| |||
Před jídelnou Akashka ,,Souhlasím s vámi, pokud jde o ty děti. Nevím čím to je, ale dětská mysl je nějakým způsobem mnohem vnímavější k věcem nadpřirozena a je více otevřená různým řešením. Skoro, jakoby nás vědomosti a zkušenosti svazovaly a omezovaly naše myšlení a tvořivost." odvětím pobaveně. Když se zmíní o tom, že se jí nikdy nic nestalo pod peřinou, jen se zasměji. ,,Ale ano slečno, věřte mi, že pod peřinou číhají různé hrůzy, o kterých se vám dost možná ani nesnilo. Největší strachy jsou obvykle ty, které máte schovány ve své mysli. A mne? Celkem to, že nemám kam jinam jít. Paradoxně to pro mne jinde není příliš bezpečné a když jeden vyhladí celé upíří sídlo, jen těžko se může schovat někam do běžného světa." zakřením se. ,,A kde si to chcete sníst? Raději si vyberte místo sama, abyste neměla dojem, že by se vám tam mohlo něco stát." vybídnu svoji společnici pobaveně. |
| |||
Jídelna-Hlavní hala všichni a nikdo, jen trochu okrajově Helen , Marcos, Felix a Miko Seděla jsem tam jako opařená a po očku sledovala, jak Felix s Miko odcházejí. Řekl, že se ještě uvidíme? Promiň, ale nestojím o to, aby mě tvá přítelkyně změnila v kámen. Zachvěla jsem se. Co jsem komu udělala? Jen se snažím být milá, to tu není nikdo, kdo se chová normálně? Všichni jsou tu krvelačná zvířata? Já opravdu nechci nikoho odsuzovat, je možné, že mají různé důvody proč jsou tady, ale to jsem tu jediná, co se nesnaží nikoho zastrašit, nikoho sežrat? Pro boha lidi. Je to škola, ne bitevní pole. Tady si navzájem nemusíte ukazovat, že jste silní. Zřejmě tu nikdo neumí používat pusu, všechno se přeci nemusí řešit svaly. Otráveně si povzdechnu. Jestli to tak půjde dál, asi tu moc dlouho nevydržím. Naštěstí tu nikdy nebudu sama, mám Sophii a ostatní... Za chvilku se do jídelny připojí i dva draci a hned se vrhnou po masité stravě. Nějakou chvilku na ně koukám. Myslím, že je čas jít. Už mi jen schází aby mě nějaký drak sežral, myslím, že po dnešku už je to celkem jisté. Zvednu se od stolu, vezmu svou tašku, vytáhnu plánek školy a zamířím si to pryč. U východu z jídelny byla pořádná ledová plocha a tak jsem se snažila šlapat na led velmi opatrně. (47%) Ne vždy se mi to povedlo, občas mi podklouzla noha, ale vždy jsem to jakž takž dokázala vyrovnat nebo jsem se přidržovala zdi. Každopádně jsem se velmi pomalu dostala ke dveřím a dostala se ven. Až teprve teď jsem si byla jistá v kroku a zahleděla jsem se tedy do plánku školy. Rychle jsem v ní našla jídelnu a od té jsem se snažila přijít na to kudy se dostat k pokojům. Udělala jsem několik kroků a zatočila doleva. Po pravé straně jsem zahlédla Helen a toho kluka se kterým odešla. Radši jsem je nechala tak jak jsou, nemám už náladu se znovu do něčeho přimotat. Rychle jsem si to šinula ke schodišti, ale zahlédla jsem tam nástěnku, tedy jsem se ji rozhodla ještě prozkoumat, tím přeci už nic pokazit nemohu. |
doba vygenerování stránky: 1.107311964035 sekund