Andor.cz - Dračí doupě online

Trnín

Podezírám tu starou bylinkářku, že se snaží být přehnaně dramatická. Pokud se na to podívám čistě logicky, její věk naznačuje, že ji čeká jen několik dalších jar. Její tón a výraz však jsou přesvědčivé v tom, že by dokázala zasít semínko pochybností, které by mohlo časem přerůst v paranoiu. Možná byla kdysi herečkou či tanečnicí.
V hrsti? Možná. Vzhledem k mému stavu si nemohu nyní příliš vybírat. Ty sice máš hodně rad, ale nic, co by mi reálně mohlo pomoci. začnu znovu oponovat tomu otravnému hlasu ve své mysli a dávat mu tak zbytečně víc pozornosti, než je nutné.

,,Děkuji, podívám se za nimi. Třeba jim budu moci nějak pomoci i v tomto stavu." dlouze se nadechnu, abych si trochu urovnal nastálou situaci v hlavě. Že bych někde potřeboval složit hlavu je logické, na to jeden nepotřebuje moc přemýšlení. V kontextu její štědrosti je její snaha vystupovat záhadně, až děsivě, poněkud ironická. Možná se tak jen na stará kolena snaží zabavit? Nakonec, není to žádná ježibaba, která by žila v lese v chalupě na ptačím pařátu.
,,Jsem vám vděčný za pomoc. Třeba se časem nahodí příležitost, jak bych vám to mohl oplatit." vstanu ze stoličky a opatrně se začnu znovu oblékat. Uložím si věci, které mi stará paní darovala. Kolik tak může být hodin? zalétnu pohledem k oknu, abych zhodnotil, jaká je denní doba.

První poznání

Lenora

"Tak fajn....hrrrrrhhhh.....dělej!"
Zasténala, když se vytáhla na nohy a podepřela a pak se letmo ohlédla na svého společníka, který dalšími stíny porcoval nemrtvé, kteří se moc přiblížili.
"Vždyť už jdu hlavně se připrav!"
Oznámil mladík, otočil se a rozběhl se směrem k vám.
"Sheroshka silma ech gramhel!"
Natáhl za běhu ruku před sebe a jen pár metrů před vámi se zavlnily stíny vytvořily jakýsi temný tunel.
"Drž se."
Upozornila tě dívka a jednou napůl volnou rukou nakreslila tobě neznámé magické gesto.
"Rychleji, než vítr."
Zamumlala a pak vkročila do stínů. Od jejích nohou se zablesklo magií a tobě se zvedl žaludek tím, jak se najednou vše okolo tebe rozmázlo a začalo rychle pohybovat. Zahlédla jsi, že za vámi letí jakýsi stín. A pak flup. Byli jste ze stínů venku. Další nával žaludečních šťáv. Tohle bylo fakt zvláštní cestování. Stále jste byli v lese, ale po nepříteli ani vidu ani slechu. Dívka ti pomohla sednout na padlý strom a pozorovala tě zvláštním pohledem.
"Už jsi jí to řekla ségra?"
Koukl na ní její společník, kterému na tváři pohrával spokojený divoký úsměv.
"Ne ještě ne, kdy asi tak ty troubo jeden."
Zamračila se na něj dívka nespokojeně. Mladík se zeširoka usmál a koukl po tobě.
"Myslím, že teď jsme vyrovnání teto."
Mrkl na tebe a vydal se obhlédnout blízké okolí. Dívka po něm vrhla trošku zoufalý pohled a pak si mírně povzdechla.
"Je to už docela doba, co jsme se viděli naposledy."
Poznamenala a dřepla si před tebe.

