenech se rozhodit tím, čím je! Potřebuju najít vnitřní klid. A to hodně rychle.

"Sowulo!" (11) sešlu na Skadi a ihned se mi na jazyku převaluje obranné kouzlo, pokud bude třeba (5).

Stodola

(Ještě chybí Alex a Led)

"Jupíííjej kreténi!"

Zavýsknu ve chvíli, kdy se podívám ven a tam leží jeden vampýr roztrhaný a druhý se oklepává ze země. Myslím, že čekali ledasco, ale tohle určitě ne. Mamrdi zvyjebaní. Což teda taky předvedou, že jsou zvyjebaní mamrdi, když mě zasypou další střely, ale to už jsme zase spokojeně schovaný. Bum, bum. Bum. V tu chvíli mi něco dojde. Otočím bubínkem revolveru a přetočím na osikové náboje, které tam mám. Pokud to vyjde, tak budu mít vždycky jenom jeden výstřel a ten musí sednout. Bum. Bum.

"Tak pojď hajzle!"

Vybral jsem si toho s dvojhlavňovkou a zamířil. Ve chvíli kdy vykouknul, že bude střílet, tak jsem mu tam poslal jeden osikovej.(8) Nesedl úplně tak, jak by měl, ale pokud v sobě bude mít osiku, tak by nám měl dát pokoj. Jediný co, tak jsem neviděl kam to dostal, protože to už se probral ten s tou opakovačkou a já se musel schovat, ale na něj taky dojde. Pátý výstřel...

"I pro Tebe mám!"

Vystřelil jsem a přes dvůr se přelil oheň, ale myslím že jsem dobře zasáhl. (17)

"Vidíš ty starej prasáku? To dělám ve Tvým jménu, abych chránil Tvojí vědmu, tak se dívej dál prasáku starej!"

Reálně ho strašně seru, jestli teda existuje ale to mi vůbec nevadí. Každý máme svůj styl vyjadřování a tohle je prostě můj. Někde jsem registroval výkřik, ale odkud nevím. Byl jsem ponořený do boje a likvidace těch střílejících hajzlů. Ne, že by byli více nebezpeční než Ti, kteří e sem snaží dostat nablízko, ale tihle můžou sypat neviditelnou smrt. Zásah magií nebo tou magickou vlnou, abych byl přesný byl překvapivý. Ne první, ale prostě překvapivý na tohle nejsem stavěný a zvyklý. Hlavu otočím k Freye, protože tam je prvopočátek toho všeho co cítím. Plus ten čpavek? Co? No magii asi nikdy nepochopím. Očima těkám všude kolem, abych identifikoval největší nebezpečí, ale do bojů, které se vedou u dveří nemám jak zasáhnout, ale to že Míša střílí do stropu mi dá jasný signál...

Prej bouříme!

(Freya prej nebouří)

...ještě teda vidím co se děje ve Freyně kruhu a bojuju s tím, abych do toho nějak zasáhl, ale jak? Tohle je magie a to jde mimo mojí zkušenost a znalost. Navíc, teď musíme řešit věci podstatně bližší. Už otvírám pusu, ale ta další vlna magie se mnou dělá divy. Najednou jsem opřený o zeď stodoly a snažím se to celé rozdýchat. Stojí to teda za to. Chtěl bych říct, že s tímhle jsem nesouhlasil, když jsem do toho šel. Tohle dokáže v boji dost zamíchat kartami a to se mi moc nelíbí. Podle všeho se to otisklo i do našich gymnazistů a ještě víc jak do mě. Ze sklepa vyběhli Ti dva, kteří sice vypadají, že se koupali u Freyi v kruhu, ale žijí! Dost jsem si oddechl. Hlavně když vidím co Led hází do sklepa.

"Aricu! Pomoz u dveří! Lede! Alexi! Střecha!"

