Dolejší

"Vy nemáte návnady? Na co Ti je v záloze někdo, kdo není sto procentní?"

Nebudu říkat, že nemá pravdu, protože jak Freya tak Izumi dostaly svůj díl, ale taky Kluzký není debil, takže jeho rozkazy nezpochybňuju. Navíc Sestry nejsou němé, kdyby měly nějaké problémy s tím jít tam dovnitř tak by otevřely pusu a něco řekly. O tom jsem více než přesvědčený. Takže to beru jako celkem neškodné rýpání. Navíc Betchan je reálně rozhozený z toho co našel před chvílí a jeho reakce nemusí být úplně stoprocentní, ale když mluvím o návnadě tak se usměju.

Netrvá dlouho a musíme se přesunout do vesnice. Což já přijímám s povděkem, protože jen tak si ležet v dolíku není úplně nejpříjemnější i když na sobě máte tuleně. Rozhýbu se a stále přejíždím svůj sektor, než se dostanu do vesnice. Tam je to jak vymydlené. Celé to nechápu, jak je to možné. Nic se nestane jen tak a rozhodně ne v Příhraničí.

"Počítej kolem pěti hodin z Vřídel. Pevnost je dál. Vlastně je to stejná cesta, kterou jsme šli my, tak asi tušíš."

Odpovím Gab na její otázku. Čili jinak řečeno, pokud tu je něco, na co nebudeme stačit. Tak jsme prostě v píči dámy a pánové. Ve staré vyschlé, vykloktané číče. Skupinky se nám párují a já trošku lituju, že Led nejde s Ledovkama. Byla by to naše Zmrzlá trojice. Očima vyprovázím Freyu, která jde s Aricem a Izumi.

"No nic Lede. Prej jdu s Tebou. Každopádně tady máš tu svojí stříkačku."

Podám Ledovi Vitoreze a vlastně nerad se s takovou zbraní loučím, ale zase když mám v rukách známou váhu je mi taky lépe. Třeba se v radnici dozvíme něco co jsme nikde na ulici nenašli.

Mrazivo

Občas ono popichování bylo něco.. jak jsem se vyrovnávala se vzniklou situací..
či jsem jí chtěla udělat alespoň o trochu snesitelnější pro druhého, konkrétně tedy Arica. Každý máme svoje démony.. ovšem na tomhle místě to vypadalo, že vymřeli i ti. Byla to vesnice duchů, místo duchů i když kdo ví jestli i ti tady vůbec byly. Měl v tom svoje odporný prsty Krysák..?
Přemýšlela jsem na teoriemi a maličko přitom přešlapovala na místě.. nerada jsem byla v ´nečinnosti´.

Prozatím, nenašlo se nic co by nám prozradilo alespoň něco, proč se to tu tak vylidnilo.
Čím déle jsme tu totiž zůstávali, tím více a více mi to začínalo smrdět a více jsem se přikláněla tomu, že v tomhle měl rozhodně někdo prsty. Otázka však ale byla.. proč? A co se stalo se všemi těmi obyvateli tady..? A dle slov Kluzského v tomhle mínění nejsem sama.
"Jasně." kývnu na nápad zapálení ohně. V téhle chvíli asi nic lepšího moc nevymyslíme.. a tak, bez dalších řečí vydala jsem se do signální věže, abych tam zapálila hranici. Vytvořit menší oheň za zapálení není nic těžkého ani náročného, rovnou i pohledem hledám onen prášek, co by měl měnit barvy. Jak ho najde, dám se do zapalování příjemného táboráčku..

Dolejší

Náš čas se náplní a není možné pokračovat v rozhovoru. Ztěžka se nadechnu a počkám, než k nám zbytek dojde. Připojím se k Izumi a pohledem ji naznačím, že s Kluzským proběhlo vše v klidu.

Začnou se tvořit skupinky. S Kluzským se mi teď z jistých důvodu úplně jít nechce. Narušovalo by mi to koncetraci. Mrknu na Izumi a pohodím hlavou k Aricovi. Není to o nic příjemnější, než společnost rytíře, ale musíme se naučit spolupracovat i s ostatními.

"Jdeme s tebou, uhlovlasý." oslovím mága a vydám se k němu a poté k sídlu místního mága, kam nám ukázal velitel skupiny. Mohlo by tam být něco zajímavého.

"Jak je ti?" brouknu k Izumi. Vím, že je silná, ale pokud se nám tady pak složí uprostřed boje, nebude to moc k užitku ani jí ani nám.

"Máš to radši zepředu nebo zezadu, Aricu?" houknu s jemným úšklebkem, abych zjistila, jestli chce jít první nebo radši bude krýt.

Vesnice duchů

Několika tichými slovy, které patří jen mě a mrtvým bratrům, se s nima rozloučím. Na Benjiho se podívám s vděkem v očích. Patrola je na smrt svých lidí zvyklá víc. Aspoň podle toho co jsem slyšel. A teď viděl. S nikým to nehnulo. Nebo jsem si toho nevšiml.

…

Dívám se, jak vybraná skupina odchází do opuštěné osady a vrtím jen nevěřícně hlavou.
„To je magor. Nebo to je v Patrole normální, že se na průzkum berou zranění a zdraví se nechávají v záloze?“
Zeptám se obou Patrolářů.

V ruce mám kuši, ale spíš pro jistotu. Je to o první ráně či dvou. Pak se jde většinou na blízko. Ale lepší mít a nepotřebovat. Rozhlížím se kolem sebe a pořád čekám odkud přijde ten útok, když jsme tak hezky rozděleni. Ale nic se neděje. Mimo toho, že nám Aric dá za chvíli znamení, že má jít k nim.
A zrovna jsem si tady vyseděl takovej pěknej flíček.

V osadě hodím kuši zpět na batoh a vezmu meč. Kluzký nám vysvětluje situaci a nabídne nám, že si můžeme zvolit s kým budeme prohledávat osadu.
Fakt můžeme? No ty jsi laskavý.
Pomyslím si ironicky.
Alex navrhne, abychom zůstali my tři pohromadě. Kývnu na to.
„Jo. Jasný. Zůstaneme ve třech. Bude to lepší.“
Vlastně čekám, že Kluzký bude chtít, abychom byli jen ve dvojicích. Může mi to zkusit říct. Pošlu ho do prdele.

„Asi do radnice.“
Kývnu směrem k budově.
„Vypadá bytelně.“
Kouknu po zbytku mé průzkumné skupinky.
„Jdeme? Bude v tom něco jako Bermudský trojúhelník. Bacha na šedý mužíčky.“
Prohodím zvesela, i když klidný rozhodně nejsem. Vesnice duchů by rozhodila asi každého.