Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya

Když toho neznámého chytneš kouzlem kolem těla větvemi a následně na něj promluvíš vidíš jak jeho temné oči tvrdnou. Vypadá to, jako by ho nijak nezajímalo, že ho svírá tvé kouzlo.
"Takovým jako jste vy své jméno neříkám. A vězte, že jsem jen varováním."
Posměšně se ušklíbne a já pevněji sevřu meč, kdyby byl třeba.
"Temný pán Vás vyzývá, abyste upustili od svého záměru jinak zahubíte vše né jen vaše království. Pokloňte se mu a budete žít!"
Zeširoka se usměje a pak vidíme jak se doslova změní v šedý oblak, který vypluje ze sevření větví. Je to jistě zaskočující a pak více, když se z toho divného stínu se zhmotní napůl jakoby obrys ruky a my jen spatříme jak vyletí bílý paprsek první zasáhne Nalayu do hrudi a ona v bezvědomí spadne z koně na zem.
"Nalayo!"
Rychle tasím meč, ale to už vystřelí druhý paprsek a i mne pohltí tma a poslední co cítím je pád z koně.
První se probouzí Nalaya, která krom osamělého stromu uvidí dva koně jak věrně stojí u nás a mne jak ležím čelem k zemi a opodál můj meč. Je sice trochu otřesená a má pár modřin, ale jinak je v pořádku.

Malari

Letíš vzduchem a míříš ke království Trion, kde vládne mladý král lidí Arvin II. Po hodné chvíli letu tě však něco zaujme. Hluboko pod sebou vidíš jak se po lukách táhne spousta malých postaviček. Otázkou je proč? Války mezi zeměmi byly dávno a žádné pokud víš neprobíhaly nyní. Další otázka je kdo jsou ty postavičky dole.

Onyx

Chvíli ze sebe vše smýváš v jezeře, které se barvi špínou a vším co na tobě bylo a mužíček tě jen se zájmem sleduje. Po chvíli se kus před tebou zavíří voda a z ní se vynoří podivná postava ( viz obrázek pro Malari předtím).
"Kdo jsi, že se opovažuješ špinit a znesvěcovat mé jezírko?!"
Zaburácí její ženský hlas a ruce založí na prsou.
"Dnešní stvoření už vůbec neví co je slušnost a myslí jen na sebe."
Přísně se na tebe dívá.

Amiel

Vellus se usměje a podívá se na tebe.
"Možná. Plány se mění stejně rychle jako mrknutí oka. Každopádně ti přeji mnoho štěstí na tvé výpravě."
Usměje se a složí ruce před sebe na stůl přičemž proplete prsty.
"Už víš kam zamíříš, nebo tak něco?"
Pousměje se.

Trabes

Již je to několik dní co prcháš krajinou po Trionském království v naději, že se dostaneš do královského města dříve než tě doženou tví pronásledovatelé. Jsi již vyčerpaný namáhavými běhy a pochody téměř bez odpočinku i matoucími slabými kouzly, kterými si občas dokážeš získat trochu času navíc. Snad by mohlo být město tak den cesty tvým směrem, ale co když není?
Už jsou to 4 dny co tě skoro bez odpočinku pronásleduje skupinka zahalených jezdců na černých koních a ty dobře víš, že pocházejí z temné říše neznámého temného pána, který si jen brousí zuby na to, aby zničil všechny království, které kdysi držely tolik pospolu. Jediný důvod, který tě napadá proč tě pronásledují je ten, že chtějí tvou moc, nebo je v tom něco jiného? Každopádně už dlouho unikat nevydržíš jsi pěšky a oni na koních odpočívají nebo zpomalují jen kvůli koním a náskok který je asi několik hodin se stále zkracuje. Nyní přibíháš k mírně hustému lesíku, který by snad mohl tvé pronásledovatele zpomalit.

Věž

„Hmm... musí být fajn znát někoho komu takhle člověk může věřit i když to co říká zní divně.“ Řeknu zamyšleně.
„No... tak či onak jsem se rozhodla, že to zkusím. Jít po té Dibronově cestě co pro mě vytyčil. Má jediný štěstí, že nemám žádný cíl ani závazky.“ Pokývnu si hlavou.
Vellus pak zmíní, že za pár dní má v plánu vyrazit.
„Možná, že se pak někde na cestě potkáme. Já bohužel nemůžu čekat pár dní. Dibron na tu mou výpravu děsně spěchal. Takže vyrazím asi hned zítra. Ale je to škoda... mě by se taková sympatická společnost líbila.“ Mrknu na něj.

Jezírko

S uhašenou žízní se cítím ochotnější snášet toho zeleného pobudu .... dokud znovu nepromluví. Až se setmí, tak bych ho mohl zabít. Nakonec se místo zvažování možností odstranění otravného spolucestujícího raději věnuju naléhavějšímu problému.
Opartně vstoupím do chladné vody dokud nemám všechny čtyři tlapy pod hladinou, pak se podolně uložím a začnu neobratně špínu z hrubých šupin smývat. Většiou všechny problémy s nečistotou vyřešilo vyválení v prachu připadné odrbání o skálu. Bohužel tentokrát tahle možnost nestačí a tak se s touhle nezvyklou situací peru po svém hřbety drápů, abych si šupiny nerozdrásal.

Sleduji s chladností. Nechci dát najevo, že jsem zneklidnění tím, že tam jen tak stojí a zírá. A ještě k tomu ten chlad. Je to dost nepříjemné a po celém těle mám husí kůži.

Jakmile promluví, trochu se otřesu, rukou udělám krátký pohyb, v tom okamžitě se mu kořeny začnou omotávat pevně kolem kotníků, dvě větve ho chytí za ruce a třetí kol pasu.

