| |||
13 Cítim, ako jeho energia čosi robí, ale kvôli tým prekliatym očiam nevidím čo. Nie som teda schopná zareagovať protiútokom. Zacítim jeho energiu za mnou, ale neviem či stvoril ďalšiu kópiu alebo čo sa stalo. ďalšiu sekundu iba cítim, ako som vymrštená do vzduchu. Krista! Keby som mala oči, mohla som ukotviť štít v podlahe ako som to spravila pri hraní sa so zlatou, alebo by som ho zväčšila tak, že by ma iba odšuchlo, ale takto si spravím letecký deň. V mihu sekundy zvážim či sa premeniť, ale aj premena kúsok trvá. Preto sa, tak ako pri tej stoličke spomalím telekinézou aby som zjemnila padanie a prikrčená skončím na všetkých štyroch na zemi. Keby som v druhej podobe, asi by som už metala chvostom na všetky strany. Spolužiaci by to isto neocenili. A divadlo pokračuje. Už sa prestal pretvarovať že je to jeho milá polovička? Natočím hlavu za jeho energiou ktorá sa približuje a štít sa ešte viac zväčší a zapulzuje, akurát ťuknúc o lavicu, ktorú má na mysli. Mierne k nej pootočím hlavu, akoby som na sekundu zabudla, že nevidím ani hovno Tam je. Pri jeho slovách si odfrknem a mám chuť sa rozbehnúť aj so štítom proti nemu a vpečiatkovať ho do steny alebo defenestrovať z okna. Keby sa viem do toho okna momentálne strafiť. Nie. Odseknem na jeho ponuku pomoci a zo všetkých štyroch sa vystriem len na nohy. Skrivím trochu tvár a chytím si prsia. Panebože, keď sú veľké tak bolia ako šialené keď trocha ponadskakujú. Už viem prečo mám tie svoje normálne tak rada. Stále cítim na štíte lavicu, tak sa zvrtnem jej smerom, no zarazí ma, že sa k nám priblíži Sigi. A ten tu chce zas čo? Otočím k nemu slepé oči. O čo mu ide? Teraz sa zrazu zobudil alebo čo? Doteraz sa tváril že tu nie je. Fakt neviem o čo Svenovi alebo Sigimu ide, ale ani jednému sa nedá veriť. Nikomu sa nedá veriť. Dosť prekvapená a celkom zmätená zavrčím ich smerom. Nechcem žiadnu pomoc. Ani od jedného z vás. Zvládnem to sama. Vyšteknem. Nemôžeš sa spoliehať na nikoho iba na seba. Vďaka vedomosti presnej polohy lavice vykročím k nej, ruka iba jemne natiahnutá dopredu. Nechám ju aj so stoličkou prejsť štítom, pričom ho znova zmenšujem, aj keď ho nenechám pricucnúť sa mi úplne na telo. Tvorí okolo mňa ale stále menšiu guľu, ktorá nepúšťa do môjho osobného priestoru nikoho. Keby sa ale Artemis odsunie so stoličkou príliš dozadu, narazí doňho. Až teraz si uvedomím, vedľa koho sedím. Helen má štít takmer hneď pri sebe. Keďže stále nechcem ako slepec hmatkať po stoličke a potom si retardovane na ňu sadať, jednoducho sa posadím na lavicu. Ak sa prachovka čo i len pohne ku mne, odstrelím ju na protiľahlú stranu miestnosti. |
| |||
13 Poslouchám odpověď. "Jen částečně," pokrčím rameny a pohodím ocasem. Jakmile se mi stáhne hrdlo bez vzduchu, okamžitě mám v ruce luk. Pomine to však, tak se o něj jen zapřu a sleduji další dění v místnosti. Zatím s klidem. Že mi ubyla trochu energie se ani nevšimnu, jen se na chvíli omezí mlha kolem mne. Poočku sleduji plameny, ale zatím to nevypadá nebezpečně. Najednou se ke mne však otočí a hrubě mě odstrčí. Takovou silou, že i mne ve velmi mohutné podobě donutí zavrávorat a chytit se zdi a druhou rukou se zapřít o luk, abych sebou nešvihla o zem. Překvapeně a dost zmateně se za ním podívám, když kráčí ke Shrey a profesorovi. Když se na něj oboří, vykulím oči. Není trochu majetnický? Podle toho co si pamatuji, co mi říkal, tohle nemůže být ani trochu slušné. Nebo co to před tím mektal. Velmi tiše a nenápadně se mi v tětivě zjeví dva šípy. Jen pro jistotu. |
| |||
