Andor.cz - Dračí doupě online

Arvin - v zahradě

Sleduji jej a usmívám se na něj.
" Jsem sice unavená, ale procházka po čerstvém vzduchu mi jen prospěje." pousměju se na něj a ladným krokem vyrazím po jeho boku.

Venku se rozhlížím kolem a usmívám se.
" Velice krásná... " pousměju se na něj a zadívám se mu do očí.
" Možná by jste mohl někdy navštívit vy mě? Doma v elfském městě? Jsou tam krásné procházky po zahradách... nejenom v noci." stále se usmívám, pak s zase začnu rozhlížet.
" Kam vlastně budeme mít namířeno?" zeptám se po chvíli a znovu se mu podívám do očí.

Na cestě

Podívám se na čaroděje a zamračím se. „Ano... zvládnou ho pohřbít sami. Zvládnou se dostat do bezpečí. Mohla bych se s nimi rozloučit hned a tady. Ale mistře... jednu věc nejspíš nechápete. Tito muži jsou moje rodina. Kapitán a i ostatní... jsou jako mí otcové.“ Řeknu mu klidně.
„Musím...“ Odmlčím se a stisknu rty.
„Musím se s otcem rozloučit při náležitém pohřbu. Když to neudělám nebudu moci nikdy už klidně spát. Co bych to byla za dceru, kdybych se vykašlala na pohřeb otce?“ zeptám se ho.
„Nechci s ostatními zůstat. Na moře se nechci vrátit. Ale zůstanu s nimi dokud Kapitána nepohřbíme. Pak klidně můžu následovat ten osud o kterém jste mluvil.“ Pokývnu hlavou.
„Takže... můžeš jít s námi, počkat až Kapitána pohřbíme do moře a pak spolu vyrazíme tam... kam chceš abych šla.“ Pokrčím rameny.

Nalaya

Přelétnu pohledem Nalayu a její otázku a zároveň návrh a pousměju se.
"Pokud nejsi unavená a chceš pak mi tvá společnost bude ctí."
Odvětím klidně a ať už nakonec se mnou jdeš nebo ne zamířím do zahrad.

Za předpokladu, že se mnou půjde v zahradách se procházím.
"Je krásná noc."
Podotknu a pohledem sklouznu na Nalayu.

Amiel[font color=magenta]

Stařec si jen povzdechne a upře na tebe pohled.
"V bezpečív téhle době není nikdo a nikdy. Kapitána dokáží pohřbít i sami a čím dříve se nalodí a odplují co nejdál tím pro ně lépe a co se týká tebe Amiel."
Na chvíli se odmlčí a měří si tě pohledem.
"A je jedno jakou cestu si chceš zvolit ale dovede tě ke stejnému cíli jen rychleji nebo pomaleji s určitými následky a ano jsi důležitá ale jak to zjistíš časem. Rozhodnutí je natobě ale tvůj osud tě čeká, na cestě jinde a né s těmito muži."
POhlédne na tvou posádku a vyčkává.

[font color=gold]Sean

"Ano příteli pár jich je, ale jsou skrytá a jsou také elfí a žádné na tom není lépe než to naše. S nemrtvými potřebujeme pomoc už příliš dlouho se skrýváme. Možná bys mohl najít pomoc jinde třeba v jiném z království ikdyž naše smlouvy jsou již asi dávno padlé."
Mluví k tobě elf trochu bolestným ale stále vznešeným a zvučným hlasem. Je vidět že léta je poznamenávají i když životy jiných míjí.

Elfí město

Opět děkuji.
Zase poděkuju, tentokrát když se na mě přijde podívat. To děkování už musí být otravné.
Jo, je mi dobře.
Řeknu popravdě. Pak dostanu dotaz na cestu, kterou jsem se sem dostal.
Co mě sem přivádí ? To je těžká otázka. Prostě jen tak chodím po světě.
Vypovím svůj krátký příběh. Sice mi asi nebude věřit.. ale co nadělám.
Rád bych vám s nemrtvými pomohl, ale.. No, vidíte jak jsem napoprvé dopadl. Není tu kolem nějaké jiné město ?
Optám se na zdejší okolí.
Mohl bych naverbovat pár dobrodruhů, kteří by pomohli.
Navrhnu skromný nápad.

