Andor.cz - Dračí doupě online

Boj

Jsem mohl čekat, že se drápy přes ten jeho pupek nedostanou na nic důležitýho. Odskočím stranou, abych se dostal mimo dosah jeho útoků. Nepřehnal jsem to. Do skoku jsem instinktivně dal víc síly než bylo nezbytně nutný, proto ještě několik metrů kloužu, než se zastavím. Ne protiútoky budou bezpečnější. V bezpečné vzdálenosti si dovolím znovu rychlý nádech puchem mrtvol zamořenýho vzduchu.
Nic dalšího, ale nedělám. Jen čekám než vyrazí do útoku, přikrčený, připravený vyrazit. Jestli si odpustí ten dech, zkusím mu podtrhnout nohy ocasem. Jak bude na zemi tak si s ním už poradím.

Věž

Usměji se. „Já se nepodceňuji. Ale tak dobře. Ale pak neříkej, že jsem tě nevarovala.“ Pokrčím rameny.
Dovolí mi si u nich odpočinout, než mě zase vyšoupne na cestu.
Ale stejně je to vůbec celé divné, když sesedne také slezu a chytnu koně za uzdu.
Dá mi zásoby? Proč mi tak důvěřuje? Klidně bych si ty věci mohla vzít a na nějaký jeho poslání se vybodnout.
No hele... jsem pirátka, žoldnéřka... nebylo by to nic neočekávaného. No možná bych to i udělala, kdyby mě to jeho tajemné poslání nezajímalo. A já jsem hodně zvědavá.

„Kolik lidí tu žije? A kolik studentů?“ zajímám se a poplácám svého koně po krku.

Arvin

Na jeho mluvu moc nereaguju. Chci být už zase na volném prostranství, mimo zdi hradu. Nemůžu se už skoro ani dočkat až budeme z města pryč.

V tichosti se vyhoupnu do sedla a rozjedu se za Arvinem. Rozhlížím se kolem dokola, dávám pozor na svoje okolí. Přesto jedu přímo za ním. Nic neříkám, i když jakmile zahlédnu stín, trochu se zamračím.

Nakonec potřesu hlavou, přesto moje pozornost ožije ještě víc než předtím. Dojedu s Arvinem až k bráně a nadechnu se

" Velice dlouhá."

Přikývnu mu a zamířím si to branou s ním. Jakmile jsme z města venku, podivné tíživé napětí ze mě opadne. Na rtech se mi usadí jemný milý úsměv a hlavně se mi do očí vrátí uvolněnost. Jako bych tam ve městě byla zavřená jako ve zlaté klícce.

" Arvine? Je možné, že nás někdo ve městě sledoval?"

Otážu se po nějaké době cesty. Rozhlížím se kolem, občas si neodpustím i pohled vzad. Přeci jen to bylo ve městě trochu nepříjemné, pozorovat ten stín.

Nalaya

"Já vím já vím, ale prostě...."
Raději zbytek věty spolknu a připravím svého koně.
"Tak pojď Nykto."
Zašeptám svému vraníkovi do ucha a pohladím klisničku po hřívě. Pak jí vyvedu už připravenou ven ze stájí a postavím se vedle Nalay.
"Neměj strach jen se drž na hlavní ulici."
Odvětím a vyhoupnu se do sedla a pobídnu Nyx kupředu. Lehkým klusem vyrazím širokou dlážděnou ulicí a mířím k hlavním bráně. Jedu trochu napřed. Nalaya, která jede o kousek za mnou si může všimnout nějakého temného stínu v nedaleké boční ulici, který se mihnul, když okolo projížděla. Já si toho nevšimnul. Brzo jsme už u brány, kde se stavějí stráže do pozoru a otvírají bránu a přejí nám šťastnou cestu.
"Bude to dlouhá cesta."
Promluvím nahlas i na svou společnici, i když jsem to spíše řekl sobě.

Amiel

"Jo i tak se to dá říci, ale nepodceňuj se."
Odvětí s klidem a za vámi se brána zase nehlasně zavře.
"Ano to máš nejspíše pravdu měla by sis odpočinout."
Kývne stařík a vede tě pomalu městem. Brzo dojedete až k věži, ze které je cítit největší magie.
"Poskytneme ti jeden z našich pokojů a necháme tě odpočinout si a mezitím připravíme zbytek na tvou cestu."
Oznámí ti a u dveří do věže seskočí s koně.

Onyx

Když vyprskneš ohnivou kouli obr se pokusí trochu uhnout ale dost mu to ožehne bok těla. zařve v celku ohlušivě při tvém dalším útoku, když jej trochu škrábnou tvé drápy do břicha. Zlostně se na tebe podívá a z tlamy mu vyjde ta zalená pára. Je skoro jako kužel tvého plamene, který se plazí k tobě jako zlověstná chapadla smradu. Při tom vidíš jak má úplně zbělalé oči a s děsivým řevem se po tobě ožene silnou paží.