13 Hodina začíná dostávat obrátky. Moc nerozumím rozdělení na černou a bílou magii. Proč se tedy tenhle předmět jmenuje obrana proti černé magii, když bílá magie se od té černé liší prakticky pouze názvem? Není to trochu rasistický název? napadne mne pobaveně. Z následného dění mi přijde, že jsem se toho dozvěděl mnohem více než se samotného předvádění se profesorova. Je sice hezké, že hádáme jestli je to buď a nebo, ale vysvětlení pro vlastní obranu jsem zatím žádné nedostal. Asi potřebuje navodit ve studentech strach, aby si připadali neschopní a měli větší motivaci se učit. Jenže to by nás taky musel něco učit a ne se předvádět. znovu začnu upadat do znuděné apatie z tohoto předmětu. Přitom podle názvu jsem čekal něco zajímavého, minimálně z té teoretické stránky. Kdo ví, třeba se z toho profesora ještě vyklube zajímavá osobnost. Mnohem zajímavější je fakt, že "asistentka" se rozhodla se prolétnou po třídě. I když asi ne úplně dobrovolně. A podle její následné reakce už toho také začíná mít plné zuby. Těžko se jí divit. Chvíli pozoruji, jak se sbírá ze země a odhání všechny okolo. Zdá se, že se dokáže nějak orientovat v prostoru i v rámci slepoty. Popravdě k ní začínám cítit docela slušný respekt, že ještě dokáže držet svoje nervy tak na uzdě. |
| |||
13S apatickým výrazem pozoruju dění v učebně. Vlastně vůbec netuším, o co těm dvojnožcům jde. Jednoho tu škrtí, zabijou, ožijí. Další narostou rohy a na hlavě ji přistane kupa hoven. Zvláštní styl výuky, to je fakt. Názorná ukázka nikdy nikoho nezabila. Teda, jak koho. Naštěstí nasazená maska na mém obličeji alespoň trochu tlumí pachy v místnosti, takže se můžu trochu soustředit. Po lavicích tu jsou vyvolávani studenti a mají rozpoznat černou a bílou magii. Pravděpodobně. Bylo mi jasné, že dřív nebo později dojde řada i na naši lavici. Když se Sven přesune k nám, záhy se otevřou dveře a v nich stojí svačinka. Ani sebou neškubnu, ani mi nezacuká obočí a dokonce se mi ani nepřeskládají šupinky, které prosvítají pod průhlednou kůží. Jediná má reakce na její příchod je zúžení zorniček do tenkých čárek. Pokrčím rameny, když se Svenův pohled přesune na mě. ,,Bílá." Pronesu bez jakéhokoliv zabarvení hlasu. Nechce se mi to víc komentovat jako to udělal soused. Je to jen hloupý otevření dveří. Ať už je to za pomoci telekineze nebo tlaku vyvinutého na dveře, nevidím na tom žádnou černou magii. Nebo je otevřela ona? Nesoustředila jsem se na to, jestli bere za kliku nebo se rozletěly samy. Ať už je to dobře nebo ne, přesunu pohled na jeho kopii, který si tu házel s tou rohatou studentkou. |
| |||
13 Nějak se mi zrovna nedaří udržovat pozornost tak, jak bych asi měl. Moje tělo si to přebere po svém a půjčí si od Yqi trochu energie na spravení polámané kosti. Vzápětí vyšlehnou nebezpečně blízko Carlose plameny, ve kterých zmizí improvizované dlahy. Kupodivu plameny ani moc nesálají do okolí, ale taky nemizí, jen se tak nějak rozprostřou po mém těle. Nespouštím oči ze Shrey a kupodivu se mi daří alespoň těkat mezi jejíma vylepšenýma prsama a očima. Které vzápětí zčernají, až se leknu. První myšlenka patří tomu, že je to sexi, druhá pak, že to v jejím případě asi nebude nejzdravější. Co jí to sakra provedli? Jenže meze překročí, když ji ten mamlas odpálí jako plážovej míč. Naštěstí se nemusím zdržovat vstáváním, vzhledem k tomu, že jsem se ani neposadil. Podvědomě se otočím na stranu, kde jsem měl zdravou ruku, a prudce odstrčím toho, kdo mi stojí v cestě (Yqi). Cloumá se mnou vztek a spolu s naprostým poblázněním od soukromých smyslů vytváří kombinaci, při které mi to skutečně nemyslí. Prej rytíř na bílém koni, to tak, jenom jeden ohnivej démon. Dodupu až ke Shrey a Svenovi. „Vypadni od ní.“ Ne, mnohému by se mohlo zdát, že jde o hrdinství, ale jde o pouho pouhou demenci. Naprosto nechápu, že by moje konání mohlo mít nějaké následky. Kdybych o tom mohl přemýšlet, asi bych začal brečet. |
doba vygenerování stránky: 1.6783311367035 sekund