Trůní sál

Nalaya a Laeron

Trpaslík Horgal si přeměřil Nalayu zkoumavým pohledem, pak nespokojeně mlasknul.
"Tak mocná a tak špatně připravená. Kdybys navštěvovala školu mágů, tohle by se ti nestalo."
Zavrtěl hlavou a pak sáhl do vaku u pasu a vytáhl z něj dřevěnou krabičku.
"Použij tohle, než si s tím ublížíš. Uchová to v bezpečí, tedy uchová to v bezpečí od toho tebe."
Podal jí krabičku z rudého dřeva, nevypadala, nijak magicky, ba dokonce velmi obyčejně. Znovu se na elfku zadíval.
"Hmmm odvážné, ale velmi unáhlené rozhodnutí. Řekl bych, že v největším bezpečí budou teď s námi."
Těžko říci, co v tuto chvíli přesně kritizoval.
"Nespěchej pořád tolik. Kdo spěchá brzy zakopne a rozbije si čumák."
Upozornil Horgal, než zamířil ven. Ve městě panoval zmatek. Spousta míst, kde ležely desítky, nebo stovky raněných. Muži a ženy, kteří mezi nimi přecházeli, starali se o ně, hledali své příbuzné a milované. Strašlivá spoušť. Leč mohla být bitva vyhraná stejně za ní byla zaplacena opravdu vysoká cena.

Laeron se mezitím vznesl k obloze, aby si prohlédl bojiště a zkusil najít lidského krále. I na bojišti to bylo hrůzostrašné. Bezpočet těl rozesetých před městem, nebo v jeho blízkém okolí ať patřily kterékoli straně. Velká rána pro les, ale les se snad zahojí. To elfí lid dnes utrpěl opravdu těžké ztráty.
Boje již téměř ustaly, většina se jich přesunula do lesa, kde zbytky nepřátelské armády pobíjely skupinky odvážných obránců, kteří se jali je pronásledovat. V blátě uprostřed bojiště ještě stále ležela špinavá královská standarda ale po Arwinovi, nebo královně nebylo ani vidu ani slechu ať se rozhlížel Laeron sebelépe.

"Hlavně klid děvče. Válka je vždy chaos a chvíli trvá, než se uklidní."
Uklidňoval za chůze Horgal, když jste měli možnost pozorovat všechny ty hrůzy.

Trnín
Zumishi

Stařenka ti věnovala jeden moudrý ale velice záludný a tajemný pohled.
"Neboj se chlapče. Až přijde čas vyzvednu si u tebe svůj dluh."
Potřásla hlavou. Znělo to na jednu stranu velmi dobře, protože co by tak mohla taková stará kořenářka chtít? Navíc se toho ani nemusí dožít. Na druhou stranu ti něco říkalo, že to nebude jen tak samo sebou.
"A má tě v hrsti ty tupče. Upíše si tě kdo ví k čemu!"
Ozval se opět po delší době onen nepřívětivý hlas, který tě zaškrábal v mozku.
"Pokud hledáš kde hlavu složit, zkus to dole na vsi u Janků. Vedou malou putyku a občas nechávají pocestné přespat. Jsou to dobří lidi, když jim oplátkou pomůžeš určitě pro tebe najdou i něco teplého do žaludku."
Navrhla ti bylinkářka, jako by snad v tobě četla, jako v otevřené knize. Přejel ti z toho mráz po zádech. Ta milá babča byla v určitém úhlu pohledu pěkně děsivá.

Trnín

,,To bych řekl, že to je dobrá zpráva." zhodnotím poznatek o jedech. V tom se se starou bylinkářkou shodnu, jed by se již projevil cestou.
Ucítím, jak špička zahnuté jehly pronikla kůží a potlačím bolestivý škleb v obličeji. Ne, že by to byla bolest na umření, ale není to příjemné, ani pro osobu mého povolání. Nechávám obličej otočený od rány a prohlížím si mezitím vybavení chajdy, ve které bylinkářka žije.

