| |||
K lesu Felda Jen se více pousměji, když mi nastaví hřbet. Dám si záležet, abych použila pevné nehty na pořádné podrbání. "Že já to tušila..." uchechtnu se, když se podívá směrem ven. Napřed se pořádně pečlivě rozhlídnu a teprve pak si všimnu, že už vyrazil, přidám do kroku, nakonec si popoběhnu, abych ho doběhla. Zamíří neomylně k lesu. Kráčím za ním a podezřívavě si měřím každé šustnutí okolo nás. |
| |||
Do Knihovny Nathaniel Jako dělová koule proletím školou, nevšímaje si nikoho a ničeho. V tuhle chvíli jsem ještě bledší než obvykle a krve by se ve mě nikdo nedořezal. Snažím se vymazat co se stalo z hlavy. Jediná věc co mě mrzí je, že jsem se rozdělila s tím jediným normálním tvorem na téhle škole. Mimo Nera. Když jsme u toho. Kde je? Najde si mě? Měl by. Ví kde bývám. Proběhne mi hlavou. Zastavím se až před dveřmi do Knihovny. Oproti rychlosti, kterou jsem přiběhla, se velmi jemně opřu do dveří. Vkročím dovnitř a tiše za sebou zavřu dveře. "Zdravím, Knihovno," pozdravím svým tichým hlasem, ač trochu udýchaně. Vydám se ke svému místu, ale jakmile zahnu do boční uličky, všimnu si, že Knihovna mluví s nějakým chlapcem. Zarazím se vprostřed kroku a trochu nevěřícně na něj zírám. Nakonec přes sebe víc stáhnu můj plášť a couvnu zpět za regál. Měla bych si dávat více pozor. |
| |||
MT01 - můj kabinet Mávnu nad medůzou rukou a pak i já pomalu odejdu. Snažím se moc nekoukat kolem sebe. Potřebuju si udělat spoustu poznámek a ujasnit si priority. Pevně za sebou zavřu dveře kabinetu a pak se přeměním. Se zamyšleným vrčením se schoulím do klubíčka. Ve vzduchu přede mnou se objeví břidlicová destička a začnou se na ní pomalu vykreslovat různé zvuky. Doufám, že nikdo nebude nic chtít. |
| |||
Od ošetřovny k pokoji čarodějů Když se konečně zbavím pozornosti podivného ošetřovatele, dost si oddechnu. Ještě než se dovřou dveře, už peláším pryč a je mi celkem jedno, jestli cestou někoho porazím. Mířím co nejkratší cestou do svého pokoje. Třeba tam budu alespoň na chvíli v bezpečí. Sice mě trochu mrzelo, že ta dívčina z hodiny utekla a nechala mě tam, ale kdybychom bývali stáli opačně, udělal bych asi to samé. |
| |||
Chodby Miko Široce zazívám a pořádně jí nastavím hřbet mezi lopatkama, kam si sám dosahnu jen fakt blbě. Když se poptá, co budeme dělat, docela toužebně kouknu směrem k východu. Strašně bych si zaběhal, možná trochu prohnal pár těch trnovejch bestií. Nebo přerostlejch králíků. Hmm. Tak se zamyslím nad králíkama, že mi dokonce ukápne slina a bezmyšlenkovitě se vydám směrem k východu na pozemky a k lesu. |
doba vygenerování stránky: 1.2017889022827 sekund