| |||
Škola je opravena a studenti, kteří to přežili by měli být vyléčeni. Kromě chlapce, kterého z budovy vynesl Claudile. Jestli zachytím pohled jednoho nebo obou léčitelů, pokynu jim hlavou a vyrazím do budovy na ošetřovnu. Pohled po většinu času zapíchnutý do mapy. Zdá se mi, že se konečně poučili a ošetřovna je o dost větší. I když se mi do toho nechce pouštět, čeká nás spousta papírování. Od vypisování lékařské dokumentace po vypisování úmrtních listů... |
| |||
VŠICHNI za školou Všechno se dořeší a poté nás čeká sundávání hada z patra. Rychlá domluva a vše probíhá hladce, včetně evakuace školy. Oprava školy se neobejde bez poměrně intenzivní komunikace a představ školy. Bylo tak tedy možné vsunout do nového rozložení několik vlastních úprav. Skutečně mne ovšem netěší takový výdaj energie hned v začátku jejich vyučovacího dne. Třídní profesor se hned odebere a tak zbyde na mne, abych všem přítomným předal nové mapy školy. Nevynechám ani profesory a zaměstnance, přeci jen jsme mysleli při přestavbě i na ně. Těm, kteří to potřebují mapu upravím magicky, aby ji také mohli přečíst i přes jejich... Originalitu. Když jsem v tom, také všechny očistím a upravím tak, aby splňovali dress code. Těm, kteří si neumí zavázat kravatu se pevně stáhne ke krku. Třeba je díky tomu napadne, aby se to pro příště naučili. Nechám studentům jen tak půl minuty na vzpamatování. Doufal jsem, že to není dost času, aby se rozutekli, přesto to jedna expertka stihla. Jen pevně semknu rty a nechám ji. Je to její neomluvená hodina. "Všichni studenti mne nyní budou následovat do lektvarové učebny. Záhy začne výuka," oznámím jím hromovým hlasem, kterým obsáhnu dobře půlku pozemků, než se otočím na patě a zamířím do budovy. Je mi celkem jedno, kdo mne následovat bude a kdo ne, ovšem s úderem celé začnu učit, ať již tam budou nebo ne. Jen pouhým dotykem odemknu dveře učebny a usadím se za katedru, čekajíc na ty, co se skutečně uráčili na výuku dorazit. |
| |||
1.patro - les Ysea, Sukui, RekkiDolly - nikdo konkrétní Já vim, se snažím do pylu. pobrečim si v hlavě v odpovědi na její výzvu. Jako by to bylo tak jednoduchý, teda jako mám zrovna dost, co dělat sama se sebou. hudruju, ale jak se mi to trochu začne dařit, uklidním se. Pak na sobě ucítím její ruku. Cvakne mi taky, že je na mě docela milá, což je fakt změna oproti tomu, jak jsem ji zatím poznala. “Ne, to by teďka nepomohlo.“ zavrtím hlavou, ale dál to nevysvětluju, protože zlatavá energie začíná mizet. Nestačim si ani úlevou cvrnknout do vosku, když se objeví léčitel ještě s někým. “Už to bude dobrý jo?“ mrknu na holčinu s unaveným úsměvem, předtím než uvolním místo. Rozkmitám křídla a vystřelím do vzduchu. Musím několikrát zakroužit, než se mi podaří najít všechny zbylý včelky. Feromony ze mě zoufale proudí, jak je volám a zdaleka jich není tolik, kolik bych čekala. Roj je možná o dobrou polovinu menší. A ta, kterou hledám ze všech nejvíc tu není... “Betsy ?“ zakuňkám její jméno, ale už vim, že je to marný. Moje nejka je na onom světě. Jako tělo bez duše počkám na sčítání za školou, ale nehodlám tu setrvat. Je mi hrozně, proto s těma, co zbyly zamířím k lesu, kde to zapíchnu hned na okraji (AB37) a včelky rozptýlím. Mám vztek, řvu zas jako malá a přes zaslzený oči vidím prdlajz...a ještě je tu tma. “Nic jo ? Nerejpneš si ? Že sem ubulenec ubulená ?“ vrčím zatímco při každý větě zkouším rozbít pěstí zem. |