Doufám, že Aric se svou obranou magií bude moci pomoct Sirce a Izu s ochranou. Rychle zastrčím revolver do pouzdra a přehmátnu na AKčko. Zamířím na jedno místo ve střeše, kde se derou ruce a zmáčknu spoušť. Sice tam jsou klasické náboje, ale efekt mít budou. (10)

Sklep

(Alex a Kluzký)

Tvůj rychlý dvojivýstřel z Tokareva ti koupil dostatek času na to aby si stihl zvednout Kluzkého pistoli. Vampýr po zásahu magickou munici zakvílel, ale stále byl dostatečně rychlý na to aby ti při výstřelu svižným úderem vyrazil pistoli z rukou. Broková rána kterou si stihl vystřelit ho ale stačila líznout a ustřelit mu spodní čelist.
Obyčejnou munici sice cítil, ale nestačilo to na to aby po tobě přestal jít.

Než si stačil jakkoliv zareagovat tak tě jediným úderem poslal k zemi a svou sílou tě přišpendlil. Odletěl si aspoň metr dozadu, a vampýr na tebe skočil. Dlouhé ostré nehty ti začal zarývat hluboko do těla až si vykřikl bolestí. Jako by ti pod kůži zajelo několik malých nožíků. Z jeho rozstřelené huby ti teče proud krve přímo do obličeje a ty se ze všech sil snažíš aby ti nenatekla do očí.
Uslyšíš i několik výstřelů z vrchu a pak výbuch.
Pokoušíš se ze sebe vampýra sundat různými způsoby ale marně....jeho síla je o dost větší jak ta tvoje. Svými dlouhými tesáky se ti snaží dostat na krk...a vzdálenost se nebezpečně zkracuje.

Pomalu ti začínají docházet síly. Díváš se smrti do tváře. Smrti kterou doprovází zvuk připomínající jakési vrčení. Když v tom projede zbytkem vampýrovi huby ostří stříbrného nože a zastaví se ti před očima. Cítíš jak se tvé tělo uvolňuje a vampýr letí bokem. Kluzký. Celý od krve a potrhaný od drápů.

S dalším bodnutím z tebe sundává tu bestii a snaží se jí udržet na zemi. Vidíš že po zásazích stříbrem a magickou municí je pomalejší.

"Uřízni mu palici!! Rychle!!" řve na tebe zatímco se pod ním vampýr zmítá. I když ho vaše útoky značně zpomalily, stále má dost síly a s Kluzkým pěkně lomcuje. Nebude trvat dlouho a zvládne ho ze sebe setřást. Neváháš ani vteřinu, odstraňuješ mu kovový nákrčník který byl schovaný pod oblečení a pustíš se do práce. Ty svině vědí že je krk jejich slabina, a tak si ji dost dobře chrání. Ostatní kteří teď bojují nahoře to ale vědět nemusí.

Poté co se ti podaří oddělit vampýrovu hlavu od těla (Hodil jsem 1) si Kluzký na chvíli vydechne.
"Měl jsem jediný štěstí že to byl mladý cucák. Neměl ještě tolik síly. Kdyby to byl dospělý vampýr tak jsem mrtvej."

Z chodby ze které jste se vraceli než vás přepadli uslyšíte další zvuky. Další vampýry....nebo něco jiného ?

" Musíme nahoru! Rychle!"

Běžíte k východu ze sklepa tak rychle co vám to úzký tunel dovolí. Slyšíte jak se zvuky za vámi blíží. Narážíte na schody a jen co vyběhnete, Kluzký vytáhne menší rudou kouli. Po stisknutí magického symbolu, začne koule víc a víc zářit rudě a pulzovat. Ohnivec letí dolů do sklepa, a vy zaboucháváte dveře.

Stodola

(Všichni až na Alexe a Freyu)

Betchanova osiková střela trefila jednoho z vampýrů s puškou přímo do hrudi. Ten okamžitě pouští pušku a padá na zem. Slyšet je chrčení které nezní zrovna zdravě. Tenhle vám teď starosti už dělat nebude.

