Andor.cz - Dračí doupě online

Amiel

Když se ohlížíš vidíš že vás nikdo nesleduje. Stařec na koni tě přelétne pohledem.
"To není moudrý nápad Amiel. Vzhledem k tomu, že se vojáci mobilizují a dávají do pronásledování tvého přítele budou u pobřeží v blízkém okolí čekat. Nebylo by moudré, abys jim nakráčela do pasti. Tvůj přítel to jistě také ví a pokusí se dostat k pevnině obloukem."
Mluví stařec klidně a sleduje tě.
"Navíc myslím, že tví přátelé se již zvládnout vrátit na zpátky na svou loď sami. Tebe čeká jiná cesta."
Mluví v hádankách.

Kin

Brzo je tvá rána zhojená a za nějakou dobu se dostaví podívat se na tebe jeden z kněžích.
"Doufám, že je ti lépe dlaku."
Usměje se a jeho hlas je vlídný a líbezný.
"Nemrtví v těchto krajích se rozmáhají a není nikdo kdo by je zastavil ani my už na to nestačíme."
Povzdechne si zvučně elf.
"Co tě přivedlo vůbec do těchto končin?"
Optá se.

Ari

Elf se jen z pod kápě pousměje a přelétne tě pohledem.
"Ano s něčí pomocí by to bylo možná realnější jenže těch co by ti v tomto mocném kouzlu mohli pomoci není mnoho a většinou se dobře skrývají před většinou světa."
Odpoví a nad tvou otázkou chvíli zauvažuje.
"Doprovodím tě alespoň na okraj lesů. Je tu příliš nebezpečno."
Rozhodne se nakonec a pomalu vstane z větve neslyšně jako myška a projde se po ní ke kmeni.

Elfí společnost

"Já... nemyslela jsem, že bych to zvládla sama. To bych určitě nesvedla, ale... pomocí magie by možná..."
Chvilku zmlknu, když se elf ohlédne, ale zatím se kolem nic neděje. Jenže.. jak dlouho? Opatrně se zvednu, stejně tak zlehka protáhnu křídla, ty se pak lehce zachvějí, jako by se třásla, ale je to jen zbytek z protažení. Pomalu vytáhnu krk a nasaji vzduch, stejně tak několik úderů srdce poslouchám, zda les nepošeptá něco důležitého. Pokud ne, zadívám se zpět na elfa.

"Ty.. půjdeš se mnou, nebo se vrátíš?" je v tom jen lehčí zaváhání - musím si přeci umět poradit sama, i když vím, že lehké to rozhodně nebude. Napětí snad v každém svalovém vlákně je cítit víc jak dost, hůř se i dýchá a polyká. Stále naslouchám lesu, ale i svému společníkovi, který jím možná už dlouho nezůstane.
V hlavě stále zní hlavně jedna otázka: JAK nejlépe bych mohla pomoci? Přeci ne jen tím, že budu... utíkat?
Stejně tak nijak nedělala dobře myšlenka, že bych se měla co vzdálit, ale vlastně zcela opustit místo, kde jsem celý život. Pro náš druh je to nemyslitelné.

Útěk

Tiše zavrčím, už jenom tím, že mi řekl děvče mě pěkně dožral a tak jsem už sahala po zbrani, když si všimli chlapů. Chytla jsem rukojeť a povytáhla ho, když tu se objeví ten stařík a snadno přesvědčí ty idioty, že je to v pořádku. Váhavě se ruku stáhnu a poodjedu stranou, abych všechny nechala projít. Mhouřila jsem oči na staříka a pak jsem se rozjela za nimi s tím, že jsem se neustále ohlížela jestli nás přece jen nezačnou pronásledovat.
„To ušlo.“ Řekla jsem staříkovi což by se dalo považovat za slova pochvaly. „Hmm... díky. Dost jsi nám píchnul.“ Poděkuji.
Přesto se znepokojeně ohlédnu na město, musela jsem doufat, že se z toho Hergr dostal v pohodě.
„Musíme se dostat k moři. Takže nám nezbude než obejít město a tam počkat na Hergra.“ Řeknu všem.