Arvin

Pousměju se na něj, když mi oznámí, že ho nezdrží doprovodit mě do mých komnat. Tiše našlapuji vedle něj, z lehkostí mladé elfky a princezny. Proč ne, když jsem ve společnosti krále. Ačkoliv lidského.
" Děkuji vám Arvine." šeptnu s lehkou úklonou, když se zastavíme u mých komnat. Chvíli se dívám na zdobené dveře, dokud se nezmíní, že se jde projít do zahrad. Se zájmem na něj pohlédnu a pousměju se.
" Kde jsou tu zahrady? Kdybych třeba nemohla spát, ať se nenudím v loži nebo nebloumám po pokoji." pousměju se na něj.
" Nebo bych snad mohla tentokrát doprovodit já vás?" usměju se o něco zářivěji, pobaveně. Kdo ví, třeba to přijme. Třeba mne taktně odmítne...

Nalaya

Přelétnu Nalayu klidným pohledem.
"Ne nezdrží. V noci většinou nepracuji."
Odvětím s mírným úsměvem a vedu jí k jejím komnatám.
"Cítím, že noc bude dlouhá."
Napadne mne a zastavím se u jejího pokoje.
"Tak jsme tady. Ráno pro tebe buď někoho pošlu nebo tě vyzvednu osobně. Určitě jsi unavená tak si odpočiň. Půjdu se ještě projít do zahrad."
Dodám k ní klidně a ještě chvíli se na ní dívám a pak se pomalu otáčím k odchodu.

Arvin

" Ano jistě. Máte pravdu." pokývnu hlavou a zadívám se stranou. Nemá cenu odporovat, lepší je ustoupit než se pohádat. Alespoň v některých případech, jako třeba teď. Bylo by to naprosto zbytečné.
Jakmile znovu promluví podívám se na něj. Už vztává, takže se rychle zvednu taktéž. Ani ne tak rychle jako s ladností a grácií mě vlastní.
" Pokud chcete a od ničeho vás to nezdrží, budu ráda, za vaši společnost." pousměju se na něj, celkem stejně laškovně. Raději ani nemyslím na to, co by mi provedli doma, kdybych se podívala stejným pohledem na člověka. To by bylo kázání a zakazování. Opravdu hodně. Jsem přece Elfská princezna. Já budu vládnout, když se s matkou něco stane. Nic se jí stát nesmí na takvou zodpovědnost mě sice chystají, ale... Nejsem si jistá že bych to snesla.
Úsměv mi zničeho nic zesmutní a pohled skloním k zemi. Tiše se rozejdu za ním do svých komnat. Už ani slovo neuvolním ze svých rtů ze strach, že řeknu něco smutného.

Útěk a stařík

Podívám se na staříka. „Ale? Opravdu? Nepamatuji si, že bych ti snad něco slíbila.“ Řekla jsem pobaveně.
„Navíc nehodlám chlapy opustit dokud nebudu mít jistotu, že jsou v bezpečí.“ Podívám se na chlapy, kterých zůstalo po čertech málo.
Ohlédla jsem se k městu, jak mohli tak rychle Kapitána oběsit? Podívám se dozadu, protože kapitánovo tělo bylo stále přivázané za mnou.
„Navíc musíme pohřbít kapitána.“ Stisknu rty.
„Ale co kdyby jsi mi konečně pověděl o co ti jde? Musí to být něco velkýho, že mě takovou dobu pronásleduješ.“

Nalaya

Nad její moudrostí se jen musím pousmát.
"Taktnost musí stranou. Naše cesta je důležitá a času není nazbyt. Neměj obavy nebude to nijak hrozné. A Deiren má jistě mnoho věcí na srdci také."
Podotknu klidně a když souhlasí s odpočinkem jen přikývnu a pomalu vstanu.
"Mám tě doprovodit do tvých komnat nebo najdeš cestu?"
Pousměju se laškovně a v očích mi hrají veselé plamínky.