Andor.cz - Dračí doupě online

Vesnice

Když ten neskutečný smarad zasáhne mý nozdry jen stěží potlačím nepřátelský zavrčení. Tohle je jejich problém. Začnu se otáčet k odchodu, ale ten smrad mě znovu zastaví. Jestli mě ta věc najde budu mít co dělat se ubránit, jestli mě ten puch neumoří dřív. Ale další krok neudělám.
Tohle není možný. Pevněji sevřu balvan v tlapě a začnu se stáčet do klubíčka, drápy na zadních nohách zaseknuté do země jak nejpevněji dovedu. To není kvůli nim, až je vybije půjde dál a otráví celý tohle území. Zvěř pomře. A já bych se tu nemoh už ani zastavit, aby to po mě nešlo. To neni kvůli nim. S touhle myšlenkou se roztočím z klubíčka a jako žívý prak hodím balvan přes údolí před tu věc, dřív než se dostane k vesnici.
Už v té chvíli jsem si skoro jistý, že to nezabere. V tomhle bude zamotaná magie. Ještě chvíli sleduju co dopad šutru s obrem udělá, připravený vyrazit vpřed.

Cesta

„Jsem jednoduchý člověk a mám ráda, když se se mnou jedná na rovinu.“ Pokrčím rameny.
Znovu se zadívám na věž. Akademie mágů? Co tady? Já bojuji... nekouzlím.
Pořád mluvil v hádankách, ale myslím, že prostě lépe to nezvládne... nebo nemůže jak říkal. No dobře. Pokusím se to skousnout.

Podívám se na něj. „Starými ctnostmi? A to jsou které? Čest? Spravedlnost?“ zeptám se.
„Hele nespletl jsi si mě s někým? Já jsem dítě pirátů. Jasně vychovali mě trochu jinak a nebyli jsme žádní krvežízniví piráti, ale i tak.“ Pokrčím rameny.
„Takže teď míříme do té tvé Akademie nebo jedeme jen kolem? Nebo ty tam zůstaneš a já jedu dál sama?“

Snídaně

Jakmile zaslechnu tiché vrznutí dveří, otočím k nim pohled. okamžitě se usměju, když vidím, kdo přišel.

" Dobré ráno."

Tváře mi maličko zrůžoví a na jeho pokynutí se usadím u stolu. Podívám se první na něj, pak teprve na prostřenou tabuli. Popřeju mu dobrou chuť a sama se pustím s elegancí do jídla. Nesním toho zase tak moc, přeci jen sem elfka a z těchto jídel si až zase tolik nevyberu. Přesto nic neříkám, snaží se a to se počítá, pochybuji, že by si vybral něco k jídlu on u nás. Přeci jen je to jiná země a jiná rasa.

" Je to tu rozlehlé, to musím uznat. Nebýt toho vojáka, který mě sem odvedl, bloudila bych po chodbách ještě teď."

Podotknu s úšklebkem.

" Tohle není les, abych se tu vyznala, tady mi toho moc stromy nepoví."

Upřímně se zasměju a po chvíli mi v ústech skončí další kousek ovoce, které vlastně tvoří celou mou snídani.

Když se zmíní o odchodu, pokývám hlavou. Úsměvná tvářička se mi během krátké chvilky změnila na celkem zadumanou a tentokrát už nemá pořádně co říct.

Snídaně

Se zívnutím se ráno probouzím se své komnatě a dojdu k umyvadlu a opláchnu obličej.
"Včerejší noc byla zajímavá."
Uvědomuju si, když se převlékám se své noční róby a obléknu zase všední obyčejné šaty. Nic moc královského takové v celku normální oblečení jako jsem měl minulý den. Připásám k pasu meč a vyrazím do síně. Vím, že snídaně již bude přichystaná dle mých instrukcí ze včerejška. Ještě mi trochu leží v hlavě náhlý odchod Deirena ale to už se nic nedá dělat. Brzo už vcházím nebo spíše nakukuji do síně, kde spatřím Nalayu. Těší mne, že se zde dostala tak rychle a nezůstala někde ztracená. Klidným krokem vejdu do síně a usměju se na ní.
"Dobré ráno."
Kývnu a rukou lehce pokynu k jedné z židlí.
"Usaď se jistě máš hlad."
Sám pak usednu na tu protější a s přáním dobré chuti začnu snídat.
"Dnes budeme muset vyjet."
POdotknu, když zrovna nejím.

Arvin a snídaně

Jakmile narazím na strážného oddechnu si. Vážně jsem ztracená ve změti chodeb. Začínala jsem už pomalu zmatkovat. Tohle není místo pro mě, tohle prostě není les a z toho jsem značně nervosní. Nechci udělat nějakou hloupost. Ne u Arvina. Nevím co udělat. Nevím vlastně co cítím, nejsem si jistá ničím. On mě políbil. Jsem z toho ne svá.

