Andor.cz - Dračí doupě online

Časový průser

Poslouchám slova všech a na chvíli zavřu oči. Hokageho informace jsou zmatené a útržkovité. Patrně vůbec neví o tom, co jsme si zažili. Pokud má pravdu, pak jsme pravděpodobně v minulosti a s největší pravděpodobností možná i v jiné dimenzi a pokud je to náš svět, pak je.....dost zmatený a nevím, jak ho dáme do pořádku.
Slyším, taky naléhání Sumire, abych jí pomohl s vysvětlováním. Lehce si povzdechnu a pomalu otevřu opět oči.
"Matte Sumire."
Řeknu jí klidným vyrovnaným hlasem, abych zastavil příval její akční paniky.
"Tyhle věci, nebudou tak jednoduché, jak se zdají."
"Nemůžeme do věcí jen tak zasahovat. A než mě přerušíš vysvětlím ti proč......Je několik teorií a možností toho, co se bude dít dál....Zaprvé....jsme nyní v naší vlastní minulosti a budeme se jí snažit změnit, abychom předešli tomu, co se stalo....pokud však bude fungovat určitá předurčenost událostí, vše se stočí ke stejným událostem, jako známe, což znamená, že ať uděláme, nebo jsme v naší vlastní minulosti udělali, cokoli stejně se stalo, to co se stalo, nebo jsme tomu dokonce napomohli....pokud by to takto nefungovalo může nastat to, co řekla Aiko, něco změníme, zmaříme tak naše vlastní narození a díky tomu zmizíme v našem čase i tady, protože nikdy nebudeme existovat...."
Krátce se odmlčím, abych si urovnával myšlenky.
"Druhá možnost je, že nejsme v naší ale cizí dimenzi, což znamená, že v tomto světě existujeme ale může to být jinak, nebo neexistujeme vůbec. Takže cokoli, co uděláme ovlivní sice tento svět, ale náš zůstane beze změny, nehledě na to, že tu můžeme nadělat pěknou paseku a chaos v přirozeném běhu věcí, pokud jsme se tu ocitli a časová linka tohoto světa s tím nepočítala...tak či onak by nám to moc nepomohlo, pokud bychom se nedostali zpátky do naší reality."
Pomalu se nadechnu a zamračím ještě více.
"A pak je tu samozřejmě ona třetí možnost, že má pravdu Kakashi a my jsme pouze pod vlivem Genjutsu, nebo jiné mocné techniky, které nám vytvořila umělé vzpomínky, na něco, co nikdy neexistovalo, aby nás využili právě proti Konoze, nebo k jiným svým zvráceným účelům. V takovém případě, by bylo třeba zjistit, kdo za tím stojí, abychom ochránili vesnici a překazili tyhle hnusné plány. Problém je, že když my věříme tomu, že je to pravda je těžké určit zdali to pravda skutečně je či není...."
Podepřu si bradu zamyšleně palcem a ukazováčkem a pak vzhlédnu k ostatním.
"Mám to......určitě i tady v Konoze je klan Yamanaka. Jsou těmi nejlepšími odborníky na mysl v Konoze, o kterých vím. Věřím,
že oni by nám dokázali hlavu prohlédnout a v mysli odhalit to důležité, případně zjistit, jestli jsou vzpomínky pravé, nebo falešné. Tak či onak bychom věděli, na čem jsme a oni by věděli pravdu....samozřejmě pokud jsme nasazení agenti a sami o tom nevíme, bylo by nebezpečné chodit do vesnice a vystavit jí riziku. Lépe bude, když přijde někdo z Yamanaků prohlédnout nás mimo vesnici pro větší bezpečí....pokud jde v prohlížení hlavy. Nechci tomu vystavit nikoho z vás. Podstoupím to sám, bude to tak asi nejlepší."
"Protože má mysl je na trošku jiné úrovni, než ty vaše a některé informace se v ní lépe ztratí, než v těch vašich. Jsou věci, které jim říkat nemusíme."
Domyslím si v duchu, to, co již říci nahlas nechci.

Mladistvý otec?

