| |||
Wilda
|
| |||
Na schodech okolo mne se prořítí dívka. A její pozdrav na mé tváři vyvolá směsici překvapení a pobavení. “Dobrý večer.“ odpovím ji v rychlosti, ale dál to neřeším. Mám totiž jiný hovor. |
| |||
Chodba Aryania Věnuji ji jen úsměv, protože na to už nemám co více říct. "Nepředpokládal jsem, že byste nevěděla," pronesu trpělivě, "jestli ho nevíte, pravděpodobně takový není. Možná je ve Vaší přirozenosti chodit bosa? Případně netlačí Vás boty, či není možnost, že by Vám zabraňovali v běžných činnostech?" Nadhodím několik nápadu, které by ji mohli trochu podpořit její žádost. Zamyšleně si u toho tužkou poklepu na bradu. "Každopádně i kdyby to neprošlo, stejně je povinnost dodržovat dresscode jenom během vyučování. Hned jak Vám skončí hodiny, můžete je sundat,"vrátím se k ní pohledem a doplním s drobným unaveným úsměvem. V ten moment si uvědomím, že jsem vlastně slyšel v hlavě zprávu pro profesory. A také, že jsem neviděl žádného profesora mířím pryč z učebny. "Omluvte mne, zatím si to můžete promyslet," omluvím se víle a rychlými kroky zamířím chodbou, odkud je vidět dým. Stačí jít po původci a sotva jsem na rohu, vidím plameny šlehající ze dveří. "Je tam někdo?!" křiknu do dveří ale nejsem si jist, zda vůbec budu slyšet, nebo ty uvnitř jsou při vědomí. Rychle se rozhlédnu po svém okolí, zda tu není způsob nějakého hašení. Když ale nic nenajdu, zhluboka se nadechnu a vydechnu. Čas vyzkoušet, jestli jsem také nehořlavý. S tím se v první řadě pokusím dveře vykopnout. Využiju k tomu svou váhu. (92%) Jestli dveře nepovolí, nezbyde mi nic jiného, než plamenům sebrat to, co stravují a proměnit dveře ve zlato. (91%) |
doba vygenerování stránky: 1.0827457904816 sekund