Andor.cz - Dračí doupě online

Nojo, proč by nás to mělo zajímat?

Když dotáhnu mrtvolu dovnitř, lakonicky utrousím že je po něm v místnosti vedle krev. Vlastně za sebou během své cesty vytvářel takovou roztomilou tenkou cestičku, jako když leze šnek.

Bastiano mě otázkou nicméně trochu překvapí.
Tak snad ví že když mám dělat, že jsem chlap, tak u toho nemám mluvit, protože pak je každému jasné, že... Noaco vlastně, stejně asi chcípne. I když teda, jako mezi náma, co mi je po tom, stejně ten chlap asi umře. Nejspíš. Pokud ne, tak to taky vlastně bude asi jedno. Ale spíš umře. Se neměl zasírat do nějakého spiknutí, nebo co.

"Eeeeh, protože ten pračurák Francesco má nějaké přátelské vazby na bratrstvo v Miláně a já mám zrovna v učení syna Milánskýho velmistra?" zkusím nadhodit první, co mě vlastně napadne. No, není to moc. Ale je to upřímná práce.

No, asi je no, lula

"Hehe, no, to je dobrý dotaz."

Ne, vážně to je dobrý dotaz.

Zamířím mu kuší na hlavu a tak, aby to i viděl, když musel otevřít ty oči a bylo mu jasné, že tu nežertujeme.

"Alessio, můj drahý příteli nejmilejší, proč nás to vlastně zajímá? A co myslíš, mělo by nás to vlastně zajímat?"

No my všichni tady. Velké nedorozumění prostě!

V odpověď na navedení do rohu kapitán jen zlostně zavrčí, ale rozpačitě a velmi pomalu dělá, co mu říkáš. Alessandra už mezitím s funěním dotáhne dovnitř mrtvolu.

"Co si asi tak myslíte, že dělá? Zbavuje se Francesca Marii a dobře mu tak, zmrdovi." i poslepu si odplivne. "Jeho a celý jeho zatracený rodový větve. Je to zrádce papeže. Krvezrádce, navíc k tomu."

No, jak to bylo se zradou, to nevíte. Ale že Francesco Maria della Rovere je synovec současného papeže, to je vám nejspíše známo, v rámci všeobecného přehledu o Italské politice.

"A to ten had dostal všechno. I moje statky, po tom, co je zabavili zpět Borgiům. A myslíte, že mi je vrátili? Mi a mému otci? Místo toho mi dali tohle místo, prý čestné místo, vlivnou pozici. Všechno mu to dali - a to není ani vévodův opravdový syn, parchant jeden,"

Pak se na chvilku zarazí. "Ale proč vás to prostě zajímá?" sedne si na paty, navzdory příkazu otevře oči a oba si vás prohlédne. "Nejste ani zdejší, co je vám po tom, jestli zítra zavraždí jeho zasranou manželku-sestřenici!"

Bamboozling?

Kapitán se zarazí v půlce pohybu, když zjistí že nejspíše nejste ti, které čekal.

"Tak hele," řekne na poslední výzvu. "Se zavřenýma očima ani nevím, jestli couvám rovně, natož kde je roh místnosti. Co kdybys místo vymýšlení dalších a dalších způsobů, jak mě ponižovat zkusil alespoň přemýšlet, jestli dohromady jsou proveditelné a nebo ne?" vyštěkne vztekle.

"Zníte, jako cizinci. Když nejste od Alidosiho, tak proč jste na sobě měli šerpu mých strážných? Přišli jste teda krást? Tak si poslužte, tady v truhle jsou nějaký stříbrný na vyplácení mých chlapů."

Hehe

"Ne, vezmeme ho sebou do kanceláře. Ať o něj náhodou nikdo nezakopne."

Takhle ho budeme mít pod kontrolou.

Popojdu si blíže ke kapitánovi, aby ho nenapadla nějakou blbost.

"Hele, nebudu lhát. Vůbec netuším, kdo je tady kardinál ani o co mu jde. Takže mám takový pocit, že nás budeš muset do toho všeho zasvětit. Protože zatím to vypadá na jedno velké a teda krvavé nedorozumění."

Tak říká se, že s upřímností člověk nejdál dojde!

