| |||
Do jídelny Dan Měla jsem skutečně mizernou náladu. Chtěla jsem spát ideálně tak do začátku páteční hodiny, ale pobouřené hladové syčení mě nakonec z postele zvedlo. Našla jsem své kalhoty, natáhla si je, abych někoho nepobuřovala. Chvíli jsem zírala na boty, ale pak jsem si představila tu podlahu ve škole a dala se do šněřování. Málem jsem u toho znovu usnula. Hodila jsem na sebe černou bundu a s hlasitým zíváním vyrazila do jídelny. Automaticky se mi otočí hlava k profesorskému stolu a to hned ze dvou důvodů. Nakonec ale jen znovu zazívám a vyrazím k Dan, na kterou mě upozorní jeden z hádků. Svalím se vedle ní s krátkým Yo!. Přitáhnu si misku s masem a odsunu stranou nádobí a vše jiné. Složím hlavu na stůl a nechám hádky, aby se z misky krmily sami. Znovu hlasitě zívnu. |
| |||
Před kabinetem - učebna 102PM Sinead, Kurallara Objevil jsem se před naším kabinetem a byl jsem za to tentokrát fakt vděčný. Jednak ty jejich dohady, no kromě podob jak přes kopírák a pak, už mi dali jasně najevo, jak moc jsou vděční za svůj život. Proploužil jsem se do prvního patra a k učebně přišel zhruba ve stejném okamžiku jako druhá dračice. První tu už seděla. Skoro to vypadalo, že jim Tortun skutečně promluvil do duše, když jsou tu první. Položil jsem ruku na dveře a zámek hlasitě cvaknul. Otevřel jsem a o krok ustoupil, aby mohly projít kolem mě dovnitř. Teprve po nich vejdu do učebny a usadím se za katedrou, abych měl dobrý výhled. Hodím si nohy na stůl, když tu není, můžu si to dovolit, a zavřu oči, jako bych něco potřeboval dospat. |
| |||
Jídelna Tak jo, dneska už to fakt nejde vydržet. Celý prokřehlý jsem se konečně po dvou dnech odvážil zpět do školy. Se skloněnou hlavou jsem tiše prošel chodbami a do pokoje jsem vlezl jen abych si vzal kalhoty. Nechtěl jsem potkat žádného dlaka. Takovou potupu, o tom nemusí nikdo další vědět. Trochu mimo z toho, jak jsem se stále zaobíral pochmurnými myšlenkami, jsem se doplahočil k jídelně. Možná jsem se původně chtěl zašít někde mimo ostatní, ale jen jsem vešel, moje kroky se samovolně stočili k profesorskému stolu. Stále jsem se díval do kamenů, takže jsem si ani moc nevšiml skrumáže, kterou jsem míjel. Cestou jsem nepřítomně sebral ze stolu krvavý flák masa a donesl si ho až k Tortunovi, kde jsem si absolutně duchem mimo sedl na zem k jeho nohám. Teprve tam jsem začal maso pomalu žvýkat. Ono to s tímhle chrupem ani rychleji nešlo. |
| |||
Jídelna Miko nějak není ve své kůži a ani moje žertíky nemají úplně dobrý dopad. Ráno jsem si dala na čas a nikam jsem nespěchala. Sice už mi trochu kručelo v břiše a měla jsem mít hned první hodinu, ale zrovna z téhle jsem strach neměla. Asi jsem si ještě nevšimla, kdo ji vede. Volným krokem jsem došla do jídelny, která se už začínala plnit. Usadila jsem se nedaleko vchodu, ale dál od ostatních (X8), abych počkala na Miko. Třeba se bude chtít na hodinu přidat. Pokud tedy nemá nějakou vlastní. Přitáhla jsem si tolik sladkého, kolik jsem měla na dosah a pustila se do jídla. Hned po prvním soustu jsem zavřela oči, jak jsem cítila příjemnou energii, kterou moje tělo těžilo z cukru. Vydatná snídaně před náročnou hodinou. |
| |||
Jídelna slečna Buffetová "Však teď bych řekl, je již všechno v pořádku." Pousměji se. "Celkem mne to překvapuje, já ještě neměl se společenskou místností problém." Opatrně si doliji pohár ze džbánu. "Děje se tu něco prapodivného. Říkal jsem si, že podobný institut nebude jen tak." Pokývu hlavou, když zmíní zmizelé studenty. |
| |||
