Andor.cz - Dračí doupě online

Amiel

"Ukolébavky mi moc nejdou."
Usměje se a dopíjí nějaký bylinný čaj. Když se přesuneš na svůj pokoj. Máš tam ticho a klid. I když je prostý je útulný a to je v celku dobře. Hlavní je měkká postel, kde můžeš spát a ta tam je. Asi po půl hodině, co jsi na pokoji se ozve zaklepání. Že by si někdo spletl pokoj, nebo někdo šel něco vyřídit?
Když otevřeš a s pozdravem a nějakou knihou v ruce uvidíš Velluse. Na tváři mu pohrává mírný úsměv.
"Ukolébavky sice moc neumím, ale pohádky a příběhy mi jdou lépe."
Rošťácky se usměje a čeká tvou reakci. Vypadá to, že jej to baví.

Malari

Vidíš, že armáda nemrtvých míří do království Trion. Zdá se, že hodlají neúnavně pokračovat, ale co chtějí v Trionu a, kde se tu nepozorovaně vzala taková masa hnijících potvor. A hlavní otázkou je viděli tě? Co s nimi uděláš? A měla bys s tím vůbec něco dělat? V hlavě máš určitě mnoho otázek ale na ty si musíš zkusit odpovědět sama, ale taky bude asi třeba brzo jednat. Kdo ví co se stane, když budeš váhat.

Neomi

Už je to nějaká doba co ses dala zase na cestu a opustila bezpečí hor a jeskyní. Nyní prolétáš nad hustými lesy. Jsou hodně staré a vypráví se o nich ledacos. Bohužel příběhů slýcháš jen málo, jsou to už dlouhá léta, cos viděla jiného draka a komunikovat s humanoidy je velmi složité povětšinou tedy. Víš však, že jsi na území království Starého dubu. Pověsti vyprávějí, že elfí král Ven´tas Redmoon jeden z těch co založili Zářící jednotu, ochránce draků, byl vládcem v tomto království. Dle jedné legendy co jsi jako malá slyšela zemřel právě někde v těchto končinách při boji, když jednoho z tvého druhu chránil vlastním životem před nepřáteli. Drak údajně přežil, ale už ho nikdo neviděl a král Ven´tas zemřel při jeho záchraně. Tedy, alespoň tak tradují legendy.
Vypadá to, že to co bývalo království Starého dubu se nejspíše rozpadlo, tedy nevypadá to, že by tu něco žilo a vypadá to, že hvozd umírá, ale proč?

Araoth

Nacházíš se v království Železné skály. Už jsi zde setrval mnoho dní a putoval mnoho týdnů. Je to tvá domovina. Království vládne král Drumig Veliký. Je to už starý trpaslík, ale stále velmi vitální, tedy tak se o něm povídá. Jeho království, je dobře zaopatřeno a připraveno na vše. Z velké části však čítá husté a vysoké hory, které jsou prošpikovány tunely, které spojují horská a podhorská města trpaslíků. Ty jsi se právě dostal do jednoho z těch větších. Taky tě to stálo 2 dny putování mezi tunely a malými sídelky trpaslíků v horách, než jsi konečně jedním tunelem vyústil do velebného města, kterému trpaslíci říkají Truiden. Někdy se mu také v lidském městě, říká "Město Spravedlivých". Možná to bude tím, že je toto město hodně nábožensky po trpaslicku založeno, ale to neznačí nic zlého. Trpasličí kněží jsou vážení muži. Ty bys zde mě doplnit zásoby, a možná si odpočinout, nebo zjistit nějaké novinky.

Věž

Zamyslela jsem se nad tím co řekl. Vážně... mohlo by se to obrátit k horšímu. Ale i k lepšímu.... ale asi za to nestojí riskovat.
Natočím hlavu zamyšleně na stranu. „Asi máš pravdu.“ Souhlasím nakonec.
Nazve mě nazve ptáčátkem. To bylo milé. Přejela jsem si jazykem přes zuby, abych se ujistila, že můj úsměv bude bezchybný.

„S klidným spánkem nemám problém. Spíš by hodil někdo kdo by mě do něj... ukolébal.“ Usměji se.
„Hodně cestuji, nikde se dlouho nezdržím. Bývám osamělá. Takže společnost sympatického muže uvítám.“ Flirtovala jsem. Ale nejspíš z toho nic nebude. Zdálo se, že si myslí, že je to vtip.
Pak se protáhnu a vstanu. „No... promysli to.“ Vstanu, natáhnu se přes stůl a políbím ho na tvář. To třeba bude stačit, aby věděl, že nevtipkuji.
„Díky za společnost. Zatím.“ Rozloučím se s ním a vydám se zpět do svého pokoje.
Nenápadně se po něm ohlédnu.

Co to?

Kokám na kolonu nemrtvých pod sebou. Nejdříve zkontroluji jejich směr kam vlastně jdou a vyeltím výš, tak aby mě nezahlédli, ale abych já viděla je.
Kam ty šmejdi jdou a proč jich je tolik. Sama proti nim nemám šanci, sice můj plamen je silný, ale ne proti takovému množství.
pomyslím si a letím nad nimi.