Arvin - konec večeře

" Achtak." pousměju se, když mi objasní, že bude vládnout jeden z jeho rádců, poddohledem kapitána.
" U nás, kdyby matka musela odjet, pravděpodobně bych za ní pod dohledem rádců vládla já..." řeknu tiše a skloním hlavu. Jsem docela ráda, že jsem mohla jet a že matka zůstala doma. Aspoň sem poznala Arvina. Líbí se mi. Musím si to už přiznat, je prostě hezký a milý.
" Ano to máte pravdu. Měl by se jí účastnit, ačkoliv možná by bylo lepší probrat takové věci až po snídani ne? Z taktkních důvodů." upřesním a zadívám se na něj. Když se mi zahledí do očí, pohled mu opětuji, ale přesto znejistím docela dost.
" Odpočinout, to je také pravda, dnešní den byl docela únavný a ten zítřejší bude jistě také." řeknu tiše, přesto se nezvedám. Nesluší se abych vstala první.

Nalaya- Večeře

"Ano já vím, nejspíše bude vládnout dočasně některý z mých rádců za dohledu kapitána mých palácových stráží."
Odvětím klidně a kývnu sloužícímu a ten začne zbytek jídla někam odnášet.
"To, že Deiren snídat nebude vím. Ale nejde o snídani ale to, že u téhle porady by měl být jakožto jeden z těch kterých se to týká."
Objasním a přelétnu Nalayu pohledem.
"Bude to dlouhá cesta."
Napadne mne a podívám se Nalaye do očí.
"Dnes by sis měla odpočinout a to pořádně, protože bude to bude ještě náročný den zítra."
Podotknu s klidem a vesele jí sleduju.

Arvin - večeře

Občasně se podívám na Arvina co dělá, trochu ho zkoumám - hodnotím i když skoro nevědomky. Podvědomí si o něm zkresluje obrázek, jaký je, když asi začne důvěřovat opravdu hodně. Ke konci večeře než promluví se skoro usmívám nad tím pohledem. Matka už by se neudržela a já bych schytala za takové chování pár pohlaků. Samozřejmě. Nakonec odvracím pohled do svého skoro prázdného talíře a potichu si povzdechnu.
* Neměla bych myslet na žádné hlouposti. To přeci nejde.* povzdechnu si v myšlenkách a s tím talířek kousek odsunu, víc jíst nechci.
Jakmile promluví, pozvednu k němu pohled a zadívám se mu do očí. Vyslechnu si celou jeho řeč. Plánování věcí, dalo se čekat, že mi to oznámí dříve než ostatním, přeci jen jsme v podstatě sami.
" Ale jistě, to je důležité. Země by neměla zůstat bež vládce." pousměju se na něj.
* Ještě že matka nechtěla nikam jezdit. * oddechnu si v myšlence a zakoukám se na sví ruce složené na klíně.
" Mimochodem, Dreiren stejně asi nebude snídat, řekla bych." podotknu a usměju se laskavě něj.

Nalaya-u večeře

Jen přikývnu a usednu. Nandám si poskromnu jídla a začnu jíst nejprve ovoce.
"Sloužící toho zase přinesli jako pro půlku města."
POvzdechnu si v duchu a přitáhnu si za ramenu jednoho sloužícího a tiše mu do ucha pošeptám.
"Co zůstane po večeři rozdejte lidu už tak jsou pro něj těžké časy."
To co jsem říkal nebylo slyšet jen sloužící to slyšel. A za chvíli nato odešel. Pak se věnuji Nalaye. Na to že jsem dospělý muž toho moc nesním.
"Zítra nejspíše opustíme město, ale ještě před tím si musíme promluvit znovu s Dibronem a navíc musím určit, kdo bude zatím vládnout za mne."
POdotknu plán na další den.
"Ale to vše se dozvíte ty i Deiren až u snídaně."
Pousměju se a založím ruce na stole a sleduju Nalayu.

