Andor.cz - Dračí doupě online

Hehe, čarodějnice, to byla noc, hehe

Vrzání. Takže pán kapitán nejspíš ještě pracuje. V teorii bysme tam mohli vejít a říct, že ho někde potřebují a tím mít tu pracovnu volnou k... prozkoumání. Ale ruku na srdce. Co bysme tam tak našli? Nějaký papíry o Gubbiu o lidech, co stejně neznáme. Takže to je asi zbytečný...

Kývnu na Alessandru, že jako chápu a vydám se tedy ke dveřím ven, ať nás tu nikdo nevidí se jen tak poflakovat. I když snad v teorii už teď můžeme.

Což vlastně... teď co? Jdeme prostě hlavníma vratama do paláce?

Hehe, čarodějnice, hehe

"A víš, co ještě je sranda? Jít nakouknout do kanceláře velitele stráží!"
Tak rozhodně!!! v očích neskrývám nadšení, když se zazubím a přikývnu. Ještě si rychle převážu vlasy. Protože nosit pletený cop na stranu prostě je všechno, jen je typicky pánská móda. Udělám si vespod na temeni obyčejný culík, jako nosil Ezio. Nosí. On ještě žije. Asi. Doufám.

Následuji Bastiana ke dveřím a už téměř beru za kliku, když mi dojde, že on čeká a poslouchá. V duchu se zastydím nad tím, že jsem tam takhle neopatrně skoro vpadla. Tak jasně, že má pravdu. Musíme asi raději počkat, jestli tam náhodou někdo - bylo to vrznutí?

Zatahám Bastiana za rukáv, jestli to slyšel taky a věnuji mu naléhavý pohled.

A já tam skoro vlezla, kurva!

Zabila ho prej nějaká čarodějnice...

Počkat si se vyplatilo.
Pode dveřmi jde nejen vidět proužek mdlého světla, takže se v místnosti evidentně svítí, ale když nastražíte uši, můžete slyšet velice slabé náznaky toho, že uvnitř někdo je. Zašustění otáčené stránky, vrznutí židle, jako by v ní někdo poposedl a hledal pohodlnější pozici. Nic velkého, pan Gé, ať už se jmenuje jakkoliv, je vlastně dost tiše. Nejspíše nemá ani důvod, být hlasitě. Buďto něco píše, nebo čte. Tak či onak, nic nenaznačuje tomu, že by o vás věděl. Proč taky, ne že byste zrovna chřestili plechy, nebo tak.

Rest in RIP Eizo32

Ha. Já věděl, že si vezme halapartnu. Vždycky, je to halapartna. Ach Alessandro, jsi tak předvídatelná!

"Ano. Halapartny jsou sranda. A víš, co ještě je sranda? Jít nakouknout do kanceláře velitele stráží!"

Teda. Teď mi to přijde, jako dobrý nápad a snad nás nekousne do zadku.

"Takže se vracíme, kudy jsme přišli a jdeme se podívat, jestli tam nenajdeme něco dobrýho!"

A snad ano. A snad to něco nebude žádná osoba, sedící za stolem.

Potěžkám si kuši a vydám se tedy ke dveřím s Gé.

Prvně chvilku pozevlíme na chodbě a u dveří, a uvidíme, jestli od tama jdou nějaké zvuky. A pokud ne, asi to je znamení se podívat dovnitř!

Hehe, ne, děkuji, vždy raději Eizo32 než Václav2

ty určitě halapartnu co? Hehe."
Smutně se podívám na svůj řeznický nožík. Popravdě mi vlastně, nečekala jsem, že to někdy řeknu nahlas, docela stačí a vlastně jinou zbraň nepot-JSEŠ NEMOCNÁ, ALESSANDRO? SAMOZŘEJMĚ, ŽE SI VEZMEŠ TUTO ZCELA NUDNOU A TUCTOVOU HALAPARTNU A NĚKOHO S JEJÍ POMOCÍ SMETEŠ Z ARKÁDY, HALAPARTNY JSOU SRANDA!!!

"Nojo, halapartny jsou sranda," šeptnu Bastianovi zpátky a taky se natáhnu pro zbytek vybavení, které mi chybí k tomu, abych vypadala jako strážný. Alespoň ve tmě. Šerpa je samozřejmost. Najdu si i menší košili, než je ten stan pro tři osoby střední velikosti, který jsem na sobě měla teď. I kalhoty.

