Ta holka



,,Nemýlím..."
Pozoruji jí a pak pozvednu obočí nad piškvorkama.
,,Nebylo by lepší mě pustit z toho skla abych měla volné ruce? Jen ruce?"
Zeptám se jí...
,,Ale budu začínat..."
Zasměju se a doufám že nesletím

Ta ledová vrstva musela být Vericova práce. Jsem rád, že na mě myslel a udělal tam i zábrany, abych se nerozplácl na zemi. K mému protivníkovi tak hodný nebyl. Dostalo ho to do kolen. A taky ho to pěkně naštvalo. "No tak! Je tady slečna!" napomenul jsem ho. Ty šutry začínají být fakt těžké. Nebýt sloupů. už ležím na zemi a balvany na mě. A Aileen pode mnou. Musím rychle přijít na to, co používá za magii, jinak jsem v háji. Ale...teď mám docela šanci tím, že magie z něj přímo sálá...Zkusím jej ještě naštvat. Zavřel jsem oči a soustředil se. Najednou po mě začaly stoupat kameny a za chvíli jsem vypadal jako hrubě opracovaná socha. Aileen co ležela pode mnou si mohla všimnout, že ty kameny a kakamínky se hýbou dokud nenajdou ideální místo (tj je vyplněné každé místo na zbroji)

Vesnice nedaleko Magnólie

Pistolník byl nyní ze hry. Jen pro jistotu stvořím malý levitující, pohybový čtverec, kterým posunu toto prostorové vězení vysoko až k mrakům. Pád z takové výšky by člověka zabil a člověku jeho úrovně minimálně něco zlomil.

Vesnice je v chaosu. Moc se mi to nelíbí. Pistolník mi zabral až moc času, ale je na čase to vyřešit.
"Magie čtverců: Pozorovatel."
Prošel jsem celou vesnici, takže nyní všude v ní mohu otevřít malá prostorová okna, kterými mohu sledovat co se kde děje. Je to úžasná věc, mohu díky tomu pozorovat, kde se co děje a koordinovat svůj útok i na větší vzdálenost.

Soustředím se.
"Magie čtverců: Dokonalost."
Nemusel bych to použít, ale hodně mi to usnadní práci. Takhle budu moci všechny vyřídit najednou.
"Magie čtverců: Nebeské vězení."
Vysoko ve vzduchu se zformuje levitující krychle o velikosti 15x15 metrů. Stěna je ze 100 vrstev centimetrových čtverců, díky čemuž je tvrdost o dost větší.
Následně se pokusím pomocí pohybových čtverců, které spojím s neviditelnými, ostrými a pevnými. Zničit pomocné zbraně mágů, nebo zničit jiné předměty. Pokud to bude třeba prsten, tak useknu klidně prst.

Nyní zbývá jediné.
"Magie čtverců: Hladový čtverec."
U každého mága se otevře prostorový čtverec. Hned vedle něj se objeví pohybový/pevný, který jej rychle šoupne do prostorového, který by jej měl vyplivnout v Nebeském vězení. Poté prostorový hned uzavře.
Jelikož mám však špatnou náladu, tak pomocí pohybových čtverců roztočím Nebeské vězení. Hned na to zruším svou dokonalost, aby jsem již nemusel plýtvat magií na její udržování.

Tak tohle je můj plán. Nyní bych jej měl jenom uskutečnit, takže. Jdu na to.

Bručoun a Mistr

Sayuri mi příliš svými poznámkami nepomáhal. Když by tak bylo možné ho přidusit, ať na chvilku mlčí.
,,Snažíš se tvářit jako drsňák když mu stojíš tváří v tvář? Vidíš ty jeho svaly, víš že jsi proti němu táááákhle malinká."
Překvapeně jsem pozvedla na mistrovi slovy obočí a lehce se nejistě usmála.
..dopadla, tak jak jsi dopadla.. Super..
Otočila jsem se jen přes rameno na nástěnku a zpět k Arekovi.
,,Pomohu tady. Tedy pokud mi řeknete s čím." cítila jsem se opravdu jako pako.
,,Jsi jako měsíček na hnoji. Netřískla jsi se do té hlavy nějak hodně? Však se k tobě chová hezky proč trochu nelaškovat. I když je to mistr .. tak to by stálo za hřích ne ?!"