Jídelna Aka Zakroutím nad tím hlavou. Nakonec vždycky můžu požádat Rubuse o nějaké uklidňující bylinky, kdyby ty halušky začali být jí nebo okolí nebezpečné. Nakloním hlavu po jejím prohlášení a jemně ji chytím za bradu, aby se na mě musela dívat. „Jsi okouzlující slečna a jistě se najde někdo, kdo bude hoden tvojí pozornosti. A jestli ne tady, tak jistě později, někde tam venku u čehokoli, co tě čeká.“ Přívětivě se usmívám, abych trochu odlehčil pohled mých nezvyklých očí. Cítím, jak její mysl uhýbá těm myšlenkám, tak ji zase pustím. Když už jsem se rozhodl, že ji nechám tak, tak to nemá smysl teď bořit. „Jo, kartáč bude fajn.“ Přikývnu nepatrně mdle. Pak se ale rozhodně napiju z poháru a vyprázdním ho. Zůstanu se dívat na její ruku a rychle potřepu hlavou. Začíná mi trochu hrabat taky. Měl bych si zaběhnout do lesa na jednu slíbenou návštěvu, kterou jsem ještě nestihnul. Nějak se přestávám divit Tortunovi. Tohle je fakt vražedný. Pak se zeptá na tetování a já se pousměju. „Není to tak hrozné. A jehly, no, dejme tomu, že v mém věku špička pazourkového nože musela stačit.“ Trochu se otřesu, ale když už to má jeden za sebou, je v určitém směru chráněný. „Symbolizují klanovou příslušnost a postavení klanového šamana.“ Okomentuji pár z nich. Jiná si nechám jen pro sebe, ale to nemůže poznat. |
| |||
Jídelna Sem "Já jsem hodná přeci na každého. Od teď." Zahihňám se. " To nemám strach všechny omrzím." řeknu smutně, ale hned na to se zase culím. Protože se moje myšlenky zaobírají valentýnkami a šťastnými pohledy obdarovaných. Možná někomu ukápne i slza. Podivím se, že ho moje otázka tak rozhodila. Ťutínek asi ještě žádný dárek nedostal. "Vám nikdo dárky nedával? To nevadí já vám to vynahradím. Na příště si seženu kartáč, ju?" S povzbudivým úsměvem jej pohladím po paži. "Máte pěkná tetování, znamenají něco? Já nemám ráda jehly, tak bych se tetovat nenechala." |
| |||
Jídelna Aka Chvíli uvažuju, pořádně se napiju z poháru, ale pak se znovu usměju. A co, já přeci mluvím s kytkou. To, že mi odpovídá je věc jiná. "Tak na ni buď hodná, jinak si mi bude stěžovat, ano?" Sleduju proud jejích myšlenek a nemůžu si pomoct, ale musím se pobaveně zašklebit, když si představím reakce některých tvorů tady. Nakonec, většina tady jsou hrozní puberťáci. "Jen abys pak nezjistila, že máš nějak moc ctitelů." Upozorním ji lehkým, pobaveným tónem. Moje slova začínají znít jako předení. Pak mě ale totálně odrovná. Skutečně mi chvíli trvá než najdu svůj klid. Tak s tímhle jsem nemusel nikdy radit nikomu. "Um, to je asi, um, trochu složitější?" Zamumlám, abych získal trochu času na rozmyšlenou. Nějak jsem rád za klanová tetování. "Třeba mě by jistě velmi potěšilo vykartáčování nebo podrbání." Sice to není přímo odpověď na její otázku, ale trochu se bojím, že kdybych řekl něco jiného, Sven by mě zabil. |
| |||
Jídelna Pan Ortega Tiše zapředu, když se pan Ortega zachová jako gentleman. Alespoň někdo zde má vychování. "Společenka tropila žerty. Nebylo to vtipné, avšak nehodlala to napravit." Rozprostřu látkový ubrousek na kolena a pustím se do snídaně, samozřejmě se vší pompou. Omeleta z křepelčích vajec chutná znamenitě. Kuchař se po našem rozhovoru polepšil. Výtečné. Kdyby si tak dala říci i škola. Utřela jsem si ústa do ubrousku, polkla sousto a teprve poté promluvila. "A pro pořádek, zdá se že zmizelo víc studentů, než jen naše známá. Netuším co za tím je." Nelibě jsem se podívala na tu mlaskající obludu. (Jožin)No fuj teda. |
doba vygenerování stránky: 1.3496520519257 sekund