Andor.cz - Dračí doupě online

Věž

Vykulím pohled na pokoj. „To tu mají všichni takové pokoje? Sakra... že já se nedala na magii.“ Řeknu překvapeně.
Podívám se na mága. „Jasně že líbí.“ Usměji se, ale pak zavrtím hlavou.
„Ne. To bude všechno. Díky.“ Řeknu a nadšeně vejdu do pokoje, abych si to tam pořádně prohlédla. Postel s nebesy, zdobená pelest a podle mého odhadu bude peřina a polštář vycpaný husím peřím a ne slámou.
Na zemi byl koberec, skříň, obrazy.... páni. To musí být život.

„Super. Uvidíme se pak dě.... mágu.“ Tak nějak mi připadalo... že bylo neuctivé abych mu říkala dědo. Nakonec... on vedl tuhle akademii. Jeho studenti by asi čuměli, kdybych mu říkala dědo a nebylo by fér, abych mu podtrhovala jeho autoritu.
„Zatím. A nezapomeň na tu vodu.“ Usměji se a pak mu přibouchnu dveře před nosem.
Začala jsem si svlékat svou koženou zbroj. Posadila jsem se na postel, krásně měkká, ale věděla jsem, že se mi bude špatně spát. Jsem zvyklá na tvrdou zem. Z měkkého mě budou bolet záda. Ale i tak si užiji ležení na měkkém.
Vytáhla jsem mast, kterou jsem ošetřovala kůži zbroje, aby se tak rychle neošuntěla. Když jsem skončila nechala jsem zbroj a pustila se do meče. Kdybych se o své věci nestarala, musela bych si pořád kupovat nové. A na to nemám.
Mezitím přinesli vodu do vany a já se s radostí ponořila. Vzdychla jsem a ponořila se celá. Nejsem chlap... jsem ženská a jako taková mám ráda, když jsem čistá. Jenom hold v pohodě snesu když jsem špinavá a upocená kolik dní.
Umyla jsem se od hlavy k patě a oblékla se do čistého oblečení. To co jsem měla do teď na sobě jsem si ve vaně vyprala a pověsila.
Možná bych měla jít spát, ale byla jsem zvědavá jak to tady vypadá. Nebude vadit, když se trochu porozhlédnu. Znovu jsem si oblékla zbroj, připnula meč a vydala se na průzkum věže.

Arvin

„ Je to dost možné, vážně to bylo dost nepříjemné.“

Zadívám se na něj. Jeho poznámka o tom, že nemá tušení, kam se vlastně máme vydat, mě vážně dost zarazí. Chvíli na něj vysloveně zírám, než se nadechnu a zavřu oči.

„ Klid Nalayo.“

Pípnu si pro sebe a podívám se na něj.

„ Pojedeme do školy magie, dost možná by nám tam mohli trochu poradit.“

Řeknu nakonec a pobídnu koně tím směrem daleko rychleji. Nechci být u města moc blízko než se budeme muset zastavit, protože jestli nás někdo sledoval, mohl by nás velice rychle dohnat. Začínám přemýšlet o tom, že bychom měli sjet z cesty, bohužel si úplně nejsem jistá jestli by to bylo vhodné.

Boj

Chvíli lidi sleduju s nedůvěřivým údivem, hned se ale uklidním a výhružně na obra zavrčím. Aspoň je nebudu muset zabíjet. Tolik bych jich nedovedl sežrat.
Využiju jeho odlákané pozornosti a začnu se okatě přibližovat, připravený okamžitě odskočit zpět při jeho útoku. Tak zkus na mě dejchnout.
Jakmile útok přijde odskočím zpět, ale v okamžiku dopadu se odrazím jako na pružině přímo na obrovu hlavu, abych mu mohl zaseknout drápy přední tlapy pod bradu a svou vahou mu zlomil vaz.

Nalaya

Trochu znepokojeně upřu na Nalayu pohled a skousnu si ret.
"To se mi nechce líbit. Musíme si dávat pozor, třeba máš pravdu a někdo nás opravdu sleduje."
Odvětím a také se ohlédnu, ale samozřejmě ani mé ani její elfí oči nikoho nezahlédnou. Ze zamyšlení mne vytrhne až její otázka. Na chvíli se zamyslím a pak si povzdechnu.
"Tak to nemám nejmenší tušení kam se vydat. Snad bychom mohli jet ke škole magie, nebo do sousedního království někam.Nemám ponětí, kde bychom mohli najít zbývající členy naší skupiny, které potřebujeme."
Podotknu apobídnu koně zatím neurčitým směrem a proto jede jen pomalu.

Amiel

"Ano ano tolik.....Jistě, vež musí být prostorná studenti potřebují mnohé věci."
Usměje se na tebe a když se ptáš a studenty narovná se v zádech a upře na tebe pohled.
"Studenti jsou ve vyšších patrech a mají právě výuku. V tomhle patře jich je ubytováno jen pár a nechodí jich tu tolik v době studia, proto jsi žádné nepotkala."
Objasní ti to klidným hlasem a když nakoukneš do pokoje, který ti určil uvidíš, že je to tam překrásné, skoro jako pro nějakou šlechtu.
"Vanu máš v pokoji a teplou vodu ti zařídím."
Kývne klidně a usměje se.
"Snad se ti tu líbí. Potřebuješ ještě něco?"
Optá se tě a vyčkává.