Oheň a Písek
Sora

Dívka slétla očima znovu k tobě a lehce se nevinně usmála.
"Hmm jaký? Inu ten, že zjistíme, z jakého jste těsta."
Pronesla s libou radostí v hlase a rozkošně na tebe zamrkala. Pak její výraz zvážněl a přešla k okraji skály a pohlédla kamsi dolů.
"O tom, to opravdu není, vše má svůj smysl.......no snad se ve svých přátelích nemýlíš."
Odtušila již o poznání temněji, dokonce jsi měla pocit, že se zvedl trošku vítr a zavířil písek kolem. Když se k tobě znovu otočila, byla zase ta veselá usměvavá otravná písečná holka.
"Hmmm mám nápad. Umíš hrát piškvorky? Zahrajeme si. A uděláme to takhle, to ti vrazím mezi zuby klacek....."
Začala ti velmi vážně vysvětlovat, jak budeš kreslit klackem mezi zuby kolečka ve hře v piškvorky.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Uzavřel jsi toho mága do svých magických čtverců a pocitem uspokojení se odvrátil od vyřešené práce. Co se dělo uvnitř temných čtverců, které byly navzájem cestou mezi sebou, jsi nevěděl, ale sám sebou sis byl dost jistý, že svému osudu pistolník už neujde. Takže ses mohl s klidem vydat dolů do vesnice zpátky. Netrvalo ti to nijak dlouho dopomoci si opět čtverci bylo jednoduché.
Avšak ve vesnici panovala panika, lidé utíkali, nebo byli schovaní. Po vesnici se pohybovali rabující banditi, kteří brali především zásoby a cokoli cenného. Sýpka, ta byla mezi prvními vylupovanými objekty. Nikdo ti nevěnoval moc velkou pozornost. Dle jejich chování bys odhal, že to budou slabí mágové, kteří ke své magii využívají hole, zbraně, nebo cokoli jiného, co jim v jejich začátcích pomáhá jí korigovat. Jak se zdá, nijak moc ti pozornost nevěnovali. Vesničany, kteří se jim postavili prostě zmlátili do kuličky, útěchou, že zatím zbytečně nezabíjeli.

Ráno s nevrlým mečem
Akemi

Arek se na tebe laskavě usmál. V hlavě si uslyšela hned na to Sayuriho škodolibé uchechtnutí.
"Nejsi v týmu sama. Nikdo ve Fairy Tailu není sám. Za tu minulou misi jsi nemohla. Z toho, co jsem pochopil, tak to bylo havně díky tomu, co se stalo nám všem. Nevím kolik si toho pamatuješ, ale na tebe to zapůsobilo špatně a dopadla jsi, jak jsi dopadla. Většina ostatních novějších členů Gildy vyrazila plnit úkol pro gildu samotnou, ne pro zákazníky. A i my co jsme zde zůstali děláme na další části. Takže pokud vyloženě nechceš jít za nějakou prací si vyčistit hlavu. Uvítáme tvou pomoc při plnění úkolu pro Fairy Tail."
Vysvětlil ti Arek s upřímnou vstřícností a zkoumavě se na tebe podíval, jak se rozhodneš.

Druhé kolo v Crocusu

Napůl ležela, napůl jsem klečela vedle Oberona, pod tím obrovským diskem s hromadou balvanů, když mi začala být zatraceně velká zima. Trošku mi drkotaly zuby, když se pod mnou objevil led, který snad pomohl Oberonovi, a uškodil jeho protivníkovi. Ten se zjevně pořádně vytočil, slyšela jsem padání kamenů a zděšený výkřik Vinry, která stála vedle Verica.
„ Klid, Vinry, já Oberonovi věřím. Zvládne to!“
Usmála jsem se na ní, i přes to, že mi mrzli ruce bok i nohy. Zabralo to a já teď nemínila přestat v posilování Oberona vlastní magií, to by nedopadlo moc dobře. Pevně jsem se soustředila na posílení Oberonových schopností a nepřipouštěla si, že pokud to nezvládne, zavalí nás to oba dva.