Na zbroj kašlu, protože, prostě... No, jsem zvyklá na tu svoji, která je trošku jiná a jinde než cokoliv, co se tu dá najít. Tady ty pekáče akorát překáží na všechny strany a nedá se s nima ani na nic vylézt. Ne, že bych teda s halapartnou odteď asi někde extra lezla, no.

"Půjdeme zpátky, kudma jsme přišli?"

Vaclav2

No, tak máme tu nějaké dobré věci...

"No, já si beru asi meč a kuši, ty určitě halapartnu co? Hehe." řeknu Alessandře relativně potichu a začnu se sápat po složeném oblečení.

Takže oblečení. Na něj si dám šerpu. Zbroj asi nepotřebuju. Helmu si vezmu, pro jistotu. A pak teda meč, šipky a kuši. To bude dokupy fungovat. A nebude to ani vzbuzovat podezření, když nás někdo chytne na střeše. Protože kdo tam má být jinej, než chlap s kuší, že jo. Teda. Kromě chlapa s arkebuzou, ale holt nejsem v Římě. Ale v Gubiu... oh, to symbolizovalo to G vedle.

Tak záleží, který summoní NatWife...

Ve zbrojnici nikdo není. No, ani se tam nesvítí, takže tam toho není ani moc vidět. V přítmí je vidět police se složeným oblečením a to včetně strážcem u vchodu na nádvoří tak glorifikovaných šerp typu "Já mám toto a vy ne, heč, zmrdi," v barvách města.

Na několika panácích se v přítmí, chabě osvětlovaném lampou z místnosti vedle lesknou zbroje městské stráže a několik přileb. Jedna ze stěn slouží jako zbrojnice. Tam jsou ve stojanu opřené halapartny a pár mečů. Vedle toho jsou opřené o zeď i tři kuše a dřevěná bedna s šipkami do nich. Vedle leží i několik nezapálených loučí. 

Z místnosti dále již nevedou žádné dveře, jen jedno poměrně malé okno za stojany se zbrojemi.

Nic extra zajímavého tady, vzato kol a kolem, ani není.

Nat 1 je furt lepší než potenciální Nat2

Když vejdeme dovnitř, otočím se na Alessandru a jenom pokrčím rameny v 'Vidíš? žádný problém' gestu.

No, šlo to až podezřele lehce. A od teď to všechno půjde ještě snáze!

Jelikož nemáme čas na to, ztrácet čas, vydám se tedy obezřetně do zbrojnice. Podívat se, copak tu máme dobrýho.

tak ta nat1 nepadla, takže pokračujeme

Okolo strážného se prochomýtnete jak nic, do jakýchsi společných prostor. Jsou zde dva stoly, na jednom je olejová lampa, pár věšáků na oblečení, okolo zdí lavice, prostě stroze zařízené místo, určené k tomu, ať si mají strážní kde na chvíli sednout, když zrovna nemají práci. Nebo ať se můžou v klidu najíst. Místnost je prázdná a kromě okna, kterým jste se sem mohli dostat, z ní vedou dvoje dveře. Jedny budou od zbrojnice a druhé, označené pěkně vyvedeným emblémem s písmenem G nejspíše, od místnosti, určené pro kapitána místní stráže.

Asi hovno a ne zamíří

Bastiano dává naší soukromou znakovou řečí najevo, že prostě půjdeme okolo spícího strážného. Tak jen naposledy zoufale ukážu k oknu a rozhodím rukama, jako že bych docela ráda věděla, proč nepoužijeme jistou bezpečnou cestu, která se nám doslova otevírá pod nosem - ale co už. Chce to zábavnější. A dnešní večer má být prostě především zábava. Jsme dva cestováním unuděný lidi, kteří jsou čas od času docela neplešiví. A na lodi do Ancony jsme se v zásadě hrozně drželi. A z Ancony nás Baggio raději vyhnal, jako by to tušil předem! No, budeme mu tam neplešit cestou zpátky, aby mu to nebylo líto, žejo!

Následuji tedy svého společníka, okolo spícího strážného, potichu dovnitř. Musím říct, že plížení je o dost jednodušší, když člověk nemá zbroj a několik navěšených zbraní. Takže...