Po zašití ucítím, jak mi začne rameno ovazovat. Je zřejmé, že to nedělá prvně a má víc síly, než by se na takovou starou osobu zdálo. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale léčitelé a medici mají obvykle velkou sílu v pažích. Trochu sebou cuknu, když utáhne uzel na ruce. Bolest je trochu otupená. Teď bych se tak potřeboval pár hodin prospat a nechat bolest a únavu z cesty odeznít úplně. Jenže....tady zřejmě nebudu mít kde. Snaha dostat se zpátky ke svojí organizaci a onen otravný hlas v hlavě mi zatemnily fakt, jak bych měl postupovat. K čemu by bylo, kdybych cestou zkolaboval vyčerpáním.
,,Moc vám děkuji. Jen nevím, jak bych se vám mohl odvděčit? Tyto věci přece nejsou zadarmo." dodám trochu na odiv to, že jako možný obchodník propočítávám věci primárně na peníze. Odpočinek budu muset vyřešit až o něco později.

Cesta ze sna

Návrat... nebyl nikterak příjemný...
Dokonce i když jsem cítila pod rukama mech a kapradiny, slyšela jsem šumění stromů nad sebou... pořád... pořád nedokázal jsem s jistotou říci, jestli je to skutečné... jestli to nebyl nějaký další trik, nebo nějaké kouzlo...
Instinkty ve mě ale veleli, abych se vzchopila, abych se posbírala a to i na nohy jako takové. I napříč mé roztroušené mysli, ve které vířily myšlenky a přec, žádná nebyla nijak ucelená, ustálená, vyškrábala jsem se zpátky na nohy. Ty, cítila jsem, že nechtějí zrovna poslouchat jak by měli, ale nikdy mě úplně neposlušnost vlastního těla nezastavila, né úplně.
Moje srdce bylo dračí, stejně jako moje duše... tvor země a vzduchu v němž hoří neuhasínající plamen...

Mé uši vnímali ticho.
Ticho, které v okolí panovalo a které nespadalo úplně do běžného života lesa. Většina tvorů tohohle lesa byla na mou přítomnost zvyklá, tedy muselo to být něco jiného co vyvolalo ono ticho... nějaký jiný predátor... nějaké zlo...
A když jeden zmiňuje zlo, to na sebe nenechalo dlouho příliš čekat.
Viděla jsem je... ty hnusné, odporné zvrácenosti, které vstoupili sem a znesvětili tak zdejší prastaré lesy... nebyla to těla jenom lidí, elfů... byly tam i...věci, které nedali se dostatečně popsat slovy. Snad jakoby vylezli přímo z něčích nejtemnějších nočních můr.
A pak... míří ke mě... běželi ke mě... sakra...
Dát se na útěk, nevím jestli mělo smysl. Oni se neunaví, oni nepoleví...

Dříve však ale než se ke mě stačili dostat, pocítila jsem magii... ale... měla temný podtón.
V další vteřině, byla tu postava. postava, která se postarala o noční můry, jakoby nic, doslova a do písmene vlastníma rukama. Ta v další sekundě ukázala, že jde o elfa.
A nebyl sám.
Další ukázala se v dalším okamžiku, dívka, taky elfka, prosmýkla se vedle mě a zůstala mezi mnou a mladíkem, v jakémsi obranném postoji, než pak užila nějaké magie, která zakousla se do nemrtvých ve formě jakýchsi blesků.
V dalším okamžiku byla u mě, zjišťujíc jestli nepotřebuji pomoct... a jistým tichým vděkem jsem jí v tuto chvíli přijala.
"Jdeme..." kývnu jim.
Sice netušila jsem úplně co jsou zač, ale něco mi bylo na nich povědomé, něco mi říkalo, že jim můžu věřit.

