| |||
Chodba Relliel, Remmi, Gill, Sukui, Kirie, Grimgull Všimnu si zelené mlhy která se objeví kolem kentaurky a která se do ní vsakuje, když se mlha do kentaurky vsákne úplně tak kentaurka vykopne a trefí našeho třídního který mi zmizí z dohledu. Potom se ozve zvon který naznačuje že začíná hodina jenomže náš profesor se právě válí na začátku chodby. Otočím se a sleduji co se děje dál, kentaurka mezitím odběhne takže se rozhodnu zvětšit až nakonec dosednu na zem ve své obvyklé velikosti. Nakouknu za roh a všimnu si ledu a hořících trosek dveří, potom se podívám na druhou stranu a zaujme mně Grimgull ten anděl a pak Gill kterému z břicha trčí šíp a kalhoty hoří zeleným plamenem. Počkat ony nehoří, to znamená ... dobrá zpátky k tomu ohni který je zelený. Grimgull dokáže stvořit zelený plamen ... Otočím se na něj, ale pak můj pohled zaujme ta divná dívka s placatou věci kterou má na zádech které jsem si všimla už předtím, chvíli na zírám než mně napadne se jí zeptat jestli by neměla něco čím ten oheň uhasit. Ale ona se nachází až za tou dívkou a klukem. Abych se tam protáhla tak bych se musela opět zmenšit takže se vydám k tomu andělovi který je nejblíž a sedí na zemi a oslovím ho. „Ahoj nemohl by jsi prosím pomocí své svaté magie ten oheň na Gillových kalhotách uhasit?“ |
| |||
U brány - Pánský pokoj č. 2 Merlin, všichni cestou Celou cestu jsem dost zamyšlená a nejistě ťapkám nalepená hned za Merlinem, jak ocásek. Pořád mi nezodpověděl žádnou z mých otázek. A že jich bylo... Takže mi stále vrtají hlavou. Skoro do Merlina vrazím, když se zastavíme u brány. Vykouknu nejistě zpoza něj a v podstatě schovaná za ním, si prohlížím tu velkou děsivou bránu. Chytím ho za rukáv a nepouštím se, dokud mě nenechá u jeho pokoje stát na chodbě. Schoulím se do sebe a vystrašeně těkám pohledem po chodbě a doufám, že nikdo nepůjde kolem. Všude tu jsou divná stvoření. Je to děsivé. Jakmile se dveře otevřou a pustí mě dovnitř, vklouznu do pokoje a konečně se trochu uklidním. |
| |||
Nástěnka – Chodba 1. patro Salazar, Ysea Kolej? Ale žádné koleje už nejsou jsme teď jedna třída, jistě pořád tu je stejné rozdělení na směs, upíry, dlaky a čaroděje, ale nazývat to kolejemi ... Ovšem Kirie se už asi s tou profesorkou (která nás bude mít na další hodinu) sešla, skvělé takže jsem měla nejspíš pravdu a to jsem tu profesorku ani neviděla. Kirie se rozloučí a jde se připravit na následující hodinu. A já jí věřím když říká že je na to zvyklá, ale chtěla bych vědět víc proto když odchází uvažuji že poruším své pravidlo. Jen nakouknu na co právě myslí ... Ale pak se ovládnu, to co nás čeká se nakonec dozvím i tak a zatím si můžu být jistá jen jednou věcí. Bude to strašné, ale jak nám bude řečeno v nepřátelském světě není místo pro padavky. Nebo něco o tom že existují ti co mají moc a ti co jsou moc slabí na to aby si jí vzali, nebo něco o ochraně světa času a vesmíru ... Z mých myšlenek mně vyvede další dívka která mně pozdraví a než jí stačím odpovědět tak zase odejde. Dobrá tak co s volným časem nakonec rozhodnu vrátit zpátky k učebně lektvarů třeba tam bude pořád Salazar. Vyrazím tedy rychlou chůzí zpátky do prvního patra, vydám se stejnou cestou jako jsem ho předtím opouštěla a tentokrát jako první uvidím dívku která vypadá vážně legračně, pak je tam další paroháč a nakonec dívka která vypadá jako Šmoulinka ve stylu Looney Tunes. Ano nečekala jsem že po Kelly uvidím někoho kdo vypadá ještě legračněji. Ale všechny tři minu a pokračuju v cestě a když opět dorazím před učebnu lektvarů zjistím tu Salazar skutečně je a spolu s ním tu je i ta dívka kterou jsem zde viděla když jsem vycházela z učebny. "Ahoj, stalo se tu něco?"zeptám se ho protože nepředpokládám že tu čeká kvůli mně i když by to bylo milé. |