| |||
Sutiny - Za školou nikdo konkrétní Nakonec s tím byli všichni rychle hotoví a už nás pobízejí ven. Proměním si a za školu si sletím. Abych nezabíral prostor, tam se opět změním do lidské podoby. Sleduji všechny příchozí studenty a postupně se mi ve tváři objeví zamračení. Není tady. Teď už není pochyb. Profesoři počítali studenty. Vnitřnosti se mi zkroutí ve stejný okamžik, kdy se na mne dotáhne uniforma, košile se zastrká a vázanka dotáhne. Cítím se tak dokonale pod tlakem. Popojdu více za hadí tělo a začnu kravatu opět povolovat. Ideálně tak, aby na mne nebylo moc vidět. Pochmurné myšlenky mne však příliš neopouštějí. |
| |||
Jídelna-Pozemky za školou Jadelyn Moje sebeužírání bylo o to horší, že jsem pokradmu nezachytil jediný její pohled. Žárlivost, která narůstala v mém nitru, byla přerušena místním rozhlasem. To zároveň smetlo začínající fantazie o pukající jelení hlavě. Zaklapl jsem tedy knihu a bez zbytečné prodlevy se vydal ven podle instrukcí. Evakuace vypadá organizovaně a já nemám jak se přičinit, proto vezmu zavděk prvním volným místem. Mám dobrý výhled a tak vidím umění profesorů v plné kráse. Myšlenky v hlavě se mi při tom představení rozvíří. Kolik toho ještě nevím. Co vše je možné dokázat ? Kam mohu posunout své schopnosti ? překřikují se otázky. Ani si nevšimnu, kdy mi byla vypulírována uniforma, ale v momentě kdy narazím na složený a čistý kapesník, tiše zaúpím. “Takže přecijen s prázdnou...“ povzdechnu si a rozhlédnu se kolem. Stojí vedle záhonu s růžemi a pouhou přítomností je schopna zastínit krásu té královské fauny. Podobnost je nabíledni. Jsou stejné. Krásné, ale trnité a jen péče, čas a zkušenost dovolí proplést prsty mezi trním. A já neměl ani jedno.“ dojdu k uvědomění a musím se zasmát své hlouposti. Otočím se na patě a s knihami v podpaží se pomalým krokem vydám k ní. “Omlouvám se. Byl jsem hrubý, neomalený a to je při chování k dámě neodpustitelné.“ řeknu naprosto otevřeně a upřímně. “Přesto doufám, že mi dáte příležitost mé pochybení odčinit.“ |
| |||
Knihovna - Pozemky za školou marsy 17:58 Z knihovny rychle vyrážím na sraz. No vlastně by se dalo říct že tak trochu utíkám od další sociální interakce. A ono to tak taky je. Cestou přes školu si vypomáhám křídly takže jsou to spíš takové dlouhé skoky. Venku se postavím tak trochu stranou, jen abych snad nebyla ostatním tolik na očích (AQ89), a dělat jako kdybych tady ani nebyla. |
| |||
OPRAVA ŠKOLY VŠICHNI Potom co Rekki společně s Dollym (96%) doléčí Sukui a Kelly se společně s Naberiusem postarají o zranění Miko (57%) a na ošetřovně jsou také všichni příchozí z patra doléčeni a probuzeni, rozeběhne se evakuační akce. Telekinetici společnými silami sundají Miko ze střechy za školu, za bazén. Všichni ostatní jsou vyzváni, aby se také odebrali ven. A to jak profesory, tak školním rozhlasem, skrze který promlouval Butler. Potom, co se profesoři ujistí, že jsou všichni venku za školou, postoupí blížeji ke škole jen Tarney a Naberius. Společnými magickými