Teprve začínám!

Aileen, Veric

Soupeř se mi hned začal vysmívat, že už si musím pomáhat magií. Jenže nevěřím tomu, že on to drží jen vlastními silami. On, takový nic oproti mě. Na desku mi přistál další balvan. Pilíře začaly praskat a s nimi nejspíše i moje záda. Mágova magie je silná jako mág samotný. A já jsem silný. Jsem přeci kamenný drakobijec! NA desku spadl další velký balvan a já slyšel sténání pilířů. Ještě chvíli a rozpadnou se. A když povolí ony, tak mě ta deska rozmázne. "CO?" podíval jsem se za hlasem dolů a uviděl jak vedle mě leží Aileen. To si snad.... kdy se tu vzala. Takhle to rozplácne nás oba! Něco udělala a já se začal cítit o něco líp. O něco silněji. TO je ono. "Hmmmmpff" zabral jsem ze všech sil, co mi zbyly. Nenechám se zahanbit sotva jsem se stal mágem Fairy Tail! A už vůbec nenechám nějakou blbou kamennou desku aby rozmázla Aileen! Dokud to držím já, ta deska se nedotkne země! "Teprve se zahřívám!" zazubil jsem se na protivníka. Třeba se mi ho podaří vytočit.

Souboj v síle

Závod byl dost vyčerpávající, takže druhé kolo, kdy dle všeho to byla soutěž v tom, kdo více unese byla ještě náročnější. Naštěstí Oberon se rozhodl ukázat, že má síly za nás za všechny. Falešný pocit jistoty, že tomu chlápkovi může čelit, mne opustil, když už při prvních kamenech málem klesl do kolen.
"Zatraceně, to je taková tíha?"
Pozoroval jsem oba závodníky. Koutkem oka jsem zahlédl taky, že Aileen se rozhodla svou magií posílit Oberona. Unaveně jsem se narovnal a přelétl pohledem okolí.
"Hmmm.....dobře, s vahou nepohnu, ale o úpravách prostředí nikdo nemluvil."
Pousmál jsem se a šel jsem znovu do kleku a začal vypouštět do dlaně svou ledovou drakobijeckou magii. Zem začala mrznout a kluzký povrch se začal rozšiřovat až k oběma soutěžícím a pod jejich nohy. Zavřel jsem oči a zamračil jsem se. Ve chvíli kdy jim to začalo klouzat jsem nechal vyrůst z vnějších stran Oberonových nohou krátké ledové hrbolky, aby mu nohy do stran neujížděly.
"Snad to trošku pomůže."

Nový začátek

Probuzení bylo příjemnější než večer. Odpadla jsem do postele úplně zničená.
Hej ty lemro?! Vstávej z té postele! Furt se jen válíš! Musíme do akce. Klidně bez kluků, když jsi z nich takový posera, ale zvedni tu prdel a makej!
Ten hlas v mé hlavě mě donutil se zamračit a potichu zavrčet.
Nejsi přeci žádný čokl, ať vrčíš. Šup, šup. Potřebujeme se provětrat.
Protáhla jsem se v posteli a došla si dát mlčky sprchu. Oblečení pro dnešek bylo prosté - minikratasy a top bez ramínek. Přeci jen má prsa to udrží no ne?
,,Taky dobré ráno Sayuri." pronesla jsem až poté co jsem byla upravená. Svou katanu jsem připevnila k boku.
Ty jsi se probudila teda se skvělou náladou..
,,Nech si poznámky pro sebe, nemám na tebe náladu. Potřebuji sehnat nějakou práci, kterou zvládnu sama. Minule to dopadlo katastrofálně a ráda bych se vyhnula případnému opakování své neschopnosti."
Jsi moc tvrdá.. Však za to nemůžeš, vždyť-
,,Nezajímá mě to! Nevím s kým teď budu v týmu Sayuri.." povzdechla jsem si než jsem se na sebe usmála do zrcadla. ,,Zvládneme to sami."
Emmm.. jsi si jistá?
Nečekala jsem na další řeči a vyrazila ze svého pokoje směrem k tabuli. Potřebuji peníze na nějaké nové oblečení a ať dokážu, že nejsem neschopná. otázkou zůstává komu to potřebuji dokazovat?

Druhé kolo v Crocusu

Opřela jsem hlavu o Oberonovo rameno.
„ Jen-jen chvíli.“
Vydechla jsem tiše a zavřela jsem oči. Unavená, rozbitá a uřícená. A vděčná, že mě vzal na ruce a nemusela jsem se hýbat. Jestli se ale později nerozhýbu nebudu schopná chodit tři dny. Usnula jsem, bohužel. Vyčerpáním skoro všeho, co jsem měla. A dokud mě nepoložil, spala jsem jako dřev. Až teprve ve chvíli kdy jsem ucítila studenou zem, mě zamrazilo a probralo mě to. Zamrkala jsem a trochu zmateně jsem se rozhlédla. To už ale Oberon držel desku. Zamrkala jsem a překvapeně jsem se podívala na to co se děje. Zbledla jsem, když mu na desku spadl menhir a jemu se začali podlamovat kolena.
Nesmím se plést do držení kamenů… ale…. Nikdo neřekl, že nesmím pomáhat jemu. Převrátila jsem se na kolena a dolezla pod Oberonův kamenný disk.
„ Nesmím ti pomoct s tou vahou… ale… posílit tebe… to už nikdo nezakázal.“
Střihla jsem pohledem po jeho soupeři a zavřela jsem oči.
„Zvýšení fyzických schopností! Deusu Ekuesu!!“
Klečela jsem na zemi, pod mnou i pod Oberonem se rozzářilo tyrkysové kolo. Vydechla jsem a na čele se mi objevila vráska doprovázená pár krůpějemi potu.