Konečně jsem se trošku vzpamatoval po tom, co se tak nárazově stalo. Náš otec je prostě děsivě rychlý a rovnat se mu nemůžeme. A už vůbec ne, když je v plné síle. Vidět ho v akci bylo prostě úžasné.
"Jestlipak bych mohl být jednou tak silný, jako on."
Do reality mne však přivede probouzející se Aiko. Dřepím vedle ní a čekám až přijde úplně k sobě. Nedělám prudké pohyby, protože bych asi opět padl na prdel, a to zrovna dvakrát nechci.
To, co říká ona i Sumire je docela děsivé. Přeběhne mi z toho mráz po zádech.
"Takže nejsme doma?.....Devatenáct.......je moc mladý....takže jsme v minulosti? Ale je to naše minulost, nebo cizí?"
Nasucho polknu a pak se otočím směrem ke Kakashimu.
"My nemáme vymazaný mozek žádným Genjutsu!"
Načepýřím se rozzlobeně a vstávám.
"Vůbec nemáš páru, co jsme si prožili!"
Štěknu na něj vztekle a pak drtím zuby o sebe. Je tu táta nesmím být tak prudký, třeba jsou oni ti jediní, kdo nám může z téhle šlamastiky ještě pomoct. Trošku zoufale slétnu pohledem na Anshiho, který bývá tím, který má nejlepší plány jak z každého průseru, ale bojím se ho zeptat, abych nezjistil, že tentokrát žádnou cestu ven nezná.

Zmatené informace

Lehce se zamračím, když dívka jménem Sumire začne mluvit ke mě. Nechápu o čem to mluví, je hrozně zmatená.
"Jo jsem Hatake Kakashi, ale moc z toho, co říkáš mi smysl nedává. Proč bych měl zachraňovat vesnici a ještě před jedním z jejích největších hrdinů?"
Ta holka je fakt divná. Sice Minato-sensei nám k tomu dává jisté vysvětlení, stále mi to přijde moc složité a neprvaděpodobné.
"Tak proto jsi přišel pozdě Obito? Zachraňoval jsi s Minatem-sensei někde tyhlety?"
Musím se tomu nevesele zasmát, zní to opravdu absurdně.
"Minato-sensei nemůžou být třeba po vlivu nějakého Genjutsu? Třeba jim jen někdo vymazal mozek a nasadil falešné vzpomínky.
Třeba jsou to jen agenti, které chtějí propašovat do našich řad a do vesnice, aby jí zničili. Mohli by to být nějací sirotci, které nám někdo před lety unesl z vesnice, nebo něco takového, aby tomu dodal na věrohodnosti. Bylo by něco takového přece možného ne?"
Pozoruju zkoumavě Sumire a Minata-senseie. Jedno je jisté, ty děcka tomu, co říkají věří, ale jestli je to opravdu pravda a nebo jen něco čemu věří, že to pravda je jsou dvě věci a výsledek by mohl být katastrofální pro vesnici, což by nebylo zrovna dvakrát dobré pro nás.
Koutkem oka slétnu k Obitovi.
"On, že by někoho zachraňoval po boku našeho senseie? Vždyť by ho hned zabili, ještě neprobudil ani svůj rodový Sharingan."
Zhodnotím svého týmového kolegu.
"A to, že měli vyhledat údajně mě se mi vůbec nelíbí, musím být obezřetný."
Zabručím si v duchu pro sebe.
"Jsou nadmíru zvláštní, jen co je pravda."
Což v principu znamená, že mohou být i dost nebezpeční.