Město

Pozornýma očima jsem sledoval nově příchozího trpaslíka, který oplýval kouzelnou moci a také svou malou Nalayu.
"Horgal, to jméno mi nic neříká."
Mé myšlenky na okamžik ulétly zpátky do jiné doby, kterou jsme zažili a k jinému trpaslíkovi, kterého jsme potkali. Probere mne až magie tohoto. Je opravdu impozantní. Samé jiskry a blesky z hole, zajímavá magie.
"Jestlipak bych svedl něco podobného taky?"
Sklonil jsem hlavu k dýce, kterou Nalaya svírala. I mé srdce bylo smutné z toho, že jejího ochránce nemůžeme zachránit. Jeho duše je nyní vězněm té věci.
"Možná bychom pro začátek mohli zkusit alespoň plášť nebo látku. Nejspíše vše je lepší než nic maličká. A pak třeba tvá matka, nebo ten léčitel budou vědět, jak to zabezpečit."
Poslal jsem jí svou myšlenku. Znovu jsem se narovnal do své plné výšky a zahleděl jsem se impozantními dveřmi ven z paláce.
"Podívám se po něm. Buď mezitím opatrná maličká."
Otřel jsem se letmo čumákem o její rameno a pak vykročil ven. Několik rychlejších kroků mezi domy a hup už jsem se zvedal do vzduchu, stoupal výš a výš, jen abych svým bedlivým zrakem i čichem zkusil najít toho, na kterém Nalaye tolik záleží.
"Co na tom dobrém člověku vlastně vidí?"
Vytanula mi náhlá myšlenka, ani nevím proč. Byl to osten pro mě neznámého pocitu. Nepříjemného pocitu a proto jsem jej zase rychle zaplašil, abych se nerozptyloval od svého úkolu.

Město

„ Nejde o formality typu, jsem princezna. Jen bych nerada na vás pokřikovala hej vy…“
S povzdechem jsem se obrátila na trpaslíka.
„ Ráda vás poznávám, Horgale.“
Přikývla jsem, s mírným úsměvem jsem pozorovala jeho trik, když se zajiskřilo od jeho hole.
„ Je to, obdivuhodné, Horgale.“
Pousmála jsem se a pokračovala jsem dál, rozpálenými dveřmi. Ovšem během rozhovoru o dýce, mi úsměv opět pohasl, tvář se zachmuřila.
„ Nemám ji jak jinak přenášet. Nic, do čeho bych ji mohla schovat. Předpokládám, že byla určena pro mne. Stejně jako střela, která vzala duši pánovi vodních koní.“
Pohled upřený vpřed před sebe jsem neotočila ani jednou. Bylo to těžké a bolestní, připustit si, že oba dva mi zachránili život, výměnou za svůj vlastní.
„ Musím najít královnu. Musím vědět, že je matka v pořádku.“
Zachvěla jsem se.
„ S tou dýkou si ale musíme poradit také. A stejně tak i s mými svěřenci. Odkryla jsem jejich skrýš moc brzy, ale měla jsem strach, že je někdo najde. Má duše je s nimi spjata, stejně jako s mým drakem. Přísahala jsem, že je ochráním i za cenu vlastní duše.“
Trochu jsem přidala do kroku, musím vidět matku, musím vědět, že je na živu, pak mohu pokračovat v dalších krocích. Jako třeba najít Arwina a jeho vejce. Při myšlence na ně dva mne bodl u srdce osten strachu.
„ Laerone, mohl… mohl bys zkusit zjistit, jestli je někde v okolí Arwin?“
Pokračovala jsem dál, sice unavená, ale snažila jsem se jak nejrychleji jsem mohla, abych dorazila do ležení, kde se starali o raněné z hlavní bitvy.