Onyx

Obr si lidí moc nevšímá a upírá pozornost na tebe a hlídá si tě. Lidé se zastaví tak na 20 metrů od obra, tudíž tak 30 od tebe protože jsi ještě z jejich pohledu za obrem. Lidé vypadají pobouřeně a mají lesklé zbraně.
"Grethak! Zabijte Grethaka!"
Zakřičí jeden z lidí a vzduchem se mihne nablýskané kopí a zahryzne se obrovi do zad a ten zavrčí a trochu sebou trhne.
"Bloidug přišel chránit naší vesnici!"
Ozve se výkřik někoho jiného a lidé se hemží na své pozici.
"Pomozte Bloidugovi!"
Ozve se zase první hlas a lidé sborově zakřičí a vyletí nějaké další zbraně i když často minou.

Boj

Znovu uskočím stranou zelenému oblaku a čekám na přímý útok.
Přesně tohle jsem potřeboval. Mrzutě zavrčím, když zahlídnu ozbrojené lidi, jak se začnou houfovat. Proč se tu do toho vůbec pletu?
Pomalu začnu smraďocha obkružovat, abych ho dostal mezi sebe a lidi. Když budu mít trochu štěstí zaútočí na něj. Spíš po mě půjdou dohromady s tou shnilou bečkou. Znechuceně si odfrknu a čekám, co se bude dít.

Věž

Tiše hvízdnu. „Tolik? To je fakt město a ne městečko, jak na první pohled vypadá.“ Pronesu a překvapeně hledím za svým koněm, který sám odešel. Cože? Herka jde někam tak ochotně? Má mrzutá, tvrdohlavá Herka?
Zavrtím hlavou a následuji čaroděje. Když vejdeme do věže překvapí mě jak je to tam velké.
„Tyjo... a já si říkala, jak se do takovéhle věže vejde tolik lidí. Teď to už chápu.“ Rozhlížím se, ale žádné studenty nevidím. Trochu mě to zklamalo. Čekala jsem že tu všude budou lidé, mluvící spolu o magii, nebo si čtou knížky nebo se předvádějí jeden před druhém co se z magie už naučili.
Ale nikde nikdo.
„Kde jsou všichni?“ zeptám se a ani se zklamání nesnažím skrýt.

Odvede mě... někam. Tak nějak jsem nesledovala cestu a tak jsem nevěděla kudy jsme šli. Neměla bych se nechat tak rozptylovat.
Podívám se na dveře, za kterým by měl být pokoj. „Skvělé. Díky. A ještě... dá se tu někde umýt?“ zeptám se a otevřu dveře abych se podívala jak to uvnitř vypadá.

Arvin

Zadívám se na něj, když zaslechnu jeho nechápaví hlas. trochu se zamračím a dojedu mu k boku.

" Ve stínu, neviděl si ho, ale já ano... nevím kdo to byl... bylo to ale dost divné..."

Řeknu potichu a skousnu si ret.

" Možná jsem byla jen trochu nervozní z města a nic to nebylo, přesto se mi to moc nezdá Arvine."

Podívám se kolem a trochu podezřívavě se otočím. Jen koutkem oka. Pak se zase otočím zpátky.

" Kam tedy jedeme?"

Nalaya

Klidným poklusem vyrazíme s koňmi z branou ven. Zatím jedu s poklidem jen tak kam mne instinkt zanese, protože vůbec nevím kam jet. Upoutá mne až to co řekne Nalaya. Otočím k ní hlavu a zkoumavě se na ní zadívám.
"Jak to myslíš?"
Trochu se podivím.
"No jistěže je to možné lidé jsou tam na každém rohu takže nás mohl vidět v podstatě kdokoli. Pročpak se ptáš?"
Stále jí trochu nechápavě sleduji a čekám co se dozvím. Tohle mne trošku rozhodilo z míry, protože jsem takovou otázku nečekal.

Amiel

Koně jakoby instinktivně sami odejdou někam za roh a stařec se jen usměje a rukou otevře vyřezávané dveře a vstoupí do věže.
"Lidí ve městě? Ymmm bude jich asi pár tisíc a když by chtěla počty jen studentů a učitelů magie tak těch bude několik stovek."
Odvětí klidně a vevnitž věže vidíš že je to mnohem rozhlehlejší než se to může zdát z venku možná nějaká kouzla. Vede tě pak do prvního z pater věže a provede tě po patře k jedněm dveřím a ukáže na ně. Je to tu fakt veliké musí v tom být kouzla.
"Tady si odpočiň nikdo tě nebude rušit."
Usměje se a pokýve hlavou.

Onyx

Když se stáhneš potvora vycení tesáky a znovu po tobě máchne tlapou. Jsi naštěstí dost daleko. Pak zase vypustí ten smrad. I v tom puchu ucítíš a uslyšíš že se něco blíží do kopečku nahoru což je v celku zvláštní. Za chvíli uvidíš asi o 50 metrů dál jak se blíží skupina ozbrojených vesničanů.