| |||
Chodba 1. patro Luis,Lyla O`Glissane Jdeme chodbou dál a ani si nevšimnu, že Luis zastavil. Zastavím také a otočím se na něho. “Jsem si jistá a budu ráda, když mi o sobě víc prozradíš. Já ti taky zodpovím, co budeš chtít vědět.” Odpovím mu velice klidně. Jak stojím zády do chodby, tak nás někdo osloví. Otočím se, abych viděla, kdo to je. Nová studentka. Velice mile se na ni usměji. “Ale jistě slečno, hned za námi se dáte do prava a stále rovně. Na konci chodby to budou dveře přímo před vámi.” Jak jí odpovím a ukážu směr vrátím se k Luisovi, chytnu ho za ruku. “Jdeme? Cestou si o sobě mužeme něco říct.” |
| |||
Tarney, Maid, Kelly, Hillaris, Vesa, Ysea, Salazar Když se přestane bránit, pomůžeme mu vstát a podepřeme ho. "Pokud dorazí noví studenti, pošlete je rovnou za mnou," vyzvu celé uskupení, když už jich je tu tolik. Vezmeme to chodbami tak, abychom narazili na co nejmenší zával a případně všechny v cestě požádám, aby ustoupili a udělali prostor. Když vyjdeme ven, jakmile mám výhled na dostatečný prostor na pozemcích, ozve se silný úder bubnu, který se rozlehne po celém areálu. Po přesně šesti vteřinách je slyšet druhý. A pak za další tři vteřiny... Třetí úder. Poté se již s rámusem vynoří ze země kamenné rohy. Za rohy následuje kamenná hlava, pod kterou se již formuje celá pekelná brána. Vynoření brány je doprovázeno pekelnými fanfárami, znatelně protkanými nejrůznějšími zvuky ohně. Ten, kdo někdy viděl pekelnou bránu, ví, že tento objekt je sice vstup do pekla, ale není to hlavní brána. Jsou to spíše taková... Malá zadní vrátka. Brána zcela vystoupá ze země, zvedne se na kamenný piedestal, z kterého se rozvinou schody. Hlomoz utichne. Chvíli se tak nic neděje, než se s hlasitým kamenným puknutím objeví mezi křídly brány oranžový proužek, jak se začne brána pomalu otevírat. Celý proces zabral dobře deset minut. Během celého procesu přistupujeme blížeji, nepochybuji, že nás Kelly a její společnost následují. |
| |||
Ošetřovna - Relax místnost I. Komori, všichni cestou Přimhouřím oči, když vidím něco jako šibalství. Teda, jako co máš za lubem ? pomyslím si a nemůžu se udržet, aby mi necukaly koutky. Nemusí mě pobízet dvakrát a nechám se vyvést dírou ve zdi. Jestli jí něco jde, tak přivádět mě na jiné myšlenky. Culím se, jako totální blbka a její ruku nepouštím. Následuju ji celou cestu okolo budovy až do sklepa a jen se snažím přečíst v její tváři o co jde. Nakonec se dostaneme k relaxačním místnostem. To tady, jako mají jo ? Možná, kdyby sem lidi víc chodili relaxovat, tak se tu nedějou takový věci. napadne mě, ale to už mi otevře dveře. Opatrně vstoupím do místnosti a užasle si jí prohlížím. “Tohle je ve škole ? A to je vodopád hele a jezírko a...“ spustím a na všechno nadšeně ukazuju. Podívám se na ní a dojde mi, že je z toho nervózní. “Je to skvělý.“ usměju se na ní a rovnou jí políbím. Rukou mimoděk zatlačím na dveře a jakmile je pustí, tak je zavřu. Jen blýsknu očima po klíči v zámku a zašmátrám po něm, dokud neuslyším cvak... |
| |||
U nástěnky - učebna č.3 Jadelyn Vydávám se ihned za Jadelyn. Ocením, když se rozhodne vyhnout problémům na chodbě. Opravdu potřebuji trochu klidu, jen mě mrzí, že nemáme moc prostoru být o samotě. Inu trpělivost přináší růže. Jakmile vstoupíme do učebny držím se těsně za Jadelyn a pomohu jí se usadit na vybraném místě. Sám se usadím vedle ní. Jelikož tu nejsme sami a nechce se mi s tolika otázkami na patře vést jen zdvořilostní konverzaci, otevřu učebnici a začtu se do předmluvy. Jen občas zvednu zrak a pozoruji, jak se Jadelyn tváří. |
doba vygenerování stránky: 1.1574149131775 sekund