Vesnice nedaleko Magnólie

Odhodil svou zbraň. Střelci jsou fajn a nebezpeční, ale to jen do chvíle než přijdou o svou zbraň. Takhle se dostáváme k mé hře, která vypadá velice zábavně, až chvílemi se říkám jestli si neodnese nějaké zlomeniny.
Co to? Co to ksakru udělal? Že by uměl i jinou magii? No, začíná to být zajímavé, ale je už dost zřízený. Takže hádám, že to nebude už moc náročné.

Tak použil kouzlo. Podle názvu je nyní v něčem jako přízračném módu, který mu umožňuje se takto pohybovat. K tomu má i novou zbraň. Působivé, ale stačit to nebude.
Ou. Tohle už je celkem nepříjemné. Jen tak, tak se vyhýbám kulkám. Zdá se, že on i jeho kulky jsou schopné projít pevnými předměty a zásah jimi by pro mě nebyl vůbec příjemný. Je to zajímavá magie, ale udělal jednu velkou chybu. Myslí si, že pochopil mou magii a to stále používám jen slabá kouzla místo těch mocných, kvůli kterým mám své ego.

Zdá se, že zatím co on mě zde má zabavit, tak ostatní se chtějí dát do práce. Nejsou tak silní jako on a v pohodě je porazím, ale tohodle se budu muset zbavit. Nebo jej tedy zneškodnit.
"Magie čtverců: Nespatřené okno."
Možná jeho kulky dovedou projít pevnými objekty, ale já je vlastně nechávám pouze letět dál.

Velký prostorový čtverec, který je neviditelný, přímo přede mnou. Ve vzduchu kousek za střelcem se vytvoří druhý levitující, lehce nakloněn dolů.
Až projdou kulky tím co je přede mnou, tak by měli vyletět na střelce zezadu. Hádám, že budou mít dobré poškození i pro toho, kdo je vlastně seslal.

Ta holka


Uvolním se.
,,Jaký má tohle všechno smysl?"
Zeptám se jí a dívám se dopředu.
,,Jestli nám je vrátit nechcete?"
Chci se podívat dolů, ale nevím jestli to zvládnu.
,,Oni to zvládnou, já to vím."
Začnu se usmívat.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Střelec tě pozoroval s pozdvihnutým obočím, když jsi se posbíral na nohy a znovu zmáčkl spoušť, když se nic nestalo a zbraň začala jiskřit odhodil jí stranou, ale to už do něj narazil první čtverec a pak další a další. Odrážel se mezi nimi. Vyvíjelo se to slibně. Tenhle lidský ping pong byl uspokojivý až do okamžiku, než najednou ten chlápek propadl skrz tvůj čtverec. Nerozbil ho tím sis byl jistý, ale prostě prošel skrz něj, překulil se po boku do kleku. Otřel si rukávem krev ze rtu a znovu se pousmál.
"Takhle tvá magie funguje, dobře."
Viděl jsi, jak se celé jeho tělo mihotá, zvedl se a rozběhl kupředu.
"Přezbrojit: Přízračný pistolník!"
Jeho oblečení znovu mihotalo ještě více, vypadalo to, jako by měl na sobě cowboyský oděv tvořený mlhou, v rukou držel podobně vypadající kolty, které na tebe namířil.
"Přízračná přestřelka!"
Křikl a začal pálit na střídačku z koltů, hned při prvních dvou výstřelech jsi musel uhnout stranou, aby tě nezasáhly, protože tvými pevnými čtverci prostě prošly skrz, jako by ani neexistovaly ale něco ti říkalo, že nechat se zasáhnout by nebylo příjemné. Zároveň jsi ucítil mírně magické pohyby o kus dál od vás, s nejvyšší pravděpodobností, nějací slabší mágové mířili k vesnici z jiné strany.
"Všímavej hoch, ale na to teď nebudeš mít čas. Tvůj protivník jsem já."
Znovu několikrát vystřelil, aby tě zaměstnal a při tom se pohyboval, aby ti nedělal tak snadný cíl.