S bručounem po boku

Lehce jsem se zamračila a odfoukla pár vlásků ze svého čela.
,,Tak zaprvé myslím, že moje nohy rozhodnou, kam půjdeme a za druhé... to zadruhé ještě vmyslím."
zamručela jsem trochu naštvaně.
,,No jistě... já opomenul ten fakt, že jsi neporazitelná a úžasná, takže by se tě měli všichni bát."
,,Kdyby jsi byl zticha šlo by to možná lépe najít si nějaký tým, ať nevypadám jako mluvící schizofrenik. Drž už hubu Sayuri, potřebuji vybrat nějakou práci." dodala jsem svá poslední slova začala si pročítat nabídky na tabuli.
Doprovod do hor by byl sice pěkný, ale radši bych pro začátek něco lehčího. Druhá možnost by byla lehké, ale přeci jen jsem dívka, nebudu někomu kácet les a pak ještě nakládat. U posledního jsem se zarazila a má ruka automaticky vzala poslední volbu. Měla jsem k tomu úkolu dost blízký vztah, ale z mého myšlení jsem byla vyrušena.
Lehce jsem s sebou škubla, když jsem se přes rameno lehce přikrčila a podívala na Mistra Areka.
,,Emm.. Ano, myslím, že v té posteli jsem strávila už dost času a potřebuji trochu na vzduch." pronesla jsem nakonec s lehkým úsměvem. Nesmím na něj moc koukat. Krucinál!
,,ty se na něj bojíš i podívat?! Prokrista Akemi! Víš, že se chováš jako úplně malá holka. Vždyť je to tvůj Mistr snaží se ti jen pomoc. To neznamená, že se do něj hned máš zakoukat."
Slova mé katany nebyla úplně nápomocná a já nakonec udělala krok vpřed, ať se k němu mohu otočit čelem.
,,Omlouvám se za tu předchozí misi.. po pravdě ani si úplně nepamatuji co se stalo.."
,,Já ano! Omdlela jsi jako nějaký posera!"
zatnula jsem ruce v pěst a zhluboka se nadechla. ,,Očekávám, že jsem nyní v týmu opět sama, tak jsem si vybrala jen nějakou snadnější práci, ať tady nesedím jako pecka."

Vesnice nedaleko Magnólie

Hmm, jen jsem jej škrábl. Škoda, ale minimálně již vím jak na něj. Je to dobrý mág a budem jej škoda. Bohužel jej budu muset zabít. Konečně mám k tomu opravdu důvod. Je až moc nebezpečný. Prostě řeknu, že jsem neměl jinou možnost.

Jsem zvědav s čím příjde. Určitě něco zajímavého a otravného.
Ahaa. Takže mě zaměřil, ale to mu bude k ničemu. Pokud znám magii, tak soudím, že kulka bude nyní naváděná, ale to nezmění nic na tom co se stane.

Ukázalo se, že je to pravda a kulka je opravdu navaděná. Určitě je to dobré, když o tom cíl neví, ale takhle.
"Máš zajímavou magii, ale je na čase to ukončit. Sbohem."
Na mě tváři se rozzáří šílený ušklebek.
"Magie čtverců: Propadová místnost."
Toto kouzlo kolem mého cíle vytvoří krychli, kterou se dá jedině tak propadat, neb je celá z prostorových čtverců. Není v ní čeho se chytnout. Jen padat a padat.
Na kulku vytvořím male okno, ktere pak přesunu dovnitr do krychle a hned jí zavřu.
On by tedy měl stále padat. Kulka stále prolétavat směrem ke mě a mezitím se jistě nejednou jeho tělo střetne s kulkou.
Neni mi jej líto, ale je jej škoda. Avšak nyní budu muset zachránit vesničany, takže budu muset použít dokonalost. Hádám, že chobotnice by mohla stačit.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Pistolníkovy kulky zmizely ve tvém velkém neviditelném čtverci. Ten se zamračil, ale to už mu letěly zpátky šikmo shora do zad.
"K čertu."
Zavrčel a skočil stranou v piruetě. Měl hodně bystré reflexy, ale i tak jsi zahlédl, že ho minimálně jedna z jeho vlastních kulek škrábla do nohy. S rozvášněným pohledem vzhlédl znovu k tobě.
"Jsi zajímavý chlapče, ale začínáš mě štvát. Navíc žádná obrana není ultimátní vše má svou slabinu."
Ušklíbl se a znovu se ve svém přízračném zjevu narovnal. dlouhý modře zářivý kožený kabátec za ním vlál.
"Rád si hraješ na kočku a na myš? Dobře. Hra skončila chlapče."
Záludně se usmál a pozvedl jeden ze svých koltů.
"Pistolníkova značka."
O okamžik později sis všiml, že na svém levém rameni se ti zjevila přízračně modře zářící křížek.
"Velká hra: Závěr Duelu!"
Zmáčkl spoušť koltu a z něj vylétla přízračná kulka, která i přes svou modravou záři lehce červeně poblikávala. Pistolník jí vypálil přímo proti tvému neviditelném čtverci. Kulka v něm zmizela, vylétla tím druhým a místo, aby zamířila do zad pistolníka, stočila se a obloukem mířila zpět k sobě.
"Té už neutečeš."
Usmál se muž a ztěžka si oddechl. Dali jste si docela zabrat. Navíc není to vše dole z vesnice je slyšet poplašený křik a jásot rabujících hrubiánů, kteří už dorazili do vesnice.
"Jop, slyšíš správně zklamal jsi je."
Podotkl muž nevzrušeně a pozoroval tě, jak si poradíš s novou záludností, kterou si pro tebe připravit.

