Andor.cz - Dračí doupě online

Noadost!!!

Kde jsou dva sodomiti? Co?
Než mi tedy dojde, že mě na první dobrou zaškatulkoval jako clena městské stráže - tedy samozřejmě že dalšího muže.
Nodovol, zmrdimile?

Tak či onak, chlapi přišli, naše pohodička je v hajzlu, naše krytí je v hajzlu a přepadnout je ze zálohy...
A já vím, že ho tvrdýho z toho co vidíš máš."
... Hahaha, tyvole, asi pořád můžeme!

Nutno říct, že jsou z toho docela v hajzlu, no a já se jim nedivím. Kdo tohle čeká? Tohle a drzýho Bastiana k tomu?
"No aspoň někomu," vypláznu špičku jazyka v drzé grimase a polechtám ho prsty, kde by slušná dívka neměla. Ale já stejně měla vždycky do slušnosti daleko. Ne tak daleko, jako moje věčně nadržená předkyně, to rozhodně ne - ale stejně!

Pak ale kluci místo do zbrojnice jdou do kanceláře za kapitánem, kde beztak měli i tak jít rovnou se ohlásit, než vyfasují převlek a ne ho krást, jak my před chvílí.

"No doprdele," vysmeknu se zpod Bastiana, odrazím od stolu rukou vytáhnu cestou na zápěstí skrytou čepel a vedena primárním instinktem, nehledíc na to, že je chceme živé, jednomu zarazím ostří do zátylku mezi obratle, kde se hlava připojuje na krk.

Když oni Sigizmund a Octo Berg rádi koukaj!

Někdy... Je možná lepší držet hubu a prostě jít dělat svoji práci. Pokud někoho zajímá, CO je náplní této "vaší práce," tak zabíjení. Je to zabíjení! Zabíjení lidí. Ne vyzývání k tomu, aby se přidali k nočním radovánkám dvou lehce podnapilých a velice nezbedných (zcela a v každé životní situaci!) assassínů.

I přes fakt, že jste oba dva krásní lidé a poté, co přes Bastianovo rameno vykoukne i Alessandra je jisté, že se o sodomity nejedná, ale jeden z vás je vskutečnosti ženou - nerozhodnou se přidat. Ať už je to ze strachu, že by všechny prostě jen nakonec beztak oprcal Bastiano a oni se pak cítili trapně, nebo z jiných důvodů - třeba proto, že zde dnes taky mají práci a to "připravit se na zabíjení," nezamíří k vám, ale jeden z nich se znechuceným výrazem, marně hledajíc jakákoliv slova odpovědi na prohlášení o tvrdých čurácích, udělá krok ke kanceláři velitele stráží a prudce je otevře, připraven si možná stěžovat na úroveň profesionality jeho a jeho mužů. Muže a ženy v převleku, nebo... Co.

Tak či onak, namísto zamýšlené stížnosti z něj vypadne jen "Dolce Maria la vergine," když zahlídne, co, nebo kdo, přesněji snad i KDO VŠECHNO je uvnitř.

Noc v Gubbiu!

Ježíš klid ženská, máme tady ještě práci!

Přestanu chvíli pracovat na kamufláží zástěrce, ale otočím se k nově příchozím.

"Nečum pičo. Běžte do té zbrojnice, a nebo se přidej. Ale nestůj tu jak tvrdej čurák. A já vím, že ho tvrdýho z toho co vidíš máš." A šibalsky na mluvku mrknu.

Funnytime in Gubbio!

Muži, mířící za kapitánem městské stráže, netušící zatím, že dotyčný je již po smrti (a to i přes fakt, že to byl docela milej chlapík!) na sebe nenechají dlouho čekat. Cvaknutí dveří je prozradí. Evidentně se ani nepozastavili nad tím, že venku nikdo není. Těžko říct jestli vůbec byli obeznámeni s tím, že venku ten strážný (jmenoval se Giotto a měl rodinu!) má vůbec čekat, nebo se s takovými detaily nikdo extra neobtěžoval.

Tak či onak, vcházejí do dveří, kde se následně zastaví.

"Bože na nebesích, to jsou DVA SODOMITI!" Užasne jeden z nich směrem k druhému.

Ono, dvě postavy, oblečené jako městské stráže, oddávající se vzájemnému polibku na dubovém stole je něco, co na jejich osobním bingu tohoto večera bylo hodně níz- no, je něco, co na jejich osobním bingu tohoto večera prostě a jednoduše asi spíš vůbec nebylo.

Má to výhodu. Nikdo si nevšiml cestičky krve z Giotta na zemi. A zároveň jsou oba asi dost odrovnaní nečekanou absurditou situace.

Kurvaco?

Rychle přemýšlím, co je pro tuto chvíli vlastně nejlepší možný postup, zatímco tak trošku vnitřně doufám, že to za mě třeba vyřeší Bastiano. Že má nějaký geniální nápad.
Máš nějaký geniální nápad, žejo?

Pro jistotu, kdyby neměl, sevřu v ruce svůj řeznický nožík. Spíš teda nůž, než nožík. Někdo tomu říká sekáček, ale podle mě to není úplně přesné označení. Já s tím teda převážně bodám.