" Nediv se, je to jenom takové menší opatření.Když se nás nepokusíš zabít, dost možná tě pustím."

Začnu mluvit s chladností a hlavně je dost dobře poznat, že mám připravené ještě něco v záloze.

" Není slušné mluvit aniž by jste se nepředstavil. Takže se nabízí otázka. Kdo jste? "

Zeptám se ho. Sleduji ho a mračím se. Nechci aby nám něco udělal, a hlavně ne Arvinovi.

Ve vzduchu

Podívám se na toho draka dole a dál mu nevěnuji pozornost. Vydám se přímo do Trionu.
Co v zemi trpošů? Dyť je tu jeden votravnej drak, nějaká vodní ženská a nic jinýho. V zemi lidí snad konečně budu mít dobrodružství a aspoň někdy i voraz a trochu klidu.
pomyslím si. Dál takhle přemýšlím a pokračuji v cestě.

Nalaya

Kývnu na Nalayu a s rukou u meče jedu vedle ní tak, aby měla lepší přístup k tomu muži ona než já. To však mou starost o ní nezmenšuje. Už jsme blízko a muž je stále bez hnutí, ale je jasně vidět, že upírá oči směrem k nám.
"Že by nás opravdu sledoval?"
Trochu mi přeběhne mráz po zádech z toho jak by to mohl dokázat pěšky a tak rychle. Z pod kápě se na nás upíná jeho ledový pohled. Jeho temně černé oči a je vidět jak pevně svírá svůj zajímavý meč a dál se klidně opírá o strom. Když se zastavíme pár metrů od něj stále na nás kouká, ale pohledem vůbec nepohne.
"Ták, král Arvin II a princezna Nalaya Kenemi. Konečně jste dorazili až sem, ale že vám to trvalo."
Mrazivě a tajemně se usměje. Jeho počínání je děsivé a člověk, elf i jiná rasa by jistě přísahala, že cítí chlad, který se šíří neviditelně okolo té divné postavy.

Malari

Odlétáš tedy od jezerní panny a a mizíš na obloze. Okolo je všude krajina a je třeba, aby sis zvolila, kam chceš letět. V dálce dole na zemi zahlédneš také toho divného draka, se kterým ses potkala v horách. Nejspíše měl stejný nápad.

Onyx

Bohužel k tvému zjištění nebo snad bohudík. Ona dračí postava na obloze se za vzdaluje tedy zatím. Vypadá to, že míří z nějakého důvodu pryč. To už jsi ty u jezírka a mužík zastaví vedle tebe.
"Zajímavé místo magií prosycené,
kdo ví co zůstane v síti zde chycené."
Směje se a sleduje tě.

Amiel

Vellus tě pobaveně sleduje a poslouchá.
"Ano vím jaký Dibron je, ale jeho počínání má své důvody. On jako jeden z mála vidí částečně do budoucnosti a proto mluví tak záhadně, protože budoucnost nesmí být úplně vyřčena než se stane. Je to těžké dávat si na tohle pozor."
Vysvětlí ti Dibronovo tajnůstkářství a pak pokračuje v návazu na tvůj proslov.
"A o tom, kdo jsi vím sice málo, ale když Dibron říká, že jsi důležitá bude to tak a nezáleží na původu nebo výchově. Jsou jisté věci, které jsou skryté hluboko uvnitř a ani o tom nevíš než příjde ten pravý čas."
Nakonec se zakousne do jablka a spolkne sousto.
"A co se týče cestování mám v plánu nejpozději do pár dní putovat zase dál a kdo ví třeba budeme mít společnou cestu."
Usměje se tajemně.

Cesta

Nesmíš ho zabít. Veškerou svou vůlí potlačím nutkání postavičku hopsající po mém boku srazit na zem a na místě zadupat. Tohle tu zachraňuješ, tak si vychutnej plody své práce. Pomyslím si se skoro sebetrýznitelským potěšením. Aspoň si budeš pamatovat proč se jim vyhybáš.
Nespokojené zamručení je jediná odpověď, které se ten podivný mužík dočká a nebýt pohmožděného boku, tak ještě zrychlím. Takhle jsem většinu cesty přetrpěl v úpěnlivé snaze nebrát člověka na vědomí a pouze se upínal k chladivé vodě, která mě u jezera očekávala.
Po další hodině se k jezeru dostaneme, tak blízko že ho skoro cítím na jazyku. Jen s největším vypětím přemůžu nutkání rozběhout se a do vody jednoduše skočit. Místo toho poklidně zpomalím a zastavím u břehu, než si dopřeju hluboký doušek čisté vody. Tenhle smrad. Jak se sem mohl dostat? Jako na heslo se ke mě oblohou začne přibližovat povědomý tvar. Tak jsme měli stejný nápad. Občas musím ty okřídlený obdivovat.

Arvin

Zamračeně pozoruji postavu. Nehýbá se a to mě znervozňuje. Sevřu v dlaních otěže koně a pohledem krátce střelím k Arvinovi.

" U mě je to stejné, Arvine. Jdi prosím za mě, ovládám magii, dřív než se pokusí nám něco provést, zkusím ho zneškodnit."

Zašeptám potichu a podívám se na zem pod dotyčným. Jen si připravím jedno dobré kouzlo, ovládající kořeny rostlin a stromů. Zvláště toho stromu pod kterým stojí ten dotyčný. Pokud se nepřístojně hne, okamžitě ho svážou a udrží na místě, abychom mohli jednat nějak dál. Dobře se dívám kolem.

" Je dost možné, že je to to co sem viděla ve městě."

Šeptnu k Arvinovi ještě než se dostaneme na doslech. I když , kdo ví kdo to je, třeba nás slyšel už dávno.