| |||
Pozemky Kelly, Hillaris Plyšák si vynutil že třídního přesunou ven. Jestli na tom byl opravdu tak špatně že musel pryč úplně si nejsem právě jistá. Tak či tak se odplazím ven s Kelly. Každopádně na pozemcích se objevila další pekelná brána. Jen pro něj. Z jejich krátkého hovoru je zřejmé že si Kelly dělá opravdu starost. Tak možná to bude opravdu vážnější než se zdá. Nezajímá mě to ale dost na to abych se nad tím víc zamýšlela. Mě by jeho nepřítomnost vlastně mohla i docela hrát do karet, když na to přijde. Zůstávám jí nablízku, ale nechám jim trochu prostoru…pomyslně. Fyzicky nehnu z místa, to jen se tvářím že se mě to netýká a hlídám si vlka s rohatou. ta možná vypadá nevinně, ale tím to končí. Třídní mizí a s ním potom taky brána. Postupně odejdou i vlk s holkou a zůstaneme sami. To by ale bylo kdyby někdo nedělal problémy. Škytnutím to začíná, a brzy je proměněný úplně. Jediné čím si tohle zachránil je že si předtím udělal dobrý odstup od Kelly a neohrozil ji. Důvod jeho neschopnosti držet jednu podobu si odvozuji až ze slov Kelly. Na rozdíl od ní mi na tom nepřijde k smíchu vůbec nic. Prostě má hlad? Primitiv. Proč nic neřekl zajímá ale i mě. Nikdo mu přece nebrání aby se šel najíst, nebo se ozvat že má hlad. Vracíme se zpátky do školy. Já víc než po krvi toužím vrátit se zpátky dovnitř. Zpátky do tepla. Není zase taková zima… ale teplo mám pochopitelně raději. “Hmmm. Možná bych se něčeho napila” odpovím Kelly zamyšleně. Žízeň úplně nemám, avšak krve není nikdy dost. |
| |||
Bazén - Knihovna Cachtáni se v bazéně už asi bylo dost. Usoudím po…no kdovíjak dlouhý době. Hodinama se přitom fakt neřídím. Prostě až mě to omrzí tak je znamení že už to stačilo. To je jasný. Taky mi už nějakou chvilku vrtalo hlavou co že sem to chtěla udělat. Než vylezu z vody změním se zpátky do člověčí. Je super že mi oblečení zůstává. Jó asi už bych se nad tím nemusela tak rozplejvat ale pořád mě baví že se o to nemusím starat. No a protože se mezitím někam magicky vypařilo tak ho nemusím ani sušit. Ono by to stejně vyschlo raz dva, ještě kdybych to ofoukla ohněm páč by melo bejt i ohnivzdorný. Teď to zkoušet nebudu. Co kdyby náhodou. S upravováním se moc nezdržuju. Zapnu si jen tu sukni ať mi nepadá a vyrážím ze dveří. V chodbě se na chvilku zastavím a zvědavě pokukuju po rohaté co tam vymejšlí s holkama. Jako ty dvě už se dlouho neukázali, takže jim asi nebude zrovna dobře. Jako sem zvědavá jak to s nima je, ale asi ne tak abych se šla vyptávat. Však budou zas v poho. "To psaní. Jasně!" vzpomenu si najednou co sem chtěla dělat. Říkala jsem si přece že si konečně pořídím něco na psaní. Hrrr na to. Vyběhnu po schodech do přízemí. Naštráduju si to rovnou do knihovny. Protože tam maj knížky. To přece znamená že tam budou mít i nějaký nepopsaný ne? Takový co bych je mohla využít na zápisky. Nebo aspoň volný kusy pergamenu. Dveře sou teda dlst rozsekaný takže za ně vemu fakt opatrně. Aby to někdo nahodou nezkoušel hodit na mě. "Pěknej večír!" pozdravím brýlatou postavičku zvesela. "Potřebovala bych takovou pidi maličkost. Mohl byste mi dát nějakej zápisník? Jo a taky něco na psaní?" Opřu se lokty o pultík. Nějak šetrně, ať mu ho nezničím. |
| |||
Chodba 1. patro - Před učebnou 1 především Miko Spadne mi šutr ze srdce, když dostanu potvrzeno, že Gill je v pohodě. Chvilku na to dorazí zelenovlasej. Musim se uchechtnout nad tim, jak jinej přístup proti Rekkimu má, jak ho tak vidim a posloucham. Každopádně to tady všechno vyřeší, takže cajk. Kirie zmizí po jemným šoku na hodinu a za chvíli si to kolem štráduje i Gill. Vyprsknu smíchy, když ho vidim s tim monoklem. Když se ale zastaví uprostřed chodby, zamyšleně se zamračim. Budu muset zjistit, co se děje. To už mi ale Miko skočí na záda. Se spokojeným úsměvem po ní loupnu okem. Z procházející Ysey si nic nedělám, jen s tázavě přizvedlým obočím pozoruju ten její nenávistný pohled. Už by jí to taky mohlo přejít... Jakmile zmizí za rohem, vrátim se k tomu, co mi říkala Miko. Nejdřív si jí ale telekinezí přizvednu, abych jí mohl rukama podebrat stehna a chytit si jí tak na zádech. Má teď i tvářičku blíž, takže se k ní ještě jednou otočim a líbnu jí na rty, než se rozejdu k učebnám, kde máme hodiny. "Netušim, kdo to je, ale všim sem si ho už venku, než jsme šli do pokoje. Řikal jsem si, že se mi to jenom zdá, byl přece jenom docela daleko, když se skácel k zemi. Jestli si ho ale viděla taky a je mi fakt podobnej, řek bych, že máme co zjišťovat," pokrčim rameny a zastavim před její učebnou. |
doba vygenerování stránky: 1.5550818443298 sekund