Táta netáta

Ležela jsem a dívala jsem se do těch modrých očí. Očí, které byly, tak strašně podobné mým, jako by byly mé vlastní. Viděla jsem tu nejistotu v nich. Ještě před pár vteřinami jsem byla mimo sebe, teď tu bezmocně ležím a dívám se do těch očí, které jsem toužila celý život spatřit. Jenom mé oči, které se trošku rozšířily, Hokagemu mohly prozradit, že jsem slyšela jak Sumire vyděšeně křičí, když nejspíše zjistila informace, které mě unikly.
Takže doba třináct let před založením Hiro? Takže…. Takže… rok 45 ? Nebo tak nějak okolo? Bože jsem tak unavená…
Na chvíli jsem zavřela oči, až se mohlo zdát, že jsem znovu ztratila vědomí, ale ne. Hlava, ač bolestivá mi fungovala, na rozdíl od celého zbytku těla.
45… 5 let … 5 dlouhých let…
Po tváři mi skanulo pár slz a zapálilo mě v krku, až mě rozbolel. Musela jsem trochu zakašlat, abych krk od bolesti uvolnila, a přesto jsem ho měla ochraptělí. A nejen tím, že jsem před chvílí nelidsky řvala.
„ Je strašně brzy…“
Zašeptala jsem. Bylo to nepříjemné, potřebovala bych se napít. Otevřela jsem své uslzené oči a znovu jsem se do těch modrých zadívala.
Možná spolu ještě ani nechodí….
„ Máme… máme se narodit až za pět let…“
Pokusila jsem se zvednout na loktech, ale okamžitě jsem sklouzla zpátky. Nakonec jsem tělo odevzdaně uvolnila a zůstala jsem ležet bezbranně na zemi. Přesto jsem nespouštěla z té tváře pohled. Nemohla jsem. Ne po tom, kdy jsem si ji konečně mohla prohlédnout. Po spáncích mi steklo pár dalších slz, když jsem zvedla levou ruku, která se mi viditelně třásla, nejen únavou ale i bolestí z vyčerpání, k jeho tváři. Jako malé dítě, které se natahuje po tváři vlastního rodiče. Ale nedotkla jsem se ho. Zůstala jsem bez pohybu před tím, než jsem se ho dotkla. Tolik jsem toužila po tom se ho dotknout. Vědět, že je to on. Že je to táta a žije. Pak jsem ruku pomalu spustila dolů.
Neví to. Ještě to neví…
„ Nesmíme nic změnit, když změníme něco, co ovlivní naše narození… zmizíme… Pokud jsme jen v naší minulosti. Pokud…. Pokud je tohle i jiná… jiná… realita pak…“
Polkla jsem.
„ Pak se tu ani nemusíme narodit…“
Ruku jsem spustila na bříško. Na místo, kde bych měla mít svou pečeť, alespoň jsem si to myslela.
Matka tedy stále musí být ještě Jinchuuriki… Mohou existovat zároveň dvě Lišky anebo mě něco prostě spolkne?
Zachvěla jsem se a hlava mi poklesla stranou, odtrhla jsem pohled od táty. Sjela jsem očima až k bráškovi.
" Je mu jenom devatenáct let..."
Promluvila jsem trochu hlasitěji, aby mě slyšel. Nevím jestli mu to dojde... Možná ne. On možná Minato tady je ten stejný jako u nás, ale nemá totálně páru o tom, že by měl mít děti. A možná ani s kým.
Co se asi stane až zjistí, že v sobě mám lišku? Určitě mu dojde čí jsem. A že ke mě patří i Hiroki. Vždyť ten je zase celý po mámě...

Yondaime hokage


Lehce mnou projede mráz, když se na mě podívá ten, který se představí, jako Hatake Kakashi...
,,Ty? Ty jsi ten, který nám má pomoci zachránit vesnici?"
Asi to se mnou brzy švihne, protože tomu nerozumím...
,,Já... Já jsem Uchiha Sumire..."
Představím se a stále pozoruji Kakashiho a sem tam se podívám na Yodaimeho.
,,Poslal jste nás, abychom zachránili vesnici před Orochimarem... Říkal jste, že máme najít Kakashiho, který nám může pomoci... Byl jste to vy, určitě… Nikdo by si vás nespletl… I když jsme si všichni mysleli, že jste již zemřel…"
Dívám se na Anshiho, protože jsem opravdu zmatená a jediný, kdo by to zvládl vysvětlit lépe je asi on...
,,Anshi pomoz mi sakra!"
Jsem nervózní a třesu se...
,,Naše datum se počítalo od založení naší vesnice, která byla poslední rok pokrytá sněhem a ledem... A Orochimaru byl "Hokage" a my jsme měli být jeho pěšáci ve válkách, které vedl a které vyhrával díky spolupráci rodu Uchihů a Sarutobi... Díky tomu se vesnice jmenovala Hirogakure no Sato… Když jsme se sem dostali, tak Hirogakure byla založena zhruba před necelými pěti lety… Já se narodila devět let před založením Hirogakure no Sato a je mi třináct.. "
Dívám se na všechny, protože to vyprávím pro ty, co na nás zaútočili.
,,A před tím, než jsme se tu objevili, tak nás všechny chtěl Orochimaru zabít, ale vy jste nás společně s Obitem zachránili... A poslali sem...
Byli tam i první a druhý hokage, kteří nějakým záhadným způsobem ožili, ale přes to byli stále mrtví, jako oživlá těla bez rozumu. A také se snažili nás zabít..."
Začínám zrychleně dýchat, snažím se uklidnit.
,, čtyřicátý pátý rok…"
Musím si to spočítat, abych vlastně věděla, kolik je to let od založení Hirogakure. Jistě, že počítám i na prstech, protože z hlavy to nyní nejspíše nedám přesně.
,, Třináct let před založením Hirogakure... To se narodil můj bratr... To snad... Ne... NE!!! Já jsem o čtyry roky mladší než můj bratr, který se má narodit tento rok..."
Kecnu si, protože tento rok se narodil Itachi, já jsem v roce, kdy se narodil a mě je už třináct. Jsem vyděšená, jsem mimo... To, co se mu stalo se mu má teprve stát. To zohyzdění to, že neměl půlku těla... To se mu teprve stane... Musíme to zastavit...
,,Anshi, musíme to nějak zastavit, nesmí se s Konohou stát to, co se s ní stalo, nesmí jí dostat Orochimaru... Nesmí bratrovi ublížit!"
Je to celé zmatené, protože jsme v minulosti, my se máme narodit až čtyry až pět let po narození Itachiho.

