| |||
Dvůr Yqi, May „To je možné, ale ani drak není horší než já.“ Pokrčím rameny. Moje moc mi dává velkou sebejistotu, co se týče toho, že by mi někdo mohl ublížit. Všimnu si, jak dívka rychle odvrátila zrak a trochu zrozpačitím. Vždyť to byla jen pusa... a dokonce jenom na ruku. Ale no tak, co to tu se všemi je? Pak ale prohlásí, že patří k dlakům a já tázavě kouknu na Yqi. „No, při nejhorším se můžeme ztratit společně, pokud tedy chceš.“ Znovu se pokusím o úsměv, ale mám pocit, jakoby to moje tvář zapomněla. Tohle není dobré. Asi mi nezbude jiná možnost, než si promluvit s tím profesorem. Ale teď ne. Až budu mít hlad. A nebo radši vůbec? Co kdybychom se raději nejprve zeptali ošetřovatele, co se stalo s Yqi? |
| |||
Dvůr Sigi, Yqueuas Pohledem přeskakuji z jednoho na druhého a zpět. Když Sigi přitáhne Yqi k sobě... No raději zrak odvrátím úplně. Teprve na pro mě určený dotaz zareaguji. „No... “ zvednu desky s informacemi a hledám informaci. „Dlaci, Dívčí pokoj jedna“ přečtu informaci. Jak zřejmé... Vlkodlak bydlí v dlacích. Počkat! To znamená, že jsou i jiní měňavci? zauvažuji nad pojmenováním koleje. |
| |||
Dvůr Sigi, Mayli Chytí mne za ruku a přitahne. Nestihnu si luk přechytit do druhé ruky, takže když se ho dotkne, luk zmizí. Povzdychnu si, ale nechám to být, jsem ráda, že jsem mu blízko. "A kdyby ona nám? Tady dokáže kousat cokoliv. A vraždit." Namítnu trochu pobouřeně, ale nic víc nedělám. Pak ale zamává rozvrhem. To znamená, že musela souhlasit s tím, co se mě snaží ten rohatý profesor naučit. Teprve teď se skutečně uklidním. Minimálně by jí to mělo zpomalit, takže se stihnu bránit. Vzpomenu si, jak jsem naklepala na hodině zadek tý plánici a na tváři se mi na chvíli dokonce objeví spokojený úsměv. |
| |||
Dvůr Yqi, May Tak nějak už znám kentaurku nějakou dobu, takže tuším, co se jí honí v hlavě. Radši jí tedy ruku pevněji chytím a přitáhnu si ji blíž. Pokud mi nebude chtít minimálně vypíchnout oko lukem, tak by ho měla nechat zmizet. Pokud se tak stane, jemně jí políbím hřbet ruky. „Byl by z toho problém, kdybys jí ublížila, pro nás pro oba.“ Kývnu k Mayině ruce, ve které zvedá dobře známý rozvrh. Když jsem si trochu jistější, že nehrozí akutní nebezpečí, alespoň z naší strany, z její mě moc netrápí, znovu věnuju pozornost rusovlásce. „Neboj, tvoje věci budou pravděpodobně už ve tvém pokoji. Pokud mi řekneš, kam patříš, třeba ti pomůžeme najít kde to je.“ Sice se tu stále pramálo vyznám, ale třeba to klapne. Na upírku ale nevypadá. |
doba vygenerování stránky: 1.6099560260773 sekund