Gabrielinimu výstřelu běžící vampýr uhnul. Když se stahuješ k saním tak se ozve výstřel a tebe udeří ohromná bolest. Tvůj amulet proti střelám ti vyslal do těla velmi silný výboj který ti signalizuje že ztratil svou moc. Před sáněmi padáš k zemi a lapáš po dechu...znovu. Stejně jako tomu bylo před hradbami Pevnosti (Hodil jsem 20). Miša který se za barikádou schovává tě rychle odtáhne. Těsně před tím než se do saní zakousnou broky. (Další kolo budeš mít pouze dvě akce)

Ani Benji neměl štěstí a jeho kulce se krvesající bestie také vyhnula. Granát ale slavil větší úspěch. Prostředního vampýra z trojice která vyrazila proti vám to roztrhalo na kousky. Mladší dívka nestihla dostatečně uhnout, a odletěla několik metrů kde skončila na zemi. Po chvilce se ale se škubáním zvedla, otřepala se a zuřivě proti vám vyrazila. Je na ní ale vidět že jí bude chvíli trvat než tohle zranění zregeneruje. Jestli se jí chcete zbavit, teď je ta nejlepší chvíle.
Jako zkušený se zbraněmi si podle poslechu zvládneš spočítat intervaly mezi přebíjením vampýrů. Dvě raný z brokovnice, pár vteřin pauza, dvě rány. Nevýhoda lovecké dvouhlavňovky. Pět výstřelů z pušky a přebíjení. V jednu chvíli se to navzájem kryje. V tenhle moment by jsi měl prostor si zamířit na jednoho z nich (Střílíš bez postihu)

Ze sklepa se ozývá série divokých tří výstřelů které stejně rychle utichnou. Krátce po nich je slyšet mužský bolestný výkřik. Je poměrně blízko, a je poznat kdo křičí....Alex.

Po střeše stodoly je slyšet i slabé dupání. Nejdříve to šlo snadno přeslechnout, ale v pauze mezi palbou to šlo zachytit.

Vampýři jsou už na pár kroků od vrat, když v tom se z rukou Yuli začne linou plamenný kužel který pálí všechno před ní. Seno které se válí po zemi před vchodem se mění na černou vypálenou plochu. Oheň se pomalu začíná rozšiřovat dál. Zatím to sice nevypadá nějak nebezpečně, ale i z malé jiskry může vzniknout velký požár.
Vampýří dvojice zmizela v neprůhledných plamenech. Slyšet je řev a cítit je smrad spáleného masa a oblečení. Když kužel pomalu mizí, před vámi nikdo nestojí.

Jako první se zpoza rohu vyřítí mladá dívka a vrhá se ihned na Yuli. Izumi připravená na kohokoliv kdo vlítne dovnitř ji stíhá seknout. Žena zařve bolestí když jí stříbrná čepel projede tělem, ale i tak se jí podaří Yuli srazit na zem.

Hned za ní dovnitř vběhne mladík a vrhá se na Izumi. Oba dva jsou silně ohořelí a z obličeje toho není moc poznat. Prvnímu úderu se zvládneš vyhnout ale druhý úder tě trefí přímo do hrudi, a ty letíš pár metrů dozadu kde se zastavíš o dřevěný nosný sloup (Hodil jsem 20). Rána ti vyrazila dech (Další tah máš jen 3 akce). Mladík se ihned otočil na Betchana a zlostně zařval.

Miša který seděl schovaný u Gabriely vzal svou brokovnici a začal s ní pálit do stropu. S nadějí že něco trefí se snaží střílet do míst kde slyší zvuky.

Z ničeho nic všemi projede magický výboj. I ti kteří nejsou magicky nadaní to cítí. Nejvíce to ale vnímá Aric s Yuli...a Benji. Aric s Yuli cítí obrovskou magickou sílu. Sílu která by chtěla roztrhnout svět na dvě půlky. Není to pouze Freya co cítíte...je to i něco jiného. Něco silného, štiplavého...něco zlého.