Obr

Tentokrát žáru ve svým hrdle nijak zvlášť nebráním, jen vyčkám než ta figura otočí pohled jiným směrem, zatímco se potichu zhluboka nadechuju. Jakmile se na mě nedívá zvednu se plynulým pohybem a vyšlu na něj plnou sílu mého dechu. Není to nijak koukavý útok, jako mají prý ohniví draci. Není ale o nic míň ničivý. Jedovatá pára vytryskne v mohutném proudu z mojí tlamy, na jeho okrajích se tetelí vzduch žárem.
Dál se nezdržuju ani nadechováním, drápy zadních nohou se zaryjou do země a mohutným skokem proskočím okolo něj zatímco mu pařáty jedné z předních tlap seknu po bachoru. Normálně bych mu jedním útokem prokousl hrdlo, tady si ale nejsem jistý jestli by mě to neotrávilo.

Arvin

Poslouchám. Dost dobře ho poslouchám.

„ Arvine, kdybych nepočítala s takovou možností, byla bych pěkně hloupá. Nemám strach ze smrti, je to jen etapa života, která nakonec dostihne každého.“

Pohlédnu mu do očí. Pak potřesu hlavou a podívám se na cestu. Zase si nejsem úplně jistá kam jít. Prostě je tu bludiště zdí a to je nepříjemné.

„ Dřív nebo později.“

Dodám nakonec polohlasně a dívám se na cestu dál. Když konečně dojdeme do stáje, vydám se rovnou k Loranovi, kterého rychle očistím a začnu na něj skládat cajky. Nakonec na sedlo upevním brašny i hůl a vyvedu ho ze stáje ven. Počkám až přijde Arvin a vyhoupnu se do sedla.

„ Budeš muset mě vést, ve městě se stále ještě dobře nevyznávám.“

Řeknu potichu a podívám se kolem.

Věž

Zamyslím se nad tím. No... bylo i víc druhý odolnosti. Jako třeba síla vůle. Na to je třeba taky jistá odolnost....
Zašlebím se. „Takže to jsme tvoje divoká karta? Hele nejsi moc náročnej. Já zase nejsem nijak velký terno.“ Viděl ve mě hrdinu? V ženský co byla většinu života pirát? Jasně... byli jsme lepší piráti, ale pořád jsme byli piráti.
Což není zrovna něco čím by se člověk chlubil poctivému člověku.

Zastavím svou herku před branou a pozvednu obočí. To tu bylo celé městečko? A on tomu šéfuje? Tak to je teda vlivnej děda.
„Jasně. Když už jsem se sem pachtila.“ Řeknu a vjedu dovnitř. Zvědavě se rozhlížím. Nikdy jsem nebyla tak blízko... no... prostě místu, kde je plno magie. Nejspíš tu bude spousta studentů co se učí magii.
„A kromě zásob. Můžu si tu někde i hodit chrupku? Jsem už vzhůru docela dlouho...“ Což byla taky jeho chyba protože mě pořád popoháněl už abychom byli na cestě.

Nalaya

Vidím jak Nalaya vychází a odpovídá na to co jsem jí řekl. Jen si skousnu ret a jdu o krok za ní a vážím slova.
"Já vím, jakou fyziologii mají elfové. Učil jsem se o vás a otec mi o vás hodně řekl. A nebojím se, že by tě skolila nějaká nemoc, ale spíše toho co může zabít každého."
Řeknu polohlasně a koukám před sebe.
"Vím, že máš mnohem více zkušeností než já protože jsi tu dýl, ale i já vím co dokáže i jen hloupá intrika. A někdy jsou zkušenosti k ničemu. Jsou situace na které se připravit nedá. A já bych si neodpustil, kdyby kvůli mě přišel někdo o život. Zvláště pak ty."
Mluvím stále polohlasně a bílý konec hole jemně klepe o kamennou podlahu.
"Co se týče koní. Ano pojedeme na nich, bylo by zdlouhavé jít pěšky takovou dálku."
Přikývnu a brzo procházíme síní a pak dál ven z hradu do královských stájí, kde je jak můj kůň tak ten od Nalay. Ještě nejsou připraveni ale to ten můj nikdy, protože jsem v podstatě jediný koho můj krásný vraník snese. Ostatní na něj raději nešahají.

Amiel

"Nenech se mýlit vzhledem slova. Nemusí se vztahovat jen k fyzickým věcem. Ale na to příjdeš časem už sama."
Usměje se a když mluvíš o lstivosti trochu pochmurní.
"Ano dá, ale je to vlastnost, která zlákáva ke špatným věcem."
Pak se ale usměje a zastaví se před mohutnou branou městečka, kde to nejspíše vede on.
"Ne zatím jsem nemusel. No pojeď na chvíli se mnou dovnitř potřebuješ něco na cesty, abys nejela takhle po lehku."
Usměje se a zaťuká holí na bránu a ta se nehlučně otevře a on vjíždí. Až za ní se na tebe ohlédne.
"Jedeš?"
Čeká až se konečně pohneš.

Onyx

Netvor se blíží, i když si ho na chvíli ztratil z dohledu slyšíš otřesy půdy, které se přibližují. Jde po tvých stopách a zanedlouho stojí na místě, kde se ztratily. Z blízky je snad ještě větší než se zdálo předtím. Je to tak asi 3,5 metrů vysoká trošku při těle obluda. V celku spoře oděná s pěknou řádkou ostrých zubů, něčemu zelenému na hlavě co by mohly být vlasy. Kůži má něco mezi zelenou a hnědou barvou takovou divně odpornou. Smrdí jako rozkládající se tělo a okolo se vznáší hnusný zelený opar. Rozhlíží se a hledá tě zatím o tobě však dle všeho neví. Jeho inteligenci je jen těžké odhadnout.