Po prvním kole v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen

Oberonův soupeř, když viděl kamenné pylíře, které podepřely desku tak se jen pohrdavě ušklíbl.
"To už si potřebuješ pomáhat magií tak brzo a v takové míře? Chech právě jsme začali."
Klepl špičkou nohy o zem a padl vám na desku další menhir, až to zapraštělo v pylířích, které Oberon vytvořil.
"Taková tíha to ho za chvíli rozdrtí!"
Zabědovala Vinny.
"Bude z něho placka!"
Koukal se na to vše zděšeně Styx.
"Mágova magie je jen tak silná, jako mág samotný."
Klepl znovu nohou a padl další menhir. Pylíře, které Oberon narychlo vytvořil zapraštěly a začaly se na nich objevovat prasklinky. Váš soupeř dál sál držel desku v kamenném postoji. Bylo vidět, jak se mu napínají a svaly a šlachy, jak to jím pulzuje, ale nevypadalo to, že by to byla pro něj nějaká nezvyklá námaha. Dokonce při lepším pohledu se mohlo zdát, že snad jeho svaly nabraly trošku na objemu, kdyby to bylo možné.
"Tak co už to vzdáváš?"
Slétl očima škodolibě na Oberona.

Padá kamení

Když jsem si naložil tu kamennou desku na záda a uviděl toho chlápka, jak si ji bez problému nahodil, začal jsem mít menší podezření, že už používá magii. Nejsem žádnej chcípáček, ale on je oproti mě skoro poloviční a nemá s tím problém? Se mi nezdá. Jen jsem zabručel že jsem připraven a najednou mi na desku přistál šutr, až jsem šel do pokleku. Jestli spadne další, tak jsem na zemi. On prostě musí používat magii, jinak to nejde. Tak tedy i já. Dupnul jsem levou nohou a ze země vyjely čtyři kamenné pilíře a podepřely mi tu desku. Docela by mě zajímalo jakou magii má on. Nic nejde vidět...že by nějaká vitální?

Vesnice nedaleko Magnólie

Střelec na mě reaguje celkem rychle. Bohužel pro něj mám kolem sebe pevnou obranu. Nejspíše jej zaskočí krychle kolem něj, ale jsou dost křehké, takže, když je střela prorazí, tak se tomu nijak nedivím.
Používá magii a umí celkem fajn střílet, ale to zjevně jen díky magii, neb na takovou dálku by jen tak někdo nedostřelil a on se nezdá jako profesionál. No, kdo ví. Minimálně si s ním trochu pohraji.
Zvedám se a usměji se na muže, který vystřelil kouzelnou kulku. Zaměřím se na hlaveň jeho zbraně.
"Magie čtverců: špunt."
Jsem zvědav jak dobře dovede reagovat na magii. Právě jsem v hlavni jeho zbraně stvořil několik pevných stěn, které jakmile opět vystřelí, s vysokou pravděpodobností zapříčiní to, že zbraň už nikdy nepoužije. Pokud tedy nemá další.
Zruším čtverce kolem něj.
"Nesmím vás zabít... škoda, ale nikde není psáno nic o tom, že vám nemohu dát do těla."
Velký úsměv.
"Magie čtverců: Bláznivá hra."
Postupně nechávám zhmotnit levitující, neviditelné čtverce, které posílím aspektem zdi, jelikož jsem viděl, že je schopný a k tomu přidám ještě pohybový aspekt.
Takto je na ně začnu postupně sesílat z různých stran, aby jsem si s ním ve vzduchu doslova pinkal s míčkem, který se vždy odrazí od stěny na další, která jej zase odráží dál. Nebo spíše se snažím, aby to tak dopadlo.

Oheň a Písek
Sora[/i]

"Každá magie něco tvoří, jen jiným způsobem."
Pokrčila rameny s klidným výrazem a přehodila si nohu přes nohu
"Hmmm jeden nikdy neví."
Odvětila lehce zamyšleně. Pak vstala skleněného králíčka nechala ležet před tebou a otočila se k tobě zády a pohlédla dolů ze skály.
"Možná máš pravdu, uvidíme, za co svým přátelům stojíš ty."
Broukla a napůl se na tebe ohlédla.
"Jsou překážky, které zdolat silou nejde."
Prohodila to, jako něco naprosto automatického, pak si založila ruce na prsou a hleděla dolů, jakoby tam viděla něco zajímavého.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Tvůj čtverec tě vyplivl na kopci, rychle jsi zformoval okolo sebe ochranné čtverce. Spatřil jsi onoho střelce, jak zády k tobě kráčel pryč. Muž se zastavil, když tě uslyšel pohnout se napůl se k tobě otočil, obklopila jej tvá krychle ze čtverců. A máš ho! Byl v pasti a ani to nepostřehl, protože byly neviditelné!
"Jsi tady rychle. No nevadí."
Zahlédl jsi, že mu pod rukou čouhá hlaveň dlouhé zbraně i když se k tobě neotočil, aby zacílil.
"Magická střela: Beraní průraz!"
Křikl a pak zbraň štěkla, viděl jsi explozi, která z ní vylítla, střela se přetvořila do obřího zářivého modrého berana, který prorazil skrz tvůj čtverec, ten se rozlétl na střepiny kolem a pak beran narazil do tvých čtverců, které tě chránily. Sice je to neprorazilo, ale srazilo tě to k zemi.
"Zajímavá magie."
Usmál se. Je nutno přiznat, že jsi ho trošku podcenil.