silami začnou uvolňovat trosky z kapesní dimenze a škola se začne poměrně rapidním tempem opravovat. Kdo má pozorné oko, může si všimnout, že se začne také přestavovat a měnit. Když je všechno hotovo, vypadá Tarney ještě unaveněji než v patře a Naberius ve špatné náladě. I když to u něj není zase tak podstatný rozdíl. V tento okamžik postoupí několik studentů k třídnímu profesoru, aby požádali o vyřazení z této příliš nebezpečné školy, tedy spíše této třídy. Což zrovna pro tyto znamená skutečně opustit školu, vzhledem k tomu, že je nepřeřadí do jiné třídy. Jsou však přesměrováni na Butlera, který s nimi sepíše potřebnou dokumentaci, protože Tarney si vezme stranou od skupiny Shae, aby si s ní promluvil, zatímco se na pozemcích začne ze země vysouvat pekelná brána. Během tohoto dění se v hlavní budově Kordarovy školy vytvořila skupinka nově příchozích studentů. Když byla přijata i poslední dívka - a z ředitelny již vyšla jako běžný student - vydala se celá skupinka pod vedením Sassy k bráně. Tam se setkali s Butlerem a odchozími studenty, tedy se studenti opět jen prohodili, než se brána opět zavřela. Je nyní jen za pár minut celá. |
| |||
1. patro Sukui, Moxxi, Gill Nad otázkami Sukui si napjatě povzdechnu, ale neřeknu nic. Tohle bude, asi dost dlouhá, řeč na později. "Ne to není!" nekompromisně odmítnu její snahy mě ujistit že je v pořádku. Můj vliv už sice pominul ale její zranění jsou rozsáhlá. Nejspíš se ještě ani nevzpamatovala ze svého šoku. Neštěstí ji ale nemusím nikam přesouvat protože se u nás záhy objevuje léčitel. Nesouhlasně zákoutím hlavou když se ale namísto pomoci Sukui hrne ke Gillovi. Zuby při tom o sebe tiše zaskřípou když sevřu čelist. A vadí mi to o to víc že ho v tom ještě podporuje. Nehnu ani když se k nám střemhlav vyřítí energie té ztřeštěné včelí holky. Naštěstí pro ni míří dost daleko a její přistání tak není předčasné ani bolestivé. Přeměřím si ji nedůvěřivým pohledem, než Sukui opetrně položím zpátky na zem. Z telekineze ji však uvolním jen z části, raněnou nohu dál držím, jen kdyby se nechtíc nešikovně pohnula. Vypadá že se Moxxi opravdu snaží ale to je vše. Jen to tak vypadá. Výsledky nepřichází žádné. Liška se z toho zatím dostala zdánlivě bez pomoci, načež se prostě rozplynula. Celou dobu nespouští ustaraný pohled z raněné kamarádky, potom se ale přece podívám k dívce když si žádá pomoc. To ale nemluvila na mě a tak se vracím zpátky k Sukui. "No tak…" pobídnu Moxxi tiše, přátelsky. Nelíbí se mi jak dlouho jí to trvá, zvlášť v porovnání s ostatními. Zvlášť když už i Gill je za tu chvíli zpátky při vědomí. Jeho volání si, už "nečekaně" získá pozornost opeřence. Trvá to, až se začínám rozhodovat jestli by nebylo lepší přenést ji na ošetřovnu. Přece jen je jediná kdo se Sukui uráčil pomoc, možná i proto jsem ještě ochotná dát šanci jejímu snažení. Rozhodnutí ještě pozdrží, když její spáleniny skutečně začnou mizet. Natáhnu ruku přes Sukui k dívčinu rameni. "Nepomohl by ti s tím ten med?" zeptám se povzbudivě. Předtím ho rozdávala nalevo, napravo komu jen mohla. Protože jestli to takhle pomalu půjde dál opravdu bude lepší vzít ji za jiným léčitelem. |
doba vygenerování stránky: 1.5212018489838 sekund