„ Děkuji vám. Vážně jsem ztracená.“

Povzdechnu si potichu a pousměju se. Vydám se za ním. To, že jsem v klidu dorazila na snídani je docela překvapující. Tedy ten voják mě tam odvedl. Jakmile tam zůstanu sama, porozhlédnu se kolem. Nechce se mi usedat ke snídani samotné, chci raději počkat na Arvina. Bude to lepší. Tedy pokud dojde.

Nalaya

Procházíš chodbou, ale po pár zahnutích ti dojde, že prostě nevíš už kudy dál a že ses totálně zamotala ve změtici hradních chodeb. Naštěstí tě zahlédne nějaký strážný a rychle dojde k tobě.
"Madam mohu nějak pomoci?"
Uctivě se ukloní a pohlédne na tebe. Když mu vyložíš že máš namířeno na snídani pokýve hlavou a ukáže rukou.
"Následujete mne prosím madam."
Provede tě pár chodbami a nakonec projdeš zase zdobeným průchodem a uvidíš malou skromnou snídani u menšího zrobeného dřevěného stolu, kde sice ještě nikdo není, ale jsou tam dvě vyřezávané židle. Vypadá to, že je to tu už vše připravené jen je otázkou, kde se zdržel Arvin.

Amiel

Stařík si jen povzdechne a pohlédne na tebe.
"Mladí jsou tak uspěchaní.
Nadechne se pohlédne směrem k věži.
"I tak se to dá říci. Tohle je akademie mágů a já jí vedu, ale to není důvod proč jsi tu ty. Ty tu jsi protože tě potřebují jiní, i když o tom ještě nevědí."
Podotkne a pomalu jede dál a chvíli se odmlčí.
"Tvá cesta povede ještě dál od této akademie. Hodně toho závisí na tvých rozhodnutích, ale když se rozhodně správně zachráníš více životů než si dokážeš přectavit a zažiješ věci o kterých se ti jen zdá. Nemůžu ti vše vyložit jednoduše jak bys ráda protože to ti, kteří maj vidiny budoucnosti nesmějí. Jen ti poradím řiď se starými cnostmi."

Onyx

Když nasaješ vzduch, zvedne se ti žaludek. Páchne to odporně. I močály oproti tomu mají krásný odér tohle je prostě hnus. Čím níž k údolí to je tím je to větší odhaduješ, že je to možná trošku větší než ty. Vypadá to na nějakého obra. Ale odkdy by měl obr takhle hrozně smrdět jako zdechlina v pokročilém rozkladu? Je to divné, ale je jasné že vesnice dole bude mít velké problémy a ty možná taky pokud si tě to všimne.

Vesnice

Potlačim podrážděné zabručení, když se mi do zorného pole dostane celá smečka té otravné verbeže. Tady je lepší se nezdržovat. Rychle prohledávám krajinu, abych našel jejich vyšlapaný stezky, kterým se později budu muset vyhnout.
Překvapí mě něco velkého na druhé straně údolíčka. Drak? Nasaju vzduch nozdrama, ale vítr vane špatným směrem, takže nic dračího pořádně necítím. Pro jistotu si poblíž vyhlídnu kámen velikosti selete, který si přitáhnu jednou tlapou blíž a pak se vrátím ke sledování vesnice.

Kdo ví kde

„Jo. Jo... a co kdyby jsi přestal mluvit v hádankách? Když po mě nechceš nic určitýho, proč jsi se za mnou hnal? A proč jsi tedy tak spěchal?“ přimhouřím oči, když uvidím v dálce věž.
„To je tvoje věž?“ asi ano. Je to přece mág... každý pořádný mág má svou věž.
„Nemám ráda, když nevím kam jedu. Vždy mám nějaký cíl, kterého chci dosáhnout. To období bloudění nazdařbůh mám už za sebou.“ Pohladím svého koně po krku.
„Co kdyby jsi mluvil na rovinu čaroději?“

Ráno

Můj pohled padá k oknu, hned jak na mou tvář dopadnou první paprsky slunce. Lehce se protáhnu a protřu si rozespalé oči. To už do mého pokoje vstoupí služebná. Zadívám se na ní a pousměju se. Požádám jí slušně o koupel a o čisté šaty, načež jí poděkuju a usměju se na ní. Pomalu se vytáhnu z postele a protáhnu se pořádně.

Jakmile je všechno připravené, Dojdu se umýt a převléknout abych mohla na snídani. Přijde mi, že včerejší večer byl jen sen, nic víc. Nevím jestli to tak je, ale rozhodně mám trochu zvláštní pocit v žaludku.

Nakonec se zeptám kam se vlastně mám vydat na snídani a zamířím si to rovnou tam.