Andor.cz - Dračí doupě online

Věž

Překvapeně se narovnám, když uslyším hlas zevnitř. Jak sakra ví, že tu jsem?
No jo... mágové. Co jiného bych taky mohla čekat.
Zaváhám, ale pak vezmu za kliku a vejdu.
„Brej den. Nechtěla jsem rušit.“ Řeknu a cítila jsem se mírně nesvá.
Rozhlédla jsem se po místnosti, kam bych si mohla stranou stoupnout, abych je neotravovala.
„Nevadí teda, když budu chvíli koukat?“ ujistím se a teď očima hledám muže, který předtím promluvil. Nejspíš to byl mentor.

Arvin

„ Pochybuji, že by Deiren, pokračoval s námi. Navíc, to už by se mi docela příčilo.“

Lehce se zamračím a zadívám se na něj.

„ To že odešel odsud bylo jeho rozhodnutí a měl by zůstat tam kde je.“

Pobídnu koně a nadechnu se. Jsem ráda, že jsme venku, že nejsem nikde mezi zdmi. Jakmile se začne bavit o dracích, tiše si povzdechnu.

„ Mě se o nich jen zdá… nevím nic víc, ale zdá se mi o tom velice často a většinou z toho nemám dobrý pocit… Bojím se, že brzy bude moc pozdě na jejich záchranu, možná už teď nemáme naději.“

Zašeptám neklidně a podívám se kolem. Nakonec koně opatrně zbrzdím až do kroku.

„ Měli bychom je nechat chvíli odpočinout, jinak je uženeme.“

Hory

Ráno se protáhnu a rozhlédnu se kolem mám docela hlad, ale kde nic tu nic. Je tu příjemné ticho, které přeruší hluk z vyšších míst.
To se mezi sebou perou trpaslíci v horách či co?
pomyslím si. To zavrhnu páč trpaslíci by tak vysoko nešli.
Tak třeba tam osou kamzíci nebo mufloni, mňam...
tahle představa je lákavější. Roztáhnu svá křídla a vzlettím. Vyletím do míst kde se ozývá hluk.

Nalaya

"Ano já vím, že se to může stát, ale přece jen to byl Dibron, kdo svedla dohromady nás dva a kdo nám poradil i s Deirenem. Možná, že se tam s ním i potkáme, ale nemyslím si že by s námi putoval zase dál."
Podotknu a vlídně se usměju, protože Deiren byl fajn chlapík.
"A když nám tam nedokáží poradit vydáme se dál, je třeba najít draky a ochránit je jen nevím, kde by mohli být. Je to tak dávno co někdo nějakého viděl a mohl o tom někomu říci."
Povzdechnu a oči se mi zalesknou a proto rychle zamrkám a koukám zase před sebe.
"Já třeba ještě to štěstí neměl abych potkal za dobu své krátké vlády nějakého draka."
Dodám ještě klidně, i když je v tom slyšet záchvěv smutku.

Amiel

Když nakoukneš do místnosti klíčovou dírkou uvidíš jak tam je volný prostor a jak v kouzlení zápasí nejspíše dva studenti. Vypadá to dosti tvrdě a hluk, který se odtamtud line to potvrzuje.
"Pokud tě zajímá naše výuka nemusíš stát za dveřmi."
Ozve se laskavý hlas zevnitř nějakého muže, jako by snad věděl, že je pozoruješ.

Onyx

Popálíš bestii, která zařve a rychlým přískokem se dostane k tobě a uštědří ti ránu přes obličej pěstí. Lidé okamřitě reagují a do netvora se zavrtá několik letících kopí, které ho přinutí se stáhnout zpátky. Lidé pořvávají a začínají svého soka obkličovat jako by to byl lov na nějaké zvíře.
"Norene běžte do leva! JO přestě tam!"
Křikne někdo z druhé strany a obr začíná být značne nervozní.