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure - Žlutý Blesk ze Skryté Listové
Kakashi, Rin, Obito, Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki[/i]
odkaz

Minulost (Doba Dětství)

Minato si vyslechl všechny přítomné a jejich reakce na jeho přítomnost. Pak všechny klony zmateně zamrkaly a najednou puf...v obláčku dýmu zmizely. Jediný, který zbyl byl ten, který stal u Aiko a nedovolil jí upadnout. Zachtil ji, když se hroutila a položil opatrně do trávy. Pak se opět napřímil a jeho pohled spočinul na všech ostatních.
"Takovou vesnici neznám a nikdy jsem o ní neslyšel Rin."
Zavrtí Minato hlavou a starostlivě se zamračí, jak mu to v hlavě šrotuje.
"Tvůj klon mě našel kousek od brány Konohy, když se rozplynul věděl jsem, že se něco stalo."
Pak si Minato mírně povzdechne.
"Zmatení jsme tu všichni."
Doplní k Rin a pak věnuje pozornost ostatních. Jeho oči slétnou na bezvládnou Aiko a pak k Hirokimu a ostatním.
"Nikoho jsem nikam neposlal Kakashi....a rozhodně jsem neposlal je hledat tebe....ale nelžou to poznám."
Promne si rukou zamyšleně bradu a zadívá se na Sumire.
"Pokud jsem je opravdu poslal já, pak to byl buď někdo v mé podobě, nebo se to muselo stát jindy.......teď jste nedaleko Konohy, tedy na jejím území. A píše se 45 rok od založení Konohy."
Vysvětlí neznalým Minato. Pak pozornost Minata získá Anshi, který se rozpovídal. Minato nadzvedne nevěřícně obočí a pak se pomalu nadechne.
"Nara?.....Takže jste z Konohy?......Časoprostorovou cestou říkáš? O takové technice jsem nikdy neslyšel."
Zamračí se opět zamyšleně Minato.
"Ale pokud to byla technika, která pracuje s časoprostorem je možné že jste se dostali do....ymmm minulosti, budoucnosti a nebo do úplně jiné dimenze.....ale to jsou jen spekulace..."
Pak se přesune pozorností zpátky na Hirokiho.
"Odboj proti Orochimarovi? Proč bychom měli vést odboj proti jednomu ze Sanninů?"
Zavrtí hlavou nechápavě.
"Takže si to zesumírujeme. Odkud jste tedy přišli a co se vám přihodilo?"
Otáže se vás a pak se skloní k Aiko, kterou lehce zatřeše.
"Vzbuť se Aiko."
Promluví k ní ale zdá se, že jedná nejistě. Ten sebejistý Hokage vypadá najednou, jakoby se mu přihodilo něco absolutně nečekaného.