Trůní sál
Nalaya a Laeron

"Ach tak formality, samozřejmě.....jistě. Nějak jich většinou nedbám.....Věru jsem si dobře vědom toho, kdo ráčíte býti. Podoba jest nezaměnitelná."
Potřásl hlavou trpaslík, volnou rukou si uhladil zlatavý knír, bouchl teatrálně holí o zem, až se rozběhly po blízkém okolí jiskřičky a pak se uklonil.
"Horgall Jiskřivý jméno mé."
Představil se trpaslík trošku teatrálně, pak se znovu narovnal, rozhlédl po místnosti a mírně nespokojeně mlaskl.
"Tomu věřím, princezničko, ale vězte, že svými stínovými triky si na mne jen tak nepřijde."
Znovu bouchl holí o zem až vylétly jiskřičky, které se rozběhly do všech stran, snad po celé místnosti, když vám procházely pod nohama cítili jste lehké zabrnění, ale jinak nic.
"Jak říkám, kde nikde tu nikdo."
Broukl a až pak slétl pohledem na dýku, kterou jsi mu ukazovala. Zamračil se na ní, vztáhl nad ní ruku a chvilku jí nechal viset ve vzduchu nad dýkou. Pak trochu rychleji ruku zase stáhl zpátky k sobě.
"Eh, no fujtabl. Odpudivá toď jest magie."
Otřásl se Horgall, jako by sáhl na něco odpudivého.
"Obávám se, že Vašeho ochránce propustit nejsem schopen. Možná někdo z mých společníků bude vědět víc, avšak já se s takto temnou a zakázanou magii v takové míře ještě věru nesetkal."
Objasnil a ještě jednou se zadíval pozorně na dýku.
"Nedoporučuji však s ní jen tak mávat na pozdrav, spíše jí zabalit, nebo zavřít do okouzleného materiálu, neb by mohla její moc prosakovat ven a páchat zlosti."
Varoval mág Nalayu, možná až příliš důrazně.

Trnín
Zumishi

Stařenka přikývla nad tvou poznámkou a sáhla do malého váčku, který jí ležel na stolku. Zahlédl jsi jakousi lehce třpytivou drť nebo možná spíše prášek, kterého ti trošku nasypala do rány, začalo to syčet a pěnit.
"Hmmm žádná stopa po známých jedech a ty neznámé by tě už asi zabily......šípy nechávají docela paseku, ale zdá se, že zde nezasáhl žádnou důležitou krevní cestu."
Těžko říci, jestli si babka mumlala spíše pro sebe, nebo informovala tebe, nedívala se totiž na tebe a věnovala se plně šití tvých ran. Z plynulých pohybů a zručnosti, kterou oplývala, bylo jasné, že tohle musela dělat již mnohokrát.
Minuty ubíhaly, než po zdánlivě docela dlouhé době bylinkářka udělala uzlík na obvazu, na tvé paži a znovu pro sebe pokývla hlavou.
"To by mělo stačit. Alespoň pár dní udržuj ránu v suchu a čistotě, než se začne hojit. Dala jsem si na to léčivou mast z bylin, jakmile se rána stáhne bude to dobré. Do té doby je třeba ruku šetřit a jednat s obezřetností. Taky bude třeba alespoň jednou denně převázat ránu čistým plátnem."
Instruovala tě a položila na stolek před tebe několik smotků obvazů a vedle nich malou dřevěnou uzavřenou dózičku.
"Příště buď obezřetnější."
Bylo to klidné nic neříkající konstatování, ani plísnění, ani výčitka, nebo rada, prostě podání holého faktu, který sis sám moc dobře uvědomoval. Musel jsi však uznat, že bolest v ruce nyní už byla dost utlumená a spíše, tupá, než ostře bodavá, jako předtím, takže notná dávka úlevy z ošetření se dostavila již nyní.

Kořenářka z Trnína

,,Nikdo další zde není." zavrtím hlavou na znamení, že jsem opravdu přišel sám.
Vejdu do chaloupky a posadím se na nabídnutou židli. Vnitřek chýše vypadá přesně tak, jak by jeden od místní bylinkářky očekával. Různé sušené býlí, stejně jako různé živé rostlinky v květináčích a truhlících.

