| |||
VT01 - Společenka čarodějů Chrys, kdokoliv cestou, Raziel Naposledy se otočím ve dveřích na profesora. Vyseknu mu hlubokou úklonu. "Ještě jednou děkuji!" Pak už se spokojeným širokým úsměvem vykročím ze dveří. Tohle chce dát zprávu rodině. A užít si to. No teda. A že to nijak nejde. Otec by měl vyhodit všechny léčitele. Znovu si promnu široký masivní náramek z krystalů. No tedy. Zahnu do chodby ke společenské místnosti. Ušklíbnu se. "Zdravím. Tak co, takhle už byste meč netasil?" Usměji se na něj. Rozhodně nemá šanci mne takto poznat. |
| |||
VT01 - chdoby - společenka čarodějů Po tom co jsem obdržel zprávu o tom, že si musím nahradit jsem vůbec nevěděl co se děje. Jako bych zamrzl na místě a nevnímal okolí. Při tom se mi na mysl dostaly zase ty hrozné věci co jsem viděl v té trhlině a proto jsem vůbec netušil, co se kolem děje. Jen se děsil. Jakmile jsem se "probudil" v tělocvičně už nikdo nebyl a viděl jsem chodbou odcházet ostatní co byli na hodině. A já sem vůbec nevěděl co teď dělat. Jediná hodina dnešního dne za mnou. Jsem tu teprv chvíli. Nikoho tu neznám, ani nevím kde co je. Nevím v podstatě nic. Proto se vydám za posledními odcházejícími a jen tak je sleduji a rozhoduju se co budu dělat. Naštěstí mě z tohohle problému dostane myšlenka, že jsem byl přidělen ke koleji čarodějů a že tu je společná místnost pro tu kolej. Zase jsem si jakoby zázrakem vzpomněl kde ve škole je. Dneska mi to pamatování mapy jde lépe než obvykle. Takže jsem upustil od sledování spolužáků a vydal jsem se na onu společnou místnost. |
doba vygenerování stránky: 1.3493931293488 sekund