Dolejší

Dolejší

Dolejší

Mlčky přikývnu. Jsem ráda, že Freya potvrdila mé domněnky o důvěře. Možná za tím stojí nevraživost mezi jednotlivými frakcemi, možná jen vzájemná neznalost, možná něco jiného. Je obtížné fungovat s někým, komu nevíte, jestli můžete důvěřovat a na koho se spolehnout. Snad i proto Freyu obdivuji ještě více. Dokázala s nimi vydržet cestu z Pevnosti až do Vřídel. Nedovedu si ani představit, jak moc osaměle se musela cítit.

"Souhlasím. Zdají se sehraní," přikývnu na zmínku o mázích. Poté na chvilku odložím čištění, to když mne lehce vezme za bradu a vtiskne mi polibek, aby stvrdila svá slova. Aniž bych si to uvědomila, zavřu při tom letmém polibku oči a než se naděju, Vědma se již odtáhne. Nepatrně si jazykem přejedu po rtech, trochu se pousměji a s tím se opět vrátím k čištění zbraně. Do chvíle, než jí povím o berserkovi.

Na její návrh, abychom to řekly i ostatním, jen zvednu hlavu a chvilku ji sleduji. Nic však nenamítnu, chápu, proč jim to chce říci. Svým způsobem je to projev důvěry, nebo alespoň snaha o to. Navíc, pomůže nám to vyvarovat se situacím podobným té, ve které byl Alex před několika okamžiky.
"Dobře tedy," přikývnu nakonec, dokončím očistu zbraně, tu opět složím a naprázdno natáhnu. Pak zmáčknu spoušť a když úderník kovově cvakne, spokojeně se pousměji. Poté do zbraně vložím poloprázdný zásobník (poté, co do něj vrátím vyhozený náboj), opět ji nabiji a zajištěnou ji schovám do pouzdra. Hned na to začnu balit své věci. To už Freya stojí u dveří a čeká na mne.

Zvednu se ze země, sehnu se pro dýku, kterou opět schovám do levého rukávu, poté zvednu katanu, kterou umístím zpět na záda a s tím zamířím k Sestře. Ještě před tím se ale ohlédnu, jestli jsem tu něco nenechala.
"Můžeme," kývnu tiše, když k ní dojdu, ujištěná o tom, že mám všechny své věci u sebe.

Dolejší

Někde mezitím

Dolejší

Cítila jsem, jak bolest opouští mé tělo. Jak se rány zacelují. Když se pak Vědma nadechla, otevřela jsem oči a podívala se na ní. Hned na to jsem si prsty přejela po ráně, kterou způsobil meč mrtvého rytíře. Zbyla jen tenká jizva. Úlevně jsem vydechla a lehce se pousmála.
"Mnohem lépe, děkuji ti," odvětím vděčně a jemně se dotknu její paže, než začne uklízet své věci. A zatímco Freya uklízí runové kameny, opatrně se zvednu a začnu se oblékat. Při pohledu na svršek svého šatu se trochu zamračím, bude potřeba jej vyspravit, ale to může zatím počkat.

Jakmile jsem oblečená, vrátím se zpět k Sestře. Opět se usadím před ní a začnu se více soustředit na dech.
"Moc toho není. Jde poznat, že skupina postrádá vzájemnou důvěru. Dílčí tu jsou, to ano, ale to je vše. Jde vycítit jistá náklonnost mezi Alexem a Gabrielou, to jak se k němu postavila, když začal mluvit," vysvětlím a zamyšleně vytáhnu z pouzdra zbraň, kterou mi Alex dal. Vyndám zásobník, vyhodím náboj z komory a vše před sebe položím. "Alex se mi zdá upřímný, ochotný rozdat se. Gabriela... nevím. Přijde mi na ní něco zvláštní. To jak rychle změnila téma. Je pravda, že si Alex vybral blbou chvíli na očistu svědomí, ale i tak to bylo moc rychlé a náhlé," vytáhnu z brašny sadu na čištění zbraní (trochu jiná od té, kterou čistím katanu) a pustím se do údržby pistole. "Jediný, kdo tu má mou absolutní důvěru jsi ty, Sestro. Pokud mi řekneš, abych někomu věřila, budu. Jestli mi řekneš, abych někoho zabila, udělám to," řeknu tiše a zatímco čistím hlaveň, zvednu k ní oči. Můj hlas je pevný, rozhodný a ledově klidný.

"Je tu něco, co chci abys věděla," řeknu po nějaké chvilce mlčení. "Pokud dojde v boji k tomu, že sáhnu po sekerkách a budu bojovat oběma, za žádnou cenu se ke mě nepřibližuj." Co to dořeknu, zvednu k ní pohled a podívám se jí do očí. Doufám, že ví, co tím myslím. Určitě to ví, všechny Sestry ví, co je to berserk. Je pravda, že jen málo z nás se do tohoto stavu dokáže dostat.

Někdy mezitím