| |||
Chodba v 2. patře před kabinetem Sinead, Shrey Vrátím se ke své práci. Uběhne hodina a já se podívám na hodiny. Měl bych najít ty dvě studentky. Nicméně jsem zrovna uprostřed práce, takže to ještě odložím, najdu ji až posléze. Po další hodině ale ucítím divné myšlenky, které se rapidně blíží. Pak to doprovodí škrábavé zvuky. Odložím pero a zvednu se z křesla, abych se zašel podívat, co se to děje, to už ale ty dvě mysli cítím přímo za dveřmi. Přejdu tedy jen ke dveřím a otevřu je. Zamrkám, když mám před sebou dračí čumák s fialovou koulí na křečka s myší uvnitř. Nehledě na to, že cítím dost krvelačný proud myšlenek. Zapátrám pod nimi a objevím Shrey. Tázavě povytáhnu obočí. Ustoupím ze dveří a položím ruku na zeď. Kabinet se rozšíří o velikou plochu o velikosti Sin a dveře jí umožní průchod. Zavřu za ní dveře, které se vrátí do původní velikosti. "Co se stalo?" Zeptám se prostě, protože se mi moc nechce ani jedné se vrtat v hlavě. |
| |||
Pozemky - škola - Oranilův kabinet Shrey, Oranil a ten, kde si všimne obrovského draka ve škole Docela mě potěší, že nezačne dělat blbosti a při letu ke mně sem tam dolehne nějaký útrček mučení z její hlavy. Když se na to zaměřím, tak musím popřemýšlet, jestli si tolik nepamatuje mojí lidskou podobu nebo jestli jde o někoho jiného. Zajímavé. Přistanu před školou a bez váhání zamířím dovnitř. Zároveň se snažím vypátrat kde je Oranil. Nezmenšuju se a mám pocit, že škola uhýb nějak méně ochotně než obvykle, ale to se mi může zdát už třeba jen proto, že normálně jsem mnohem ochotnější se zmenšit sama. Sakra, tahle si odřu šupiny a fakt nevim, kdo mi je teď bude mazat. Ne zrovna příjemně se dostanu až před dveře jeho kabinetu, abych zjistila, že nemám jak zaklepat. Hlasitě zavrčím a v okolí nechám zaznít myšlenky. Ťuk, ťuk, ťuk. Pokud se ani po tom Oranil neukáže, zkusim čumák, drápy a nakonec se pokusím dveře vyrazit, ale doufám, že k tomu se nedostanu. |
| |||
Môj strom v dohľade Tortunovej hájenky ...s božou pomocou nikto... Nedá sa ani vyjadriť ako to vo mne vrelo keď som dopadla na zem. Vďaka mojej prezieravosti som mimo doškriabaných dlaní labiek nemala mimo troška otraseného žalúdka a riadne otrasenej dôstojnosti takmer žiadne iné zranenie. Aspoň som zistila zaujímavý fakt- myši znášajú pád z výšk rozhodne lepšie ako veľké tvory, pretože aj keď štít pohltil väčšinu kinetickej energie pri dopade a telekineticky som sa udržiavala ako tak v bezpečí, trošku som sa pokotúľala a momentálny tvar tela a kožušina to clekom efektívne dotlmili. Práve kvôli predtým zraneným rukám, ktoré sa preniesli aj do tejto podoby, mi ale presun trvá dosť dlho. S orientáciou som nemala problém, proste som išla smerom kde som cítila najviac energie- to bola škola. Rozhodne som ale nemierila do nej. Čo by som tak robila v tejto podobe, keď najbližšiu hodinu som mala boj z blízka? Okrem toho, určite sa nikomu ďalšiemu neukážem takto. Prvú hodinu čo kráčam to vo mne stále vrie, pištím, fŕkam a v duchu vymyslím za ten čas presne stodvanásť spôsobov ako by som tej kurvičke ublížila. Na najbližšej hodine mučenia ktorej budem schopná sa zúčastniť by bol na mňa profesor hrdý keby ich na nej môžem predviesť. Takisto nadávam drakovi v sebe, prečo dočerta sa teraz chúli kdesi v kúte môjho ja a čuší. Určite sa ohromne baví, hovado jedno. Malej čupke prišlo čosi z nej na pomoc keď som nebola už v amoku, spomenula som si ako sa jej energia mierne zmenila v základe a ako narástla, bolo to ako keď som stretla Modrého. Bol to Gerrir, ale nebol to on. Bola som si istá, že môj drak by vedel pokojne proti nej niečo spraviť, alebo ma dostať aspoň z momentálnej šlamastiky, ale vytrvalo ma ignoruje. Druhú hodinu môjho "putovania" nie som nasratá o nič menej, len už časť mozgu venujem premýšľaniu, čo s touto situáciou. Rozhodnem sa utiahnuť do svojho útočiska- strome, na ktorom som si postavila svoje útulné miestečko a gratulujem sama sebe, že som ho postavila v dostatočnej vzdialenosti aby mi ho Sigi nespálil. Vydriapať sa po kôre hore je síce trocha náročné, ale s pomocou telekinézy to zvládnem. Tak sa schúlim do stredu a chvíľu pozerám na lebku s parohami od jeleňa, ktorého som zabila a potom ju sem vyvesila, a predstavujem si hneď vedľa nej hlavu tej mátohy. Potom sa už začnem sústrediť a snažím sa v sebe, vnútri zachytiť cudziu energiu, ktorá mi toto spravila, hocičo čo tam nemá byť, a poprípade to svojou energiou skúsiť nejako vypudiť alebo zlikvidovať. |
doba vygenerování stránky: 1.0961282253265 sekund