Benji tenhle pocit ještě nezažil. Cítíš to samé mravenčení které si cítil v boji s nemrtvými a Krysákem...ale několikanásobně silnější. Cítíš že to vychází z Freyi. A pak na zlomek vteřiny ucítíš i něco jiného. Něco co tě štípne do nosu jako čpavek. Ale je to hned pryč. To co vychází z Freyi je teď jiné. Nestabilní. Jako by se to něco snažilo přerušit.

Můžete si všimnout že oba dva vampýři mají na krku jakýsi kovový chránič. Díky Yuli se jim teď pěkně přiškvařil na kůži.

Stavy

Vampýr 2, starší muž s beranicí - mrtvý na granát

Vampýr 4 , muž s brokovnicí, schovaný za studní naproti vám - ??
Vampýr 5 , muž s loveckou puškou, schovaný za rohem malé budovy nalevo - ??
Vampýr 6, muž s loveckou puškou, schovaný za zídkou u velkého domu - Svíjí se na zemi v bolestech

Rituál

(Freya)

Krev pomalu naplňuje tvůj magický kruh. Koně byli klidní, jakoby z tebe cítili něco víc. Jen co se ti oči protočí dozadu a ty upadáš do transu, vše kolem tebe zčerná.
Cítíš ale že je něco špatně. Něco se snaží rituál narušit. Cítíš jak krev okolo tebe vře. Jak ti bublá ve tvém těle. Začneš sebou škubat. Něco je špatně.

Ve svém vidění spatříš mladou ženu s dlouhými černými vlasy s nádechem červené.



Stojí v místnosti se svíčkami a oči ji září rudě. Temná magie která z ní srší tě začíná pohlcovat. Královna vampýrů. Cítíš ukrutnou bolest. Jakoby z tebe krev chtěla vystřelit ven všema směrama.

S mírným úsměvem odhalí své bílé tesáky. V noci je magie krve výrazně silnější. Proto jsou noční tvorové kteří ji umí ovládat tak mocní.
Zmítáš se v bolestech a nemůžeš se ani pohnout. Jenže pak všechno ustane.
Otevřeš oči, ale nenacházíš se v seníku. Všude okolo tebe je sníh a zuří sněhová bouře. Část vánice před tebou se rozestoupí a ty spatříš dívku s bílými vlasy a oblečením s kožešinami. Skadi. Dcera obra a paní zimy. Bohové tě ochránili před krvavou magii. A nebo to bylo něco jiného?



Odkládá své lyže a volným krokem se rozkročí k tobě.

"Líbíš se mi mladá vědmo. Ráda ti vyjdu vstříc. Ale zadarmo to nebude. Podrobím tě malé zkoušce která se bude skládat ze dvou částí.
První část bude mě rozesmát a ta druhá porazit mě v boji. Pokud uspěješ obrátím vánici v tvůj prospěch, a umožním ti volný průchod."

Nacházíte na v zasněžených horách. Za Skadi se nachází malá chata. Za malým dřevěným plůtkem je ohrádka s několika horskýma kozama a jejich přístřeškem. [Rozesmání je jen takový easter egg ke Skadi. Můžeš si něco vymyslet a pak začít souboj :) ]

Životy:

Skadi - 15/15
Freya - 8/8

Bouře v osadě

(Všichni až na Freyu)

[ (Pokud někdo kontroluje Freyu)

Hned po tom co vás zasáhla obrovská vlna magie, vidíš že s Freyou není něco v pořádku. Vlna jako by ji srazila a ona padá zády k zemi. Začíná sebou škubat a různě cukat. Z nosu jí začíná téct krev a něco málo vytéká i z úst. Naopak krev která vyplnila magický kruh a ve které teď leží, jakoby začala žít vlastním životem. Vlní se a pulzuje. Na chvíli dokonce začne i bublat. Ale v jeden moment všechno přestane a Freya se uklidní. ]


Z ničeho nic přichází další silný magický výboj. S Aricem a Yuli to otřese natolik, že mají co dělat aby se udrželi na nohou. Je to pro ně až moc velký nátlak magie. I Benji má problém. Nerozumíš tomu co se děje. Je to pro tebe naprosto nová věc. Že by to souviselo s tím co ti řekla Freya?
Slyšíte jak bouře venku náhle zesílí. Vstupní brána do osady se rozletí a vnese dovnitř nápor větru a sněhu. Střelci kteří se na nádvoří schovávali byli donuceni přestat střílet a stáhnout se. V osadě to teď vypadá stejně jako když vás bouře přistihla venku. Výhodou je že teď vás střelci nebudou obtěžovat. Nevýhodou to že skoro nic nevidíte a budete se muset s vampýrama utkat uvnitř.