Po prvním kole v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen

Váš soupeř slétl překvapeným pohledem k Oberonovi, pod kterým ležela najednou Aileen posilovala jej svou magií a pak také k Vericovi, který klečel opodál, ale od kterého se šířila ledová plocha až k zápasišti.
"Jooooo ukažte mu to! Do toho!!!"
Jásal nadšeně Styx a máchal tlapkama ve vzduchu a popoletoval poblíž Verica.
"Aileen neblázni!"
Začala peskovat Vinny, které se zděšením naježil celý ocásek, když viděla, kde Aileen leží. Muž se zamračil a znovu klepl nohou a přistál další šutrák v tu chvíli došla ledová krusta až pod něj a Oberona. Tomu se podařilo udržet pevný post a ve chvíli, kdy se mu začínaly rozjíždět nohy, ucítil, jak narazily o stranách na zábrany, které mu pomohly je udržet na místě a udržet tu obrovskou tíhu, kterou nesl. Za to namyšlený silák zaskřípal zuby, když se mu rozjely nohy a na čele mu vyrašila krůpěj potu, když s veškerým sebezapřením udržel rovnováhu ale poklesl kvůli tomu v jednom koleni, aby mu neujížděla dál noha.
"Vy špinaví bastardi! Rhááááááááárrrrgggg!"
Zařval zlostně až z něj začala sálat magická energie všude kolem a jednou a pak druhou nohou dupnul tak, že led popraskal a získal mu opět větší stabilitu. S tím padly na vaše desky každému po dalších dvou ještě větších kamenech, které ucítil Oberon, jak mu drtí zády, ale se vším sebezapřením se udržel na nohou, navíc část váhy nesly pilíře, které i když to v nich křoupalo, držely svůj tvar a dál se už nerozpadaly. Tentokrát už váš soupeř ztěžka oddechoval, když z něj dál sálaly vlny magie a pomáhaly mu držet jeho váhu. To že jste ho vytočili mělo očividně i svůj nemalý pozitivní efekt.

Ráno s nevrlým mečem
Akemi

"No s kým bys byla v týmu. Se mnou a kýmkoli, kdo bude chtít jít něco dělat taky.....chodit někam sama je blbost, nemůžu tě pořád chránit."
Protestoval Sayuri ve tvé hlavě, když jsi přicházela k tabuli. Pravda zase tolik prací tam vyvěšených nebylo, ale pár přece. Jedna byla doprovod vědeckého týmu do jeskyní v horských oblastech nedaleko Magnólie. Tým sebou chce patrně nějakého mága, pro větší klid svých duší, při bádání v neznámé oblasti.
Další práce o poznání prostší, někdo chtěl pomoci naložit objednanou dodávku dřeva, kterou bylo potřeba nejprve nakácet v lese poblíž jedné menší dřevorubecké vesnice na východ od Magnólie.
Poslední práce, která zde byla zatím připíchnuta byla hledání ztraceného dítěte v přímořské vesnici, jak se zdálo rodiče dítěte byli už docela zoufalí a nevěděli, co si počítit.
Když jsi tak procházela ty práce ucítila jsi, že někdo stál za tebou.
"Jak se zdá, už je ti lépe."
Usmál se ti za zády Arek, který se tyčil vedle tebe.