Sean-elfí město

Neznámý na tebe pohlédne z pod kápě.
"Ano jsi dlak a jsi také ten kdo potřebuje pomoc. Neboj se les nám šeptá, kdo chodí po jeho půdě."
Podotkne klidně muž a to už přibíhají dva nějací elfové v zeleném rouchu a prohlížejí tě. Něco si mezi sebou poví v jejich jazyce a pak pohlédnou na toho muže.
"Není to vážné brzo bude zdráv vezmeme ho k nám do chrámu."
Řekne kněží a neznámý jen kývne hlavou a kneží se naloží na nosítka a pronesou městem pár ulicemi až do honosného chrámu, kde to vypadá nepopsatelně krásně a tam tě uloží na jedno lůžko. Pak jeden z kněžích začne zaříkávat a kouzlit rukama a ty cítíš úlevu a jak se tvá zranění hojí.

Ari-s elfem

Elf se jen zvonivě zasměje.
"máš zajímavé nápady to vskutku. A co se letu týče ano zde to nebude možné musíš se dostat z lesa. Odtamtud již bude let možný."
Přikývne a houpe nohama.
"A ohledně té změny podoby.....no je to možné, ale je to složité a umějí to jen ti nejlepší. Nebylo moc draků co by mohlo měnit svou podobu."
Objasní elf.
"A nemrtví nehladají přímo tebe hledají všechny draky a hubí je což je otřesné."
Dodá a rozhlédne se kolem. Zatím jste v bezpečí.

Amiel

Dojdeš tedy úspěšně až k bráně kde jsou 4 strážní. Nedůvěřivě na tebe koukají, když říkáš aby odešli.
"Ty nás nemáš co poučovat děvce. Máme své rozkazy a jediný od koho je přijímáme je náš lord."
Odpoví jeden ze strážných. Všichni mají pevné kovové zbroje a halapartny. Dostat se přes ně nebude lehké. Mezitím je už slyšet dusod nohou tvých přátel, když se noží z uličky.
"Cože?! Vězni prchají! Ihned zpusťte poplach!"
Křikne strážný, ale pak se zarazí, když běžící muže přejede starý muž s holí na vraníkovi a zastaví před nimi.
"Mámsvé rozkazy z vyšší míst a tito vězni jak ty říkáš mají být transportováni za mého dohledu."
Podotkne stařec kterého jsi potkala již dříve.
"Já...já..."
STrážný je zmatený a starcova hůl jemně zasvětélkuje.
"Rozumím dobrá otevřít bránu."
Křikne strážný a brána se pootevře, a zavře se až ty, ten stařík a tví lidé projdou.

Útěk ze žaláře

Nechám chlapy utíkat, já ještě rychle skočím pro svého koně a brzy je dojedu. Uslyším jak jeden řekne, že brána bude hlídána.
Zamračím se a zapřemýšlím jak tohle vyřešit. Pak jednomu z chlapů hodím dýku, aby aspoň jeden byl trochu ozbrojený.
„Pojedu napřed a nějak to s bránou vyřeším.“ Řeknu jim. „A dávejte pozor. Nepouštějte se zbytečně do šarvátek, snažte se tomu vyhnout.“ Řeknu jim a pobídnu koně dopředu.
Zkusím je ukecat ať běží na pomoc, ale jestli se rozhodnou nejít budu se jich muset zbavit silou.
Projela jsem branou, pak ale zastavím a otočím koně abych na stráže hleděla.
„To tady postáváte když se na město útočí? To si snad myslíte, že do města někdo bude chtít, když se do něj střílí z děla?“ zeptám se rozhněvaně.