"A hezky couvej do rohu a pak si lehni tváří na zem a nohama do místnosti."

Meanwhile...

Kapitán zaskřípe zuby, ale udělá, co mu bylo řečeno. Jde vidět, že ho to nicméně velice ponižuje. Celá ta situace s plazením se po kolenou pozadu. Vztekle chroptí, zatímco přerývaně dýchá a krůček po krůčku se plazí se zavřenýma očima směrem vzad.

"Víš proč se tohle děje?"
S odpovědí si dává načas. Dost možná přemýšlí, zda ví, proč se to děje a nebo ne. Možná mu to nedává vlastně dohromady s vědomím, že jste tady již možná byli, alespoň dle toho, co vlastně říkal jeho podřízený, který zde je táhnut Alessandrou po podlaze, kterému nevěřil a který je mrtvý - a zase jste se vrátili. Je možné, že to na první pohled nedává smysl úplně stejně jako to, že vám mrtvý strážný před chvílí řekl, že jste byli očekáváni.

"Kardinál se chce zbavit všech nepohodlných svědků, kteří by mohli zavést stopu zpět k němu," odpoví nakonec. "Jen nechápu, proč se děje to divadlo. Stejně máte rozkaz mě odstranit."

Zasraná! Manuální! PRÁCE!

"Hezky tahej naši mrtvolu, aby ji nikdo nenašel a pak se budeme v kanceláři v klidu věnovat tady pánovi."
Říct mi to takhle kdokoliv jinej, tak si odflusnu na zem a zařvu, že jeho máma ať si hezky tady tahá mrtvoly, jako!

"Nojo, pořád. Mám ho dotáhnout až do tý zbrojnice, ať je jakože úplně schovanej?" zavrčím a znovu zatáhnu toho outěžka, abych jím zase o krůček posunula.

Tak alespoň umím házet!

Ha! To je hajzl! On chtěl zkusit štěstí, jestli se vyhne kulce! Magor. Ještě, že není ozbrojený.

"Táák je hodnej. Teď zavři oči a začni hezky po čtyřech lézt zpátky do své kanceláře. A ať tě ani nenapadne cokoliv zkoušet. Nebo skončíš jako tady tvůj podřízený. To jest mrtev. A když to hezky půjde, tak se tobě třeba ani nic nestane. Takže si rozmysli, jestli chceš žít či nikoliv."

Každý chce žít. Každý v jeho postavení. Nikdo nehromadí vliv a peníze, aby to jen tak zahodil.

Zatímco stále mířím na kapitána, tak řeknu Alessandře: "Hezky tahej naši mrtvolu, aby ji nikdo nenašel a pak se budeme v kanceláři v klidu věnovat tady pánovi."

Pokud nezkusí nějakou blbost.

"Víš proč se tohle děje?" zeptám se kapitána.

Tvl! Říkám si, že to nebude žádný sráč, že bude chtít bojovat, ale že si hodím, jestli ti to vyjde - 10 na D10? Okay, Bastiano. Okay.

Kapitán místní hlídky instinktivně sáhne k boku, kde mívá meč - akorát že ruka neúspěšně promáchne vzduchem. Meč totiž u sebe vůbec nemá. Velmi pravděpodobně je někde u jeho psacího stolu, na kterém je otevřená rozečtená kniha a nějaké zápisky vedle. Místnost osvětluje pěkná olejová lampa. Je zde velká skříň, jeden menší sekretář, dvě bytelné dubové truhlice. U stolu židle.

Na krátký okamžik se v kapitánově tváři mihne překvapení, to když nenahmatá meč a vzpomene si, že ho prostě odložil, nepočítajíc s tím, že sem takhle někdo vtrhne s nepřátelskými úmysly. Pak, po krátkém zaváhání, o krou ucouvne a zvedne před sebe prázdné dlaně, aby dal jasně najevo, že je vlastně zcela neozbrojen.

Pak vzdorovitě sevře čelist, což lze poznat podle toho, jak se mu na líci napnou svaly a neochotně si, mlčky klekne na kolena. Při tom si vás oba dva měří nepřátelským pohledem. Taky asi není důvod, aby jeho pohled nepřátelský nebyl.