Andor.cz - Dračí doupě online

Pevnost?"

Po hodině letu, konečně uvidím aspoň nějakou pevnůstku.
Zjistíme kdo ji obývá, jestli vůbec někdo a doufám, že mě hned nebudou chtít sejmout. Draků je málo a lidé o nich už dlouho neslyšeli a dlouho je neviděli.
pomyslím si a přistanu poblíž pevnůstky. Pomalu se vydám k ní a jsem připravená odletět kdyby na mě někdo zaútočil.
Doufám, že tam nejsou nemrtváci.
napadne mě. Přeci jen sem malý drak, né větší než velký kůň a moje šupiny nejsou tak tvrde jakou u těch vělkých kolosálních draků. Já jsem vlastně, spíš dráček.

Nalaya - věž mágů

Je už později odpoledne, ale konečně vidíme na obzoru věž mágů a jejich pozemky.
"Konečně, nejspíše tam, ale budeme muset přenocovat."
Podotknu a zamířím cvalem k bráně.
"Snad nás uvítají a snad tam bude Dibron."
Usměju se. Zastavím až u brány, kde stojí dva bojoví mágové.
"Musíme navštívit starého přítele Dibrona."
Přelétnou nás pohledem a kývnou. Když vjedeme na nádvoří uvítá nás onen starý muž. Dibron původce našeho řádu.
"Pojďte musíte si odpočinout."
Vybízí nás, abychom šli do věže.

Amiel - Pohádka

Vellus se pousměje a přejde za tebou a sedne si na postel a rozevře knihu v nějakém bodě.
"Jsou to staré pohádky a legendy, které se vyprávějí dětem již po staletí, některé jsou však již zapomenuty."
Objasní a přelétne tě pohledem.
"Myslím, že při nich usneš rychle."
Dodá s lehkým úsměvem.

Neomi - Nad hvozdem

Máš štěstí voda tu stále je a dokonce vypadá i pitná. Když tam přistaneš je tu však mrtvé ticho. Stromy okolo jsou některé zčernalé a mrtvé. Není tu z toho dobrý pocit. Stihneš se napít a pak uslyšíš nepříjemný zvuk a šustění o kus za tebou nalevo. Když se ohlédneš uvidíš dva kostlivce jak míří k tobě. Ale, aby tu byli jenom dva by bylo asi divné. Nyní bys měla rychle jednat co učiníš.

Araoth - Truiden

I na tržišti se potlouká hodně kněžích a těch co jsou očividní silní věřící. Avšak u stánků jsou většinou obyčejní obchodníci a kupci. Tržnice je v celku velká a najdeš tu skoro vše nač si vzpomeneš. Zásoby nebudou problém, ale vzhledem k tomu, že tu mají zdá se všeho dostatek tak ani ceny nejsou tak vysoké, jak by se dalo čekat. Když nakoupíš zásoby na cestu dle svého výběru upoutá se velká katedrála trpasličího stylu, nejspíše hlavní modlitebna a svatyně víry zde.

Malari - Do Trionu

Nakonec se rozhodneš letět varovat Trion. Jeho stejnojmenné hlavní město, je ale v celku daleko. Možná budeš mít štěstí a narazíš na nějakou pevnůstku, která bude po cestě. Otázka je ale jak se zachovají k drakovi, kterého již nikdo tak dlouho neviděl. Ano kdysi byli vážení, ale teď? Kdo ví.
Nicméně po hodině letu uvidíš dole pod sebe malou pevnost za břehem řeky. Má výhodnou pozici, ale jestli jej eště osazená a kým toď otázka. Možná by ale stálo za to to vyzkoušet.

Kostry

Letím nad hromadou nemrtých. Dávám si pozor aby mě nespozorovali, kdyby ano vyletěla bych do mraků.
Vypadá to, že míří do Trionu..musím tam rychle letět a varovat je.
pomyslím si. Vyletím do oblak, abych byla před nimi skrytá a vzdušnou čarou se vydám rovnou do Trionu. Letím jak nerychleji to jde.
Snad to stihnu.
napadne mě.