Dveře od sklepa se rozrazí a z nich vyběhne Alex a hned za ním Kluzký. Oba dva jsou celý od krve. Ze sklepa se ozývají zvuky jejich pronásledovatelů. Kluzký odjistí magického Ohnivce a hodí ho do útrob sklepení.

Gabriela se zarazí a spatří nahoře na plošině seníku malého kluka. Může mu být tak deset. Krátké blond vlasy, kabátek a nevinný výraz. Malé dítě které vypadá že ztratilo mámu.

(Reakci nechám na tobě jak moc chladná budeš. Pokud zaváháš tak dítě na tebe skočí a bude útočit)

S příchodem bouře do osady utichl i dupot po střeše. Ale to neznamená že tam nic není. Na dvou místech střechou prolítla ruka, a vylomila kus dřeva. Dva další krvežíznivci se snaží střechou dostat k vám. Bouře jim sice zabránila se dostat k lepšímu průchodu, ale to jim nezabránilo si udělat svůj vlastní. Teď už aspoň přesně víte kde jsou.

Stavy

Vampýr 1, mladík u brány - Ožehlý, bude mít problém s regenerací - Stodola
Vampýr 3 , mladší dívka - Skoro mrtvá, Ožehlá - Stodola
Vampýr 7 , dítě - ?? - Stodola


Vaše životy

Alex - 5/7
Benji - 7/7
Betchan - 10/10
Izumi - 7/9
Gabriela - 5/6
Aric - 6/6
Yuliya - 5/6
Miša - 6/6

Kluzký - 8/??

Přihořívá.. hoří?
stodola

Jako jo.. bylo tu tuna věcí, které do sebe nezapadali..
Bouře.. vozka v bouři.. osada, obyvatelé v ní.. všechno to bylo prostě takové... až moc velká náhoda v náhodě. Jeden by řekl že prostě a jen věci nedávali absolutně smysl.. bylo jenom přirozené, že jeden prostě zkoušel hledat ´vysvětlení´ ve všem. To, že moje myšlenky utíkali k tomu, že Mišánek mohl být ten, co jim tu dovážel jídlo.. šlo jen o přirozenou reakci a mínila jsem se jí držet, dokud mi někdo nepodá hmatatelné protidůkazy.
"Jo, díky Ari." kývnu parťákovi na ujištění o tom, že nebudu jediná kdo na něm bude držet očko. Jenom tak pro jistotu..


Nezbývalo pak nic více než nějak.. opevnit tohle místo. Což, vzali se nastarost jiní.
Všimla jsem si, jak se Ari zajímal o naší malou vědmu a její čáry láry.. né, že bych jí nevěřila, ale.. nějak jsem dokázala překousnout to, že by se mělo zabít cokoliv živého jenom pro to, aby z toho něco vzešlo.. jaký krok to je potom od toho co dělal Krysák..?
Nechtěla jsem to moc pozorovat.. ale jistá přirozená zvědavost mi stejně nedala a aspoň koutkem oka se dívala.