Malari

Procházíš se právě pod horama, kde je krásné ráno ticho a klid. Víš, že v tomhle okolí se objevují trpaslíci, kteří vylézají z podzemí, ale nijak zvláště jste se nikdy nestřetli. Co je však podivné je hluk, který se ozývá z výše položených míst hor, zvuky se rozbíjejí o skály an ejspíše se tam něco děje a možná to bude i zajímavé.

Boj

Jak se ta malá verbež snaží s těm svýma šťouchátkama by mi přišlo směšný, kdybych před sebou neměl rozzuřený pytel jedovatýho smradu. Ve chvíli kdy se mi začali rozbíhat po stranách moje vrčení o stupeň zesílí. A kam asi uhnu když na mě zaútočí? Nemám chuť na někom z nich uklouznout.
Podvědomě švihnu ocasem bez zájmu, jestli byl někdo tak hloupý, aby se mu pletl do cesty. Zhluboka se nadechnu a vyplivnu krátký zášleh žhavého jedu, následovaný výdechem plnou silou do místa kam uhne.

Arvin

„ V tom máš pravdu, nedopadlo by to dobře, kdyby nás někdo přepadl.“

Zašeptám potichu a skousnu si ret. Pohladím po hřbetě Lorana a podívám se kolem. Zaposlouchám se do toho co říká o akademii. Tiše si povzdechnu a zadívám se mu do očí.

„ Jsou moudří, ale nemůžou vědět všechno… může se stát že ani tam nám neporadí, Arvine. Pak si budeme muset pomoct sami.“

Věž

Znovu se na dědu zazubím. „Dobře Dobrone.“ S tím jsem zabouchla. Dibron... kde jsem to jméno slyšela? Ale... možná, že jsem jen někdy potkala někoho se stejným jménem. Tohohle dědu bych si pamatovala.

Když jsem pak vyšla ven na průzkum... bylo ticho. Prázdno. Jak jsem šla moje kroky se rozléhaly, bylo to jako v jeskyni.
Vyšla jsem do dalšího patra a tam to bylo stejné až na jednu místnost vzadu.
Váhavě jsem ke dveřím přešla, rozhlédla se a pak přilepila ucho na dveře. Nevešla jsem, protože jsem měla obavy jestli se tam nestuduje a já nechtěla rušit.
Pak jsem nakoukla klíčovou dírkou.

Nalaya

"Každopádně nestrácejme na ostražitosti."
Podotknu nad věcí ohledně onoho špatného pocitu. Pak jen přikývnu a pobídnu koně po louce, aby jel dál.
"K akademii nevede naštěstí žádná cesta, takže bychom mohli cestou setřást případné sledovatele. Ano snad bude Dibron na škole a poradí nám."
Druhou půlku věty říkám asi více sobě, ale stejně nahlas.
"Nemám dobrý pocit."
Skousnu si ret, když na to pomyslím.

Amiel

Mág němě přikývne a ještě na tebe pohlédne.
"Jinak jsem Dibron."
Když zabouchneš uvědomíš si, že jsi to jméno už někde kdysi slyšela. Po nějaké době ti příjde nějaký mladík a připraví tě tepplou vodu a pak se zase vytratí.
Jakmle jsi vymydlená a připravená. Rozhodneš se pro další průzkum věže. Vyjdeš ven z pokoje a na chodbě je ticho jako v hrobě. Nakonec vyjdeš do druhého patra, které je skoro stejné akorát z jedné místnosti až v zadu se ozývají zvuky.

Onyx

Obr se po tobě s výkřikem znovu natáhne. Když provedeš svůj výpad obrovi se podaří vytočit takže mu tlapou rozsekneš kus hrudníku až bolesně zařve a rychle se otočí. Nyní jsi uprostřed ty, ale lidé tě obíhají a stavějí se ti po bocích.
"Ochraňujte Bloiduga!"
Zaburácí velitelský mužský hlad a prosvičtí vzduchem kopí, které se zabodne obrovi do ramene.