Truiden

Po dlouhém putování se konečně dostávám k cíli své dosavadní cesty. Cesta skrz tunely byla náročná a dlouhá, ale ten cíl stojí za to. Rozhlížím se kolem a snažím se vstřebat veškerou tu úžasnou architekturu. Doma jsem takové budovy neviděl, proto mě vždy větší města lákala k návštěvě. Po chvíli si všimnu, že po ulicích se pohybuje velké množství trpasličích kněží. To mě těší, protože tak alespoň vím, že v tomhle městě budu mít ke svému bohu dostatečně blízko. Poté co dostatečně obhlédnu okolí se rozhodnu, že je potřeba něco dělat a nejen tu tak stát jako sloup. Jako první tak začnu hledat, kde by asi ve městě mohlo být tržiště a vyrazím směrem tam, abych doplnil zásoby.

Vo vzduchu nad lesom.

Samopašne robím vo vzduchu za letu vývrtky. Lietanie milujem, ale už letím dosť dlho a tak vyvádzam. Po chvíľke preletím tesne nad spodok oblaku a cez jemnú hmlovinu zbadám pod sebou lesy.
Sú krásne, husté. Ale mŕtve. V minulosti tam muselo byť veľa lovnej zvery. Ale niečo tam muselo zostať. Prečo však tak nádherný, starý les umiera? Sám od seba určite nie.
Prenikavými červenými očami, ktoré vidia omnoho lepšie ako oči dvojnožcov či zvery a hľadám niečo, čo by ma aspoň trochu zasýtilo. Čriedu parohatých, či čriedu štetinatcov.
Možno keby som zbodla aspoň pol tucta, nasýtilo by ma to...na istý čas. Niečo tu ešte musí byť.
Keď prečesávam zrakom les medzi stromami, hľadám aspoň nejaké známky pohybu či života. Ak ich nenájdem, zletím opatrne trocha nižšie a hľadám aspoň nejaký zdroj vody.
Takmer by som povedala, že keď zomrel vznešený dvojnožec, ten, ktorý nás chránil, umiera odvtedy aj les.

Věž

Překvapeně se zadívám na Velluse, který stál s úsměvem od ucha k uchu ve dveřích s knihou v ruce. Podle jeho slov asi pohádky.
Na chvíli mě napadlo, že třeba nepochopil o co mi šlo. Ale podle jeho výrazu, bych spíš řekla, že mě hodlá tahat za nos.
„Hmm... ty mám taky ráda.“ Usměji se a pustím ho dovnitř. Zavřu za ním dveře. Vážně se mi chystal číst pohádky? To jsem na to tedy zvědavá.
„Co jsi přinesl?“ zajímám a seknu sebou na postel. Udělala jsem mu místo.

Arvin

Mlčky vstanu, když mi pomůže na nohy a zahledím se na něj, zatím co mluví. Tohle bylo velice nepříjemné. Otřu si oči před tím než si nechám pomoct do sedla a poděkuju mu, za jeho výpomoc. Cítím se zesláblá a rozbolavělá. Vůbec nemám tušení co to mohlo být. Nakonec tiše vyrazím za ním, zřejmě se musím zdát velmi zamlklá což vlastně jsem. Jsem hlavně zahloubaná do svých myšlenek o tom co nás to vlastně přepadlo.

Nalaya

"Souhlasím více než zlá."
Nabírám dech do plic a snažím se zklidnit tělo. Pomalu se posbírám na nohy a pohlédnu na Nalayu.
"Pojď pomůžu ti. Musíme dál k škole mágů, tam bude více bezpečno, je na území Trionu a Dibron nám snad řekne něco nového."
Ujišťuji sebe i Nalayu.
"Temné časy se snáší na říši."
Pomohu elfce na nohy, pokud příjme pomoc a pak se dostanu koni do sedla.
"Do soumraku tam snad budeme."
Pohlédnu na slunce, které stále postupuje.