Mohli bychom ustoupit do zbrojnice a počkat až tam vejdou a přepadnout je ze zálohy!
No jenže co když prve vejdou do kanceláře, se nahlásit a zjistí, že tu něco úplně nehraje? Pak už do zbrojnice ani nemusí jít.
Ale my poznáme, když se to stane! Protože jednak možná i něco řeknou a druhak, není to tu tak velký. Nejsi ve zbrojnici? Aha, jsi v kanceláři. Takže je stejně můžeme přepadnout ze zálohy, až to zjistí, žejo!
Nedechnu se, že ten geniální plán rychle přednesu, než tam bastiana zatáhnu za košili, ale... Ale...

Ale...

Che cazzo?

Prostě se ke mně uprostřed místnosti přitiskne a začne mě líbat.

Počkej, hrabe ti? Máme tady práci. Nemůžeme jenom tak... Oni jsou už za dveřmi, co když vejdou a... zacukám se, ale pak se zhluboka nadechnu nosem, nasaju vůni jeho po celé perné noci zpocených vlasů a rozhodnu se na všecko okolo vykašlat a poddat se polibku. Jen se natočím pro jistotu tak, abych v případě potřeby mohla co nejlíp zabíjet. Obejmu Bastiana okolo beder, zatímco v jedné ruce pořád držím nůž, ostřím od jeho zad, abych ho nepořezala.
Tak co už, stejně nemám problém je vyřídit. Jako každýho kdykoliv, ostatně. Jen mi to udělal trošku těžší.

Udělám dva kroky dozadu, ke stolu o který se opřu zadkem. Pořád po očku sleduji dveře, ale musím přiznat, že obecně vzato moje soustředění jde tak nějak do prdele.

Spíše Smrt v Gubbiu

Ztuhnu, když slyším kroky.

Samozřejmě, že sem už musí přijít a nedají nám žádný čas. Co teď? Nechat je dojít do zbrojnice, odkud nemůžou utéct? Ale zase tam je hromada zbraní, který můžou použít proti nám... Pff, vzít je do kanceláře? Ale co když se něco pokazí, protože otevřou dveře a tam hnedka bude vidět mrtvola. Kurva...

Jakožto král improvizace si řeknu, že asi nejlepší bude asi začít Alessandru líbat.

Takhle se ani nebudou divit, že nikdo nehlídal venku! Ha.

Tak tu přípravu zkraťme, protože lulw, noc v Gubbiu!

Netřeba odpovídat, Bastiano to samé slyšel pochopitelně hned ve chvíli, kdy to zaslechla i Alessandra - tedy těsně předtím, než něco řekla. Jsou to dvoje kroky, přicházející po cestě ke dveřím. Drobné kamínky, rozsypané po dlažbě škvčí, když po nich, dle zvuků dva lidé, šlapou. Slyšet jde i chůze, nevypadá to, že by se zrovna snažili být extra tišší. Minimálně tedy pri chůzi. Spolu nemluví, ani ničím neřinčí. Zase tolik pozornost asi nepotřebují.

Jak loni no. Hlavně aby plešoun zařídil makrely, ne jak na čarodějnice teď, tvl!

"Tak já nevím no," pokrčím rameny a zamračím se na něj trošku, že nejen nemá jed, ale ještě se okolo toho tváří, že to že já ho mám, je nějakým způsobem snad jakoby vadný!

"Já ho třeba nosím tam, jak nosím peníze, takže ho sebou mám." Odpovím a začnu prsty prohrabávat malou koženou taštičku na pásku, který patřil ještě k mému původnímu oblečení a kterým jsem si ovázala košili.
"Mě napadlo, jestli ho třeba nechceš a že bys pak jednoho-" v půlce věty se zarazím, když něco zaslechnu.
"Počkej, slyšíš je taky?"

On a Biskupová, no.

"A neštouchej do mě. Nejsem tvoje šťouchadlo."
"Jsi, hele." na důkaz pravdivosti svého tvrzení ho šťouchnu prstem znovu, tentokrát do boku. Z toho, že do mě zaryl prst on si pranic nedělám. Možná se trochu směju, že se přeci jen nechal vyprovokovat k tak dětské hře.
Hehe, Bastiano, hehe.

"Já hlavně vždycky všechno" podávám takhle," protože, jak nezapomene kdykoliv zmínit Beatrice, jsem 'posírač každé párty' no, ať už to znamená cokoliv."
"Guastafeste, Alessandra, sei un guastafeste!"
Hehe, Beatrice, hehe!
"Jít komukoliv žalovat, že o tom cokoliv víme, je prostě BLBEJ nápad a já s ním nesouhlasím. Zakazuju ti vlastně, abys to dělal. Poslední, co nám schází je, abys byl někde v žaláři - a zjevně tady dle kapitána docela letí právo útrpný. To není žádná prdel, musela bych se za tebou probít až bůhví kam a možná si k tomu přibrat i Fiorellu... 'žišmarja," předstírám upřímné zhrození se tou představou.

"Takže si tam prostě sednem a počkáme na ně? No co když ví, že tu má čekat jeden strážnej? Hm... Máš u sebe jed?"