Věci pak dostanou hodně rychlí spád..
Vstup do sklepení, který schovával ony potvory.. potvory před hlavním chodem... připadám si tak trochu.. lehce zmatená v tom, co bych teď měla vlastně dělat. Ari reaguje rychleji než já a alespoň ´zacpe´ sklepení. Chytrý to kluk.. reaguje rychle. A ty bys taky sakra mohla..!
Huh..
Jestli byl sklep jištěný, zbývalo jediné, asice potvory, které sem měli namířeno hlavních vchodem. Takže, tam se odeberu i já.
Na vteřinu možná i znejistím, což se nakonec i podepíše zřejmě na mém kouzle, protože.. nějak nejsem schopná vyslovit jej jak má.
"Dla..čí zběh..." (1) zamumlala jsem tiše pro ohnivé kouzlo. Ani to neškytlo.. samozřejmě, co jsi čekala taky, když tady jenom tak blekotáš!
Vydechnu trochu, snažím se sebe vnitřně vyrovnat, i když situace není na to vhodná, ale zatím musela jsem to hold nějak risknout. A jak jsem to pak cítila nejlépe, ozve se s jistou silou:
"Dračí dech!" (13) z rukouch tak vzplál oheň, který rozprostřel se do blízkého okolí.

Stodola(Yuli)
Celá tahle vampýří "past" mi nedávala smysl. Pokud by měli na svědomí bouři, proč by se vystavovali riziku boje s námi? Minimálně královna či ten jejich král museli po mém prvním magickém průzkumu vědět, že nejsme obyčejná sebranka, a přesto se uchýlili k tak riskantnímu kroku.
Pohledem najdu zmíněného Míšu. Týpek právě došišlal nějakou modlitbu a zrovna zápasil s dřevěným sudem. Pomůžu Yuli na nohy, zatímco zvažuji její slova. Bouři dle mého názoru neměli na svědomí vampýři, ale přicházející Ledový, což rozhodně mluvilo v Míšův prospěch. Jenže jednou už jsem se dneska spletl, klidně jsem se mohl plést zas.
"To si nemyslím."
Odpovím stejně tiše, i když to vzhledem k okolnímu zmatku možná nebylo ani potřeba.
"Ale jestli chceš budu na něj poočku dávat pozor."
Dokud budou držet vampýry venku, tak jsem toho se svojí sekyrou stejně nemohl moc dělat.

Stodola(Všichni bez Alexe a Kluzkého)
Barikády jsou na svých místech a moji pozornost naprosto pohltí Freya. Názor na krvavou magii jsem si postavil na vědomostech, které bylo Gymnázium ochotné sdílet se svými studenty. Nikoho asi nepřekvapí, že jich bylo kurevsky málo a jejich přesnost byla na míle vzdálená realitě. Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že zabíjet jen proto, abych něco získal je jednoduše špatné. Ta myšlenka se mi doslova příčila. Přesto jsem od ní nemohl odtrhnout zrak.
V naprosté tichosti jsem si přidřepl opodál a sledoval každý její pohyb ve snaze alespoň trochu pochopit, jak přesně její magie funguje.
Možnost zavřít Freyu pod ochranou bariéru jsem zavrhl prakticky okamžitě, kdy vytyčila prvními runami tak velký kruh. V téhle situaci bylo příliš nebezpečné riskovat, jak by se dvě naprosto rozdílné magie k sobě zachovaly, stejně tak její zdraví.

Z mojí fascinace mě nevytrhnou ani pravidelná hlášení ani všudypřítomný povyk. První věc, která to dokáže je až výstřel. Trhnu hlavou ke sklepu, odkud zvuk přišel a je mi jasné, že je čas jednat.
Nestačím ani doběhnout ke vstupu do sklepa, když se ozve další, tentokrát ale mnohem větší, rána. Skoro až spokojený výraz Benjiho napoví, že to byla jeho práce, a tak se vrátím ke sklepu. Položím ruce na první schod, zavřu oči a soustředím se. Magická energie začne proudit tělem a z mých úst vyjde prosté:
"Vangárd." (Hod 13)
Vstup pohltí transparentní bublina, která aktuálně sice nikoho nechrání, ale slouží jako neviditelné dveře. Nepřítel ji bude muset nejdříve rozbít, aby se dostal dovnitř stodoly, ale spojenec skrze ni v klidu projde. Výjimku z naší skupiny tvořil pouze Míša, kterého bublina také nepustí. Byla to taková pojistka pro případ, že by měla Yuli pravdu a z vozky by se vyklubala krysa, co by chtěla vpadnout Alexovi s Kluzkým do zad.

