Andor.cz - Dračí doupě online

Věž

To nešlo jinak než mu úsměv oplatit. Byl velmi sympatický. Líbil se mi.
Škoda, že tu budu jen krátce. On asi nebude moc na krátký románek.
Ale už podle jeho očí mám dojem, že ten je spíš na lásku a city.
„Těžko říct. Záleží na tom jakou magii ti zlí nejčastěji používají.“ Zamyslím se.
„Nejspíš to je útočná magie a kletby.“ Podívám se na něj.
„Nezdržuji vás? Nemáte další hodinu? Ráda bych si o tom s vámi promluvila.“ Vyšlu k němu úsměv říkající, že se mi zamlouvá.
„Já jsem Amiel.“ Představím se mu.

Nalaya

"Jo to není tak moc věcí co?"
Ušklíbnu se a mimoděk pohlédnu taky za sebe, ale je všude okolo pusto. Nikdo nás dle všeho nesleduje a pokud tak je velmi dobrý ve schovávačce.
"Tahle cesta bude hodně dlouhá."
Kouknu na Nalayu.
"Pověz mi více o sobě. Měli bychom se lépe poznat, když se dá předpokládát, že budeme mít společnou cestu a vcelku dlouho."
Trochu se pousměju abych tomu dodal trochu na lehkosti a pak mlčím a vyčkávám zdali mi něco řekne nebo zdali o sobě nebude chtít mluvit.

Onyx a Malari

Konečně se vyprostíš z drtivého sevření asi máš nějaké žebro prasklé nebo dost pohmožděné, ale jsi volný. Tu si všimneš jak se siuleta dalšího menšího draka snese na vstávající potvoru a drazí jí na břicho. Lidé pobíhající okolo na sbee pořvávají.
"Další Bloidug!"
Vydechují v úžasu a vypadá to, že obluda ztrácí na síle a umírá její tělo viditelně ochabuje ap od menším drakem se zhroutí.
Lidé se seskupí k sobě a s očekáváním na vás oba hledí. Možná tak udiveně jako vy na sebe.

Amiel

Sleduješ ještě pár dalších kouzel, než si studenti jdou odpočinout a do lavic něco studovat. Když později položíš mentorovi svou otázku přelétne tě mírným laskavým pohledem a usměje se.
"Tvůj zájem mne těší. A ano jistě jsou různé runy, kouzla a amulety nebo podobné věci pro ochranu před magií, ale máloco tě ochrání před veškerou magií."
Založí ruce na prsou.
"Hledáš něco konkrétního?"
Optá se vlídně a studenti mezitím odcházejí ze třídy nejspíše do další hodiny.

Nad bojem

Usednu si na vrcholek jedné hory, nebo spíše pod vrcholek, je tam malá plošinka. Sleduji boj a přemýšlím jestli pomoct drakovi a nebo počkat, však on to jistě zvládne. Ale nakonec se rozzhodnu drakovi pomoc, páč je to moje teritorium, a měla bych si ho bránit. Vrhnu se střemhlav dolů, obludě do zad.. i když sem asi menší než ta potvora.

Věž

Když mi řekne děvče, pozvednu obočí. Je mi 24 let, děvče už nejsem pár let. Ale na druhou stranu... těžko říct, kolik je mentorovi doopravdy let. Možná, že pro něj děvče jsem.
„Tak dík.“ Řeknu a stoupnu si dozadu odkud jsem nikomu nepřekážela ve výhledu a sama jsem dobře viděla.
Znovu jsem si prohlédla mentora, poměrně hezký a mírná povaha, ale silný mág... no vůbec jsou mágové docela silní.
Můj meč nic moc proti magii nezmůže. Leda tak jestli jsem dost rychlá a zabodla bych mága než by stačil dokončit kouzlo. Škoda, že neumím i kouzlit. Ale možná bych se mohla zeptat jestli nejsou nějaké talismany, které proti magii ochraňuje. To by se hodilo.
Hmm... mám ráda muže s vousy....

Pak jsem, už sledovala mladíky, jak předvádí magii. Docela mě to ohromilo. Vypadalo to dobře a určitě to bylo i nebezpečné. Ale napadlo mě jestli by nebylo bezpečnější tohle provozovat venku.
Rozhodla jsem se, že zůstanu do konce hodiny a pak se zeptám mentora na ty talismany... nebo prostě něco co by lidi co nemají magii před magií ochraňovalo.