Opatrně si sundám zaneřáděné šatstvo z horní části těla, aby se mohla podívat na zranění, které jsem během boje utrpěl. Pravda, označovat to za boj je poněkud odvážné tvrzení. Z mé strany to byla velká fraška.
,,To je dobrá zpráva, řekl bych." naznačím, že jsem rád za to, když mi ruka zůstane tam, kde je.
,,Postřelení šípem. Trochu jsem se snažil ránu ošetřit sám, ale jednou rukou to dost dobře nejde." nesnažím se vysvětlovat co bylo příčinou šípu v mém rameni. Pokud by se zeptala, pokračoval bych ve své historce o tom, jak mne přepadli bandité. Nakonec, vozku zná a tedy by si mohli i vzájemně potvrdit "pravdivost" mých slov. Zahnutou jehlu znám. Vypadá děsivěji, než reálně je. Pro člověka neznalého může působit až hrůzostrašně, ale popravdě, jak by se skrze kůži měla dostat normální rovná jehla?

Návrat k první linii

Vzhledem k tomu, že jsem vyrazila trochu dříve než on, musel mě dohnat, ovšem to asi nebyl takový problém, kvůli mému vyčerpání a zátěži, kterou byli mí svěřenci.
„ Aby nedošlo k nějaké mýlce… Jsem Nalaya, princezna Království Kvetoucí růže. A vy?“
Slétla jsem pohledem k trpaslíkovi, nebo co to vlastně bylo. Trpaslíci obvykle mají plnovousy, dlouhé pomalu na zem.. On neměl nic…
„ Ten stínový vrah se neohlásí pozdravem, věřte mi.“
Vydechla jsem tiše a znovu jsem vytáhla dýku.
„ Jak z ní mohu dostat duši mého ochránce? Jak ho mohu propustit?“
Ukázala jsem tu dýku svému doprovodu.

Trůní sál
Nalaya a Laeron

"Spousta zajímavých podnětů to věru, ale jak říkáte asi na ně není úplně vhodná chvíle."
Posteskl si trpaslík, ale i tak si udělal ještě pár poznámek do svého notýsku.
"Předpokládám tedy, že nejspíše bude jít se podívat, jak to vypadá venku není-liž pravda?"
Znovu si poupravil trpaslík vous a pak zamířil k východu z trůnního sálu. Při každém kontaktu se zemí jeho hůl mírně zajiskřila.
"Nezdá se, že by se tu ještě poblíž někdo potloukal."
Broukl asi spíše pro sebe. Tys mezitím cítila neklid, který se rozprostíral napříč tvými svěřenci. I oni asi jakýmsi způsobem vnímali tvé emoce, takže celá situace venku je rozrušila, nejspíše není úplně čemu se divit. Trpaslík se rozhodl na vás počkat u rozevřených dveří trůnního sálu. Jestli hodláte taky vyjít, nebo se hodláte ještě zdržet.

Ohnivý mág
Ahri

Mág tě přelétl pátravým pohledem a když jsi opět stála pustil tvou ruku.
"Leč by to bylo jednoduché řešení bohužel, ne tak účinné. Bylo zapotřebí zničit jeho nitro, jinak by fungoval dál a přinesl další obtíže. Takto jsem jej oslabil dostatečně na to, aby ses k němu mohla dostat dost blízko."
Objasnil svůj postup s naprostým klidem. Byla sis jistá, že tvá zranění neušla jeho pozornosti.
"To, byla nečistá stvůra, kterou stvořily temné síly, zášť a touha po moci. Na tomto světě neměla, co pohledávat. Bohužel takových podobných je teď ve světě více, než je zdrávo."
Odtušil a zahleděl se zpátky k lesu.
"Obávám se, že bohužel nejsem léčitel, abych se postaral o tvá zranění......Avšak nejsem zde sám. Má....skupina se vypořádávala s dalšími problémy na okraji lesa, takže pokud půjdeš se mnou, máme někoho, kdo se o tebe bude moci postarat."
Nabídl ti, ale nijak svou pomoc nevnucoval. Bylo to spíše nadhození faktu, než pozvánka. Nevypadalo to, že by mu extrémně záleželo na tvém osudu, na druhou stranu alespoň špetičku jsi mu možná lhostejná nebyla, když něco takového vůbec zmínil. Je dobře známo, že v mázích se nečte moc dobře.