Arvin

Srdce mi zaplesá, když se začne probírat. Tolik se mi uleví, když si sedne. I když na něm vidím, že ho z toho bolí hlava.

" Byla to velice zlá předzvěst."

Zašeptám tiše v odpověď a skloním hlavu. Jestli tohle byl jenom přisluhovač, co je zač asi jeho pán? Lehce se otřesu, stále zesláblá a velice bledá i na elfku. Začínám mít pocit, že se z této výpravy jen tak živá nevrátím.

Nalaya

Konečně začínám vnímat a probouzím se ze tmy. Rozmlženě vidím Nalayu, která se mnou třese.
"Jo....slyším."
Hlesunu a chytnu se za hlavu, která mi třeští. Konečně se mi ustálí obraz a já si mohu sednout.
"Jsi v pořádku Nalayo? Bylo to hrozně divný ten "tvor"."
Rozhlédnu se kolem, abych se zorientoval.
"Byla to hodně zlá předzvěst to jsem si jistý."
Dodám.

Onyx

"Co já chci? Ano toď asi zajímavá otázka."
Založí ruce na prsou mořská panna a sjede tě přísným pohledem.
"Ale ano je něco co můžeš pro mne udělat. Je to pár dní co se mi kolem jezírka prohnala v celku velká tlupa těch smradlavých nemrtvých. Chcešli mi nějak prospět, pak je znič táhli dál směrem království Trion."
Řekne nakonec panna.

Amiel

Mág se pousměje.
"Ti kdož vidí do budoucna musí krotit svůj jazyk, aby jí nezměnili k horšímu tím, že jí vyřknou."
Na ohledy jídla jen kývna. Když vyslovíš žert o posteli ušklíbne se a upře na tebe oči.
"To, bys měla......Chceš tím říci, že potřebuješ pro klidný spánek dozorce ptáčátko."
Pobaveně tě sleduje.

Malari

Když sletíš níže uvidíš, že je to velká opravdu velká tlupa nemrtvých, kteří pochodují a zanechávají za sebou smrad a špatné věci. Snad nikdy jsi neviděla tolik neživých bytostí pohromadě. Ale co to znamená, že jsou tak pokupě a hlavně proč?

Jezírko

Špína a smrad se pomalu splachují z mých šupin a trnů, na které pomáhá jen převalit se na záda a drhnout o dno. Nejhoršího jsem se zbavil cestou, ale i tak se ve vodě kolem mě během chvíe vznáší oblak kalu a špíny.
Zrovna ve chvíli kdy si spokojeně zamručím se objeví další otravná bytost. Dneska už se jich snad nezbavím. Neohrabaně se otočím na břicho, abych si ji prohlídnul, ale její slova mi rozhodně neuniknou. Vrhnu krátký pohled k zelené věci na břehu, pak se raději podívám na problém před sebou.
"Dobrá. Co za to chceš?" Zavrčím rezignovaně otázku.

Věž

Zavrtím hlavou. „Nevím. Nejspíš mi asi ukáže jen směr a řekne „Jeď tudy“.“ Pokrčím rameny.
„Vážně... nic mi o tom neřekl. A to, že jsem se ptala. Ale asi má dojem, že by mi toho řekl moc... nebo co.“ Dojím a všechno to zapiji.
„Ah... to jsem se najedla.“ Řeknu spokojeně.
„Díky za společnost. Ale asi si půjdu lehnout abych brzy vyrazila.“ Usměji se na něj.
„Nechceš se ke mě přidat?“ zalaškuji a mrknu na něj.

Arvin

Sleduji dění s chladností, tedy s chladností alespoň na venek. Uvnitř jsem značně znervoznělá, projevuje se to tedy tím, že kůň pod mnou neklidně podupává a frká. Nelíbí se mi ten dotyčný, nelíbí a co víc, když se pustí do řeči, ucítím jak mi chloupky na zátýlku začínají stávat. Je mi z toho dost špatně, pravdou je, že zásahu, který zničeho nic přijde nedokážu ani zabránit, jak mě muž, který se zničeho nic proměnil v dým šokoval.

***

Náraz si už ani nepamatuju, přesto musel přijít, když ležím momentálně na zemi, rozpláclá jak dlouhá tak široká. Bylo to překvapující, o to víc, když zjišťuji, že i Arvin je mimo sebe.

Rozechvěle se posadím, pomlácené a poškrábané tělo bolí, přesto bolestí ani nezasyčím. Přetočím se na kolena a opatrně přelezu za Arvinem.

" Arvine."

Zašeptám tiše a opatrně ho otočím na záda.

" Prober se Arvine, prosím."

Lehce s ním zatřesu. Snažím se zahnat pocit, že v rukounic necítím, jako by byli slabé pomalu bez života. Stejně tak i v nohou, přeci teď zovu neodpadnu. První musím probudit Arvina.

Cosi kdosi?

Zaujme mě kolona postaviček dole. Je to divné, válka se nechystá aspoň o tom nevím a žádná neprobíhá. Sletím kousek níž aby se pořádně podívala co jsou zač. Dost mě to zajímá.
Chm, kdopak to asi je? To by mě fakt zajímalo a co tu chtějí?
přemýšlím nad tím zatím co zkoumám.