Boj

Konečně. Pocit těla dopadajícího na zem po mým útokuje nejlepší co jsem za dnešek zažil. Radost ale dlouho nevydrží, když se dvojice obrovských paží sevře kolem mýho těla a začne svírat. To ne.
Pokusím se vytočit hlavu, abych mu konečně prokousl krk, ale jako naschvál je těsně mimo můj dosah. Zatracený bachor. Přední tlapy taky nemůžu obrátit, jak to dovedou lidi. Zoufale švihnu ocasem, až do země praští jako obří bič. Mezitím sevření nepříjemě zesílilo. Tak takhle teda ne. Drápy na mých předních tlapách se zaseknou do obrova předloktí a začnou škubat kůži a maso v divokým rytmu, zatímco se dolní nohy pařáty zaháknou za spodní stranu zabírající vší silou aby uvolnily sevření.

Arvin

" No v tom případě, podle mích pocitů doufám, že se to nikdy nestane."

Zašeptám potichu a Jedu mu po boku.

" Musíme prostě doufat, že to tak není, že není pozdě a my to stihli."

Položím mu ruku na rameno. Zadívám se mu do očí a nakonec se pousměju.

" Bude to dobré, jen teď musíme zjistit kam máme vůbec jet. Poslouchat co se kde šustne a hlídat si záda."

Trochu nesvá se otočím a podívám se za nás. Nechci aby nás tu někdo sledoval, přesto i když tam nic nevidím, přetrvává podivný tíživý pocit v žaludku. Už abychom byli na škole.

Nalaya

"Ano souhlasím jeho cesta vede jinudy než ta naše."
Přikývnu a při zmínce o dracích chápavě pokývu hlavou.
Ano chápu, ale sny se stávají někdy skutečností."
Pak na ní však pohlédnu a zvolním krok koně.
"Ale pozdě být nesmí jinak Zářící jednota byla znovu spojena zbytečně."
Podotknu a jednu na koni krokem.
"To se nesmí stát draci ensmí být jen legendami."
Ujistím se pro sebe.

Amiel

Když vstoupíš uvidíš v celku mladého muže vypadá tak na třicet a má krátké hnědé vousy. a usmívá se.
"Jen pojď děvče a neostýchej se nic se nestalo. Klidně se dívej odkud chceš, ale pozor nepřipleť se kouzlu do cesty jsou nebezpečná."
Usměje se mentor a kývne na mladíky že mohou pokračovat v tréninku. Vypadá to velkolepě, jak se kouzla hmotní a přetvářejí a hlavně střetávají. Ve tříde je přiměřený počet studentů, kteří vše sledují a dělají si poznámky.

Onyx

To co uděláš potvora vážně nečekala, a proto jí srazíš a ostny se co ní zaryjou. S nepříjemným výkřikem tě pak sevře mohutnýma pažema a i když jí to způsobí další bolest snaží se tě rozdrtit dokud má sílu. Ty cítíš zápach její hnilobné krve. A když pohlédneš vzhůru zdá se ti žes něco zahlédl.

Malari

Vzneseš se nad hory k mrakům, abys viděla co se děje tam nahoře. Jsi konečně dost vysoko a když hledíš dolů vidíš jak dle všeho nějaký drak zápasí s nějakou potvorou podobnou obru a okolo se hemží malé postavičky možná trpaslíků nebo spíše lidí. Je to zajímavá podívaná a nyní je natobě jak se zachováš.

Boj

Obrova rána do hlavy na chvíli rozostří můj svět a já udělám tu chybu, že bezmyšlenkovitě přejdu na čich. Puch, který okamžitě zahltí moje nozdry mě málem donutí vyzvrátit srnce. Je s podivem že postavičky běhající kolem ještě nepopadali. Jedinou dobrou věcí na tom je, že mě to probralo a zamlžený pohled se ustálil a podlamující se noha se zpevnila.
Že jsem se ... Zaryju drápy zadních nohou do země a vyrazím dopředu, jak nejrychleji dovedu na tak krátkou vzdálenost. Těsně před mým protivníkem se natočím a naberu ho plnou vahou hřbetem posetým ostny.