Zmatená scéna

Byl jsem připraven mlátit do ní, dokud nepadnem jeden, nebo druhý. Byl jsem připraven bránit se do posledního dechu a pokud možno ji vzít sebou. Byl jsem připraven zemřít pro vesnici. Ale pak se to všechno semlelo. Najednou se na scéně objevil někdo další. Někdo, kdo uměl otevřít Osm bran, někdo, kdo byl nehorázně rychlý.
"Masaka!"
Stihne mi blesknout hlavou, když najednou slyším, jako Obito s heknutím odletí a pak už nestihnu uhnout drtivému sevření, kterým mě ten červenovlasý kluk dostane.
"Uh....kso.....má sílu..."
Zatnu zuby a chci se mu vysmeknout, ale to už letíme vzduchem a on se se mnou roztočí. Udělá se mi mírně zle a pomalu mi dochází, co se mnou zamýšlí.
"Kso, jestli se z toho nedostanu, je po mě...."
Dojde mi, ale pak ucítím najednou stisk na mé noze, ani se nenaděju a najednou letím vzduchem a náš sensei se odemě odrazí, jako od trampošky dál za tím klukem.
"Yokata..."
Pomyslím si úlevně a pak tvrdě dopadnu do trávy. Unavený bojem bolestně heknu a snažím se opět nabrat dech. Když se natočím vidím, jak sensei řádí v řadách nepřítele. Ani se nenaděju a je po všem.
"Tsugoi..."
Úžasle sleduju, jaký je Žlutý Blesk v opravdové akci. Neměl bych proti němu nejmenší šanci, kdyby do toho šel v rolničkové zkoušce naplno.
"Arigato...sensei."
Vydechnu a znovu se rozkašlu. Pak mě však zaujme něco jiného, co vyřkla ta holka s Sharinganem.
"Minato-sensei vy jste je poslal mě hledat? To je nějaké další cvičení?"
Lehce se zamračím a pak tázavě kouknu na Minata. Z posledních sil se postavím na nohy a rozhlédnu po bojišti, svou pozornost zaměřím na Sharingan holku.
"Já jsem Hatake Kakashi."
Řeknu dívce na vysvětlenou odhodlaně.
"Co jsou zač sensei a co se to tu děje?"
Mám v tom všem zmatek a to se mi nestává často. Nevím, co si vlastně o celé situaci nakonec myslet.D"ležité však je, že mí týmoví kolegové to přežili.

Táta?

Už jsem se připravovalna názar do země, který toho bělovlasého kluka rozemele na sračku. Ano přesně to je to, co teď chci. Ublížili mým kamarádům a teď to odnesou, ale pak najednou ucítím stisk kolem kotníku.
"He?"
Snažím se v rotaci pohlédnout na své nohy, které jsou nyní nahoře, ale pozdě. Najednou s námi něco škubne a my se rozletíme od sebe, jako dva kamínky. Neudržel jsem v sevření toho kluka a sám jsem se proletěl vzduchem.
Periferně jsem zahlédl několik postav, které se objevily na scéně.
"Hok...táta?"
Vydechnu, ale to už dopadnu na zem s heknutím, které mi vyrazí dech.
"Kso....yyhhhh uhhh....."
Snažím se to rozdýchat, ale než se stihnu zvednout najednou se táta objeví nademnou a vypadá to, že mi hodlá urazit hlavu něčím, co nazývá rasengan.
"Matte!"
Snažím se vysublimovat trávou a zakryju si obličej tím, jak jsem se lekl. Osm bran se během té chvilky samo zavřelo, protože jsem se na ně přestal soustředit.
Když však žádná bolest nepřijde. Úlevně vydechnu a stáhnu si ruce z obličeje.
"Poznal nás?!"
Bleskne hlavou úlevně. Vím, že nás táta dlouho neviděl, ale než jsme prošli tím portálem věřil nám, vždyť to musí být on. Nějak utekl Orochimarovi a sehnal další Shinobi, aby mu pomohli a teď nás našel a dokonce vypadá líp a mladší, než předtím a to uplynulo jen...kolik vlastně času?
"Našel jsi nás yokata......založili jste odboj, proti Orochimarovi?"
Zeptám se ho trošku zmateně. Naděje ve mě opět zaplála, pak však zahlédnu Aiko, která se hroutí.
"Aiko!"
Trhnu sebou a pokusím se postavit, abych jí mohl jít pomoci. Moje sestra to zase přehnala.