Jakmile mám hotovo přesunu se blíž k hlavnímu vchodu. Moje možnosti v boji na dálku byly prakticky nulové, takže se ani nepokouším tlačit k nějakému oknu. V ruce už držím pevně sevřenou sekyru a čekám, co se bude dít.

Stodola

Stále nové a lepší žážitky

(všichni vyjma Alexe a Kluzkého)

„Pořád stejně“ zopakuji si v duchu. Skvělý popis situace. Tohle se učí v Sesterstvu? Nebo si pořádnou odpověď zaslouží jen Freya? Možná bychom mohli tohle nejasné vyjadřování zavést plošně. „Kolik je nepřátel?“ „Tak nějak akorát.“ „Odkud útočí?“ „Z venku.“

Nahlas neřeknu nic, jen přikývnu a sama opatrně vyhlédnu. Pokud se Izumi nechopí hlášení situace způsobem, který budu považovat za dostatečný, udělám to sama…
„Hýbou se.
Je jich šest.
Tři zůstali u studny.
Zbytek odešel do domů
…
Vrací se.
Mají pušky.
Dvě lovecké a jednu brokovnici.
Ten s brokovnicí se schoval za roh domu na devíti hodinách. Jedna lovecká je za…
…“
Popisuji postupně situaci v případě, že se téhle role nakonec přeci jen nezhostila Izumi.
„…
Ti bez zbraní jdou sem.
20 metrů. 15.“

Když se ozve výstřel ze sklepa, prudce otočím hlavu. Nutím se ke klidu. Nikdo mě neuvidí slabou. Nikdo!

Raději se věnuji přicházejícím nepřátelům. Stáhnu se, když Benjamin hodí granát. Jednou rukou si kryji hlavu. Srdce začne divoce bušit. Tomu zabránit nelze. Tak dobře, dva výstřely a pak jdu do krytu… Vykloním se, ale upíři zareagují rychleji (8), uhnu střele.

Už jsou sakra blízko, jenže já to prostě musím zkusit! Tak jen jeden výstřel stříbrem do upíra (7), který běží k nám hned pak se otočím a vyrazím k saním. Hlídat střechu a především sklep… na sklep, na ten se speciálně se zaměřím.

Alamo

Někdy je prostě potřeba věci přijmout tak, jak jsou. Někdy se s nimi nedá nic moc dělat. Stejně jako teď. Musí udělat první krok a nechat patroláře myslet si, že on je ten důležitý. Což vlastně v jistým smyslu je.
Usmíření přijme. O úsměv se ani nepokusím. Jestli není malá holka, zvládne to i bez něj.
„Dám ti na ní pozor.“
Oba víme že to je kec. Že může umřít první ranou a nikdo s tím nic neudělá. Ale malá naděje je naděje.

Alex s Kluzkým zalezou do tunelů a nám tady zůstane jeden střelec. No, jeden..
Připravím si kuši.
Barikáda stojí. Není to zázrak, ale lepší to nebude. Rozmístíme se k oknům a Benji se pokusí o domluvu. Vampýři na ni nepřistoupí, což mě nepřekvapí. Na tyhle domluvy tu máme přece Arica.
Je to fofr. Vystřel z tunelů, výbuch granátu, trocha střelby. A přesně v okamžik, kdy dojdu k závěru, že se střelba vampýrů soustředí na okno Banja, vykouknu ze svého okna já a rovnou jí koupím. (1) Cinkne to, ale kule neprojde. V duchu poděkuji mágům z gymnázia a vylepšenou zbroj a pokusím se střelbu opětovat.
První střela je unáhlená. Spíš možná instinktivní výstřel po zásahu a taky podle toho vypadá. (4) Druhá je už promyšlenější. (15) Ale jestli jsem zasáhl nebo ne, to nevím. Protože hned po výstřelu zapadnu do krytu. Čekám salvu a to vidět být nemusím. Obě střely šly na vampýra s kulovnicí.