Žlutý Blesk kam se podíváš

Už už jsem se skoro dostal na všechny čtyři, když se to celé semlelo. Najednou se všude začali objevovat v záblescích Yondaime Hokagové, kteří se vrhli na pomoc znepřátelenému týmu.
"Ha?.....Co to....kso...."
Zatrnu, když během pár sekund je jeden z nich i u mě a jasně mi naznačí, že mě může vyřídit dostatečně lehce. Jakou šanci bych měl taky proti Hokagemu ještě ve svém stavu. Nasucho polknu a s pohledem ustrnulým na něm se neodvažuji pohnout.
"Hayai.....kdyby byl v plné síle, když nás ochraňoval Orochimaru by neměl šanci....tohle je úplně jiný kalibr....v plné síle..."
Zhodnotím rychle Hokageho. Koutkem oka vidím, jak jeho klony stojí u nás čtyřech....který je ten pravý neumím určit, ale nechtěl bych bojovat ani s klonem.
V hlavě mi to mezitím šrotuje, jako o život. Nad tím, co se vlastně právě děje a stalo a jak je možné, že teď vidíme Hokageho, který měl být ve spárech Orochimara.
"Časoprostorová cesta.....tak nazval tu techniku, kterou použil, když nás dostal pryč....pokud jsme cestovali časem a prostorem můžeme být v minulosti naší vesnice, kde jsme se ještě nenarodili.....časoprostorem se dá uniknout taky do jiné dimenze....hmmmm....to je nepovzbudivé."
"Jsem Nara Anshi a tohle jsou mí spolužáci, kamarádi a zároveň nyní asi i týmoví kolegové. Poslal jste nás sem vy Hokage-sama něčím, co jste nazval Časoprostorovou cestou."
Odvážím se promluvit a pokusím se pomalu a opatrně posadit, pokud mi to Hokage, nebo jeho klon dovolí.
"Přišel jsem o hodně chakry....budu si potřebovat pořádně odpočinout."
Pomalu se nadechnu a slétnu očima na své kamarády.
"Nevíme, co přesně se nám stalo."
Doplním v naději, že pro nás najde pochopení.

Překvapení


Nezvládla jsem to a byla zahnaná do kouta, Ale... Ta chakra... Když uslyším křik a uvidím červenou hlavu...
,,Hi- Hiroki."
Vydechnu úplně a chce se mi začít brečet, protože... On je tady a je naživu... JE TADY!!!
Pozoruji jej a chci mu pomoci, ale to už spatřím další tvář... A řev Aiko, který je nelidský. Známá tvář mě překvapí s kunaiem v ruce přímo před obličejem a já si až teď všimnu, že mám za zády strom a před sebou mám... Vykřiknu, protože jsem se ho velice lekla, ale nakonec ze mě vyjde překvapené.
,,Yodaime?"
Pozoruji jej a pozoruji i ostatní, kteří budou nejsíše stejně v šoku jako já, i když ti dva asi víc... A Aiko asi nejvíc...
,,Co, co se to tu děje?"
Sharingan mi pohasne v očích a já pozoruji jak postupně naše skupinka dostane nakládačku od Yodaimeho, který se nás nakonec zeptá, jak jsme se sem dostali!? To jako vážně?!
,,Yodaime hokage poslal jste nás sem vy...."
Pozoruji Anshiho a Hirokiho a fakt to nějak nechápu, ale... V mém světě Minato nejspíše umřel... A Hiroki podle všeho... Já nevím! Všechno je to divné...
,,Řekl jste nám ať najdeme... Hatake Kakashiho... Že on nám pomůže zachránit vesnici... Co se to kruci děje?!
Který je rok? A kde vlastně jsme?"
Zhluboka dýchám, protože se mi nechce věřit vlastním očím, že vidím Hirokiho a i Yondaimeho... Ale... Kde je Orochimaru?!
Je zdrcující vidět jak Aiko znovu získává rodinu a já s Anshim jsme tu v podstatě sami. Nevím jestli je tu Itachi nebo máma... Možná, že Aiko závidím, ale... Teď zpět k věci, kde ksakru jsme?! A co se tady děje..?